Hlavní obsah

Snad nás pandemie naučí nejen to, jak si mýt ruce

Jonathan Whittall
Analytik Lékařů bez hranic
Foto: Profimedia.cz, Profimedia.cz

Dobrovolníci pomáhají s dezinfekcí ve slumu v jemenském Saná, 30. března 2020.

Reklama

2. 4. 12:00

Pandemie COVID-19 ukazuje, jak politika, jejímž následkem je vyloučení ze společnosti, snižuje přístup lidí k lékařské péči. Prohlubující se nerovnosti nakonec pocítíme všichni.

Článek

Jak si máte pravidelně mýt ruce, když nemáte tekoucí vodu nebo mýdlo?

Jak máte dodržovat sociální odstup, když žijete ve slumu nebo uprchlickém táboře? Jak máte nepřekračovat hranice, když prcháte před válkou?

Jak mají nemocní lidé, pro které je již nyní potřebná péče nedostupná, přijímat další opatření?

Pandemií COVID-19 jsou ovlivněni všichni, ale někteří její dopad pocítí více než ostatní.

Čím více se bude onemocnění COVID-19 šířit, tím zřetelnější budou nerovnosti v jednotlivých zdravotnických systémech. Šíření této nemoci odhalí skutečnost, že péče je pro některé skupiny obyvatel nedostupná, a to buď kvůli jejich legálnímu statusu, nebo jiným faktorům, které z nich dělají terče státu. Obnaží fakt, jak je veřejné zdravotnictví podfinancované, což znamená, že pro některé bude přístup ke kvalitní péči založen na kupní síle a nikoli na potřebě lékařské péče. Poukáže na selhávání vlád (a to nejen ve zdravotnictví) při plánování a poskytování služeb, jež by uspokojily potřeby všech obyvatel. A odhalí život ohrožující zranitelnost lidí způsobenou vysídlením, násilím, chudobou a válkou.

Nejvíce budou trpět ti, kteří jsou již nyní přehlíženi, například kvůli úsporným opatřením. Nebo lidé, kteří uprchli před válkou. Lidé, kteří nemají kvůli zprivatizovanému zdravotnictví přístup k léčbě svých již existujících nemocí, a ti, kteří se nemohou předzásobit potravinami, protože se již nyní potýkají s problémem zajistit si večeři na každý den. Budou trpět i lidé nedostatečně placení, přepracovaní a ochuzení o nemocenské dávky. Lidé, kteří nemohou pracovat z domova, a v neposlední řadě i lidé uvěznění ve válečných zónách či v obležení.

Co zdravotnické systémy vyčerpané válkou, korupcí a sankcemi?

A jak máte léčit pacienty bez potřebného vybavení? Mnoho zdravotnických systémů, které se připravují na dopad onemocnění COVID-19, je už nyní vyčerpáno válkou, špatným politickým vedením, nedostatkem zdrojů, korupcí, přísnými a úspornými opatřeními či sankcemi. Už v tuto chvíli jen obtížně zvládají běžné množství pacientů.

Pandemie COVID-19 ukazuje, jak politika, jejímž následkem je vyloučení ze společnosti, snižuje přístup lidí k lékařské péči. Prohlubující se nerovnosti nakonec pocítíme všichni. Taková politika je nepřítelem našeho kolektivního zdraví.

Lékaři bez hranic v boji proti onemocnění COVID-19 zintenzivňují svou pomoc a budou se zaměřovat na ty nejvíce zranitelné a přehlížené. V návaznosti na první případy nakažených jsme začali nejprve pracovat v Hongkongu a nyní naše týmy zasahují mimo jiné v centru pandemie, v Itálii. Podle toho, jak se bude situace dále vyvíjet a nákaza šířit, budeme i my postupně navyšovat naše aktivity, jak jen to bude možné.

Vzájemná spolupráce jako lék proti kolektivní zranitelnosti

Nicméně existují kroky, které by bylo možné učinit už nyní s cílem zabránit pohromě, jíž mohou mnohá společenství brzy čelit. Přeplněné tábory v Řecku je potřeba evakuovat. To však neznamená poslat lidi zpět do Sýrie, kde je stále válka. Znamená to, pokusit se nalézt cestu k začlenění těchto lidí do komunit, kde budou moci aplikovat bezpečnostní opatření, jako je sociální odstup a sebeizolace.

Kromě toho je nutné, aby se zásoby přeshraničně sdílely podle toho, kde jsou nejvíce zapotřebí. Začít by měly evropské státy sdílením zásob s Itálií. Brzy to bude nutné rozšířit i na další regiony, jež budou pandemií zasaženy a jejichž schopnost se s ní vyrovnat je už nyní oslabena.

Jako Lékaři bez hranic se budeme muset vypořádat s personálními výpadky v ostatních krizových projektech. Například naše zdravotnická pomoc v boji proti spalničkám v Demokratické republice Kongo musí pokračovat, stejně tak jako naše aktivity ve válkou zasažených komunitách v Kamerunu nebo ve Středoafrické republice. Toto jsou jen některé z komunit, které nemůžeme zklamat. Pro jejich přežití je COVID-19 jen dalším nebezpečím.

Tato pandemie odhaluje naši kolektivní zranitelnost. Bezmocnost, kterou dnes pociťují mnozí z nás, narušení našeho pocitu bezpečí či nejistota z budoucnosti – to vše jsou obavy mnohých, kteří byli ze společnosti vyloučeni, opomíjeni, či se dokonce stali terčem pro mocné.

Doufám, že COVID-19 nás naučí nejen to, jak si mýt ruce, ale také donutí vlády pochopit, že zdravotní péče musí být dostupná pro všechny.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené