Hlavní obsah

Rozkradená muzea? Státní kontrola sbírek nefunguje

Reportáž o muzeích z pořadu Detail na Televizi Seznam. (Video: Televize Seznam, Jan Richter)

 

Reklama

3. 8. 2020 21:00

Česká muzea a galerie pečují o desítky milionů sbírkových předmětů. Na Ministerstvu kultury je kontroluje jeden člověk.

Článek

Barokní zámek v Mikulově každoročně navštíví kolem 80 tisíc lidí. Mohou si prohlédnout například sbírky někdejších majitelů panství, knížecí rodiny Dietrichsteinů, archeologickou expozici o Germánech a Římanech v kraji pod Pálavou nebo výstavy věnované mikulovskému vinařství.

Na prohlídkových trasách ale návštěvníci vidí jen zlomek muzejních sbírek, protože naprostá většina z nich je uložena v depozitářích. „Mikulovské muzeum patří mezi středně velká česká muzea. Ve sbírkách máme přes 131 tisíc evidenčních čísel sbírkových předmětů,“ říká ředitel Regionálního muzea v Mikulově Petr Kubín.

Celkem pečují česká muzea a galerie o několik desítek milionů takzvaných sbírkových předmětů. Pořádný průvan v poklidných muzejních depozitářích však letos v květnu zařídil Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) - dospěl k závěru, že o desítky milionů cenných sbírkových předmětů není dobře postaráno.

Výsledky kontroly kritizují muzejníci, podle nichž NKÚ nepochopil, jak se se sbírkami vlastně pracuje. Všichni se ale shodnou na jednom: Ministerstvo kultury, které má na péči o muzejní sbírky dohlížet, v této roli selhává.

„Zjistili jsme, že systém péče o sbírky je roztříštěný, liší se údaje o těchto sbírkách v jednotlivých evidencích. Právní předpisy, které péči o sbírky upravují, jsou jenom obecné a neudávají jasná pravidla pro správce, jak by měli v některých případech postupovat,“ přibližuje závěry kontroly mluvčí NKÚ Jana Gabrielová.

Současný systém péče o sbírkové předměty existuje přesně dvacet let. V roce 2000 se Ministerstvo kultury rozhodlo, že kvůli lepší ochraně sbírek vznikne Centrální evidence sbírek. Důvodem byl zejména očekávaný vstup České republiky do Evropské unie.

Kvůli volnému pohybu zboží a osob mezi členskými státy panovala obava, že by majitelé cenných artefaktů mohli tyto předměty snadněji prodat movitým zájemcům ze západní Evropy. Na Ministerstvu kultury proto vznikla takzvaná Centrální evidence sbírek (CES).

„CES je právě nástrojem, jak zajistit nedělitelnost sbírek a jak je zaevidovat, tedy mít průběžné informace o jejich obsahu,“ vysvětluje náměstek ministra kultury pro řízení sekce kulturního dědictví Vlastislav Ouroda.

Státní, krajská, městská i obecní muzea a galerie měla dva roky na to, aby své sbírky do centrální evidence zapsala. Naprostá většina z nich tak učinila, i když práce se systémem není jednoduchá. „CES je poměrně složitý nástroj pro nás, kteří tam vkládají data. Důvodů je několik - jeden z nich je na straně MK, což souvisí s celkovou podfinancovaností rozpočtu kultury obecně a tím pádem nedostatečným personálním zajištěním. Pro nás je to náročné v tom, že to zaměstnává spoustu kurátorů, kteří musí připravit podklady,“ říká Petr Kubín z mikulovského muzea.

Jak ale zjistil NKÚ, desítky muzeí tuto povinnost ani po osmnácti letech nesplnily. V centrální evidenci chybí hlavně sbírky malých obecních muzeí. Ministerstvo kultury tvrdí, že na to obce i kraje pravidelně upozorňuje, nápravu ale samo zařídit nedokáže. Nejvyšší kontrolní úřad nicméně zjistil i další závažné problémy, například že Centrální evidence sbírek neodpovídá skutečnému stavu přímo v muzeích a galeriích.

Největší ohlas ale vzbudilo zjištění, že způsob, jakým muzea běžně kontrolují své sbírky, takzvaná inventarizace, ve skutečnosti ztěžuje odhalování ztrát a dokonce případných krádeží. „Bohužel ten systém tak, jak je nastaven v současnosti, neumožňuje, abyste měl správný přehled o stavu sbírek. V případě, že se stane, že se něco nedohledá nebo ztratí, tak nemáte šanci to zjistit včas a zakročit. Mělo by být i v zájmu správců sbírek, aby se pravidla změnila, upřesnila a aby byla jednotná pro všechny,“ tvrdí mluvčí NKÚ Gabrielová.

Podle současných pravidel musí muzeum úplně zkontrolovat všechny své sbírky jednou za 10 nebo 15 let v závislosti na velikosti sbírky. Podle NKÚ je tak možné, že se na ztrátu či krádež přijde až po mnoha letech. Muzejníci ale tvrdí, že v tomto případě NKÚ nechápe, jak se se sbírkami vlastně pracuje.

„Sbírkový předmět může být barokní socha nebo obraz, ale může to být také desetihaléř z roku 1996. Když půjdu hlásit, že se mi ztratil desetihaléř z roku 1996, tak mě policie bude považovat za blázna, protože jeho hodnota je prakticky nulová,“ vysvětluje ředitel Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně Zdeněk Kuchyňka.

NKÚ prověřil 10 státem vlastněných muzeí, která spravují přes 3,3 milionu evidenčních čísel sbírkových předmětů. Z nich se kontrolorům nepodařilo dohledat celkem 2869 předmětů. V muzejní praxi je ale běžné, že se předměty objeví až po letech.

„Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že když jsem přišel do muzea a přebíral sbírkový fond archeologie, celá řada předmětů nebyla dohledána. My jsme opakovaně s kolegou dělali revize a prakticky všechny předměty se podařilo dohledat. Některé předměty skutečně musíme odepsat, protože byly poškozené a už nemají význam pro vědu, vystavení a podobně. Je to ale skutečně promile případů,“ říká Kubín.

Všechny ztráty i podezření na krádeže musí správci sbírek hlásit Ministerstvu kultury. Detail požádal o přehled těchto ztrát, ministerstvo ale odpovědělo, že projít hlášení jednotlivých muzeí by bylo příliš časově náročné. Podezření na krádeže se nicméně podle úředníků objeví maximálně několikrát ročně. NKÚ také poukázal na nevhodné uložení sbírkových předmětů. Peněz na stavbu nových depozitářů je ale málo a v posledních letech si je mohlo pořídit jen několik velkých muzeí.

Nakládání s desítkami milionů sbírkových předmětů má kontrolovat Ministerstvo kultury. V oddělení muzeí ale pracuje pouze jeden člověk, takže je jasné, že kontrola sbírek je naprosto nedostatečná. Například v roce 2018 tak ministerstvo provedlo pouze pět kontrol. Tímto tempem by kontrola všech sbírek zapsaných v centrální evidenci trvala přes 80 let. To si uvědomuje i vedení Ministerstva kultury.

„Nemůžeme souhlasit s tím, že Ministerstvo kultury zcela selhává v kontrolní roli. Bohužel ale musíme souhlasit s tím, že kapacita potřebná pro kontroly je daleko větší, než jakou máme k dispozici. Je to bohužel důsledek řady minulých kroků, kdy útvar, který metodicky řídí muzejnictví, byl velmi poddimenzován, a je skutečně i nyní ve složité personální situaci,“ tvrdí náměstek Ouroda.

Ministerstvo kultury chce proto od ledna zvýšit počet lidí, kteří budou sbírky kontrolovat. Připravuje také novelu muzejního zákona, který by měl některé z nedostatků napravit.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené