Fialové nebe nad Toskánskem. Otevírá se Dantemu, Batistutovi i Čechům

Fialové dresy visí zarámované v kavárnách, barech, tratoriích. Čím více se blížíte renesančními uličkami ke stařičkému betonovému stadionu Artemio Franchi, tím více fialové je kolem.

Podzimní slunce zapadá, ale ještě hřeje. Přejdete přes silnici, dáte si pozor na Toskánce na skútrech, divoce gestikulující seniory v elegantních mokasínech bez ponožek a rozevlátých košilích s ohnutými rukávy. Většina má fialovou krev.

Nesrazí vás, takže doběhnete do fanshopu fotbalové Fiorentiny. Za dveřmi nehne hlavou zlatý retrívr. Leží a nehlídá, funí a čeká. Až páníček zavře krám. Až skončí utkání v Konferenční lize s olomouckou Sigmou. Také tady, pár kroků od stadionu, jsou v malém klubovém obchůdku s merchem zarámované dresy fialek – číslo 32 Vieri. 20 Jörgensen. 32 Brocchi. 10 Mutu. 9 Batistuta. 21 Ujfaluši. Pak taky současní hrdinové týmu – 20 Kean. 43 de Gea.

„Batistuta vzbuzuje nejvíc emocí,“ říká Seznam Zprávám sportovní novinář Giovanni Zecchi ze serveru Viola News. „Mutu, Rossi, Costa jsou největší hráči pro fanoušky, ale Fiorentina je pro lidi hlavně jeden celek, klub. To je nejvíc,“ zdůrazní.

Zastavme se u čísla 21. Tomáš Ujfaluši. Jeden z někdejších českých fotbalistů ve Fiorentině, hrdém toskánském klubu, co příští rok oslaví sto let existence.

Ve Florencii, italsky Firenze, působil po mistrovství Evropy 2004 až do roku 2008. Řízný stoper s laserovou rozehrávkou, havraními vlasy sepnutými čelenkou, vášnivým výrazem piráta Jacka Sparrowa. Lídr. Kapitán. Šéf. Milovník života. Místní mu láskyplně říkají Grande Ufo.

„Největší odkaz z českých hráčů zanechal tady Ujfaluši právě proto, že reprezentuje vítěznou Fiorentinu, která hrála Ligu mistrů. Takže minulost,“ trpce procedí Zecchi v útrobách Artemio Franchi, kde si kvůli kulisám, železnému zábradlí, poschodí, echtovním dveřím, retro toaletám se zelenými dlaždičkami, stáří a prachu připadáte spíše jako v historickém činžovním domě než ve fotbalovém svatostánku Fiorentiny.

Sportovní novinář z Viola News vypráví o ní tak zaníceně, až máte pocit, že místy zpívá. Že tady jde o něco víc než o fotbal. O rajskou hudbu pro ty, co mají dar slyšet, když se otevírá fialové nebe nad Toskánskem.

Čas se tu zastavil, vládne dolce far niente, sladké nicnedělání. Jenže tady se toho událo tolik a udát ještě má. Když se procházíte překrásným městem, ulicí básníka Danteho Alighieriho, obdivujete monumentální sochu Davida od Michelangela, snadno se ponoříte časem do Božské komedie.

„Život se tady liší od života ve velkých městech, jako je Milán nebo Řím, ale stále je velmi živý. Krása, která nás obklopuje, nám pomáhá lépe žít náš každodenní život. Myslím, že je to jedno z nejkrásnějších měst na světě a také velmi příjemné pro život,“ povídá další italský novinář Lorenzo Lepore, jenž přispívá také do Sportitalia, jednoho z nejdůležitějších sportovních televizních kanálů v zemi.

Ve Florencii se toho událo tolik a udát ještě má. Stačí silou otevřít železná zelená oprýskaná vrata u jednoho ze vstupů na tribunu. Ta podélná nese název Maratona. Fotbal, calcio, je pro místní rodinou. Pro rodiny je fotbal důvodem k hádkám, k obejmutí, úsměvům i slzám.

„Fiorentina je život a vášeň, pro některé místní obyvatele je to úplně všechno. Náladu lidí ovlivňuje to, jak to klubu jde v lize,“ říká Zecchi. „Čtyři roky teď bojuje jen o finále Konferenční ligy, to není ta samá úroveň jako za dob Ujfalušiho.“

Bez dobrého vína a fotbalu se ve Florencii obejde málokdo. Tedy ne že by to nešlo, ale proč, když s fotbalem a dobrým vínem je život o poznání lepší, snesitelnější, zábavnější, smysluplnější a vůbec každý tady ví, jak hrála Viola. Fialky. Starci, děti, puberťáci, milenci i vrazi.

