Hlavní obsah

Pelta asi nevolal. Jak Sparta, Slavia a Jablonec dopadly v Evropě?

Foto: Seznam Zprávy, Profimedia.cz

Vyskakovat si ve fotbalové Evropě české kluby úplně nemohou. Srovnání Sparty a Lyonu ukázalo, že česká špička má k té evropské ještě daleko.

Reklama

5. 11. 9:27

Jaromír Bosák, fotbalový komentátor, se zamýšlí nad čtvrtečním vystoupením Sparty, Slavie a Jablonce v evropských pohárech.

Článek

Stadion Olympique Lyon, postavený doslova na kraji města, je vážně povedeným dílem. Pravda, starý dobrý Gerland, stojící takřka na břehu Rhôny, měl také své kouzlo. Se současným domovem lyonských fotbalistů má jedno společné – body se z něj moc nevozily.

Že to platí i pro druhý největší francouzský stadion, o tom se ve čtvrtek přesvědčili sparťané.

Přijeli k zápasu s tím, že by defenziva neměla produkovat takové chyby jako v ligovém utkání v Ostravě a zároveň by se záložníci a útočníci měli postarat o to, aby se Lopes v brance nenudil.

Představy jsou věc jedna, realita bývá zhusta poněkud odlišná.

Tentokrát k diferenci mezi přáním a skutečností došlo už před samotným zápasem a v jeho úvodu. Do hry nemohl zasáhnout Adam Hložek, který si přivezl z Vítkovic zranění, po šesti minutách se na trávník posadil Ondřej Čelůstka a velmi záhy bylo jasno, že dohrál a musí se střídat. Problémy v útoku i obraně, Pavlu Vrbovi nebylo co závidět. Upřímně, když šel za Čelůstku na hřiště Vindheim a postavil se na pozici levého obránce, z níž se Hancko přesunul k Panákovi do stoperské dvojice, říkal jsem si, že to nebude pro Vindheima hezký večer. Přece jen, lépe útočí, než brání, a ještě proti sobě měl mladičkého, ale fotbalovými bohy několikrát políbeného Cherkiho. Jenže ve většině případů ho dokázal udržet na uzdě, do opravdové šance domácího teenagera nepustil. V tomto případě jsem byl příjemně překvapen.

Anketa

Postoupí Sparta do jarních bojů Evropské ligy?
Ano
42,8 %
Ne
57,2 %
Celkem hlasovalo 901 čtenářů.

Naopak žádným překvapením nebylo, že Bořek Dočkal zůstal na lavičce, duel s Baníkem mu vůbec nevyšel. Ve středu pole působili Pavelka, Krejčí a Sáček, tedy výrazně atletičtější a běhavější uskupení záložníků, než bylo k vidění o víkendu. Tím pádem si Sparta mohla dovolit atakovat soupeře při rozehrávce na celé polovině hřiště a leckdy i míč získala. Bohužel ve velké části případů ho nedokázala udržet a rychle o něj přišla. Zároveň tím nabízela šance lyonským chodit do rychlých brejků. Viz šance Slimaniho, při níž alžírský fotbalista atakoval platnost známých fyzikálních zákonů. Ale poločas zvládli letenští uhrát na remízu s tím, že je Olympique nijak neválcoval. Kromě tutovky Slimaniho se nic extra dramatického před brankami nedělo.

Bohužel stejně jako v utkání na Letné druhá část hry svědčila daleko více domácím. Ovšem za přispění mužů v rudých dresech. Po hodině hry přišly dva góly ve dvou minutách a bylo po nadějích. A zvláště první musel trenéra Vrbu pořádně naštvat. Jeho svěřenci se dostali třikrát v řadě k odraženému míči na polovině hřiště, ale vždy ho místo zpracování nebo rozehrávky vlastního útoku okamžitě odevzdali domácím a na konci neradostného příběhu byla přihrávka na rozběhnutého Slimaniho, ten si napodruhé poradil s šancí i s vyběhnuvším Nitou. Sparťanskému motoru spadl řemen, tím spíše, že o chvilku později využil Slimani špatného postavení bránícího Panáka a hlavou dal druhý gól.

