Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Zoufalé vlády dělají zoufalé věci. A tou nejzoufalejší je snaha zbavit se svých politických soupeřů čistě účelovými zákony, které se přitom tváří jako ušlechtilá obrana demokracie. Přitom jejich výsledkem je její omezení.
Právě o to se teď snaží vláda Petra Fialy pod heslem ministra vnitra Víta Rakušana „Lustrační zákon vás bude bolet“.
Pětikoalice plánovala, že minulý týden prožene prvním čtením novou zpřísněnou podobu lustračního zákona. Ten by - jednoduše řečeno - zajistil, že se Andrej Babiš po příštích volbách nestane premiérem nebo ministrem. Plán nevyšel. Na „lustrák“, jak se tomuhle velmi speciálnímu zákonu přezdívá od roku 1991, kdy byl poprvé přijat, zatím nedošlo. Nicméně by se to mělo stát v příštích týdnech.
Doporučuji znovu si povšimnout letopočtu o odstavec výše. Ano, 1991. To je, abyste to nemuseli počítat, 33, slovy třiatřicet let. Kdybych si osobně chtěl připomenout, jak strašně dávno to je, stačí si uvědomit, že to jsem zrovna maturoval.
Původně byl lustrační zákon, který pro jeho radikální podobu a koncept kolektivní viny dokonce odmítl podepsat prezident Václav Havel, přijat na pět let. Měl ochránit novou demokracii před lidmi, kteří ještě nedávno pracovali ve vysokých funkcích pro totalitní režim nebo mu z různých důvodů pomáhali. V tu dobu to jistě mělo svůj dobrý důvod. Dokonce možná ještě i v roce 1996, kdy byla platnost zákona prodloužena o dalších pět let. Méně už v roce 2001, kdy byl zákon znovu prodloužen, tentokrát na neurčito.
Dnešní snaha vlády zákon zpřísnit a napsat do něj, že čisté lustrační osvědčení musí mít i předseda vlády a všichni ministři, míří na jednoho jediného člověka: na Andreje Babiše, spolupracovníka Státní bezpečnosti s krycím jménem „Bureš“ v kategorii „agent“.
Člověk nemusí jásat nad představou, že se do Strakovy akademie vrátí chaotický populista, který čím dál víc sklouzává ke slovensko-maďarskému stylu politiky. Pokud se to ale stane, bude to také zásluha výkonů Fialova kabinetu, který na sebe nyní prozrazuje jednu věc: Má silné obavy, že Babiše není schopen porazit v politickém souboji. Ale možná by to šlo zkusit administrativní podmínkou, která zahodí hlasy statisíců voličů.
Ve dvojích sněmovních volbách dostal Babiš a jeho ANO (v tomto pořadí) milion a půl hlasů. Půldruhého milionu lidí si přálo, aby se Andrej Babiš stal premiérem. A nějaký plus minus podobný počet lidí ho bude se stejnou motivací volit i příští rok.
Pusťte si Šťastné pondělí
A tohle základní demokratické právo voličů vybrat si svou vládu (a zprostředkovaně i jejího předsedu) má být zřejmě pro jejich dobro a ochranu demokracie omezeno. Za pomoci vyčichlého revolučního zákona přijatého jistě v dobré vůli před 35 lety právě na ochranu práva lidí vybrat si svou vládu.
V současném českém kabinetu zasedají dvě strany, které se účastnily nejrůznějších vlád od samého počátku 90. let. ODS a KDU-ČSL. Teď nám jejich současní reprezentanti říkají, že se jim to celé asi úplně moc nepovedlo, a tak je třeba celou českou demokracii se všemi fungujícími brzdami a pojistkami zase znova přísněji chránit před jedním jediným člověkem.
Mimochodem – zkuste si představit, co by se stalo, kdyby bylo opravdu Babišovi zakázáno stát se premiérem. Pravděpodobně by ho nahradila Alena Schillerová nebo Karel Havlíček a Babiš by už bez jakékoli kontroly všechno bačoval z Průhonic. Máte pocit, že jsme právě zachránili demokracii?
S velkým gustem bychom při tomhle úsilí měli sledovat především lidovce, kteří před 10 lety pomáhali upravovat lustrační zákon tak, aby mohli usednout s Andrejem Babišem ve vládě Bohuslava Sobotky (ČSSD). Teď budou naopak hlasovat pro to, aby Babiš nesměl vládnout. A jak zásadové lidovce známe, možná zase po příštích volbách budou pomáhat Babišovi lustrační zákon úplně zrušit, pokud za to v jeho vládě dostanou Ministerstvo zemědělství a slib, že se nebude danit tiché víno.
Pokud bude přijata přísnější verze lustračního zákona, kterou mimochodem na podzim 2022 vládě sepsula i její vlastní legislativní rada, téměř jistě se dostane před Ústavní soud. Ten už „lustrák“ dvakrát potvrdil: V roce 1992 ještě ten federální a v roce 2001 i ten český.
Poslechněte si Šťastný podcast
Že to automaticky udělá potřetí, ale vůbec není jistá sázka. Už v roce 2001 první legendární sestava českého Ústavního soudu, v níž zasedali i někdejší političtí vězni a disidenti, upozornila, že „pokládá lustrační zákonodárství za dočasné“, neboť bude postupem času slábnout nebezpečí, které by s sebou neslo angažmá zkompromitovaných lidí ve významných funkcích. Znovu, abyste to nemuseli počítat, tenhle předpoklad zazněl před 23 lety.
Ještě dřív, než by zákon do Brna dorazil, musel by jej ale podepsat prezident. Upřímně řečeno by si to i ze symbolických důvodů měl Petr Pavel dobře rozmyslet. Není třeba zas a znova předhazovat prezidentovi jeho vlastní minulost – mimochodem na něj samotného se lustrační zákon nijak nevztahuje – ale důvod ke zdrženlivosti ho samotného nejspíš napadne.
Ale možná, že bude opravdu nejlepší, když se lustrační zákon dostane k Ústavnímu soudu. Můžeme v tom najít aspoň záblesk naděje, že to bude naposledy, kdy se jím budeme muset zabývat.
