Článek
Petra Radu zná určitě každý, kdo alespoň okrajově sleduje český fotbal. Před lety patřil do výborného týmu Dukly, dostal se i do reprezentace, v níž odehrál celkem jedenáct zápasů. Dnes je někdejší levý obránce uznávaným trenérem s velmi zajímavým pracovním životopisem.
Když už jsme u účinkování Petra Rady v reprezentačním dresu – na svém kontě má i dva vstřelené góly. Oba dal Italům v kvalifikačním utkání na Strahově a dodnes si pamětníci vzpomenou na jeho úprk přes celé hřiště a skok na plot k fanouškům. Nebyla to pohybová etuda úplně bez rizika, ale naštěstí přežil tuto drobnou eskapádu bez jakékoli fyzické újmy. Dodnes si prý ve chvíli, kdy se na strahovský stadion dostane, na výbuch své gólové radosti vzpomene.
Hlavní témata Ušáku s Petrem Radou
01:39 - Jak odpočívá v létě bez fotbalu
03:14 - Vzpomínka na dva góly v zápase s Itálií na Strahově
07:10 - O přestupech do zahraničí v době komunismu
08:11 - Příchod do Fortuny Düsseldorf
10:06 - O jazykovém vybavení a cizincích v Česku
12:14 - Trenérské začátky v Německu
14:10 - O konci hráčské kariéry v Kanadě
16:30 - O trénování v Česku
20:22 - Vzpomínka na trenéry Brücknera a Cipra
21:45 - O přístupu k hráčům a trénování v Jablonci
Na celý díl se podívejte ve videu v úvodu článku.
Po dlouhých letech v Dukle se Rada na konci osmdesátých let vypravil na zahraniční angažmá v Německu. Jeho hlavní štací byla Fortuna Düsseldorf. Nejenom, že si zahrál první i druhou bundesligu, ale v závěru kariéry se právě ve Fortuně začal věnovat i trenéřině. Nejprve jako asistent a později kouč béčka. Právě v těchto momentech si uvědomoval důležitost znalosti jazyků. Jste-li v zahraničí, měla by být podle Petra Rady vaše povinnost naučit se alespoň základy řeči země, v níž pracujete. Proto nechápe, jak je možné, že v české nejvyšší soutěži hraje celá řada cizinců, kteří ani po letech působení v Česku nejsou schopni se naučit ani nejjednodušší a naprosto základní výrazy. To mu hlava nebere.
Fotbalová cesta zavedla v závěru aktivní kariéry Petra Radu do Kanady, konkrétně do Toronta, kde strávil devět měsíců a hrál tamní ligu. Toto angažmá už pojal trochu jinak než ta předchozí, přece jen úroveň kanadského fotbalu před třiceti lety nebyla nijak vysoká, snažil se hodně cestovat a i s rodinou poznávat krásy velké země na severu amerického kontinentu. Líbilo se mu tam, proto ho docela mrzelo, že majitelům klubu došly peníze a museli přiškrtit rozpočet. Kuriózní je, že své působení v Torontu začal domlouvat ve chvílích, kdy si nechal v Praze umýt auto.
V nejnovějším díle Ušáku nemohlo chybět povídání o trenérské kariéře, kterou má Petr Rada velmi bohatou. Nikdo jiný v českém prostředí nemůže říci, že trénoval Slavii, Spartu, Plzeň, Liberec, Jablonec i českou reprezentaci. Svědčí to o tom, že Radova práce je v odborném světě uznávána. I přestože Rada nikdy nebude trenérem, který bude zahloubán do čísel, statistik, nebude žít ve světě počítačových programů, hodně dá na své zkušenosti a cit pro hru samotnou i výběr hráčů.
Jak je to s pravidelnou výměnou fotbalistů v Jablonci, do čeho mluví Miroslav Pelta, proč už nechová holuby? I o tom povídal Petr Rada v Ušáku číslo 168. Stačí si ho pustit.
Pořad Ušák vychází na Seznam Zprávách v premiéře každou neděli v 17:00.
