Hlavní obsah

Bojoval s Platinim, ale i s alkoholem. Sparťanská legenda své bitvy vyhrála

Foto: Profimedia.cz

Muž, jehož jméno nesmíte ve výčtu největších legend pražské Sparty nikdy zapomenout: Jan Berger.

Reklama

10. 7. 10:15

Na své fotbalové pouti létal ve výšinách absolutní slávy, ale padl i na totální dno. Měsíc života strávil Jan Berger za mřížemi, pak se léčil z alkoholismu. Stejný muž získal zlato na OH, odmítl Real Madrid a porazil Juventus.

Článek

O jeho velkolepém životním příběhu by se měl jednou natočit film. I když v jednom už se vlastně postava Jana Bergera v podstatě objevila. Kdo viděl snímek Dušana Kleina z prostředí protialkoholní léčebny Dobří holubi se vracejí, ten může v postavě fotbalisty ztvárněné Pavlem Zedníčkem snadno vycítit její reálný předobraz.

Za své největší životní vítězství považuje Jan Berger skutečnost, že se rok a půl po svém pobytu u Apolináře, kde dostával antabus a po podávaném alkoholu blinkal do přistaveného plechového kyblíku, to aby si pití zošklivil, dokázal stát Fotbalistou roku 1984.

Fanoušci fotbalové Sparty ho v 80. letech zbožňovali, Letnou se pravidelně neslo hromové skandování: „Hooonza Berger!“ Jejich miláček jim ve středu zálohy rozdal spoustu radosti a naservíroval mnohá vítězství. To největší ale musel urvat sám nad sebou. Bitvu s alkoholem ovšem vyhrát dokázal. A díky tomu pak i všechny další.

V jakési pomyslné mytologii sparťanských božstev patří Jan Berger mezi největší klubové legendy. Pro mnohé z těch, kteří jeho fotbalovou sílu z letenského hlediště pamatují, je právě on sparťanem číslo 1. V anketě Sparťan století nakonec Jan Berger obsadil druhou příčku za Andrejem Kvašňákem.

Foto: Profimedia.cz

Jan Berger v dobách své největší slávy.

Čekali byste možná, že teď Bergera potkáte někde v mercedesu a ověšeného zlatem. Ve skutečnosti pracuje i v 66 letech jako malíř pokojů. A vůbec na nic si nehraje. O tom, že stojí nohama pevně na zemi, případně občas na štaflích, svědčí ostatně i reportáž, kterou jsme o Bergerově současném životě přinesli nedávno.

Pojďme si ale jeho fotbalový i životní příběh připomenout zevrubněji, i s pomocí archivních fotografií.

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Jan Berger se kdysi vyučil malířem pokojů. A řemeslo se mu hodí i dnes.

Kde začít? Třeba na Břevnově, odkud Bergera vytáhl do světa ligového fotbalu další nezapomenutelný muž, trenér Tomáš Pospíchal. Ten prokázal dobré oko už coby hráč, zejména ve finále MS 1962 v Chile, kdy geniálně přihrál na gól Josefu Masopustovi, tak i později, právě jako kouč.

Ještě předtím, než se stal Pospíchal nejslavnějším trenérem v historii Bohemians, ale vedl Škodu Plzeň. A právě do ní mladého Jana Bergera zlanařil.

Po dvou letech v západních Čechách a dvou letech základní vojenské služby v Dukle Praha přišel pro Bergera velkolepý rok 1980.

V dubnu debutoval v reprezentaci a v květnu už si zahrál na ME, ze kterého si z Itálie přivezl bronz.

V létě se pak hrál ještě jeden velký turnaj, olympijský. A z OH v Moskvě si Berger jako důležitý člen československého výběru přivezl zlato.

Foto: ČTK

Tým olympijských vítězů z Moskvy.

Že na fotografii olympijských vítězů pořízené krátce po vítězném finále proti NDR právě Jana Bergera nevidíte?

Díváte se správně, on tam totiž schází. V průběhu finálového utkání se totiž dostal do potyčky s Wolfgangem Steinbachem. Protihráč Bergera nevybíravě zasáhl, horkokrevnému Břevnovákovi se „splašila kladiva“. A Berger prostě Němci jednu ubalil. Sudí je vyloučil oba.

A jak dodnes vzpomíná Ladislav Vízek, šlo o jeden z klíčových momentů utkání. Protože Steinbach rozehrávce NDR v dalších minutách scházel zcela zásadně.

Foto: Profimedia.cz

Ladislav Vízek s Janem Bergerem kamarádí dodnes.

S Duklou Praha si Jan Berger připsal v roce 1979 mistrovský titul. A další dva už pak přidal se Spartou, jejíž dres oblékal v letech 1980–1986.

Snoubila se v něm fyzická síla i technická dovednost. Navíc měl fotbalové oči, které na hřišti viděly taková řešení, co ostatní nikoli. A přitom ta nejlepší, nejefektivnější, až geniální. Berger dokázal strhnout na hřišti spoluhráče a podmanit si svým kouzlem i tribuny.

A přehlížet ho nemohli ani stavitelé reprezentace. Světový šampionát v roce 1982 ovšem úspěchem československých barev neskončil. Berger na MS nastoupil proti Kuvajtu a Anglii, ale domů se jelo brzy.

Foto: ČTK

Momentka z MS ve Španělsku. Jan Berger střílí, ikona anglického týmu Bryan Robson ho pozoruje.

