Hlavní obsah

Český basketbal na nové cestě. Cizinci v reprezentaci? Je to téma

Foto: Profimedia.cz

Zdeněk Bříza (vlevo) byl dlouho druhým mužem českého basketbalu. Pamatuje si i dobu, kdy sport sbíral trofeje, teď by ho měl vést.

Basketbal začíná novou éru na palubovce i v kancelářích. Změny spustily rezignace Miroslava Jansty, obviněného v kauze Motol, a krach na mistrovství Evropy. Novým šéfem by se měl stát Zdeněk Bříza, v rozhovoru líčí, jaké má vize.

Článek

Český basketbal prochází turbulentním obdobím. Na zářiovém mistrovství Evropy schytal tvrdý direkt, když prohrál ve skupině všech pět zápasů. Následně byla předčasně ukončena smlouva španělskému odborníkovi Diegu Ocampovi. Pozici reprezentačního kouče nově zastává Luboš Bartoň. Bývalý skvělý technik moc času na přestavbu týmu nemá: už koncem listopadu začínají kvalifikační zápasy mistrovství světa.

Velké změny v nejbližších dnech čekají také Českou basketbalovou federaci (ČBF). Ta po patnácti letech mění prezidenta.

Éra Miroslava Jansty, obviněného v korupční kauze nemocnice Motol, definitivně skončí 10. listopadu, kdy proběhne mimořádná valná hromada. Na uvolněný post kandiduje jen dosavadní první místopředseda federace Zdeněk Bříza. Jeho zvolení se jeví jako pouhá formalita.

Ve velkém rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví nastávající šéf o aktuální situaci v českém basketbalu a hlásí návrat k reprezentaci známého kouče Ronena Ginzburga.

Jste jediným kandidátem na post prezidenta federace. Je to pro vás signál, že máte důvěru celého hnutí, nebo spíš odraz současného zájmu o český basketbal?

Upřímně, moc mě netěší, že kandiduji sám. Byl jsem navržen výkonným výborem ČBF. Mrzí mě, že celé basketbalové hnutí, těch 25 tisíc lidí, nevygenerovalo svého kandidáta už pro toto funkční období. Myslím si, že to není správné. Na druhou stranu, když se místo šéfa uvolní, měl by o něj usilovat právě první místopředseda. Pro mě to zní logicky.

Nemáte protikandidáta, tak ani nemusíte pořádat volební kampaň.

Kampaň dělat nemusím, ale podpora basketbalového hnutí je pro mě velmi důležitá. Celou republiku máme rozdělenou na deset oblastí, v každé je pobočný spolek federace. Měl jsem s nimi videocall, kde jsem oznámil svůj záměr kandidovat, a dostal jsem plnou podporu. Zároveň jsem v kontaktu s lidmi od basketbalu napříč celým Českem v rámci nehrůznějších akcí. Pravidelně komunikuju se zástupci regionů, lig a komisí.

Kdo je Zdeněk Bříza | Sport SZ

  • Narodil se 22. května 1960.
  • Basketbalový hráč, držitel třech titulů mistra ČSSR s VŠ Praha.
  • Reprezentoval Československo v letech 1975 - 1988.
  • Předseda Asociace prvoligových klubů v letech 2005 – 2015.
  • Dlouholetý člen výkonného výboru ČBF.
  • První místopředseda ČBF od roku 2016.
  • Absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor ekonomika průmyslu.

Co bude vaší prioritou, jestli se nestane něco neočekávaného a stanete se šéfem basketbalu?

Můj program se zakládá na kontinuitě. Nastavili jsme nějaké věci, které během nejbližšího roku a půl bych chtěl zachovat. Kandiduji totiž na mimořádné valné hromadě, která poskytuje mandát jenom do konce tohoto volebního období, jež vyprší v květnu 2027. Jsem výkonný první místopředseda, chodím do kanceláře každý den. Proto přesně vím, jakou agendu má basketbalová federace. Chci pokračovat v tom, co bylo dobré, a naopak zapracovat na nedostatcích.

Do které kolonky zařadíte financování ČBF?

Dlouhodobě jsme ve velmi dobré finanční kondici. V roce 2009, kdy jsem poprvé kandidoval do výkonného výboru federace, se její rozpočet pohyboval kolem 20 milionů korun. Tento rok hospodaříme s částkou téměř 250 milionů, což je zkresleno výdaji na ženské mistrovství Evropy a světový šampionát juniorek, které letos proběhly v Česku. Stejně ale rozpočet je mnohonásobně větší, než před patnácti lety.

Klíčovou roli při zajištění financování českého basketbalu vždy hrál Miroslav Jansta, který měl spoustu kontaktů a uměl sehnat peníze. Bez něj je to složitější?

Jménem federace se zúčastňoval všech důležitých schůzek a jednání. Teď musíme jeho roli rozdělit mezi členy výkonného výboru. Nemyslím si, že příjmy ČBF významně klesnou.

Umíte se také pohybovat na této půdě?

Je třeba rozlišovat státní dotace a sponzorské smlouvy. V jednáních s Národní sportovní agenturou si dost věřím. Řekl bych dokonce, že je to moje doména. V této sféře se pohybuji už více než třicet let. Komerční partneři jsou jiná věc, je to trochu složitější. Ale ti představují 10 % příjmů ČBF.

Na mistrovství světa určitě chceme postoupit

Nový trenér české reprezentace Luboš Bartoň otevřeně přiznává, že basketbalová mládež v Česku je špatná a národní mužstvo nemá kde brát. Proč je tomu tak, vždyť rozvojové programy v klubech i federaci běží na plné obrátky, nebo ne?

Chybějí nám především profesionální trenéři. Do mládeže investujeme opravdu velké prostředky, tady problém není. Jenom v loňském roce jsme do různých mládežnických projektů, ať už na reprezentační nebo klubové úrovni, dali víc než 80 milionů korun. Kvalitu trenérů bychom ale chtěli vylepšit. To však souvisí s většími investicemi do infrastruktury, což je záležitost Národní sportovní agentury. Nejenom basket nemá kde trénovat ani kde provozovat nejvyšší soutěže na úrovni srovnatelné s evropskými standarty. V celé republice jen hala v Opavě dnes splňuje všechny požadavky FIBA.

Dříve českému basketbalu scházeli spíš playmakeři – menší šikovní hráči, schopní číst i řídit hru. Dnes se trenéři stěžují, že už chybí i pivoti. O čem to svědčí?

Je to obecně problém dnešní mládeže, moc se jí hýbat nechce. Ve chvíli, kdy někdo hodně vyroste, může mít potíže s koordinací pohybů. Právě tady bychom potřebovali ty kvalifikované trenéry, kteří mají profesionální pohled na věc. Když se nenaučíme s těmi hráči trpělivě pracovat, budeme je ztrácet.

Slavná trenérka Natálie Hejková nedávno ohlásila, že zakládá vlastní basketbalovou akademii. Může zrovna to být cesta ke zlepšení práce s mládeží?

Musíme především počkat na výsledky její práce. Zatím nemůžeme předpovídat, jak to celé dopadne. Ale osobně si myslím, že cesta je dobrá a správná, protože je plně financována ze soukromých zdrojů. Zvlášť pokud mladí hráči a hráčky dostanou veškerý potřebný servis: ubytování, stravování, kvalitní trénink, regeneraci a zázemí pro studium. Před časem federace také založila basketbalovou akademii, byla určena pro chlapce. Dnes tito kluci, i když jim často není ani 18 let, najednou jsou konkurenceschopní v druhé nejvyšší soutěži. Letos čtyři z nich dokonce už budou hrát v ligových týmech. A přitom ta akademie dlouho byla pod palbou kritiky.

Kvalifikace na MS | Sport SZ

28.11.2025. Česko – Švédsko

01.12.2025. Estonsko – Česko

26.02.2026. Slovinsko – Česko

01.03.2026. Česko – Slovinsko

03.07.2026. Švédsko – Česko

06.07.2026. Česko - Estonsko

Rozumím správně, že primární úlohou nového reprezentačního trenéra Bartoně bude rozvoj mladých hráčů a postup na mistrovství světa je spíše druhotný cíl?

Povím vám jednu příhodu. Mistrovství Evropy 2017 tehdejšímu trenérovi reprezentace Ronenovi Ginzburgovi nevyšlo, ale federace se ho rozhodla ve funkci podržet. Dobře pamatuji tiskovku, na které jsme ho před novináři obhajovali. Tehdy jsem prohlásil, že hlavním cílem pro tým bude domácí evropský šampionát za čtyři roky. „Pokud se nejbližší mistrovství světa nepovede, nikdo se zlobit nebude,“ dodal jsem ještě. Neno tehdy opáčil: „To ne, musíme přece mít ty největší cíle“. Jak to celé dopadlo, víme všichni. Reprezentace se nejenom kvalifikovala do Číny, ale uhřála tam historické šesté místo.

Takže to znamená co?

Myslím si, že cesta na nadcházející mistrovství světa také není nereálná. Se vší úctou k našim soupeřům, jsou celkem hratelní. Určitě budeme chtít na příští šampionát postoupit. Bude ale hodně záležet na tom, kteří hráči ze zkušené osy týmu se zúčastní kvalifikačních utkání.

Ginzburg se vrací k reprezentaci jako konzultant

Luboš Bartoň byl zvolen trenérem české reprezentace jen několik dní po odstoupení španělského odborníka Diega Ocampa. Vyplývá z toho, že jiné jméno ve hře nebylo?

Bylo jich několik. Ale je to spíše otázka na Michala Ježdíka, který vede sportovně-metodický úsek federace. Ten s kolegy zvažoval všechny možné varianty a předložil výkonnému výboru návrh na trenéra Bartoně.

Neuvažovali jste o návratu k reprezentačnímu mužstvu zmíněného Ronena Ginzburga?

Jsme s ním v dlouhodobém kontaktu. Domluvili jsme se, že bude konzultantem kouče Bartoně, a to po telefonu i při osobních setkáních. Pro Nena je český basketbal skutečná srdcovka, hodně mu na něm záleží. Navíc má naše občanství, čehož si mimochodem nesmírně váží.

Složení reprezentačního realizačního týmu mělo být ohlášeno už před týdnem, ale stále se to táhne. V čem je problém?

Luboš Bartoň má přesnou představu o svých asistentech. Bohužel z různých důvodů nemohla být všechna jména naplněna. Aktuálně vrcholí poslední jednání. Složení realizačního týmu by mělo být zveřejněno doslova každou chvíli.

Stále platí, že prvním asistentem Luboše Bartoně by měl být cizinec?

Ano, platí.

Hned po mistrovství Evropy generální manažer mužských reprezentací Jiří Welsch řekl, že hodnotit projekt s Ocampem je předčasné, protože je v poločase. A pak za dva dny sám navrhl na post trenéra Luboše Bartoně. Je to konzistentní pozice?

Tady došlo k nedorozumění, rozhovor s Jiřím Welschem proběhl hned po posledním utkání s Lotyšskem v Rize. Výkonný výbor ČBF se ale rozhodl pro ukončení spolupráce s trenérem zhruba až tři týdny poté. V době rozhovoru nemohl Jiří říct nic jiného, než že Ocampo zatím zůstává. Ten měl platnou smlouvu na čtyři roky, nikdo mu ji druhý den nevypověděl. Ta slova se nijak nevztahovala na Diegovu budoucnost a měla na zřeteli jen konkrétní období hned po šampionátu.

O odvolání samotného Welsche jste neuvažovali?

Ne.

Při nastaveném konceptu řízení týmu by generální manažer měl nést svůj díl odpovědnosti.

Basketbal není hokej, kde tým skládá manažer.

Pardon, ale to se přece v Česku taky neděje.

Chci tím říct, že v našem nastavení má hlavní slovo trenér. Jsem přesvědčen, že Jiří Welsch odvádí dobrou práci a mnoho procesů zprofesionalizoval. Angažoval trenéra, usilovně vyjednával s hráči… Řekl bych, že v Česku máme tendenci hned hledat nějakého viníka, který může za všechno. Ale není to vždy správně.

Na mistrovství Evropy celá řada soupeřů měla ve svých sestavách naturalizované hráče. Mohli by cizinci posílit i českou reprezentaci?

Může to být cesta, Blake Schilb je toho dobrým příkladem. Nejenomže extrémně pomohl národnímu týmu, ale v určitých situacích, například ve věcech přípravy, srdcem byl větším Čechem než někteří spoluhráči z reprezentace. V této záležitosti jsme ale limitováni tím, že občanství uděluje ministerstvo vnitra, které má svá přísná pravidla. V našem státě tento proces trvá několik let na rozdíl od mnoha evropských zemí, kde jsou schopni celou záležitost vyřešit na úrovni měsíců.

Doporučované