Článek
Co určitě patří do bramborového salátu, a co se tam zásadně a nikdy nedává.
Samozřejmě, jak se co píše. Pravopis je velký a strašlivý bůh češtiny.
Ponožky v sandálech! Ano, anebo Ne, Ne a Ne?
Češi si své kulturní války pečlivě pěstují a tahle patří k těm nejtrvanlivějším: Pivo se točí, anebo čepuje?
Jak se to správně, a dokud to s konečnou platností nerozhodneme, žádný mír nebude, jak se to SPRÁVNĚ říká?
Jde o hodně. Dodnes slyším, jak U Zlatého tygra na zdvořilou prosbu, jestli by nám mohli natočit ještě nějaká piva, číšník zahlásil: „Vážený pane, točí se kolotoč a devatenáctka v Hloubětíně. Tady pivo čepujeme!“ U Tygra není prostor na chyby a na chyby tohoto typu už vůbec ne.
Předseda vlády natočil (sic!) video. Postavil si před sebe půllitr a oznámil: „Konečně: snížili jsme DPH točeného piva!“ Tak se to video jmenuje.
A spustil: „Čau, lidi. Je neděle, je zima. Koupil jsem si tady pivo přes okénko, točené pivo. Oni vlastně točené nemají, ale koupil jsem si lahvové a udělal jsem z něho točené, kdyby to někdo vyšetřoval,“ zabrousil se do toho navíc hned na začátku.
Poslanec a primátor Plzně Martin Baxa to nevydržel a zgustl si na něm, ale ne z ekonomického důvodu:
„Doslechl jsem se, že premiér ve své nedělní chvilce propagandy cosi dlouze povídal o ‚točeném pivě‘ Tak, pane Babiši, vzkaz z Plzně: pivo se ČEPUJE!“
Převaha, s jakou to plzeňský purkmistr průhonickému amatérovi, který do skla cmrndá jakéhosi lahváče skoro bez pěny a naprosto bez znalosti základní terminologie, dal sežrat, byla nesmírná. Titánská. Zbytečná.
Jak u toho Tygra.
Pan Baxa se prohlásil vítězem, jenže ve skutečnosti kulturní válka pokračuje dál. Nevyhrál nikdo.
Čistě věcně je záležitost jasná. Ani čepuje, ani točí v původním významu nesedí. Žádné čepy, které by se vyrážely (odtud „čepovat“), už na sudech nenajdete. Když jsou nějaká piva „na čepu“, kde najdeme ten „čep“? Ani hostinský už nemusí otáčet kolem tlakostroje (odtud „točit“), což byl vynález 19. století. (Podrobnosti rozebírají weby pivnici.cz nebo pivo.cz. Stránky jidloaradost.ambi.cz pro změnu přinášejí text, který „točení“ zavrhuje a trvá jedině na „čepování“.)
Ottův slovník naučný se pod heslem „čepování“ věnuje jen tesařskému řemeslu. Stejně tak se encyklopedie nezmiňuje o „točení“ piva.
Jestli někdo na základě historických skutečností usoudil, že v roce 2020 se správně říká čepovat, a ne točit, mohl by někdo jiný stejně tak dobře dojít k opačnému závěru.
A je vůbec nějaký důvod, proč být striktní a dělat, že i tady musí být pravda jen jedna? A triumfálně ji „mít“?
Jiná věc je, jaký výraz se kde udržel a v jakém jazykovém kontextu se používá. Příkladů je spousta a dá se z nich soudit, kudy zákopy toho kterého tábora vedou.
Andrej Babiš je „řezaný“. Bere jak točené, tak čepované pivo. Ale točené častěji. Třeba v Čau lidi z února 2020, kde tématu DPH na pivo věnoval 8036 znaků (to byla ještě psaná verze), nacházíme čepované pivo a čepování 4×, kdežto točené 10×.
Dokumenty státu jednoznačně hovoří o čepovaném, ne o točeném pivu.
„U ostatních situací podávání nápojů posuzovaných jako dodání zboží (čepované pivo určené k odnosu s sebou, čepované pivo u stánků bez služeb, balená voda, káva v kelímku apod.) se druhá snížená sazba daně neuplatní.“ Zdroj: Situace podávání nápojů rozebírá Generální finanční ředitelství.
„Termínem rozlévaný nápoj, uvedeným v tabulce, se rozumí nápoj, který je podáván k okamžité konzumaci na místě – nikoli k odnosu s sebou (např. čepované pivo, víno, alkoholické či nealkoholické nápoje podávané ve sklenici, případně v otevřené láhvi s možností použít skleničku, k láhvi může být přiloženo brčko; voda ve džbánu…) Zdroj: Neuvěřitelný manuál Finanční správy k EET.
I oficiální internetové stránky Plzeňského Prazdroje se drží „čepování“. Inzeráty z rakousko-uherské monarchie také nabízejí p. t. obecenstvu prvotřídně vychlazené čepované, ne točené pivo.
V odvozeninách si ale úspěšně konkurují, respektive koexistují oba termíny. Pěkně to znázorňuje partnerství slov „výčep“ a „výtoč“. A pana výčepního (fakt ne „výtočního“) se asi nezeptáte, kolik sudů „vyčepoval“, ale „vytočil“. A tak dále.
Stejně tak hybridní jsou média a jejich titulky – točí se i čepuje.
Bytelnější písemné prameny, nebo rovnou „bible“ svého žánru, se drží spíš čepování, ale ne ortodoxně.
„Čepují tu holešovické pivo 10° Pražan, podává se běžný výběr teplých jídel.“ Jan Šusta v Průvodci pražským pohostinstvím, 1983, zásadně používá sloveso „čepovat“.
„Pivo se čepuje v pivovarském hostinci (U Fleků, pozn. red.), není filtrované.“ Na jiném místě monumentální Encyklopedie piva od Michaela Jacksona, česky vydané v roce 1994, nicméně čteme, že „Guinness chutná samozřejmě nejlépe při pokojové teplotě, točený se však často podává lehce vychlazený“.
Jestliže literaturou faktu ještě prosvítá sklon k akurátní terminologii, v beletrii, stejně jako třeba v písních, se pivo v první řadě točí. Pojďme to demonstrovat na těžkých vahách:
„Já se do takových věcí nepletu, s tím ať mně každej políbí prdel,“ odpověděl slušně pan Palivec, zapaluje si dýmku, „dneska se do toho míchat, to by mohlo každému člověkovi zlomit vaz. Já jsem živnostník, když někdo přijde a dá si pivo, tak mu ho natočím. Ale nějaký Sarajevo, politika nebo nebožtík arcivévoda, to pro nás nic není, z toho nic nekouká než Pankrác.“
Natočím!
Paní výčepní odemkla, pak brala nádoby a točila do nich pivo a divila se: „Člověče, takovej seš fešák, a že seš tak postrojenej?“
V Automatu Svět se pivo točí od první do poslední řádky.
Proto můj muž si brával jen jeden den dovolené, protože jeden den býval v nebi… Rád chodil dopoledne i k Vaništům, kam od rána svítilo slunce, a pan Vaništa v bílém rouchu točil ty svoje nebeské smíchovské desítky a jeho paní Boženka přes chodbu z kuchyně také zalité dopoledním sluncem přinášela nebeské talíře s kouřícími guláši a dršťkami na paprice a talíře s kyselými rybičkami… (Vita Nuova.)
Tak Egon Bondy nechal stékat pivo po vousech, a než mu natočili další pivo, cucal si z vousů zbytky piva. (Něžný barbar.)
Odváží se snad někdo tvrdit, že to Hrabal má blbě? Že nevěděl, jak se to SPRÁVNĚ říká?
Já zase něco jiného vím: že by nás býval všechny i s touhle disputací poslal hodně daleko někam.
Důležitá otázka pramene naší národní podstaty zůstává nezodpovězena, a tak to má být. Protože, jak říká profesor Tomáš Halík: Co je bez chvění, není pevné.