Bylo veřejným tajemstvím, že Jan Berger je tak trochu z divočejších vajec. Ale dopady průšvihu, který se urodil pár měsíců po návratu z MS, zaskočily i jeho samotného.

Stalo se to 14. října 1982. „Kolem 17. hodiny v kavárně Letná v Praze 7 v podnapilém stavu hrubými slovními výroky napadal hosty, jakož i servírky, dále neoprávněně vešel za výčepní pult, kde čepoval a rozléval pivo, čímž vzbuzoval veřejné pohoršení a při zákroku přivolané hlídky ji hrubými slovními útoky urážel.“ Tak to alespoň zachytil protokol, citovaný v knize Králové fotbalu od Zdeňka Pavlise.

Policii se tehdy říkalo Veřejná bezpečnost a uniformovaným mužům se v té době opravdu nedoporučovalo nadávat. Natož generálnímu tajemníkovi komunistické strany. Jenže opilý Berger byl v ráži a směrem k portrétu Gustáva Husáka, tehdy i prezidenta republiky, pronesl, že se na něj klidně vymočí.

Foto: Profimedia.cz

Berger v ligovém souboji s Ladislavem Jurkemikem.

„Tím se dopustil veřejně a na místě veřejnosti přístupném výtržností, hrubě urazil veřejného činitele při výkonu jeho pravomocí, veřejně hanobil republiku, snižoval vážnost prezidenta republiky, čímž spáchal trestný čin výtržnictví, trestný čin útoku na veřejného činitele, trestní čin hanobení republiky a jejího představitele,“ cituje už zmíněná kniha z rozsudku.

V souvislosti s celou eskapádou strávil Berger nejprve noc na záchytce, pak měsíc v cele ruzyňské věznice. Nařízenou měl i odvykací protialkoholní léčbu. Strávil na ní čtvrt roku. O celém tomto období sám hovoří jako o absolutním dně, na které spadl. Ale dokázal se od něj odpíchnout zase nahoru. Skoro až zázračně.

V zář 1983 už je Berger díky pomoci trenéra Václava Ježka zase u toho, když Sparta vyřazuje z Poháru UEFA tým Realu Madrid.

Za rok 1984 vyhlásí Jana Bergera vítězem ankety Fotbalista roku. Vyhrává se Spartou titul i pohár. A v Poháru mistrů evropských zemí se protlačí do čtvrtfinále, kde už ovšem číhá tehdy mimořádně silný Juventus Turín.

Foto: Profimedia.cz

Momentka z památného utkání Sparty proti Juventusu Turín.

Ani Sparta se přes něj nedostane, to je víceméně jasné už po prohře 0:3 v Itálii. Z hlediska postupu už sice výhra 1:0 v odvetě nic neřeší, ale proti týmu, za který na Letné nastoupí Michel Platini, Zbigniew Boniek či Paolo Rossi, hřeje každé vítězství. A tohle zařídil střelou z pokutového kopu právě Jan Berger.

Následuje oslava dalšího domácího titulu. Ale po něm trauma, které má jméno: Ján Zachar. Jako trenér nastupuje v létě 1985 na Spartě muž, jenž proslul opravdu brutálními tréninkovými metodami. A tým vedený Janem Bergerem se s ním ocitá v tiché válce. Jejím výsledkem je ztráta titulu, který získávají Vítkovice.

Berger později prozradil, že sparťané schválně prohráli finále Čs. poháru s Trnavou. To aby si Ján Zachar, přezdívaný Pan Párátko, to podle propriety, kterou měl stále v ústech, nepřipsal na Letné ani jedinou trofej.

Foto: Profimedia.cz

Jan Berger několikrát nastoupil i v Silvestrovském derby bývalých hráčů pražských „S“.

To už má Jan Berger dávno za sebou moment, kdy mu Real Madrid nabízel milionů dolarů, když emigruje a bude oblékat jeho barvy. Takového kroku se ale Jan Berger s ohledem na rodinu neodvážil.

Je mu 31 let, když dostane povolení odejít do ciziny legálně. A je to opět Václav Ježek, kdo stojí za Bergerovým angažmá v FC Curych. Ve Švýcarsku mu ho ale předčasně ukončí vážné zranění.

Nějaký čas žije s rodinou pod Alpami, hraje amatérsky, dělá správce hřiště, vrací se k malování pokojů.

Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Správný malíř pokojů si ví rady nejen se stěnami, ale samozřejmě i se stropem.

Po návratu do Prahy trénuje chvíli mládežnické týmy Sparty, pak pracuje jako trenér v Brandýse nad Labem. Poté, co se Dukla Praha po fúzi stěhuje do Příbrami, obnoví nadšenci znovu i její pražskou identitu. A tuhle Duklu Praha pak Jan Berger v roce 2005 vede v přeboru.

Ačkoli patří mezi nejvýraznější české fotbalisty 80. let, pohybuje se spíš v ústraní, ve světlech ramp se po návratu ze Švýcarska objevuje jen výjimečně.

Syn Jan hrával za Grasshopper Curych, druhý syn Tomáš za Duklu či Bohemians. A prostřední syn Petr je pilotem.

Nejslavněji nesl rodinný fotbalový prapor synovec legendy 80. let Patrik Berger, vicemistr Evropy z roku 1996, který rozdával fotbalovou radost i v barvách Liverpoolu.

Pro příznivce Sparty ale zůstává bohem jejich „Hoooonza Berger!“

Foto: ČTK

Jan Berger, fotbalová legenda.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované