Článek
Pět měsíců byl Roman Lesný klíčovým spolupracovníkem ministra dopravy Karla Havlíčka. Krizový manažer a majitel poradenské firmy Aligier se v únoru stal Havlíčkovým poradcem, řešil kromě jiného citlivou otázku kolem záchrany letecké společnosti Smartwings.
Měl ale našlápnuto i na post nejdůležitějšího náměstka pro ekonomiku a infrastrukturu na Ministerstvu dopravy. I lidé z resortu to už považovali za hotovou věc. Avšak Roman Lesný se nakonec rozhodl o funkci ve výběrovém řízení ani neusilovat. Na konci června ministerstvo opustil, když zjistil, že o podporu ministra přišel a patrně se znelíbil i v nejvyšších vládních kruzích.
Podle všech indicií jej „doběhla“ vlastní minulost. Anonymní dopis, rozeslaný v květnu politikům a do médií, poukázal na jeho dřívější protivládní postoje. Na svého dnes už bývalého šéfa Havlíčka přesto Lesný nezanevřel, byť se prý ani nerozloučili, jak exporadce přiznává v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Kdybych teď řídil Smartwings, na pomoc od státu bych se nespoléhal, říká Roman Lesný.
Karel Havlíček řídí dvě ministerstva najednou, pendluje mezi dopravou a průmyslem. Je vůbec v lidských silách toto zvládat?
Za normálních okolností to v lidských silách není, ale u pana Havlíčka to funguje.
Jste si jistý?
Jsem si stoprocentně jistý, protože pět měsíců jsem s ním strávil a vím nejenom, že to funguje, ale i to, že to má úžasný pozitivní efekt. On totiž dokáže propojit své znalosti z vlády, z dopravy i z průmyslu a vytáhnout z toho věci, které mohou společně fungovat efektivněji.
Asi to není univerzální recept, jak řídit ministerstva, není to normální stav, ale jsem přesvědčen, že jemu se opravdu podařilo resort dopravy „nakopnout“. Ti úředníci tam mu strašně pomohli, když viděli jeho nadšení a schopnost dotahovat věci do konce. Bez nich by to samozřejmě nikdy nešlo. On si je ale získal.
Takto nadšeně mluví člověk, který sám musel ministerstvo předčasně opustit?
To jsou dvě odlišné věci. Mé hodnocení ministerstva a pana Havlíčka není závislé na tom, jak to skončilo se mnou. Já jsem ale přesvědčen, že ten vlastní systém funguje velice dobře. Že už se na tom nemohu podílet, mě velice mrzí. Do současné doby ani nevím, co se vlastně přesně stalo.
Znelíbil jste se někomu?
Mohu se jen dohadovat. Jsou tam dvě věci, u kterých mám jisté pochybnosti. Na začátku jsme začali s naším týmem pod vedením ministra dělat hloubkovou kontrolu, a to celého resortu dopravy. Začali jsme nastavovat nějaké interní mechanismy tak, abychom věděli, co se kde děje. A nevylučuji, že jsme se někde mohli dotknout něčeho, čeho jsme úplně „neměli“. A potom je tu ještě ten anonym…
…Myslíte dopis, který dostali i novináři? Že prý na sociálních sítích sdílíte kritické postoje vůči Andreji Babišovi, že jste prý kritizoval zastavení trestního stíhání premiéra a chodil i na protivládní demonstrace.
Ono se z mého Facebooku dalo velice jednoduše zjistit - a já jsem to nikdy neskrýval - že mám výhrady k čelním představitelům této země. Ať už je to na úrovni vlády nebo na úrovni pana prezidenta. Nebo také že mám výhrady k česko-čínským vztahům. A to samozřejmě úplně nezapadá do vládní politiky, takže to může být ten druhý důvod. Ale možná se ty důvody i navzájem propojují.
Asi jste neměl ten správný kádrový profil pro práci náměstka ministra, který reprezentuje hnutí ANO.
Já bych ale řekl, že to celé mohlo být i ku prospěchu. Vždycky, když se střetávají různé názory, může z toho vzniknout i něco dobrého. A také proto jsem se domluvil s panem ministrem Havlíčkem, že bychom mohli spolupracovat, ačkoliv on reprezentuje hnutí, se kterým já úplně mentálně neladím. Připouštím, že jsem to asi celé dost podcenil, že tady nejde jen o mé manažerské a expertní předpoklady, ale že je tam potřeba i určitá míra loajality, která v tomto směru u mě nemohla být nalezena.
Změnil jste po tom všem názor na ony čelní představitele země?
Myslím, že jsem se ve svých názorech spíše utvrdil. Jak jsem ale už uvedl, jedno nové zjištění jsem přesto učinil: Ministerstvo může pracovat velmi dobře a efektivně, pokud pracuje pod někým, komu nechybí nadšení a odborné předpoklady.
Seznámení nad knížkou
Proč jste ale šel pracovat pro ministra za hnutí ANO, když vám vadí Babiš? To je přece velmi zvláštní.
