Na den osvobození nacistického tábora v polské Osvětimi - tedy na 27. leden - připadá Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Je upomínkou utrpení přibližně šesti milionů židovských obětí za druhé světové války.
Okamžitě po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava se kolem místního židovského obyvatelstva začala utahovat síť vyhlášek a zákonů, které z nich dělaly občany druhé kategorie.
Židům byl zakazován vstup do některých ulic, náměstí, parků, lesů a dalších veřejných míst.
Od září 1939 se nesměli po 20. hodině zdržovat mimo svůj byt. (Na snímku kráčí malíř Robert Guttmann s židovskou hvězdou na kabátě jednou z pražských ulic, září 1941.)
Německý a český nápis zakazuje vstup Židům do restaurace. Snímek z roku 1941.
Text vyhlášek proti židovskému obyvatelstvu.
V březnu 1940 bylo nařízeno označit občanské legitimace Židů červeným písmenem „J“. Podobné ustanovení se týkalo spořitelních vkladních knížek. (Na snímku nápis na dveřích „pouze pro židovské návštěvníky“.)
Zlomovým datem se stalo 19. září 1941, kdy vešlo v platnost nařízení o označování Židů židovskou hvězdou. (Na fotografii nápis se zákazem vstupu pro Židy na dětské hřiště na Karlově náměstí v Praze.)
Nařízení bylo vyhlášeno 5. září 1941 uveřejněním ve Věstníku říšského protektora a nabylo účinnosti 14 dní po vyhlášení, platilo tedy od 19. září 1941. (Fotografie obchodu s nápisem „Židům nepřístupno“.)
Od té doby museli být židovští obyvatelé starší 6 let na veřejnosti na první pohled určeni a ocejchováni podobně jako v dobách středověku. Židé museli žlutou židovskou hvězdu velikosti dlaně s nápisem „Jude“ nosit našitou na levé straně hrudi. Označení muselo být jak na svrchním, tak spodním oděvu (saku, svetru, vestě). Na fotografii zákaz na pokladně kina.
Součástí tohoto zákona byl také zákaz opouštět obvod obce, kde měl dotyčný trvalé bydliště, bez úředního povolení.
Židé nesměli navštěvovat divadla a kina, hostince a kavárny, plovárny, knihovny a další sportovní a zábavní zařízení. (Na fotografii kavárna Viktoria, nyní Slavia, v Praze uzavřená před židovskými návštěvníky.)
V městských hromadných dopravních prostředcích byli Židé omezeni na plošinu posledního vozu, na železnici nesměli používat jídelní nebo spací vozy a směli jezdit pouze nejnižší třídou, opět pouze v posledním vagónu.
Zákaz vstupu do divadla pro židovské obyvatelstvo v provedení tehdejšího Městského divadla na Vinohradech.
Vylučování židovského obyvatelstva z veřejného života vyvrcholilo jeho odklizením do pracovních/vyhlazovacích táborů. Snímek pravděpodobně z listopadu 1941 z Brna. Tehdy začaly první transporty brněnských Židů do Terezína.
Deportace Židů ze Slovenska.
Před transporty se pensum toho, co židovské obyvatelstvo smělo, zúžilo na minimum. Rodinám byly například odebrány rozhlasové přístroje, lidé byli omezováni v odběru potravin, nesměli chovat domácí zvířata. (Na snímku transport pravděpodobně z Prahy.)
Příjezd transportu židovských občanů do koncentračního tábora v Osvětimi. Snímek nedatován.
Skládání zavazadel, která si s sebou přivezli do Osvětimi židovští občané, nevědouce, že přijeli na místa, odkud se již nemají vrátit.
Dozorce odvádí ženské vězeňkyně osvětimského tábora na otrockou práci. Nacistická SS nechala koncentrační tábor zřídit v roce 1940, o rok později byl rozšířen a stal se z něj vyhlazovací tábor. Předpokládá se, že jen zde nacisté zavraždili 1,2 až 1,6 milionu lidí, většinou Židů.
Přežila selekci. Další osud této vězeňkyně z Osvětimi není znám.
Polsko v období nacistické okupace. Tato fotografie pochází z dokumentů hlavní komise vyšetřující nacistické zločiny v Polsku. Zachycuje spalování mrtvých v koncentračním táboře Birkenau (Brzezinka). 27. ledna 1945 vstoupila do tábora Rudá armáda. Nalezla zde 7650 vyčerpaných a vyhladovělých vězňů a řadu dokladů o zločinech, které nacisté nestačili včas zničit. Tak bylo v táborových skladech nalezeno téměř 8 tun lidských vlasů a přes milion pánských obleků a dámských šatů.
Zdrojem informací je projekt Holocaust.cz , který představuje obsáhlou databázi k tématu holocaustu, rasismu a antisemitismu. Projekt byl zahájen Terezínskou iniciativou, sdružením bývalých terezínských vězňů a dalších rasově pronásledovaných Židů z Čech a Moravy. V současnosti je provozován Institutem Terezínské iniciativy.