Jste dlužník státu, slyšela od úřadu žena, když chtěla koupit cestu k domu

Představte si, že pozemek pod cestou k vašemu domu je státní. Nájemné roste, žádost o odkup se protahuje. Co se může stát, když chcete uspořádat vlastnictví okolo nemovitosti, ale v záznamech je chaos, rozplétá pořad Ve stínu.

Majitelka obyčejného rodinného domu v Horních Věstonicích, obci na jihu Moravy, je přesvědčena, že jí úřady bezdůvodně znepříjemňují život.

Předmětem sporu je pozemek pod příjezdovou cestou, který vlastní stát a žena si ho dlouhodobě pronajímá. Jenže cena pronájmu stále roste, a tak se majitelka domu snaží pozemek odkoupit a problém se zvyšujícím nájmem jednou provždy vyřešit.

Žena nechce vystupovat se svou identitou (redakci ji ale zná), a proto ji v následujícím vyprávění označujeme jako paní Martu.

„Roky platím za užívání pozemku pod cestou nájemné, ale cena se zvyšuje. A tak jsem si v roce 2017 podala žádost o odkoupení pozemku. Ta parcela bezprostředně sousedí s naším domem, jezdíme po ní do dvora, nevím, pro koho jiného by měla nějakou cenu,“ vysvětluje paní Marta.

Když majitelka domku před osmi lety projevila o pozemek o velikosti necelých tři sta metrů čtverečních zájem, začali pracovníci břeclavské pobočky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových všechno prověřovat. A při té příležitosti zjistili, že by paní Marta měla začít platit nájem také za pozemek, který je pod jejím domem. Do té doby se vůbec nevědělo, že i tato parcela patří státu. Ten své právo ani nijak neuplatňoval. Paní Marta teď platí místo jednoho nájmu nájmy dva. Samotné odkoupení, o které žádala, se přitom neřešilo a neřeší dodnes.

„Z úřadu jsme dostali zprávu, že nájem za druhý pozemek mám zaplatit zpětně za nějakých třináct nebo patnáct let. Radili jsme se s právníkem a ten nám sdělil, že podle zákona mají nárok po nás žádat nájem maximálně tři roky zpátky. A to jsme také hned udělali, dluh jsme zaplatili,“ popisuje majitelka domu.

Že postupovala správně, potvrdila i právnička Barbora Chmelařová, která se specializuje na právo nemovitostí. Podle ní paní Marta uplatnila zákonem stanovenou tříletou promlčecí dobu.

„Pokud někdo užívá vaši věc, můžete ho žalovat o náhradu za takové užívání. Ale i v těchto případech platí tříletá promlčecí doba. Nemělo by být uplatňováno víc, ani v soudním sporu by vlastník nevysoudil víc než tři roky zpátky.“

Jenže když paní Marta zákonnou tříletou promlčecí dobu využila, pro úřady se stala dlužníkem státu, tedy někým, s kým není radno obchodovat. Vyplývá to i z vyjádření tiskové mluvčí Terezy Frančové z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

„Předmětné pozemky byly v minulosti a jsou dosud ze strany paní Marty užívány, proto Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových vznesl nárok na úhradu za toto užívání. Avšak pokud paní Marta uplatní námitku o promlčení, tento nárok požadovat zpětně nájemné nezaniká, pouze dochází k oslabení možnosti jej vymáhat.“

Paní Marta tedy vlastně doplatila na to, že se o pozemky okolo svého domu začala zajímat a chtěla dát vše do pořádku. Kdyby nepožádala o odkup parcely pod příjezdovou cestou, nezjistilo by se, že má platit ještě další nájem. A přestože ani tomu se nakonec nebránila a doplatila jej i zpětně za zákonem stanovenou dobu, paradoxně si výrazně snížila šanci na odkup pozemku.

„Když jsem naposledy na úřad volala a ptala se na svou žádost o odkup pozemku, paní na úřadě mi řekla, že jsem dlužník státu, protože jsem odmítla zaplatit celou tu částku, pozpátku těch několik let. A že vlastně neví, jestli mi to prodají. Já už fakt nevím, co můžu udělat víc,“ ptá se majitelka domku.

Na postup pracovníků Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jsme se zeptali na Ministerstvu financí, pod které úřad spadá. Závěr: nikdo nemá automatický nárok na převod státního majetku, a to ani nájemník dané nemovitosti.

To ostatně potvrzuje i právnička Barbora Chmelařová. Dodává ale, že státem vlastněné pozemky bývají někdy tak malé a roztříštěné, že v jejich spravování bývá často chaos. Tak jak se to stalo u paní Marty.

„Nevím, jak přesně si stát tyhle drobné pozemečky, různé předzahrádky a vjezdy do domů hlídá, ale někdy se prostě ani dlouho neví, že jsou v katastru zapsané jako státní,“ upozorňuje právnička.

Prodej pozemku, přes který musí paní Marta ke svému domu denně chodit a dlouhodobě projevuje přání si ho odkoupit, by byl logickým řešením. Jen pro vlastníka domu má totiž konkrétní parcela hodnotu, jinak je téměř bezcenná. Podobný postup by doporučovala i právnička Chmelařová. Stát by si podle ní měl nechat jen strategické pozemky, ne pár metrů čtverečních přiléhajících k vesnickým domkům.

„V případech, kdy pozemek přináleží k domu, není nijak strategický, by měla být snaha scelovat vlastnictví, popřípadě parcely, na kterých jsou komunikace a chodníky, přednostně převádět právě na obce a kraje, tedy na územně samosprávné celky,“ uvádí Barbora Chmelařová.

I v Horních Věstonicích by pomohlo, kdyby pozemky ve vlastnictví státu, které mají význam především pro majitele okolních nemovitostí, přešly přímo na obec. Je totiž pravděpodobnější, že ta by s nimi nakládala pružněji, se znalostí místních poměrů.

Tento přístup potvrzuje i starostka Horních Věstonic Blanka Hlaváčová.

„Pokud by šlo o pozemek pod domem nebo u domu, kde nevedou žádné sítě, byli bychom raději, kdyby si ho koupil člověk, který tam bydlí. Jiné je to například s předzahrádkami, které přiléhají k chodníkům. Ty nepodáváme a péči o ně řešíme individuálně, někdy se o ně stará majitel domu, a pokud jde o starší občany, třeba o posekání trávy se postará obec. Vždycky se nějak domluvíme,“ popisuje starostka.

Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by kus pozemku u domu v Horních Věstonicích měnil majitele. Paní Marta svou snahu ale vzdávat nechce: „Budu to zkoušet dál, jen opravdu nevím, proč to všechno tak dlouho trvá.“

Jak se z paní Marty stal dlužník státu a čím úřady nejvíc naštvala? Jaký význam má pro stát maličký pozemek u vesnického rodinného domku?

Další podrobnosti o případu uslyšíte v nové epizodě pořadu Ve stínu, kterou najdete v úvodu tohoto článku.