Šel jsem tam ze dvou důvodů. Odvětví dopravy mám velice rád a pracuji v něm ve své podstatě celý život, ať už přímo nebo nepřímo. A druhá věc je, že já pana Havlíčka poznal už před mnoha lety, ještě jako člověka, který neměl nic společného s žádným hnutím.
Jak jste se poznali?
Když moje firma Aligier, která má i vydavatelskou činnost, vydala knížku Start-up Nation o izraelském hospodářském zázraku. Už je to asi deset let. A pan Havlíček k ní napsal velice hezkou recenzi. A vlastně od té doby jsme začali nějakým způsobem komunikovat. Jeho názory se mi velmi líbily. A tím, že on byl z reálného života, z byznysu stejně jako já, jsme se i potom v byznysu několikrát setkali. Věděl jsem, že pan Havlíček je ten, kdo dokáže s věcmi pohnout. A myslím, že to byl převažující důvod, proč jsem na tu spolupráci kývnul. Ozval jsem se mu vlastně já sám, když v lednu, při nástupu do funkce rozhlásil, že hledá „srdcaře“ se zájmem o práci v resortu dopravy. Předpokládal jsem a stále předpokládám, že více jak polovina jeho rozhodnutí bude ryze profesionálních. A stále doufám, že jen menší část toho, co dnes dělá, souvisí s tím, že se musí přizpůsobovat i nějakému politickému směru.
Měli jste spolu nějaký konflikt?
Konflikt vyloženě ne, ve většině věcí jsme se shodli, ale myslím si, že velice dobře a živě jsme si popovídali o Smartwings a ČSA. Já jsem dosud přesvědčen a věřím tomu, že by se mělo těmto aerolinkám pomoci. A on mi vysvětloval, že byznysově je to sice správné, co říkám, ale politicky tomu bohužel nerozumím. Nerozumím prý, jak politika chodí. A v tomto jsme se neshodli.
Největší zklamání
Ze státní pomoci koncernu Smartwings se vyklubala široce diskutovaná kauza. Nebylo zásadní chybou, že vláda řešila záchranu jednoho podniku a teprve později pochopila, že to takto selektivně dělat nelze? Proč nebyl záruční program COVID Plus od počátku otevřený pro všechny firmy z oblasti dopravy a cestovního ruchu a proč ta změna přišla až dodatečně?
Já nedokážu říct, proč to tam v tom programu nebylo. My jsme se to snažili zjistit a nedohledali jsme, kdo a proč to tam nedal. Nepřišli jsme na to. To, že se tam nedostal hazard, to samozřejmě chápu, že tam nebyl cestovní ruch a doprava, je i pro mě také docela zvláštní.
Překvapilo vás, jak silný odpor se zvedl proti pomoci Smartwings?
Nezastírám, že překvapilo. Moje prvotní představa byla taková, že se národ za své aerolinie postaví a naopak bude tlačit, aby jim bylo pomoženo. Bylo to ale přesně naopak. Národ se postavil za to, aby aerolinky zmizely ze světa. Pro mě to bylo jedno z největších lidských zklamání, co jsem zažil.
Vy neberete argument, že je zvláštní pomáhat firmě, kterou téměř z poloviny ovládá čínský stát?
To se ale můžeme začít bavit, jaké všechny akcionáře má třeba německá Lufthansa a další aerolinky, co jsou na burze. Možná zjistíte, že tam jsou akcionáři ještě horší, než je čínský stát. Pokud by Smartwings byly firmou, která někam pořád posílá dividendy, tak bych se nad tím i já trošičku více zamyslel. Ale aerolinky nejsou nějakým supervýdělečným průmyslem. Takže celý výsledek této čínské investice je takový, že nám sem čínská vláda nepřímo půjčila peníze, abychom mohli platit za české lidi české odvody - sociální pojištění, zdravotní, daně z příjmu. Je to velký objem peněz, miliardy, co Smartwings pouštějí nazpátek do ekonomiky. Lidé si to neuvědomují. Kdybych já měl kritizovat čínské investice, vybral bych si úplně jiné příklady.
Je zajímavé, že třeba nikdo neřeší pomoc pro mladoboleslavskou Škodu Auto, která patří německému koncernu Volkswagen. Pojďme tedy zhodnotit, komu ta investice v Česku vydělává více. Přitom nikdo nemá problém s tím, že právě tato automobilka je dnes fakticky největším příjemcem státní podpory. Ve své podstatě by pomoc ani nepotřebovala, přitom jí pomáháme a nikdo se proti tomu na rozdíl od Smartwings nestaví.
Mnohé odpůrce hodně podráždilo i to, že klíčový akcionář Smartwings, pan Šimáně, je letitý přítel premiéra Babiše. Lidé v tom vidí protekci.
Část národa se snaží jít proti nynější vládnoucí garnituře a snaží se jí udělat cokoliv špatného, aby došlo k nějaké změně. Já některé ty postoje dokážu pochopit, ale v tomto případě je ten efekt přesně opačný. Cokoliv se stane, ať už stát Smartwings pomůže, nebo ne, Babišovi to může být úplně jedno. Jemu to ani nepomůže ani nepoškodí. A pokud půjde s davem a řekne si, ať se stane, co lid žádá, tak to nakonec pro něj může mít politicky velmi dobrý konec. On určitě nic neztratí, ale přijdeme o firmu, která generuje do státního rozpočtu spoustu peněz. A to by mělo být ono vítězství? Já tomu nerozumím.
Proti pomoci se postavili i přední čeští ekonomové, nešlo jen o laické názory.
Protože mnozí nejsou schopni a ochotni k tomu všemu veřejně dodat ještě tu druhou část celé pravdy. Říct, podívejte se, kolik nás ten bankrot bude stát.
A jediní, kdo na tom ve výsledku vydělají, budou daňoví poplatníci Irska, Polska a Maďarska. Jelikož aerolinky, co sem přijdou po Smartwings, tak budou odvádět daně v těchto zemích, nikoliv v naší. Takže daňový poplatník je v tom minusový a ještě k tomu přijdeme o jeden z velice sofistikovaných byznysů, který máme. Ve stejné logice bychom mohl říct, že ani nemusíme držet České dráhy, vždyť Deutsche Bahn by to klidně byly schopny také zvládnout a dělat nám tady výborný servis.
Možná lépe bez pomoci
Věříte, že to Smartwings přežijí, pokud získají od státu požadovanou záruku na komerční úvěr?
Já mám tu výhodu, že jsem se k těm číslům dostal. Dostal jsem se k tomu, když jsme dělali citlivostní analýzy. A já si dokážu představit, že to Smartwings dokáží zvládnout i bez státní pomoci, a to za určitých předpokladů. Že od nich neodejdou banky a že akcionáři tam dají nějaké své peníze. A pak jsou tu různé možnosti úspor, některé investice se teď holt dělat nebudou.
Skoro bych řekl, že v určitém směru by to bylo pro Smartwings takto lepší, protože by firma nebyla omezena tím, jak dál dělat svůj byznys. Každopádně vyjednávaná státní záruka přes státní EGAP se ještě může někde zadrhnout. Kdybych já teď Smartwings řídil, tak budu asi primárně vymýšlet řešení, abych to přežil i bez státu. A v případě, že od státu pomoc nakonec obdržím, tak ten byznys prostě jen rozšířím.
Firma už avizovala poměrně rozsáhlé propouštění. Chystá se tím na onen katastrofický scénář bez státní pomoci?
Je to teď nastaveno velice tvrdě, ale stejně tak to dělají ostatní světové aerolinky. Ale pokud by se jim podařilo získat další zdroje, tak je tam veliká šance, že to propouštění nemusí být nakonec tak drastické, mohou létat i s více letadly.
Já se obávám, že v tuto chvíli jinou alternativu ani nemají, než počítat spíše s tou extrémní situací, když je v tom stát nechal plavat samotné. Jsem ale pořád optimista a věřím, že se jim to přežít podaří. A věřím, že se jim nakonec podaří získat i nějakou tu pomoc od státu, aby ten byznys mohli dělat i ve větším rozsahu, aby nebylo nutné jej ořezat úplně „na kost“.
Nejen demonstrace
Co teď po odchodu z ministerstva budete dělat?
Když jsem na ministerstvo nastoupil, musel jsem své privátní aktivity prakticky ve všech oblastech ukončit. Takže teď musím začít znovu, téměř od nuly. Ten restart určitě nebude úplně jednoduchý. Zvláště asi v sektoru dopravy, když se ví, kde a s kým jsem se dostal do určitého sporu. Možná budu muset sektor změnit. Ale cítím, že tu teď bude dost práce v oblasti, kterou jsem dříve dělal - zachraňovat firmy v problémech. Výhodou je, že teď i trochu vím, jak funguje státní správa.
Budete dále chodit na protivládní demonstrace?
Já bych se rád zúčastnil i nějakých provládních, ve smyslu stavět něco pozitivního. Opozice stále bojuje s vlastní roztříštěností, není zatím ani schopna tu vládu sestavit, každý si hraje jen na vlastním písečku. Určitě nestačí jen nadávat a chodit na demonstrace, ale něco konkrétního začít dělat. To je to, co já extrémně podporuji.
V tuto chvíli musím uznat, že co se týká lidí kolem Babiše, ať už je to Havlíček nebo jiní, tak to jsou extrémně pracovití lidé. A je otázka, jestli má opozice připravený stejně silný tým, který - kdyby se to náhodou podařilo - aby byl schopen se stejnou energií naskočit. Takže já určitě budu chodit všude tam, kde se bude pozitivně říkat: pojďme něco začít dělat, pojďme pracovat.
