Článek
Dravci slouží k takzvané biologické ochraně letiště. Sokolníci to zkracují na BOL nebo tomu říkají „bolka“.
Na letišti v pražské Ruzyni již sokolníci slouží víc než 40 let.
Cílem je plašit ptáky, kteří pro startující nebo přistávající letadla představují bezpečnostní hrozbu.
Příslušníci biologické ochrany působí preventivně, aby nedocházelo ke střetu letadel s ptáky nebo se zvěří.
Pokud by motory letounů nasály hejno ptáků, mohlo by dojít k závadě, nejčastěji k prasklině čelního skla nebo poškození lopatek v turbíně.
Pracuje se během světelného dne. V zimě je to od šesti ráno do šesti večer, v létě od pěti ráno až do devíti večer.
Letiště Václava Havla hlídá šest sokolníků, dohromady mají dvanáct dravců.
Každý dravec se hodí na něco jiného, a tak jich tu mají hned pět druhů.
V jednotce slouží orel skalní, sokol stěhovavý, jestřáb lesní, raroh velký a káně Harrisovo (na snímku).
Zatímco sokol útočí výhradně na letící ptáky tím, že je po střemhlavém letu srazí kopnutím, orel loví ve vzduchu i na zemi.
Orel skalní je postrachem i pro zajíce, kteří se na letišti v poslední době rozmnožili.
Výhoda je, že orla se bojí i ostatní, menší dravci, jako třeba káňata, která by se jinak stahovala k dráze.
Sokolníci si pořizují již odrostlé dravce od chovatelů. Dravce si pak sami vycvičí.
K biologické ochraně letiště slouží i psi.
Úkolem psů je odrazovat bažanty a koroptve od hnízdění v okolí drah.
Čepička dravce zklidní natolik, že je ochoten bez problémů cestovat autem třeba hned vedle psa.
Orel Ivana Ekerta se jmenuje Matys (na snímku), sokol Jiřího Pařízka Románek. Jména se často dávají po dětech. Mají tu i Kačenku nebo Rozárku.
Pracovníci biologické ochrany letiště přijíždějí na dráhu v křiklavě žluté toyotě. Už i její přítomnost slouží k plašení ptáků, kteří mají vůz spojený se smrtí.
Ptáci rozeznají vůz sokolníků na dálku. Zajímavé je, že údržbáři jezdí v tom samém typu vozidla v té samé barvě, ale toho se ptáci nebojí. Havrani jsou schopni si sednout kousek od něj, ale jakmile se přiblíží sokolníci, rychle se zvednou a úprkem odletí.
Dravci se často vypouštějí z jedoucího vozu, který jim udělí vzletovou rychlost až 80 km/h.
„Tuto metodu používáme, když musíme zabezpečit letiště v krátkém časovém intervalu mezi dvěma letadly, někdy na to máme třeba jen minutu,“ říká Ivan Ekert.
„Když je velký provoz a mezi letadly je jen krátký interval, není čas se zdržovat, jen málokdy máme 10 minut,“ říká Ivan Ekert, který je celou směnu ve spojení s hlavní věží.
Věž sokolníky upozorní, když někdo zahlédne hejno ptáků. Většinou jsou to ale oni, kdo ví o hejnu jako první.
Dravci se před akcí váží. Z váhy sokolníci poznají, v jaké jsou dravci kondici a zda jsou při chuti lovit.
Když má dravec mírnou podváhu, dá se od něj čekat, že bude mít hlad a půjde po kořisti. Stejně tak je ale důležité, aby měl na lov dost sil. „Je to jako s atletem na olympiádě,“ říká Ivan Ekert.
Orli sokolníků se dožívají šedesáti let, ostatní dravci zhruba pětadvaceti.
Dravec registruje ptáky na obrovskou vzdálenost, ale cvičené oko mají i sami sokolníci. Lov někdy dravcům usnadňují tím, že je „hodí“ směrem za kořistí.
Nikdy se nestalo, že letadla ohrozili samotní dravci.
Sokolníci bohužel zaznamenali případy, kdy se dravec ve službě zranil, nejčastěji tím, že v zápalu lovu přehlédl nějaký plot a narazil do něj.
