Hlavní obsah

Rok nejbohatších Čechů: co se kdo naučil, vydělal, prohrál

Foto: Repro: Seznam Zprávy

Nejbohatším Čechem i letos zůstal Petr Kellner.

19. 12. 2019 7:11

Pro nejbohatšího Čecha Petra Kellnera zůstane rok 2019 rokem prozření. Pro Andreje Babiše to je rok smůly. Daniel Křetínský a Pavel Tykač čelí životní výzvě. A Radovan Vítek řeší plody svých predátorských choutek u soudů už na dvou kontinentech.

Článek

Petru Kellnerovi nevyšel rok 2019 podle jeho představ. Zjara se mu nepovedlo dotáhnout do konce zamýšlené spojení jeho Air Bank a části Home Creditu s bankou Moneta, protože se PPF nedokázala s protistranou dohodnout na ceně.

Pravda, Kellner zato úspěšně rozjel expanzi na novém mediálním trhu. Jenomže to mu může překazit fakt, že jeho byznys je velkou částí společnosti vnímán jako bezpečnostní riziko pro stát. Kellner ostatně hned začátkem roku na startu mediální expanze narazil v Bulharsku, kde mu převzetí televizní společnosti Nova Broadcasting překazil regulátor.

V říjnu PPF oznámila uzavření dlouho vyjednávané dohody o koupi mediální skupiny CME za téměř 50 miliard korun. Obří obchod, který by propojil Kellnerův telekomunikační byznys s mediálním a posílil druhý pilíř (vedle financí), na němž má PPF stát.

Jenomže s mediální expanzí se na nejbohatšího Čecha upřela velká pozornost. Majitel tak vlivné skupiny, jakou je CME s domácí televizí Nova, má možnost ovlivňovat veřejné mínění, politiku i společenskou debatu. Začala sílit varování před Kellnerem i averze vůči němu.

Problém s důvěryhodností má nejbohatší Čech už kvůli své byznysové síle a z ní plynoucího vlivu. K tomu se ale pojí jeho silné angažmá v Číně: tam má jeho vlajková loď Home Credit klíčový trh, tam sídlí technologický obr Huawei, potenciální partner jeho telekomunikační divize. A před soukromými firmami, jejichž prostřednictvím se Čína snaží ovlivňovat českou politiku i společnost, varují tajné služby i média.

Proč kupujeme média? Kellnerovy plány vysvětluje minoritní akcionář PPF Ladislav Bartoníček. (Video: Zuzana Kubátová, Seznam.cz)

Obavy z Kellnerovy síly, čínské zájmy i v Česku zakořeněná nedůvěra k bohatým byznysmenům a velkým korporacím Kellnerově PPF ničí pověst. Ukázalo se to naplno v souvislosti se sponzorskou smlouvou s Karlovou univerzitou, kterou zhatil odpor akademiků. A když server Aktuálně.cz zveřejnil informace o Kellnerem placených PR aktivitách zaměřených na zlepšení obrazu Číny v Česku, vyústily až v návrhy na zřízení parlamentní vyšetřovací komise.

To vše lidi v PPF zaskočilo. Uvědomují si, že příliš silná averze by mohla začít ohrožovat Kellnerův byznys i plánovanou expanzi.

Retailové bankovnictví, finanční a telekomunikační služby, tedy základ Kellnerova domácího podnikání, potřebují důvěru zákazníků i vstřícné legislativní prostředí. A pak je tu chystané převzetí skupiny CME, které musí odsouhlasit její akcionáři i regulátoři na trzích, kde firma působí.

Už lednová zkušenost se zamítavým stanoviskem bulharského úřadu ohledně převzetí Nova Broadcasting šéfy PPF varovala. Převzetí CME Kellner nemá jisté. A má-li nelichotivý obraz PPF na veřejnosti vylepšit a oslabit obavy, bude muset změnit dosavadní komunikační, píárovou a nejspíš i obchodní politiku.

Vítkův vabank

Zatímco Kellnerovi letošek přinesl starosti s renomé, dvojku na žebříčku českých miliardářů Radovana Vítka dohnaly následky jeho predátorského způsobu podnikání: na jaře jej zažalovali u soudu v New Yorku investoři do realitní skupiny Orco, kteří tvrdí, že je Vítek při ovládnutí Orka před šesti lety okradl. Případ už od roku 2017 řeší i soud v Lucembursku.

