Dal si burger a předvedl výkon snů. Tak úžasný večer už NBA neviděla

Proslul s čísly 8 a 24, která dvacet let nosil na zádech. Ke Kobemu Bryantovi ale neodmyslitelně patří i cifra 81. Počet bodů, které 22. ledna 2006 nastřílel v zápase NBA s týmem Toronto Raptors. Druhý nejlepší výkon basketbalové historie.

Když v roce 1962 nastřádal Wilt Chamberlain v dresu Philadelphia Warriors (předchůdci dnešních Golden State Warriors) rovných 100 bodů, panovalo všeobecné přesvědčení, že tento rekord nejen, že nebude vyrovnán, ale nikdo se mu ani nepřiblíží. Duel proti New York Knicks nesnímaly televizní kamery a neexistuje z něj žádný audiovizuální záznam, což celé věci ještě dodávalo punc magie.

Skeptici se nemýlili – takový výkon už nepůjde překonat. Od roku 1963 se dokonce pouze dvakrát stalo, že by nějaký basketbalista nastřílel více než 70 bodů. Když si jich v roce 1994 připsal David Robinson 71, sportovní veřejnost se dokonce shodla na tom, že tohle je nejvýš, kam se lze realisticky dostat.

Neměli pravdu.

O dvanáct let později totiž přišel Kobe Bryant a publiku v Los Angeles připravil jeden z nejúžasnějších večerů v dějinách NBA. Bezpochyby nejlepší zápas jeho dvě dekády trvající kariéry. Co na tom, že hráčova příprava na utkání rozhodně nebyla z nejsvědomitějších.

Nešlo o nijak vyhrocený duel, v polovině sezony se střetly dva průměrné týmy. A Kobe den předtím slavil třetí narozeniny své dcery Natalie.

„Měl jsem pizzu pepperoni a hroznovou limonádu. A hrozně mě bolelo koleno. V den zápasu jsem si pak odpoledne dal hamburger a hranolky. Opravdu. No, a pak jsem šel hrát. To koleno mě bolelo fakt šíleně, takže jsem se s tím šel nějak poprat,“ líčil po letech sám aktér.

Bylo mu tehdy 28 let a měl už tři tituly v NBA. Tehdejší Lakers ale za mužstvo hvězd rozhodně považovat nešlo. Společně s ním na palubovku nastoupili Kwame Brown, Lamar Odom, Chris Mihm a Smush Parker. Pokud nejste velcí fanoušci basketbalu, asi jste o nich nikdy neslyšeli.

Zápas skutečně dopředu nesliboval, že nabídne něco mimořádného. Vynechal ho dokonce i herec Jack Nicholson. Oddanému fanouškovi Lakers, jehož kamera dlouhá léta zabírala v první řadě hlediště, přišla ten den na návštěvu dcera, tak na stadion nešel. Později toho velmi litoval.

Byť by novináři jistě stáli o zvýšenou motivaci, specifické okolnosti či jinak výjimečný příběh, Bryant při dotazech na to, co do něj tehdy vjelo, vždy jen pokrčil rameny. „Přehrával jsem si to v hlavě mnohokrát. A prostě nevím, nemám pro to vysvětlení. Když přijde večer jako tento, je v tom vždy něco magického, tajuplného. Nastřílet tolik bodů, to se prostě vysvětlit nedá,“ říkal americký basketbalista.

Ze statistik jeho výkonu vyčnívá jeden údaj. Z 81 bodů jich hned 55 nasázel až ve druhém poločase. V polovině utkání to tedy na nijak unikátní představení nevypadalo.

Ve třetí třetině ale soupeř vedl už o osmnáct bodů… A Bryant prostě vybouchl. Připsal si 27 bodů ve třetí čtvrtině a 28 v té závěrečné. Ve druhém dějství dohromady nasbíral 55 bodů, celá zbylá soupiska Lakers 18. Toronto zničil zcela sám. „Jenom jsme se koukali, jak neustále střílí,“ glosoval to hráč Raptors Chris Bosh.

Na první pohled všední večer byl pro Bryanta přece jen v něčem specifický. Po deseti letech, kdy v NBA hrál, se totiž na jeho zápas přišla naživo do haly podívat jeho babička. „Nikdy mě neviděla hrát, protože by to její nervy prostě nezvládaly. Ale tenkrát přiletěla do Kalifornie a šla se na mě podívat. Poprvé a taky naposledy. Nikdy jindy už na zápase nebyla,“ líčil Bryant.

Navíc by ten den oslavil narozeniny jeho dědeček, který zemřel o pár let dříve. Že by přece jen osud? Hala měla každopádně jasno – když jejich hrdina čtyřicet sekund před poslední sirénou proměnil dva trestné hody, devatenáct tisíc lidí ve Staples Center skandovalo „MVP!“ (nejužitečnější/nejlepší hráč).

Ačkoli jsou na tribunách samá místa na sezení, všichni fanoušci v té době už dlouhé minuty stáli. Tenhle zážitek vsedě vstřebat nešlo.

„Byla to neskutečná podívaná. Úplně jiný level basketbalu. Viděl jsem hodně skvělých zápasů, ale něco takového jsem předtím ještě neviděl,“ smekl klobouk trenér vítězů Phil Jackson. Dobře věděl, o čem mluví, vždyť v legendární éře Chicaga Bulls vedl samotného Michaela Jordana.

Byl to přitom právě on, kdo poté, co Bryant nastřílel 77 bodů, chtěl hráče vystřídat. Řešil totiž týmový výsledek a Kobemu body nepočítal. Asistent Frank Hamblen ho ale zastavil. „To nemůžeš udělat. Musíme počkat aspoň do osmdesátky. Jinak by se lidi zbláznili,“ řekl Jacksonovi.

Za dvacet let se výkonu ikony Lakers nikdo nevyrovnal. Nejblíže byl Luka Dončič, který se předloni zastavil na čísle 73.

Sám Bryant, v té době zhruba v polovině úžasné kariéry, si po magickém večeru ještě dosyta užil i kolektivních úspěchů. Získal dvě zlata na olympijských hrách a také dva tituly v NBA. Když se v dubnu 2016 nadobro loučil, pro fanoušky si připravil ještě jednu poslední velkolepou podívanou. Coby sedmatřicetiletý veterán dotáhl mužstvo k vítězství, když při své rozlučce nastřílel 60 bodů.

Pouze deset hráčů v historii basketbalu dokázalo nastřílet alespoň 60 bodů více než jednou. Kobemu se to povedlo šestkrát, včetně posledního utkání v kariéře. „Lidé nikdy nemohou pochopit, jak moc jsem posedlý vítězstvími,“ zní jeden z jeho slavných výroků.

Na dvacáté výročí památné noci, kdy po večeři z fast foodu s bolavým kolenem psal dějiny basketbalu, už bohužel osobně nezavzpomíná. V lednu 2020 byl i s dcerou součástí nehody vrtulníku, který se zřítil v Kalifornii. Bylo mu 41 let.

Po Los Angeles dnes najdete desítky muralů a kreseb s jeho podobiznou. Včetně té, kde je s ním i jeho malá dcerka a oba mají andělská křídla. Na jednu z nejvýznamnějších tváří basketbalu tu nezapomínají.

„Kobe byl jednou z hlavních postav našeho sportu. Mentor pro hráče i hráčky. Význam, jaký pro basketbal měl, se nedá slovy popsat,“ říkal třeba bývalý prezident klubu a taktéž pětinásobný šampion Magic Johnson.

Čtvrtý nejlepší střelec historie NBA a držitel mnoha rekordů nebude nikdy zapomenut. Stejně jako ten lednový večer, kdy z původně nudného zápasu udělal pro stovky tisíc lidí v hale i u obrazovek zážitek na celý život.