Článek
Řada zaměstnavatelů si myslí, že musí zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci (BOZP) jen pro své zaměstnance. Ovšem Nejvyšší soud před časem ve svém rozhodnutí ukázal, že nejen pro ně. Uvedl, že zaměstnavatelé musejí v případě úrazu odškodnit i externisty nebo OSVČ, které pro ně v objektu firmy pracují.
Soud řešil případ, kdy si jedna firma sjednala od externího dodavatele úklidové práce v elektrické rozvodně. Tento externí dodavatel provedením úklidu pověřil spolupracující osobu samostatně výdělečně činnou (OSVČ).
OSVČ dostala na pracovišti od provozovatele rozvodny pokyny, ať provede úklid ve všech místnostech, které jsou otevřené. V jedné z nich však byl nechráněný vodič pod napětím 22 tisíc voltů. Pracovník se ho dotknul a utrpěl vážný úraz.
Nárok na náhradu škody pak soudně vymáhal vůči provozovateli rozvodny. Uvedl totiž, že mu nebyly zajištěny podmínky pro bezpečný výkon práce, nebyl dostatečně poučen a při jeho práci chyběl dozor.
Majitel rozvodny namítal, že OSVČ není jeho zaměstnancem, a odpovědnost za BOZP tak vůči němu má nést dodavatelská úklidová společnost. Soud to odmítl s tím, že jeho povinností je zajistit bezpečnost pro všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím pohybují na jeho pracovišti. Ať už jde o pravidelně docházející externisty, nebo OSVČ, kteří do firmy přijdou jen jednou něco udělat, opravit.
Provozovatel rozvodny zde byl v tomto směru v postavení zaměstnavatele, i když pro něj pracovala OSVČ a navíc přes prostředníka.
„Tento rozsudek představuje významný precedent pro praxi a měl by být zohledněn při nastavování interních procesů v oblasti BOZP. Zaměstnavatel tedy odpovídá i za újmu na zdraví, která by na jeho pracovišti vznikla osobě, která není jeho zaměstnancem, ale která se na pracovišti nachází například za účelem poskytování sjednané služby,“ potvrzuje Barbora Cvinerová z advokátní kanceláře KPMG Legal.
Jak to je s agenturními zaměstnanci
U agenturního zaměstnance, který je k zaměstnavateli přidělen na určitou práci, je situace jiná než u externisty. „Agenturní zaměstnanec je z právního hlediska zaměstnancem agentury práce, a pokud při výkonu práce utrpí pracovní úraz, náhradu škody a nemajetkové újmy zaměstnanci poskytuje právě agentura práce jako jeho zaměstnavatel, a to podle pracovněprávních předpisů,“ říká Veronika Odrobinová z advokátní kanceláře Grant Thornton.
Na rozdíl od externisty tedy agenturní zaměstnanec nemusí svůj nárok stavět na tom, že prokáže konkrétní porušení povinností ze strany osoby odpovědné za jeho úraz. Jeho újma se řeší v režimu pracovního úrazu podle zákoníku práce, který zaměstnanci poskytuje širší ochranu.
„Agentura, stejně jako každý jiný zaměstnavatel, hradí povinné pojištění odpovědnosti, takže v případě splnění zákonných podmínek se škoda a nemajetková újma hradí z tohoto pojištění,“ dodává Odrobinová.
Externím pracovníkům musí tedy firmy zajistit například řádné proškolení, kontrolu dodržování bezpečnostních opatření. Měly by také označit rizikové prostory a udělat další preventivní kroky.
A pokud se externista zraní, zaměstnavatel mu musí vzniklou újmu nahradit. „Typickými nároky poškozeného bude bolestné, ztížení společenského uplatnění, náhrada vzniklé škody,“ upřesňuje advokátka Cvinerová.
Do náhrady vzniklé škody patří například ztráta na výdělku, náklady na léčení, náklady na pomoc jiné osoby či na věcnou škodu, tedy například poškozené oblečení nebo pracovní nářadí.
Postup se liší od úrazu zaměstnance
Nepůjde ovšem o pracovní úraz – ten se pojmově týká jen zaměstnanců. Na případy zraněných externistů a dalších pracovníků „zvenku“ se tak nebude vztahovat zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů, ze kterého se právě nároky zraněných zaměstnanců vyplácejí. Firma by externistu musela odškodnit z jiného svého komerčního pojištění odpovědnosti.
Jak připomíná Veronika Odrobinová z advokátní kanceláře Grant Thornton, v praxi zraněný externista nemůže spoléhat na to, že se jeho případ vyřeší stejně jako pracovní úraz zaměstnance. „To v žádném případě. Přestože se na něj při výkonu činnosti na pracovišti vztahují pravidla BOZP, případná újma vzniklá v souvislosti s výkonem této činnosti bude posuzována podle občanskoprávních předpisů. Které jsou pro externistu daleko méně ochranářské než v případě zaměstnavatele a zaměstnance,“ doplňuje advokátka.
OSVČ bude tak například muset dokládat ušlý zisk na základě daňového přiznání nebo nasmlouvaných zakázek, které kvůli úrazu nemohla provést. A zatímco zaměstnanci je hned po zranění vyplácena náhrada mzdy a později nemocenské, OSVČ bude náhradu ušlého zisku a bolestné nárokovat vůči firmě většinou až po ukončení léčení nebo soudní cestou.
Aby externista mohl uplatnit nárok na odškodnění, je podle advokátky Odrobinové důležité zejména doložit, že se na pracovišti nacházel oprávněně a s vědomím provozovatele. A že došlo k porušení povinností v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ze strany odpovědné osoby a že právě toto porušení bylo příčinou úrazu.
„Doporučila bych zajistit fotodokumentaci místa, kontakty a výpovědi svědků, dostupné interní předpisy a záznamy o BOZP, dokumentaci o úrazu a případné výsledky šetření policie nebo oblastního inspektorátu práce,“ dodává Odrobinová.
Nárok je potřeba podat písemně vůči společnosti, u níž se zranění přihodilo, zpravidla formou předžalobní výzvy, ve které budou popsány okolnosti úrazu, právní důvod odpovědnosti a jednotlivé požadované náhrady. „Pokud firma nárok dobrovolně neuhradí, může se externista domáhat náhrady újmy žalobou v občanskoprávním řízení,“ uzavírá advokátka.
Zaměstnavatel se povinnosti odškodnit externistu může zprostit jen tehdy, když doloží, že si externista úraz zavinil sám.