Právě Orco Vítka katapultovalo do společnosti globálních boháčů, jde o jeho nejvýznamnější obchodní transakci. Je ale otázka, zda ji dokáže u soudů obhájit.

Žaloby v USA stojí na vodě, tvrdí v rozhovoru generální ředitel CPI Property Group Martin Němeček. (Video: Zuzana Kubátová)

Vítek v posledních letech žije v Londýně, do Prahy ale pravidelně jezdí dohlížet na to, jak se jeho CPI Property Group rozšiřuje. Letos skupina ve velkém vstoupila do Varšavy a do Říma, nemovitosti vlastní v Německu, Maďarsku, v Británii, Švýcarsku či na francouzské Riviéře. Z Vítka je realitní magnát evropského střihu. Má ale barvitou minulost.

Základy CPI před lety vybudoval z majetku spotřebního družstva Včela, jež ovládl za zády původních družstevníků. Majetek udržel za cenu občasných účelových převodů aktiv na matku Miladu Malou (ta je mimochodem jednou z žalovaných u newyorského soudu). Bavil se investičními nájezdy. Třeba když na sklonku roku 2010 rozjel útok na loterijní společnost Sazka, o niž pak s dalšími partnery připravili sportovní svazy. Nepřátelské převzetí Orka proti vůli části akcionářů logicky zapadlo do jeho stylu.

Šéfreportérka Zuzana Kubátová vysvětluje, co nutí miliardáře Tykače k zahraniční expanzi. (Video: Zuzana Kubátová, Seznam.cz)

Vítek a jeho lidé prý nepochybují o tom, že ovládnutí Orka u soudů ustojí, že jejich postup zůstal v mezích zákona. „Byli jsme velmi opatrní, měli jsme dobré právní poradce, žaloba proti CPI stojí na vodě,“ řekl Seznamu Vítkův klíčový stratég, generální ředitel CPI Martin Němeček.

Každopádně druhého nejbohatšího Čecha čeká důležitá právní bitva. A je otázka, zda ho minulost nakonec nedohoní a nebude z ní muset skládat účty.

Komárek: završení přerodu

Pro majitele skupiny KKCG Karla Komárka znamená končící rok završení přerodu z plynárenského magnáta v loterijního krále.

Komárek zbohatl na těžbě ropy a plynu. Moravské naftové doly (MND) – původní jádro – sice postupně expandovaly do zahraničí, někdejší plán na vytvoření významného nadnárodního těžařského hráče majitel ale už před lety vzdal a zaměřil hlavní úsilí jinam.

Zlomem se pro něj stalo v roce 2012 ovládnutí loterijní firmy Sazka, z níž spolu s Kellnerovým partnerem Jiřím Šmejcem vybudoval největší evropskou gamingovou společnost s podíly ve firmách v Řecku, Rakousku a Itálii.

Sazka Group se pro Komárka stala hlavním zdrojem zisku, zatímco MND začaly prodělávat a KKCG se jejich výsledky už ani nechlubí. Zato zisk Sazky jen za první pololetí 2019 překročil 11 miliard korun a proti loňsku byl čtyřnásobný.

V gamingu se Komárek během končícího roku usadil ještě pevněji. Prodal cestovní kancelář Fischer, což mu umožní lepší soustředění kapitálu i energie na loterie. Od Šmejce odkoupil čtvrtinový podíl v Sazce, takže se stal jejím stoprocentním vládcem. V rakouských Casinos Austria dovršil vleklou přetahovanou s druhým nejbohatším Rakušanem Johannem Grafem, dotlačil ho k prodeji 17procentního podílu a rakouskou loterijní jedničku dostal plně pod vlastní kontrolu. A v řeckém OPAP letos zvedl akcionářský podíl z 33 na víc než 40 procent.

Doma Komárkův loterijní byznys sice utrpěl ránu v podobě chystaného zvýšení loterijní daně na 35 procent, Sazka ale díky mezinárodnímu rozkročení zůstane pro Komárka hlavním strojem na peníze. Třetí nejbohatší Čech mu může věnovat veškerou energii.

Výzva pro uhlobarony

Rok 2019 se stal rokem boje proti klimatické změně. Zesílil tlak přírodovědců, aktivistů a studentů na snižování emisí. A celá Evropa zpřísňuje emisní regulaci. Zdražily emisní povolenky, přibývá zemí zavádějících uhlíkovou daň. Německá uhelná komise nalinkovala v zemi úplný konec uhelné energetiky nejpozději na rok 2038. Finanční domy přestávají úvěrovat a pojišťovat projekty, postavené na fosilních palivech. A také česká vláda zřídila komisi, která má naplánovat zdejší cestu odchodu od uhlí.

Jen Tykačovi by přitom zásoby uhlí v jeho mosteckém dole Vršany vystačily do 60. let 21. století, je ale velmi pravděpodobné, že bude nakonec muset nechat surovinu v zemi, protože se díky zpoplatnění emisí do budoucna její spalování nevyplatí.

To vše se bytostně dotýká hned dvou miliardářů z první desítky českých boháčů – Daniela Křetínského a Pavla Tykače, jejichž holdingy EPH a Seven Energy vlastní uhelné doly, elektrárny a teplárny v Česku i v zahraničí.

„Pro nás je evropská klimatická politika spíš výzva než hrozba,“ řekl Seznamu už na jaře Křetínského strategický šéf Jiří Feist. Podle něj je EPH schopen se novým požadavkům přizpůsobit a dál růst. Podobně komentují situaci i v Tykačově skupině.

EPH mění strategii, od uhlí se přesouvá k obnovitelným technologiím, říká Křetínského stratég Jiří Feist. (Video: Seznam.cz)

Oba byznysmeni se přizpůsobují novým podmínkám: Křetínský letos ve Velké Británii postavil největší biomasovou elektrárnu v zemi, Tykač tam staví obří bateriové úložiště, oba sázejí do budoucna na plyn. Podle Feista se v EPH uhelná aktiva podílejí na tvorbě hotovosti EPH už jen 20 procenty. „Naše skupina je dnes už víc plynová než uhelná,“ podotkl v rozhovoru pro časopis Reportér i Pavel Tykač, jehož Seven Energy se k plynovým projektům dostala díky letošnímu spojení s nadnárodní skupinou InterGen.

Ještě velkoryseji míchá svým firemním portfoliem Křetínský, který začal vedle energetiky ve velkém investovat do retailu a médií.

Babišův smolný rok

Může-li někdo z české byznysové elity letošek skutečně proklínat, pak je to Andrej Babiš. Premiér, který uložil svůj byznys do svěřenských fondů, o sobě sice mluví jako o bývalém podnikateli, největší příjem jeho rodiny ale pořád pochází z chemicko-zemědělsko-potravinářského koncernu Agrofert. A nad tím se začaly stahovat mraky.

Už předloni se zadrhla nejvýkonnější továrna na peníze Agrofertu, německá divize spadající pod chemičku SKW Piesteritz. Dále: Evropa zpřísňuje požadavky na bezpečnost a kvalitu hnojiv, jejichž výroba i obchod s nimi je pro celý Agrofert klíčová. Biopaliva první generace – tedy i bionafta z řepky, která je další doménou Agrofertu – přestávají být preferovanou cestou ke snižování emisí v dopravě. A do výroby biopaliv z odpadu Agrofert zatím nenaskočil.

Firma se předem vzdává některých zakázek a obchodů, u nichž by hrozilo podezření, že čerpá z protekce či konexí bývalého majitele. Mohlo by to totiž politicky poškodit Babiše.

Co je ale vůbec nejhorší, po letošních evropských auditech, které konstatují u Babiše nedovolený střet zájmů a systémové chyby státu při rozdělování dotací, hrozí Agrofertu, že přijde o obrovské peníze.

Pokud bude Česko muset vracet Evropské unii v rámci „korekcí“ stamiliony korun, těžko si lze představit, že by Agrofert dotace dobrovolně nevrátil – tak jako to už dříve udělal u prošetřované dotace na farmu Čapí hnízdo. Pokud by účet za Babišův střet zájmů a úřední chyby měli platit občané, mohlo by to Babiše politicky zcela znemožnit.

Když Babiš vstupoval do politiky, manažerům v Agrofertu se to vesměs nelíbilo. Varovali, že byznys skupiny šéfovo politické angažmá poškodí. Letošek ukázal, že měli pravdu.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené