Platové stropy? UEFA chystá změnu, která PSG potěší a české kluby neohrozí

Chystá se velká změna. UEFA si je podle všeho vědoma, že dosavadní model regulace Financial Fair Play (FFP) už neodpovídá době, hledá se jiné řešení. Britský list The Times publikoval jeden z návrhů. Zjednodušeně ho lze popsat jako platový strop s luxusní daní.

Tento model pracuje s předpokladem, že by kluby směly vydat na platy hráčů nejvýše 70 procent částky odpovídající jejich celkovým příjmům. Kdo by utrácel víc, platil by z toho pekelnou daň, která by šla do „banku“, jenž by se následně přerozděloval dalším klubům.

„Takových nebo podobných modelů je ale rozpracováno a diskutováno hned několik. UEFA na podmínkách případné nové regulace intenzivně spolupracuje s těmi nejšpičkovějšími poradenskými a auditorskými firmami,“ říká Stanislav Rýznar, licenční manažer, který pracuje v jakémsi trojúhelníku mezi Fotbalovou asociací ČR, Ligovou fotbalovou asociací a UEFA.

„V tuto chvíli platí původní regulace, dosud nikdo nic nezměnil. Pokud bychom v průběhu podzimu dostali od UEFA do ruky nová pravidla hry, začali bychom s nimi pracovat pravděpodobně od ročníku 2022/23,“ dodává Rýznar.

Před 11 lety reagovala Unie evropských fotbalových asociací (UEFA) na velmi neutěšený stav ekonomiky obrovského množství klubů na kontinentu. Šlo ho snadno shrnout do sloganu: Předluženost, kam se podíváš. Fotbal se leckdy a leckde dělá víc srdcem než rozumem, a tak byly spíš výjimkou kluby, které hospodařily racionálně a nezúčastňovaly se nesmyslných dostihů v přeplácení fotbalistů a jejich transferů.

Proto tehdejší šéf UEFA Michel Platini prosadil tzv. finanční fair play. UEFA se rozhodla pomoci klubům tak, že vnesla do jejich utrácení regulační pravidla. Hodně zjednodušeně šlo o to, aby kluby neutrácely víc, než kolik činily jejich celkové příjmy. Vše se vyhodnocovalo v různě definovaných časových periodách, hledělo se na to, zda do klubové kasy nedolévají příliš peněz jejich majitelé nebo s nimi spřízněné firmy. Právě tyhle peníze pak UEFA do příslušných účetních bilancí odmítávala započítávat.

Za porušování pravidel Financial Fair Play se klubům udělovaly pokuty, zužovaly soupisky, nejtvrdším možným trestem bylo nepřipustit klub do soutěží UEFA. Chvíli takový možný trest visel i nad Manchesterem City, nakonec ale Liga mistrů bez tohoto svého tradičního účastníka posledních let nezůstala.

I na téhle story se ukázala omezená akceschopnost Financial Fair Play, jejíž podmínky navíc nevyhovovaly stále širšímu spektru kritiků. Nejen akcionářům těch největších evropských gigantů, ale i vlastníkům celé řady dalších klubů vadilo, že bez nějakých výrazných omezení nemohou prostě a jednoduše do svého vlastního klubu nalít své vlastní peníze. A posunout ho tak v konkurenčním boji s ostatními o něco výš.

„Ne, to opravdu není problém. Kdybychom si nebyli zcela jisti, že můžeme Messiho angažovat, tak bychom tak neučinili. Ale jsme si zcela jistí, že žádná pravidla neporušujeme. A že u nás Messi, stejně jako Neymar i Mbappé budou moci bez problémů hrát,“ konstatoval před několika dny Násir Al-Chelajfí, prezident klubu Paris SG na tiskové konferenci, kde byla uvítána argentinská superposila z Barcelony.

Messi stejně jako Sergio Ramos, Wijnaldum či Donnarumma přišel letos v létě do PSG jako volný hráč, tedy po skončení smlouvy a bez finanční náhrady pro svého dosavadního zaměstnavatele. Ovšem platy pařížské galaxie hvězd v úhrnu s odstupným vydaným třeba za Hakímiho vedly mnohé k úvaze, že s těmito náklady se PSG do rámce stanoveného pro finanční fair play vejít nemůže.

Al-Chelajfí tvrdí, že může. A byť stále ještě platí pravidla FFP, můžeme spekulovat o tom, že Pařížané už celou věc s UEFA předjednali a současné dění v pařížském kádru už trochu předznamenává změny, ke kterým se UEFA chystá. Je velmi pravděpodobné, že ji k této aktivitě vybudila i nedávná snaha 12 elitních klubů vybudovat Superligu, nezávislou na UEFA. Tuto hrozbu se sice UEFA podařilo v této fázi odvrátit, ale i tyto aktivity ji vybudily k úvahám o významných reformách.

„Proběhla k tomu v uplynulých měsících celá řada online konferencí, možností nové regulace se prodiskutovávala celá řada. Musíme si uvědomit, že škála klubů, kterých se to bude týkat, je neskutečně široká,“ říká český licenční manažer Stanislav Rýznar.

Malé kluby na Faerských ostrovech samozřejmě fungují ekonomicky jinak než třeba kluby střední velikosti v Itálii. A úplně jiný svět je pak zase třeba Real Madrid. Navíc platí, že jinak věci fungují na otevřených trzích a jinak třeba v autokratickém Bělorusku.

„Debatovalo se o spoustě modelů. O možnosti vztáhnout výdaje na platy k objemu realizovaných transferů. Nebo třeba i k hrubému domácímu produktu příslušné země. Vzneseny byly i návrhy regulovat tržby z transferů tak, aby určité procento muselo zamířit do rozvoje klubu a podobně,“ říká Rýznar.

Připouští, že ve hře je bezesporu i varianta, kterou popisují The Times. „Ale jakou formu regulace ve finále UEFA přijme, to je stále otevřená otázka,“ míní Rýznar.

Jasněji by mělo být po zářijové konferenci, na kterou UEFA zve do Švýcarska zástupce národních asociací, lig, klubů, hráčů i agentů.

Prozkoumejme tedy nyní blíže navrhovaný model, který s odkazem na zdroje blízké jednáním prezentovaly The Times. Upozorňují, že vychází zejména ze zkušeností, které s podobným nastavením učinily americké profesionální soutěže National Basketball League (NBA) a Major League Baseball (MLB).

Návrh v zásadě spočívá v tom, že by se hlídal poměr dvou parametrů: celkových výdajů na platy a odměny pro hráče a celkových příjmů klubu.

Ten, kdo by v tomto poměru překročil hranici 70 procent, zaplatil by za to „daň z luxusu“. A to mastnou. Za každé 1 euro přes by musel uhradit 1, nebo 1,5 nebo dokonce 2 eura. A to podle toho, jak výrazně by pravidlo porušil. Co by se s takto vybraným pokutami dělo? Podle jednoho z návrhů by se mohly tyto peníze přerozdělovat mezi účastníky soutěží, v nichž by klub, platící daň z luxusu, figuroval.

Podle The Times je plán všeobecně vnímán jako spravedlivější a transparentnější než stávající systém FFP. Těm opravdu bohatým by navíc poskytl prostor k utrácení nad rámec příjmů jejich klubu.

„Recidivisté“, kteří by překračovali hranici 70 procent opakovaně, by mohli čelit různým sportovním sankcím tak jako dosud. Ve finále opět s možností diskvalifikace z evropských pohárů.

Jak jsou na tom evropské velkokluby v otázce poměru hráčských platů a celkových příjmů? Překračují sedmdesátiprocentní hranici? Odpověď nám dá specializovaný twitterový účet Swiss Ramble, který dlouhodobě zkoumá a popisuje ekonomiku evropských klubů.

V prvním tweetu vidíte, jak klubům, které se původně přihlásily do Superligy, průběžně rostly výdaje na platy. Ve druhém tweetu pak najdete přesně tu metriku, o které píší The Times. Tedy poměr platů hráčů vůči celkovým příjmům.

Jak vidno z grafu vpravo: v sezoně 2019/20 sedmdesátiprocentní mez extrémně překračoval AC Milán, zlehka pak Manchester City a Juventus. A těsně pod ní se pohybovaly další kluby jako Chelsea, Inter Milán a další. Naopak Liverpool, Manchester United a Real Madrid se pohybují v dimenzi mezi 50–60 procenty, Tottenham Hotspur, který financoval stavbu nového stadionu, dával na platy hráčů dokonce jen 46 procent svých celkových příjmů.

Cenná je bezpochyby i tabulka vlevo dole s přehledem zkoumaného poměru hráčských platů vůči celkovým příjmům u jednotlivých klubů v letech 2011–2019.

Současnost spoludefinovaná světovou pandemií samozřejmě klubům jejich celkové příjmy snížila.

The Times upozorňují, že se UEFA snaží celý nový systém co nejlépe sladit s principy evropského práva.

Dlouhodobá kritika stávajícího systému často zmiňovala, že Financial Fair Play udržuje pozici elitních klubů a drží jejich konkurenty v odstupu daleko od nich. To proto, že majitelé menších klubů, kteří se snažili dosáhnout vyšší úrovně, nesměli do svých klubů vkládat peníze na krytí ztrát. Anebo jen v omezené míře.

Nově nadefinovaná metoda pracující s relativním platovým stropem je podle The Times a jeho zdrojů všeobecně vnímaná jako mnohem flexibilnější a spravedlivější. Navíc majitelům klubů umožňuje platový strop překročit, pokud budou připraveni zaplatit za to sankci.

Něco podobného jako UEFA hodlá podle informací The Times zavést francouzská Ligue 1, která se sedmdesátiprocentní hranicí výdajů na hráčské platy vůči obratu počítá od sezony 2023/24.

Čeští fanoušci mohou být v klidu. Pokud by UEFA zavedla pravidla, o kterých píší The Times, české kluby by s nimi neměly problémy.

Jejich hospodaření dlouhodobě bedlivě sleduje licenční manažer Stanislav Rýznar, který k tomu říká: „Do takových pravidel by se české kluby bez problémů vešly. Sledovaný poměr prostředků vydaných na platy hráčů v žádném českém klubu nepřekračuje 60 procent z jeho celkových příjmů.“

V horizontu několika málo týdnů bychom se měli dozvědět, k jakému finálnímu nastavení své nové regulace UEFA sáhne. Financial Fair Play, zdá se, bude už brzy patřit minulosti.