„Ve Florencii Fiorentinu sledují všichni. Město má historii, která Florenťany úzce spojila také s fotbalovým týmem,“ říká Lepore.

Skoro máte chuť italské kolegy politovat, když se teď Fiorentina tak trápí v Serii A a oni s ní. Jenže i když to není úroveň, ve kterou Viola doufá, tak se za poslední tři roky dvakrát dostala do finále a loni do semifinále Konferenční ligy. Žádná bída, ač třetí evropská pohárová soutěž neláká v týdnu fanoušky do ochozů. Klání s Olomoucí vidělo jen osm tisíc diváků.

Jako by se vášeň kamsi vytratila.

„Může za to hlavně fakt, že Konferenční liga je tady na pozadí zájmu. A ještě navíc se hraje ve čtvrtek, lidé jdou další den do práce,“ vysvětluje Zecchi.

Jistě, není to Liga mistrů ani Evropská liga, ale dvě finále a jedno semifinále je pořád ukázka síly, tradice, kvality, defenzivy, taktiky, italského fotbalu.

Teď to poznala v prvním zápase v Konferenční lize i Sigma, ve Florencii prohrála 0:2. Právě z Olomouce vyrazil Grande Ufo před 25 lety do velkého světa si plnit sny, které máte, když nespíte, když emigrujete do sebe a dovolíte si představit nepředstavitelné. Kapitánování v Hamburku, Fiorentině, Atlétiku Madrid nebo Galatasarayi Istanbul. A také v nároďáku. Ujfaluši přicestoval do Florencie s olomouckou výpravou jako nejslavnější odchovanec Sigmy a také jedna z ikon, co visí zarámovaná v místních podnicích.

„Ufo je tady? Paráda,“ rozbuší se Zecchimu srdce.

„Ve Florencii Tomáš Ujfaluši něco prožil a bylo skvělé, že kluci měli možnost potkat hráče, který byl součástí nejen tohoto klubu, ale i dalších. Vidí na jeho příkladu, že nic není nemožné,“ doplnil olomoucký trenér Tomáš Janotka.

Čechů kopalo ve Fiorentině víc. Jako první emigrant se skvělou levačkou Luboš Kubík. Pak ostrý rebel Tomáš Řepka. Zanechali odkaz. O totéž se pokoušeli i další krajané. Hable, Mazuch, naposledy Barák, jenž hostuje z Fiorentiny ve druholigové Sampdorii Janov. K Ujfalušimu se nepřiblížili. Není to snadné.

„Kubík a Ujfaluši jsou rozhodně hráči, kteří zanechali nejhmatatelnější dopad ve své kariéře ve Viole,“ přidává Lepore. „Barák byl hráč, kterého jsem měl v Hellas Verona opravdu rád, ale ve Florencii nedokázal svůj talent potvrdit. Je to škoda. Česká republika měla vždycky vynikající talenty, kdo ví, třeba brzy dorazí další.“

Dveře tu mají fotbalisté z Česka otevřené. Díky borcům jako Kubík a spol. „Říkali, že byli s Čechy spokojení. Bylo to pak jednodušší, protože klub měl zkušenosti s českými hráči, mohli se na ně spolehnout. Stopu jsme zanechali docela velkou,“ ohlížel se Ujfaluši v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Už nemá dlouhé havraní vlasy, ale kratší, nastřelené v Turecku. I tak ho místní poznávají.

S tátou se loudají ulicemi, jež zná nazpaměť. Kolik toho tady prožil, na to písmenka nestačí. To se musí cítit jako víra, ochutnat jako místní Chianti, chytit jako lásku. Ujfalušiho otec si pyšně může prohlédnout zblízka, co šikovný syn zažíval i díky jeho náročnosti, když po něm šlapal doma za barákem na plácku v Rýmařově. Komunikativního českého internacionála tady mají pořád v srdcích.

I během zápasu s Olomoucí na Ujfalušiho na tribuně mířily kamery Sky Sports. Pěsti však držel Sigmě.

Trenér Cesare Prandelli ho stavěl, i když smlouvu neprodloužil a měl namířeno do Atlétika Madrid. A těch kamarádů, co mu zbylo. To je víc než trofeje, na které sedá prach jako na ochozy Artemio Franchi, kde klub hraje už od roku 1931. Fotbal Ujfalušim prostupuje, ač mu za krk leze pomalu padesátka.

Je to krásné i děsivé ve zběsilosti dní. Rozhodně inspirativní.

„Jen když se podíváme na kluby, kterými si prošel a jaké tam podával výkony. Ve všech týmech, kde hrál, ho fanoušci uznávají. To je fenomenální úspěch,“ kývne olomoucký stoper Jan Král. „I můj největší sen byl vždy zahrát si v Itálii.“

Fiorentina toho má už za sebou dost. Dvakrát byla mistrem Itálie (1955/56 a 1968/69). Takže to chce zažít znovu. Jenže neměla zrovna štěstí na majitele. Výstřední politik a filmový producent Vittorio Cecchi Gori dovedl ke krachu nejen sebe, ale také Fiorentinu po 76 letech existence. A k pádu až do čtvrté ligy.

Zámožný podnikatel Diego Della Valle, přední světový obuvník, zase neinvestoval tolik, kolik bylo potřeba. Ač za Ujfalušiho vyplatil Hamburku 200 milionů korun.

Od roku 2019 klub vlastní italsko-americký podnikatel Rocco Commisso a zdá se, že je ve správných rukou. „Commisso má rád dobré účty, žádné dluhy. Ročně vydá 25 milionů eur, aby na dresu Fiorentiny byla jeho americká firma Mediacom,“ podotýká Zecchi.

Commissa si fanoušci považují i proto, že nechal vybudovat Viola Park, zřejmě nejkrásnější tréninkové centrum v Evropě. Je v přímém kontrastu s bídným stavem hlavního stadionu. Ani Commissovi se nepodařilo postavit nový stánek. S památkáři je to složité. A tak probíhají aspoň postupné rekonstrukce. Do roku 2029 by měly být kompletní. Na výročí sta let chtějí mít hotovou fanouškovskou tribunu Curva Fiesole.

„Připomíná mi to brněnské Lužánky. Je to obrovský betonový kolos,“ srovnává Janotka.

„Mně se tyhle staré stadiony líbí,“ doplní Král.

Fanoušky Fiorentiny teď mnohem víc trápí bídná forma týmu. Poprvé od roku 1977 nevyhrála ani jedno z pěti úvodních utkání Serie A. Zmohla se jen na tři body. Také Olomouc poznala, že remíza nevisí vysoko. Dalo se na ni sáhnout. Klub s červenou lilií na bílém pozadí, symbolem toskánského města, je v herní krizi.

„Během posledních šesti let, od příchodu nového majitele Commissa, se klub snaží vrátit na úroveň z Ligy mistrů, i když se mu to zatím nedaří. Prezident nepochybně investoval spoustu peněz jak do týmu, tak do zázemí, ale draze zaplatil za svou nezkušenost a za to, že se spoléhal na méně kompetentní lidi,“ říká Lepore. „Toto je jeden z nejhorších momentů Fiorentiny, co se týče výsledků a hry. Jejich styl hry je v současné době zcela chybějící. Je to kombinace manažerských chyb a trenéra, který stále nedokáže své nápady v týmu plně prosadit,“ dodává kriticky.

Ani trenér Stefano Pioli, někdejší hráč Fiorentiny, jehož Commisso vykoupil v létě za tři milion eur z Al Nassru, kde vedl bájného Cristiana Ronalda, zatím nedokázal fialky nastartovat. Tápou vpředu i vzadu. Přesto je pozice kouče, jenž podepsal tříletou smlouvu, zatím pevná. „Má plnou důvěru. Zná Florencii, je součástí její historie. Musí to uhrát. Zápasy proti Olomouci a pak Římu jsou důležité, doufají, že potom se po reprezentační pauze tým rozjede,“ věří Zecchi.

„Klub deklaroval svůj záměr postoupit do Evropské ligy nebo Ligy mistrů. Po dvou finále a semifinále měl také za cíl pokusit se vyhrát Konferenční ligu. Současné výsledky jsou však pro fanoušky velmi znepokojivé,“ zvedá Lepore varovně prst.

Ale bylo i mnohem hůř. Fialky si Toskánci uvadnout nenechají. Už bez vážených českých pomocníků.