Hlavní obsah

Proč už nás Čína nechce? Miliardář Palcr výjimečně promluvil, jak to vidí

Foto: Tomáš Svoboda, Seznam.cz

Dušan Palcr spoluvlastní skupinu J&T a byl jedním z hlavních aktérů česko-čínských vztahů.

27. 1. 7:00

Spolumajitel a lobbista skupiny J&T Dušan Palcr v rozhovoru pro Seznam Zprávy říká, že Čína přecenila význam České republiky. I to je podle něho jeden z hlavních důvodů, proč vzájemné vztahy ochladly.

Článek

Miliardář Dušan Palcr je jedním z nejdůležitějších českých byznysmenů pohybujících se v blízkosti čínských investorů, kteří v roce 2015 zavítali na tuzemský trh. Coby spolumajitel a lobbista finanční skupiny J&T vyjednával o vstupu Číňanů do akcionářské struktury této vlivné česko-slovenské entity.

Ačkoli do detailů ví, co se dělo za kulisami česko-čínského obchodování, dosud o čínských aktivitách veřejně téměř nehovořil.

Nyní však udělal výjimku a Seznam Zprávám poskytl rozhovor, ve kterém popisuje, proč v poslední době vztahy Česka a Číny ochladly.

Jak hodnotíte vývoj česko-čínských vztahů v průběhu času?

Je to takové nahoru a dolů, ode zdi ke zdi. Když se nad tím více zamyslím, pohled na česko-čínské vztahy z velké části zkresluje i česká mentalita. Milujeme hysterii a extrémy.

Proč si to myslíte?

Podívejte se, kdo se k česko-čínským vztahům nejvíc vyjadřuje. Jsou to skupiny takzvaně na okrajích intervalu, jinými slovy – nejvíce se do „diskuse” zapojují odpůrci a příznivci. Tím ale vznikají dva extrémní póly. Chápu, že mediálně není moc zajímavé vyjadřovat zdravý rozum, ale právě ten klidný a racionální pohled se neprezentuje. Tak se dnes odpůrci a příznivci vzájemně hecují.

Nebyli to ale právě „pročínští” čeští politici, kteří tu vyhrocenou debatu nastartovali? Stačí si vzpomenout na jejich poklonkování při návštěvě čínského prezidenta v Praze…

Když v minulosti odpůrci Číny vyvěšovali tibetské vlajky a nosily se odznaky, byly to jen běžné politické výkřiky, které nevybočovaly z politických kampaní. Ale když se později začalo vážně jednat s Číňany o potenciálních obchodech, odstartovala se pomyslná soutěž o to, kdo má pravdu a kdo bude více slyšet. Přikládalo se a přikládalo, až v tom kotli pořádně vřelo. Na racionální diskusi už nebylo místo. Odpůrci řvali, že se nemá obchodovat a že se Číňanům leze do zadku. Příznivci naopak chtěli dokázat, že budování vztahu přinese byznys.

Takže si myslíte, že vztahům uškodila i servilita českých politiků?

Servilitu jsem moc nezaznamenal, to bych opravdu neřekl. Spíš jak říkám, moc se to vzájemně hecovalo a ani jedna z extrémních poloh vztahům neprospěla.

Koncem minulého roku propukla kauza kolem společnosti Home Credit a jejího údajného pokusu ovlivňovat skrze agenturu C&B české veřejné mínění a zlepšovat image čínského režimu. Protistrana naopak tvrdila, že chce takzvaně racionalizovat debatu o Číně a odstranit z ní extrémy, o kterých mluvíte i vy. Jak se na tento případ díváte?

Pozadí kauzy neznám, pouze jsem si přečetl v médiích, co ji rozpoutalo. Přijde mi ale, že je kolem toho zbytečná panika. To neopodstatněné leknutí by měli všichni zkusit vydýchat.

S čínskými finančníky jste byl nablízko. Jak se vám poslouchala varování Bezpečnostní informační služby (BIS) před agenty čínské strany v České republice?

Nás nikdo nikdy nevaroval. Disciplínu agentů nechme politikům. Osobně nevím, jak čínský agent vypadá.

V roce 2016 prezident Miloš Zeman prohlašoval, že Číňané sem nalijí až ke 100 miliardám korun. Bylo to reálné?

V určitém období byly přísliby skutečně velké. Kromě konkrétních projektů a obchodů, do kterých jsme z pozice spolupráce s CEFC viděli, jsem se účastnil několika vrcholných konferencí a politicko-obchodních cest. A mohu potvrdit, že se nemálo významných projektů skutečně vážně projednávalo.

Na čem to ztroskotalo?

Naučil jsem se, že je potřeba pochopit a vnímat rozdílnost kultur. Jednou z příčin, kterou bych vypíchl, je nedostatek trpělivosti na české straně. Velmi často jsem měl pocit, že například „čas” chápou Číňané jinak než my Češi. My ho měříme na hodiny, dny, měsíce, roky… Jenže u nich mi to přišlo jako nepodstatná veličina, kterou se příliš nerozptylují. Možná pro tu netrpělivost a vzájemné nepochopení se hodně „dealů” nakonec nerealizovalo.

Jakou roli v tom hrálo zemětřesení v CEFC a výpad čínských úřadů proti jejímu vedení v čele se šéfem Jie Ťien-mingem? Oslabily tuto skupinu kauzy v různých koutech světa, například v USA?

Kauzy za hranicemi České republiky neznám do detailu, ale roli to sehrálo zásadní. Převzal to čínský stát.

Jak bilancuje spolupráci s Číňany vaše skupina J&T?

Výsledky všichni vidí, na kdyby se nehraje. My jsme vždy a všem říkali, že poslední instancí pro vstup partnera nad 10 procent akcií je rozhodnutí regulátora – tedy České národní banky. Ten ale čínským obchodníkům vystavil stopku, a než to CEFC zkusili napravit, tak se jim to sesypalo na domácím trhu.

Proč jste si tehdy vybrali spolupráci zrovna s touto skupinou?

Neoddiskutovatelnou pravdou je, že byli první v českém prostředí, kdo ukázal skutečné peníze. V rámci naší akvizice a v prvotní fázi, ve které získali do deseti procent akcií skupiny, peníze opravdu poslali. Do té doby se o Číňanech obecně mluvilo v duchu památné věty Bohumila v Kurvahošigutntág: „Vaši … jsem taky neviděl a věřím, že ju máte.” No a CEFC ukázali, že peníze mají.

Jak zdatní to byli manažeři?

S CEFC samozřejmě nebyla dohoda za týden. Nějakou dobu trvalo, než se vytvořil vztah. Ale pak už jsme si celkem rozuměli, podařilo se nám nastavit jasná pravidla a principy. Musím říct, že jejich lidé tady v Praze docela fungovali. Nemyslím to ve zlém, ale oni to byli takoví finanční oportunisté. Znali regulaci pro vývoz kapitálu z Číny, nicméně tady to pro ně bylo přece jen složitější.

Proč?

Přestože se snažili a materiály pro regulátory opravdu odpracovali, ten složitý proces udělení předchozího souhlasu regulátora pro zvýšení kapitálu už byl nad jejich síly. Pak přišel deal, který jim zlomil vaz, a převzal to CITIC. To je strukturovaná státní megafirma se vzdělanými manažery.

Lze toto střídání chápat tak, že čínský režim už měl plné zuby toho, že neví, co a jak se tu v Česku děje, a raději sem nasadil „své” firmy, které pohlídají tok peněz z Číny do České republiky?

Podle mě to byla jen racionální reakce. Poslali správce majetku, aby vyřešil vzniklý problém. Nevíme, jak rozsáhlý je to problém celkově (i v zahraničí), takže těžké hodnotit pouze z pozice České republiky.

Nekrachlo to pro CEFC v ČNB tím, že nebyli schopní doložit původ svých peněz? Nebyli oportunisty v tom, že si řekli, že z Číny vyvedou několik miliard a v západním světě si za to pořídí blahobyt?

Byli to evidentně schopní obchodníci, ale narazili na to, že finanční regulovaný svět je pro ně složitý. A vždy jsem vnímal, že vývoz kapitálu z Číny nikdy nebyl jednoduchý. Takže bych byl na úvahy o vyvedení peněz na Západ za účelem blahobytu dost opatrný.

Důležitým hráčem česko-čínských vztahů je prezident Miloš Zeman, který však teď (kvůli nenaplněnému očekávání čínských investic) zvažuje, že nepojede do Číny na dubnový summit. Jaký dopad to může mít na vztahy a na obchod s Čínou?

Podle mě prezident nemění názor na potenciál čínské ekonomiky a z toho vyplývající potenciál česko-čínské spolupráce. Nikdy mě nenapadlo, že by nechtěl vyrovnanou hru mezi partnery. Takže když teď nevidí výsledky, které mu byly avizovány, asi se zkrátka rozhodl nějak reagovat.

Není naivní si myslet, že taková ultimáta na velmoc mohou fungovat?

Ultimáta k ničemu nevedou. Číňané mají svou mentalitu, rozhodně nepodlehnou tlaku malé země. My nejsme Německo, Francie nebo Anglie.

Brali nás Číňané někdy vůbec vážně?

Domnívám se, že nás Číňané brali vážně, ale asi nás přecenili. Přece jen jsme malá země s malým odbytem pro čínské firmy a investory. Pokud obchody nemají vyloženě evropský význam, příliš je to nezajímá. Obchodním srdcem Evropy fakt nejsme.

Zemanova kritika na adresu Pekingu byla docela překvapivá. Narazil jsem na názor, že za tímto obratem může být to, že prezident se rozhodl překreslit tuzemskou politickou mapu. Oslabením česko-čínské karty může vzít pro příští prezidentskou kampaň téma řadě kandidátů…

Rád si přečtu, co o tom zjistíte.

Na první pohled se zdá, že nejúspěšnější či nejvíc viditelnou čínskou investicí byl nákup fotbalové Slavie. Vnímáte to také tak?

Slavia je samozřejmě hodně a pozitivně vidět. Je to úspěch, který pomáhá českému fotbalu. Ale opravdu bych doporučoval tu trpělivost, třeba čínští investoři neřekli poslední slovo.

Na začátku byl vedle prezidenta klíčovou postavou česko-čínských vztahů šéf smíšené obchodní komory a právě šéf Slavie Jaroslav Tvrdík. Jak se jeho pozice proměnila a jak silné má nyní postavení?

Pokud se nic nezměnilo, Jarda je jediným nečínským členem představenstva CITIC. To je dost významné postavení na to, jaký je CITIC obr. Jarda toho pro budování česko-čínských vztahů odpracoval a obětoval jako nikdo jiný v Česku.

Aktuálně se hodně řeší budoucnost firem Jaromíra Soukupa. Jak vidíte jeho situaci vy? Ustojí to finančně, nebo se jeho mediální byznys utlumí?

Nevím, neřeším, jen sleduji média.

Narazili jsme na spekulace, že Soukupovy firmy dluží vedle Číňanů nemalé peníze i Romanu Janouškovi, který je měl řediteli televize historicky půjčit skrze vaší banku. Jaký je v tomto ohledu aktuální vztah mezi Soukupem a Janouškem, kteří si bývali poměrně blízcí?

Zásadně nepřiživuji spekulace, obzvláště pokud jsou na hranici drbů.

Jaký vývoj česko-čínských vztahů nyní očekáváte?

Vývoj teď bude – ve srovnání s tou nejdynamičtější fází před několika lety – asi dost utlumený. Nazval bych to ochlazením vztahů spíše než jejich radikalizací či vyhrocením. Pročínských příznivců moc není, odpůrci zase nemají nosná témata. Jasně, občas proskočí zprávy o agentech za každým rohem, to ale nechám hodnotit odborníky.

Nakolik toto ochlazení může poznamenat podnikání Petra Kellnera v Číně? Dotkne se ho to nějak?

Volejte Kellnerovi.

Dodnes není jasné, jaké byly počátky česko-čínských vztahů nastartovaných před těmi zhruba šesti sedmi lety. Byl to Miloš Zeman, kdo jako prezident přivedl Petra Kellnera za jeho čínským protějškem, nebo to byl Kellner, kdo českou hlavu státu představil čínskému prezidentovi?

A třeba je to ještě jinak (smích).

Foto: Tomáš Svoboda, Seznam.cz

Nakolik spolupráci mezi Čínou a Českou republikou zpomalila pražská radnice reprezentovaná primátorem Zdeňkem Hřibem?

K vedení magistrátu mohu mít několik připomínek, ale zrovna tohle bych nedramatizoval. Rozhodli se, vycenili politické zuby, a pokud mají nějakou promyšlenou strategii, je mi to vymezování se i sympatické. Na takové situace je ale Čína zvyklá, karavana jede dál.

Takže si myslíte, že spíše než tato politická neshoda stojí za ochlazením vztahů to, že si Číňané vyhodnotili, že investice v České republice pro ně nemají příliš význam?

Asi tak.

Jak se podle vás bude vyvíjet obchodní spolupráce Západu s Čínou?

Velké a silné státy obchodovat prostě budou.

Reklama

Doporučené