Pětihaléř 1924 – pamětní ražba ZDARMA

Po vzniku Československa v roce 1918 bylo jasné, že nový stát potřebuje vlastní měnu. Měnová odluka vedená Aloisem Rašínem oddělila republiku od rozpadajícího se Rakouska-Uherska. Součástí této přeměny byly i nové mince, od drobných haléřů až po první korunové hodnoty. Právě v této dynamické době vznikla i největší mincovní záhada první republiky: pětihaléř z roku 1924, který patří mezi nejvzácnější a nejzajímavější československé mince. Jeho výroba nebyla nikdy oficiálně plánována a v mincovních záznamech neexistuje žádná objednávka ani výkaz produkce. Přesto vzniklo pracovní razidlo s letopočtem 1924 a několik zkušebních ražeb, které se nikdy do oběhu nedostaly. Dochované razidlo uložené v muzeu mincovny v Kremnici potvrzuje, že ražba skutečně proběhla, ale pouze v testovací podobě.

„Odhaduje se, že existuje jen několik jednotek až desítek kusů, což z pětihaléře 1924 činí nejvzácnější oběžnou minci první republiky. Záhada se ještě prohloubila, když se část exemplářů začala objevovat až ve druhé polovině 20. století,“ doplňuje informace Luboš Krčil, ředitel společnosti Bohemia mincovna.

Důvod neznáme. Nejspíše šlo o testování kvality razidel nebo materiálu, po kterém už nebyla potřeba pokračovat v běžné výrobě. Mincovna mohla mít dostatek zásob z předchozích emisí nebo zkrátka neexistoval důvod měnit plán ražby. Do oběhu se tak dostaly pouze pětihaléře z let 1923 a 1925, které mezeru ročníku 1924 bez problémů vyplnily.

Pětihaléř nese motiv tří pilířů Karlova mostu nad stylizovanou Vltavou, jeden z nejpůsobivějších symbolů rané mincovní tvorby republiky. Kombinace výjimečné vzácnosti a silné estetické hodnoty z něj činí sběratelskou ikonu, která v aukcích dosahuje rekordních částek.

„Zatímco pětihaléř 1924 představuje záhadu, jednokoruna 1922 je naopak jasným symbolem nového státu. Navrhl ji významný medailér Otakar Španiel, který na averz umístil alegorii práce – klečící ženu se srpem a obilím,“ vysvětluje Libor Veselý, ředitel společnosti Moje mincovna CZ. Jednokoruna byla uvedena do oběhu 18. února 1922 a používala se až do roku 1953 s výjimkou období protektorátu a Slovenského štátu. Její dlouhá životnost ukazuje, že šlo o mimořádně kvalitní a funkční minci, která se stala základním kamenem československé měny.

Příběh československé měny doplňují i další významné mince. Například jednokoruna Františka Josefa I. z roku 1916, poslední stříbrná koruna habsburské monarchie, ražená v době jejího rozpadu. Důležitou roli sehrál také kolek Československé republiky, jednoduchá kolková známka, jejímž prostřednictvím se v roce 1919 odlišila stará měna od nové. Do zlomových okamžiků patří i protektorátní koruna z roku 1941, slovenská mince 1 Ks či tříhaléř z roku 1953, který doprovodil dramatickou komunistickou měnovou reformu. Každá z těchto mincí představuje jinou etapu vývoje státu, politiky i ekonomiky.

Pětihaléř 1924 však zůstává symbolem vzácnosti, tajemství a historické výjimečnosti – mincí, která vznikla, ale nikdy nebyla v oběhu, a přesto se stala legendou československé numismatiky.