Článek
Za všech zvláštních momentů, které se v posledních týdnech udály, ho nejvíc překvapilo, když se mu ozval fanoušek rivalské Sparty. „Napsal nám, že prosí za odpuštění pro Davida Douděru a Tomáše Chorého,“ líčí pro Seznam Zprávy David Ocetník, předseda Odboru přátel Slavie a místopředseda spolku Slavia.
V jeho milovaném klubu je najednou všechno jinak poté, co příznivci Slavie v derby vletěli na plochu a napadli sparťany na hřišti i v hledišti.
Následovaly vysoké tresty, nejen stopky pro faulujícího Chorého a Douděru, který v derby vulgárně křičel na rozhodčího. Také pokuta a hlavně na čtyři zápasy uzavřený Eden.
A právě Odbor přátel Slavie v čele s Ocetníkem stojí za netradičním sledováním posledního zápasu sezony. Víkendový duel s Plzní se tak nehrál jen na hřišti, ale i za branami stadionu. Uvnitř Edenu bylo slyšet hlavně pokřikování hráčů a pokyny z laviček, venku pod velkoplošnou LED obrazovkou fandil dav lidí, jen s několikavteřinovým zpožděním kvůli televiznímu přenosu.
Nakonec podle Ocetníka na promítání dorazilo mnohem víc lidí, než organizátoři předpokládali, dle odhadů tři až čtyři tisíce.
„Když fanoušci nemůžou na stadion, přemýšlíte, kam se na to jít podívat,“ řekl Ocetník. A v rozhodování mu pomohlo, že navzdory původním proklamacím šéfa klubu Jaroslava Tvrdíka nakonec Slavia svolila, že se titul bude slavit. „Proto nás napadlo právě promítání,“ dodal Ocetník.
Jako malý lék na to, co Slavii bolestivě změnilo.
Sparta vážně odjíždí?
Útok na hráče Sparty totiž spoustu slávistických fanoušků zklamal. Ocetník sám byl při nedohraném derby přímo na stadionu a doteď mluví o šoku. „Hrozně dlouho jsem čekal, kdy se sparťani vrátí. Nevěřil jsem, že se ukončí zápas a přijde kontumace. Pro mě to byl totální šok. Najednou mi pak někdo říká, že Sparta nastoupila do autobusu a odjíždí,“ vzpomíná. Zlomový moment pro něj nastal ve chvíli, kdy se na trávníku objevil předseda klubu Jaroslav Tvrdík a zamířil pod kotel. „V tu chvíli jsem věděl, že to je špatné.“
Stejně jako měl jasno v tom, že ultras Slavie spustili průšvih. A to přestože vbíhání fanoušků na hřiště, aby oslavili titul, se běžně děje. „Mám pochopení pro ty, kteří vběhli na hřiště, ale nemám pochopení pro jakékoliv napadení hráčů a házení světlic mezi lidi. To je samozřejmě hrozné. A že napadli hráče Sparty, šílené,“ podotkl Ocetník.
Ten byl následně u prvního velkého vyjádření Jaroslava Tvrdíka ke kauze v derby, jež proběhlo právě skrze podcast Odboru přátel Slavie. „Mnoho let s Jaroslavem Tvrdíkem jezdím po našich pobočkách v rámci republiky na besedy, jako spolek řešíme záležitosti velké Slavie, nějaký vztah spolu máme,“ vysvětlil Ocetník. Spolek Slavia sdružuje celkem 34 sportovních oddílů.
„Že přišel, bylo logické vyústění našeho vztahu, byla to možnost rychlého prohlášení ven. V jednu ráno jsme se takhle domluvili a dopoledne jsme se už potkali na Slavii a natáčeli,“ vysvětlil průběh událostí.
Tou dobou se v něm mísily emoce. „Zklamání z toho, že v Edenu neslavíme titul, a ze všech dalších věcí okolo bylo velké,“ přiznává Ocetník. Slávističtí fanoušci byli podle něj rozdělení, smutní: „Vůbec nikdo neměl pomyšlení na to, že by se někde zápasy promítaly.“
Proto první zápas Slavie bez fanoušků s Jabloncem i on sledoval jen doma. „Ale nemám rád fotbal v televizi, neuspokojuje mě. Potřebuju lidi okolo, potřebuju nějakou atmosféru,“ řekl.
A události se pak děly v rychlém sledu. Po sérii veřejných omluv od Tvrdíka majitel klubu Pavel Tykač oznámil, že oslavy nakonec budou - z jeho kapsy a s charitativním podtextem.
Do toho přišel spontánní nápad, jak fanoušky znovu sjednotit. „Odbor přátel jako fanouškovská organizace sdružuje příznivce Slavie, máme odbočky po celé republice, lidi z různých sociálních vrstev a lokalit,“ vysvětlil Ocetník.
S myšlenkou společného promítání zápasů si podle něj pohrávali už dříve, teď přišla ta správná chvíle. Odezva byla podle Ocetníka velká. „Hodně lidí hned napsalo, že přijde,“ uvedl. Prvotní zklamání se do jisté míry otočilo. „Tím, že to byla pozitivní akce, to slávisti hrozně rádi sdíleli a šířili dál. Myslím, že si to fanoušci zasloužili, protože patří na stadion a tam mají slavit s fotbalisty. Předčilo to naše očekávání,“ dodal.
Což neznamená, že by slávisté zapomněli. Zlost mezi fanoušky Ocetník stále vidí.
„Samozřejmě se stále hledá jakýsi viník, označení někoho, kdo za to může,“ říká s tím, že by za něj pomohly tresty udělené konkrétním viníkům: „Na to také lidé čekají. Ale myslím si, že se toho nedosáhne. A že pomůže jen čas.“
Hlásí se nám noví lidé
Čas - a také výhry. Když Slavia porazila Viktorii Plzeň 3:0, fotbalisté zvedali pohár do vzduchu na kamery za doprovodu hudby a konfet, jenže bez fanoušků. Ti se na stadion dostali až po ukončení zápasu, poté oslavy proběhly ještě jednou. Edenem podruhé zazněla skladba We Are the Champions a trávník znovu zasypaly konfety.
Pro naprostou většinu slávistů to byl radostný moment. Úleva po dnech, které jim přinesly zklamání a vztek.
Jenže ultras to podle Ocetníka vnímají jinak. „Žijí ve svém světě, asi jen čekali na to, aby mohli vběhnout na hřiště a naházet světlice na rivala,“ soudí. „Já je ve velké míře respektuji. Samozřejmě mi některé věci z jejich konání vadí, ale je pravda, že atmosféra, kterou dokážou vytvořit na stadionu, je jedinečná. I díky tomu chodí lidi na fotbal.“
Samotní fanoušci by podle něj měli mít větší míru pochopení a vzájemného respektu. „Protože na plochu běželi i někteří jejich kamarádi a lidé, které znají. Měli by se respektovat a jít se uklidnit někam za roh, než aby hned psali na Facebook, Twitter a další sítě,“ vyzval Ocetník.
Slavia má bez ohledu na skandál v derby další titul a vstupuje do nové éry. Trenér Jindřich Trpišovský ohlásil velké změny v kádru, osud Douděry a Chorého je nejistý. „Snad přivedou ještě lepšího fotbalistu, který nám také pomůže k titulu. Tak, jak to Tomáš Chorý dokázal loni a letos,“ říká Ocetník.
On každopádně bude fandit dál, ať bude na hřišti kdokoli.
„Kdo mě doopravdy zná, tak ví, že bez Slavie nedokážu žít. Hrozně mě baví cokoli spojeného se Slavií, nejen fotbal,“ líčí. „Moje dvě děti chodí na fotbal už dlouho samy, mám čtrnáctiletého kluka a osmnáctiletou dceru, už mě k tomu nepotřebují. A nikdo je nenutí, ve většině případů to je pro ně automatická věc. Jako když si ráno člověk dá snídani nebo si vyčistí zuby.“