Ne že by sparťané neprojevovali v dalších minutách snahu o vzdorování fotbalovému osudu. Jenže dát gól bylo nad jejich síly. Především tutovka Krejčího volala po střeleckém úspěchu mocným hlasem. Nestalo se, záložník „rudých“ ze tří metrů překopl branku, neujala se ani jeho hlavička o chvíli později. Poslední gól tak dal v úplném závěru střídající Ekambi. Porážka o tři branky je asi až příliš krutá, ale zároveň ukázala, že Lyon se přece jen pohybuje v jiných patrech evropského fotbalu než Vrbův tým. Zároveň neznamená vzhledem k remíze Rangers s Bröndby žádnou tragédii. Pořád mají sparťané postup ve své moci. Ale skóre 3:7 ze dvou utkání s Lyonem asi trochu nutí k zamyšlení.

Slavia: černobílý thriller

Slávisté měli na výběr, jestli v utkání s Maccabi Haifa nabídnou divákům veselý barevný film s příjemně zábavnou zápletkou, nebo černobílý psychothriller, kdy se zpocený sledující do poslední vteřiny klepe strachem.

Sešívaní sáhli po druhé variantě a přidělali Jindřichovi Trpišovskému pěkných pár šedin. Ne, nebyl to zápas, na nějž se bude vzpomínat po letech. Slávisté se perou s formou, zdravotními trablemi, na mnohých hráčích je vidět nervozita, zkrátka to drhne. První poločas vskutku nepřinesl fotbalový karneval. Maccabi není, při vší úctě, mužstvem, které by mělo prohánět českého mistra, přesto se žádná bezbřehá červenobílá dominance nekonala. I proto, že hra domácích byla příliš komplikovaná, na příliš doteků, s velkou chybovostí, chyběla přímočarost a tah na branku. Absentovala v mnoha případech i chuť se nabídnout spoluhráči pro přihrávku, pohyb. Tedy to, co v minulých sezonách Slavii zdobilo. Pravda, po zákroku gólmana Cohena na Kuchtu se měla kopat penalta, ale kde není VAR, tam se změny výroku sudího nedovoláš.

Anketa

Postoupí Slavia do jarních bojů Evropské konferenční ligy?
Ano
65,9 %
Ne
34,1 %
Celkem hlasovalo 721 čtenářů.

Jeden z mála podařených momentů přinesl začátek druhé půle. Kuchta ze své oblíbené pozice dorazil míč vyražený Cohenem a slávisté se dostali do vedení. Ovšem je třeba dodat, že rozhodčí měl odpískat předchozí faul Masopusta na Menachema. Tentokrát se nepřítomnost VAR vyplatila sešívaným…Uklidnění mohl přinést Bah, jenže trefil břevno, tudíž začala atmosféra na trávníku poněkud houstnout. I proto, že další velkou příležitost neproměnil Krmenčík.

Následně se děly věci. Vedete v důležitém mači 1:0 a několikrát se v poslední čtvrthodině stane, že soupeř jde do brejku tři na dva nebo dva na dva. Z pohledu trenéra naprosto nepochopitelné, nervy diváků na tribunách dostávaly také pořádně zabrat. Tím více, že červenobílí nedokázali udržet míč na útočné polovině, v rozehrávce chybovali i před vlastním pokutovým územím a mohli jen děkovat nebesům, že se v sestavě Maccabi nenachází žádný skvělý střelec. Opravdu to nebyl klidný závěr, ale tři body zůstaly v Edenu. Kdo se bude ptát zítra…

Pelta volat nemusel

Volal mi Pelta. A co chtěl? Ani se neptej… Tak nějak jsem si představoval rozhovor Petra Rady s manželkou po návratu z Dánska ve chvíli, kdy Jablonec prohrával s Randers 0:2.

Klobouk dolů, jak zvládli Radovi muži utkání srovnat. A to jim sudí ještě upřel jasnou penaltu. Čvančara znovu ukázal, že Jablonec nemusí být jeho poslední zastávkou v kariéře, Hübschman se ve svých čtyřiceti letech ve středu hřiště rozhodně neztratil. Pomohl vyválčit zlatý bod. Ovšem jméno Randers nevyslovujte před Vojtěchem Kubistou. S paní Štěstěnou se v těchto dvou utkáních nepotkal. Jablonečtí celkem čtyřikrát inkasovali. Jeden padl po Kubistově chybě, další po jeho faulu a penaltě, dal si vlastence a navíc byl v závěru utkání vyloučen. Tomu říkám bilance.

Ještěže teď už přijdou jiní soupeři.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované