Expert radí biatlonistům: Zhubnout se hodí, ale nežijte jako poustevníci

Mluví energickým hlasem a zní velmi přesvědčivě. Tak, že máte nutkání zahodit nakousnutý sendvič do odpadkového koše a zbytek života jíst už jen ovesné vločky s jogurtem. Libor Vítek je nejen předním odborníkem v hepatologii, zároveň je expertem v oblasti zdravé výživy. Radí špičkám tuzemského sportu.

Kromě jiného je lékařem biatlonové reprezentace a národního týmu rychlostní kanoistiky.

„Jeho“ biatlonisté zrovna závodí na Světovém poháru v Novém Městě na Moravě.

Profesor Vítek se však zaměřuje dál, směrem k nadcházející olympiádě v Itálii, což zdůrazňuje v rozsáhlém rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Je těžké předpovědět, s jakým pocitem se biatlonisté vrátí z Anterselvy. Jisté je, že tam poletí nalehko, bez nadváhy.

Pane profesore, na rovinu: Na soustředěních jíte totéž, co ordinujete závodníkům?

Nebudu lhát, není tomu tak. Přece jen nejsem vrcholový sportovec, tak vyšperkovaný jídelníček nepotřebuju. Nicméně na snídani s vajíčkem se slaninou nebo párky mě neuvidíte. A večer si chipsy a dvě piva také nedám.

Pizza bude na olympiádě v Itálii také zapovězená?

Biatlonový tým nebude bydlet v olympijské vesnici. Máme pronajaté apartmány přímo v Anterselvě, kde proběhnou závody. Bereme s sebou i vlastního kuchaře. Proto se budeme stravovat zdravě a vyváženě, to garantuju.

Vítězslav Hornig díky naordinované vámi vyvážené stravě znatelně zhubl a výrazně se zrychlil. Předtím měl nadváhu?

O nadváhu v žádném případě nešlo. Z pohledu vrcholového biatlonu Víťa měl určitou rezervu, kterou šlo využít. Víte, moderní věda je schopna vypočítat, za jakých předpokladů se dá dosáhnout maximálního výkonu. S přihlédnutím ke sportovní disciplíně, antropometrickým parametrům závodníka, jeho somatotypu a dalším údajům.

Jak jste s tou rezervu pracovali?

Kombinací fyzické zátěže a úpravy stravování. Víťa je borec, zdaleka ne každý to vydrží. Týden nebo dva to ještě jde, pak už je to strašně těžké. On přistoupil na stravovací režim, který dodržuje prakticky nepřetržitě. Hodně v tom pomáhají i výživové doplňky, jako jsou vitamin D nebo omega-3 tuky. Jiným příkladem jsou polyfenolické antokyaniny. Slavný slovinský cyklista Tadej Pogačar bere například Magic Cherry, což je výtažek z višní. My nově používáme výtažek z novozelandského černého rybízu CurraNZ, ten je možná dokonce lepší.

Takže stačí změnit výživu a člověk je hned o 10 až 15 % rychlejší?

Povím vám jednu příhodu. Trojnásobný olympijský vítěz v dráhové cyklistice Bradley Wiggins se v roce 2012 rozhodl, že pojede Tour de France. A nejenže projede celý závod, ale že jej taky vyhraje. Jeho biomechanici spočítali, že když bude závodit s 3,5 % podkožního tuku, zvládne trať o 13 minut rychleji. Samozřejmě za předpokladu, že během nějaké etapy neskončí na energetické selhání.

Ale?

Podvyživený sportovec nezvládne sedět v sedle kola šest hodin denně. Nebo zvládne, ale musíte ho na trati po celou dobu krmit. Nakonec to Wiggins opravdu dokázal a Tour vyhrál. Nicméně odborníci důrazně nedoporučují nikomu tohle opakovat. To je k otázce ohledně spojení hubnutí a velkého sportovního výkonu.

Biatlonista Hornig má další zvláštnost: svým potem ztrácí velké množství minerálů.

Není v tom sám. Znám sportovce, kteří jsou schopni za hodinu intenzivní fyzické zátěže ztratit tři litry tekutin a s tím úměrné množství iontů. Je zásadní je včas nahradit pomocí správného pitného režimu. Dnes už nestačí jen pít iontové nápoje, musíte do nich ještě přidávat elektrolyty. Na tom jsme u celého českého týmu také zamakali.

Pracoval jste s různými sportovci. Jak hodnotíte jejich gramotnost v otázce zdravé výživy?

Celkově je bohužel špatná. Český olympijský výbor se snaží v této oblasti aktivně pracovat, i já přednáším, kde můžu. Zlepšuje se to, ale pomalu. Rozdělil bych všechny sportovce na tři kategorie. První zdravou výživu vůbec neřeší. Občas někoho z nich ke mně přivedou trenéři, ale o spolupráci nestojí. To je pak marné. Další se o správné stravování zajímají, ovšem mají špatné vstupní informace. Ty tedy musíme dovzdělávat. A pak je zhruba 5 až 10 % sportovců, kteří to dělají opravdu dobře. Těm stačí jen trochu pomoct, protože vlastně všechno už znají.

Olympijský vítěz v rychlostní kanoistice Josef Dostál, se kterým poslední roky pracujete, do prvních dvou kategorií asi nepatří.

Pepa je absolutní profesionál. Jen připomenu, že už před Paříží byly v jeho kolekci čtyři medaile ze tří různých olympiád. Megasportovec, naprostý unikát. Pepa ale mocně toužil po zlatu, které do té doby neměl. Vždy dominoval na pětistovce, svým založením je to sprinter. Tady ale potřeboval vyhrát na kilometrové trati. Proto dva roky před Paříží překopal celou přípravu. Změnil trenéra, navázal spolupráci se mnou.

Co jste mu naordinoval?

Například jsme zavedli takzvané nutriční tréninky. Byly velice dlouhé, trvaly přes dvě hodiny. Cílem bylo zintenzivnit využití tukové tkáně jako zdroje energie a tím optimalizovat procento tělesného tuku. Sedět v kajaku přes dvě hodiny je opravdu složité. Zároveň jsme radikálně upravili jeho jídelníček.

Neříkejte, že Dostál ani jednou nezhřešil.

Pro úspěch musíte nejen do písmene dodržovat všechna doporučení, ale absolutně se s nimi ztotožnit. Pokud budete přikyvovat, ale pod fousy si něco nespokojeně brumlat, celé to nemá cenu. Neznamená to ovšem, že se nemůže odměnit, musí jen vědět kdy, čím a v jakém množství.

Další olympijský vítěz v kanoistice Martin Fuksa je ze stejného těsta?

Tam je velkou devízou neuvěřitelný rodinný tým. Martina trénují táta a dědeček, máma je rovněž bývalá vrcholová kajakářka. Je totiž zapotřebí, aby s celým systémem souhlasil také kouč. Párkrát jsem se na něčem domluvil se sportovcem, pak ale přišel trenér a celé to zarazil. U Fuksů všechny otázky řešíme v rodinném kruhu. Mají zapálený tým, který hraje stejnými kartami.

Byly případy, kdy sportovec na rovinu řekl, že vaši výživu nezvládne?

Vzpomínám si, jak jednou do pražského USK přišel velice nadějný kajakář. Dobře jsem se znal s jeho trenérem, svého času jsme dlouho spolupracovali. Přivedl ho ke mně, protože měl absolutně neošetřený jídelníček. Seděli jsme hodinu, změřil jsem toho kluka a nastínil mu, jak by to celé vypadalo. Odešel s tím, že si všechno nechá projít hlavou. Za půlhodiny zazvonil mobil. Volal ten kajakář: „Pane profesore, nezlobte se, ale tohle nezvládnu. To bych prostě nebyl já.“

Co jste mu na to odpověděl?

Poděkoval jsem za upřímnost. Je to mnohem lepší, než zbytečně ztrácet čas. Nakonec jsme to vyřešili jednoduše. Eliminovali jsme největší chyby, které ten kluk dělal při stravování, a nechali ho dál žít svůj život.

Byli zase takoví, kteří do toho šli, ale pak si potají dopřávali dobroty?

Také se to stalo. Konzultoval jsem velice úspěšnou juniorku, mistryni světa ve své věkové kategorii. Ta slečna ale měla skutečně větší procento tuku, než bylo optimální pro její sportovní disciplínu. Její maminka, bývalá vrcholová sportovkyně, za mnou přišla, abych pomohl. Rozepsal jsem jídelníček, ale ta holka nehubla. Asi po třech měsících její maminka zavolala: „Strašně se omlouvám, ale beru všechno zpět. Uklízela jsem dceřin pokoj a našla jsem pod její postelí obaly od Studentských pečetí.“ Ta holka to prostě po večerech dojídala čokoládou.

Špatné stravovací zvyky (potažmo hlad) jsou instinkty, které se dají stěží kontrolovat.

Vždycky říkám sportovcům, že nemusí žít jako poustevníci. Mohou si něco dopřávat, ale s rozumem. Ať to udělají tak, že chyba nebude veliká. Třeba 180gramová čokoláda obsahuje kolem 3000 kJ. Pokud ji sníte za večer u televizi během fotbalové Ligy mistrů, bude to katastrofa. Ale jestli sníte jenom půlku, navíc po ranním tréninku, újma už tak velká nebude.

Porucha příjmu potravy u sportovců je dnes velkým problémem. Jak by měl jednat trenér, aby nechal svěřence zhubnout, ale zároveň nenastartoval špatnou reakci organismu?

Nikdo nesmí nutit sportovce, aby zhubl. To by byla velká chyba. Zvlášť od trenéra, který pro to nemá potřebné znalosti. Udělá nejlíp, pokud se obrátí na sportovního výživového odborníka. Je to vždy týmová práce, je dobře k tomu přibrat i lékaře. Ale v žádném případě nesmíte říkat sportovci, že má nadváhu. A už vůbec neexistuje, abyste prohlásili někomu do očí, že je tlustý.

Takže zažívací problémy sportovců opravdu mohla spustit kritika jejich kouče?

Vůbec to nemuselo být od trenéra. Problém může vzniknout po negativní zmínce od kohokoliv. Měl jsem případ, kdy všechno začalo na sociálních sítích. Dostalo se to ke sportovci, ten to pak nesl velice těžce.

V drtivé většině případů se takové problémy stávají ženám. Muži nejsou tak zranitelní?

Nejsou, nicméně jsem osobně měl i takový případ. Sice jeden z asi třiceti, které jsem celkově musel řešit, ale přece. U skokanů na lyžích například je obrovský tlak na váhu. Nebo ve skocích do vody, stejně jako v některých dalších sportovních disciplínách.