Při obnově Ukrajiny nesmí Česko zaspat jako v Kuvajtu, říká Tomáš Kolář

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Obnova Ukrajiny by podle odhadů Světové banky měla v příštích deseti letech vyjít na 11,5 bilionu korun. Příležitosti se chtějí chopit i české firmy, jenže i když je teď Česko jedním z nejbližších partnerů Ukrajiny, při „rozdělování byznysového koláče rekonstrukce země“ se na Čechy vůbec nemusí dostat.

„Myslím, že to je jedna z unikátních příležitostí, kterou teď máme. Může to být částečná kompenzace i za to, že jsme ztratili trhy v Rusku, že máme v Evropě recesi, dokonce si myslím, že nám obnova Ukrajiny může částečně pomoci i v ekonomické situaci, ve které dnes Evropa je. Může to být určitý stimul, na kterém se určitě Evropa shodne, který bude financovat a bude se jednat o obrovské prostředky a velké komplexní projekty,“ říká v pořadu Inside Talks expert na průmysl Tomáš Kolář, podle kterého se i pro české firmy jedná o obrovskou příležitost.

Varuje ale, že Česko by si mělo vzít poučení z válek v Kuvajtu a Iráku. „Tam jsme se také aktivně zapojili do samotného ozbrojeného konfliktu, jenže pak, co se týká byznysu, na nás nezbylo vůbec nic. Nesmíme udělat stejnou chybu,“ varuje Kolář s tím, že to je nyní úkolem vlády a ekonomické diplomacie.

„O zakázky na Ukrajině bude samozřejmě zájem z celého světa. Musíme si to ohlídat a nebýt znovu za hlupáky, kteří pouze přispěli, ale pak už neměli možnost zúčastnit se té rekonstrukce,“ dodává Kolář, podle kterého v minulých případech mladá česká demokracie zkrátka zaspala.

„Myslím, že naše situace na Ukrajině je dnes podstatně lepší. Ať už jde o zahraniční politiku, o to, jak jsme se postavili k celé uprchlické vlně, ale i jakým způsobem se projevuje naše vláda a pan prezident. To je na Ukrajině velmi slyšet,“ říká Kolář.

Není však jisté, že to bude stačit. Při financování velkých projektů hraje klíčovou roli i administrativa a právě v té české firmy a Česko obecně příliš nevynikají. „Při financování takto velkých projektů to nelze udělat jinak, než že bude velký objem peněz z Unie. A evropské projekty jsou zkrátka administrativně náročné. Musíme se na to připravit. Byla by škoda o to přijít jen proto, že nezvládneme administrativu,“ dodává Kolář.

Věří, že pomůže i příprava předem. „Teď budu konkrétní. Například co se týče zdravotnictví, tak už jsme s ostatními začali aktivity na Ukrajině připravovat. Aktuálně máme rozjednané rekonstrukce celkem 16 nemocnic. To jsou konkrétní projekty, kde máme vybudované kontakty. Zorganizovali jsme kvůli tomu i Global Health Initiative Forum, které bylo pod záštitou prvních dam Oleny Zelenské a Evy Pavlové. Přijela veškerá administrativa, která se týká zdravotnictví, i ředitelé těch nemocnic. Máme konkrétní poptávku na přímé projekty, které se přetvářejí v investiční akce. I v tomto případě bude rámec poskytnutý z Evropské unie, řádově stovky milionů eur. Nebude to jednoduchá administrativa. V našem případě je potřeba i kofinancování v rámci Národní rozvojové banky, pojišťovny EGAP a České rozvojové agentury. Jsou to složité konstrukce,“ dodává Kolář.

I přesto, že Evropská unie projekt už odklepla, na české straně to „drhne“. „Není to jenom o tom, že tu složitou administrativu nezvládají firmy. Třeba my pořád nemáme poslední klik od Národní rozvojové banky, aby nám kofinancování poskytla. Týká se to sice asi deseti procent financování, ale stále to nemají zadministrováno. Je to tedy složité i pro banky, u kterých bych přitom očekával, že jim tato věc půjde snadněji,“ dodává Kolář.

Upozorňuje navíc, že zatím je stále řeč pouze o připraveném úvěrování, ale není ještě vůbec jasné, že se české firmy do obnovy ukrajinských nemocnic zapojí. „Za tím vším potom budou muset probíhat výběrová řízení a zakázku dostane ten, kdo vyhraje,“ dodává Kolář s tím, že štěstí přeje připraveným a všichni výrobci zdravotnických prostředků věří, že se rekonstrukce Ukrajiny zúčastní.

Stejně podle Koláře mají postupovat i firmy z dalších průmyslových oborů a půdu si začít chystat už teď. Spolu se zdravotnictvím budou na prvním místě infrastrukturní a energetické projekty, „aby země mohla začít znovu dýchat a znovu fungovat,“ dodává.

Kolář upozorňuje, že pro podobné projekty je podpora státu kriticky důležitá. „My jako firmy to sami nezmůžeme. Potřebujeme podporu na ambasádách, které jsou sice velmi aktivní, ale potřebují dostat financování. Potřebujeme podporu právě třeba z Národní rozvojové banky, když se budou vytvářet tyto programy. Vidíme velký rozdíl oproti tomu, jak to řeší třeba Němci. Každý z těch států má takovou svou národní rozvojovou banku, která většinou disponuje podstatně většími sumami peněz a to vyřizování je tam podstatně flexibilnější. Jsou hladovější, rychlejší a rychleji si pro ty projekty jdou. Já nevím, proč to u nás nejde,“ vysvětluje Kolář.

„Pokud se neprobereme i v tomhle, tak skutečně o to můžeme přijít. Je tu riziko, že můžeme znovu zaspat,“ dodává.