Hlavní obsah

Přemnožená zvěř komplikuje zalesňování po kůrovcové těžbě. Ze sazenic nám dělá bonsaje, stěžují si lesníci

Zalesňování holin po kůrovci ohrožuje přemnožená spárkatá zvěř. Sazenice listnáčů a jedlí jí totiž velmi chutnají. (Video: Seznam.cz)

4. 5. 16:18

Zalesňování po kůrovcové kalamitě komplikuje přemnožená zvěř. Okusuje sazenice, které pak živoří ve formě bonsají nebo umírají. Oplotit všechny nové lesy podle lesníků nejde, řešením podle nich může být jen regulace počtu spárkaté zvěře.

Článek

Kůrovcová kalamita, která Českem postupuje už od roku 2015, za sebou nechá několik stovek tisíc hektarů holin, které musí lesníci obnovit a vysázet na nich nové odolnější lesy. Snahy o rychlé a efektivní zalesňování jim však kromě sucha komplikuje i přemnožená lesní zvěř, pro kterou sazenice dnes preferovaných listnatých stromů a jedlí představují velkou pochoutku.

„Problém přemnožené zvěře je dlouhodobě podceňován a nevěnuje se mu dostatek pozornosti, byť máme dostatek důkazů, že o problém jde,“ říká místopředsedkyně České lesnické společnosti Jana Čacká. Počty spárkaté zvěře se podle ní začaly neúměrně zvyšovat od druhé světové války. Lesníci na přemnožení upozorňují dlouhodobě, nyní však už začínají bít na poplach. „Už je na čase zachraňovat naše lesy,“ dodává Čacká.

Jak vypadají mladé stromky, na kterých si pochutnává lesní zvěř, ukazuje jednatel Městských lesů Doksy Petr Válek na příkladu zhruba desetiletého jasanu, který mu nesahá ani do pasu. „V normálních podmínkách by už měl mít kolem pěti šesti metrů,“ ukazuje Válek na pokroucený stromek, na kterém jsou znatelná místa, kde zvěř v minulých letech okusovala mladé výhonky.

Podobný příklad ukazuje Jan Duda, který se jako odborný lesní hospodář stará o lesy v severočeském Kryštofově údolí. V ruce drží dva smrčky, jeden je zdravý, zhruba 25 centimetrů vysoký, ten druhý dosahuje s bídou deseticentimetrové výšky a raší z něj jediná zelená větvička. „Oběma semenáčkům je zhruba pět let. Ten první měl bohužel smůlu, že rostl mimo oplocenku a téměř podlehl okusu zvěří,“ říká.

Škody, které na mladých stromcích způsobuje zvěř, ukazuje na porostu hned vedle oplocenky. Všechny stromky mají maximálmě 30 centimetrů. „Zvěř z nich dělá de facto bonsaje,“ krčí rameny.

Předcházet okusu zvěří mohou lesníci právě oplocenkami nebo repelenty, které by měly zvěř odpuzovat. To jim však zvyšuje náklady. „Výdaje se pohybují kolem 90 korun za metr, většinou děláme oplocenky s délkou kolem 100 metrů, jedna stometrová je asi 9 tisíc korun,“ vysvětluje Duda.

Pořízením oplocenky podle něj však investice nekončí, lesníci je musí pravidelně kontrolovat a opravovat. Často je totiž poškodí houbaři, divoká prasata nebo sněhové a větrné kalamity. „Stačí, když oplocenku poškodí padlý strom, zvěř se do ní dostane a během jednoho týdne je schopna sazenice velmi znatelně poškodit.“

Podle Jany Čacké však ani investice do oplocenek nejsou při zalesňování po kůrovcové těžbě řešením. „Dovedete si představit, jak jsou obrovské ty kalamitní plochy v dnešní době? My je všechny dáme za plot a budeme ho udržovat? Krajina přece nemůže být prošpikována ploty,“ míní místopředsedkyně České lesnické společnosti.

Řešením podle ní bude komplexní změna legislativy, která povede k redukci počtu zvěře v českých lesích. „Musí se zcela jednoznačně upravit myslivecká legislativa ve vztahu k únosnosti honitby a tomu, co může prostředí ještě snést ve vztahu k počtu zvěře. Zcela určitě se musí změnit systém mysliveckého plánování. Je to celý komplex právních předpisů, které by bylo třeba v té věci upravit,“ vysvětluje. Důležitá bude i politická vůle ke změnám.

Podle mluvčího Ministerstva zemědělství Vojtěcha Bílého ministerstvo o přemnožení zvěře ví a nebere ho na lehkou váhu. „Ministerstvo zemědělství metodicky vede orgány státní správy myslivosti k využívání legislativy ke snižování početních stavů spárkaté zvěře. Významné rozhodující právo mají držitelé honiteb, respektive vlastníci pozemků. Pokud chceme mít druhově pestrou přírodu, musíme počítat s tím, že se volně žijící živočichové pro zachování své existence musí něčím živit. Optimum je v dohodě podle místních podmínek a nalezení kompromisu mezi únosností prostředí a množstvím zvěře,“ říká mluvčí.

S tím souhlasí i Jan Duda. „My usilujeme nikoliv o to vybít zvěř z lesů, protože uznáváme, že zvěř do lesa patří, ale je otázka, kolik zvěře by tady mělo být, to by se dalo definovat stavem rovnováhy. Ta by mohla vypadat tak, že dřeviny, které se v druhové skladbě porostů vyskytují, zmlazují, by měly být také schopné odrůst,“ to se podle něj však neděje.

Lesníci se proto snaží apelovat i na veřejnost, která by mohla vyvinout na stát tlak. Podobně se to prý před lety stalo v německém Sasku. „Můžeme ho brát jako velmi vhodnou inspiraci. V 90. letech tam byla koncepce myslivosti obdobná jako v ČR, ale byl tam silný tlak veřejnosti z důvodu vysokých škod na lesích, polních plodinách i zahradách, které si tamní obyvatelé nejsou zvyklí oplocovat, jako v Česku. Na tento tlak saská vláda reagovala změnou legislativy a celé myslivecké koncepce, začali více lovit, honitby přešly do režie státních lesů a výsledkem bylo to, že za několik let se projevilo, že saské státní lesy ušetří desítky milionů eur ročně, které předtím musely vynakládat na ochranu lesa,“ popisuje Petr Válek z dokeských lesů.

Doporučené