Sparta může vyřadit velkoklub, který umí vychovat hvězdy za miliardy

/Od našeho zpravodaje ve Francii/

Býval celkem oplácaný. Ne vyšší nebo snad svalnatější než ostatní. Trenéři se divili, kde bere tu akceleraci, se kterou se žene za míčem. Útočník Karim Benzema, kudrnatý klučina z pochybného lyonského předměstí Bron, utíkal obráncům a střílel hromadu gólů. Nepřemýšlel, jestli vypálit levou, nebo pravou nohou. Kdysi ho natočili, jak dvěma obráncům najednou nasadil jesličky a brankáře překonal exkluzivním lobem, nad kterým skoro nepřemýšlel. To mu ještě nebylo osmnáct.

Nesnil o tom, že z něj vyroste superstar, natož aby snad myslel na Zlatý míč, jen chtěl prostě hrát fotbal. Jakmile nepřišli kámoši, kopal si alespoň o zeď.

Nenápadný dům se světlou fasádou a číslem popisným 33F kousek od stadionku SC Bron-Terraillon se dodnes nezměnil. Když k němu dojdete, nemáte dojem ničeho výjimečného. Jen na zvonku najdete úplně jiné jméno. Ne Benzema. Přes horkou cestu ležérně přecupitá mourovatá kočka, od sousedů zakňourá miminko. Na hrbolatém plácku vedle je prázdno, protože v srpnovém hicu se nikomu nechce jít ven. Leda koupit vodu do krámku.

Dřív tady vyrůstala největší legenda Lyonu. S alžírskými rodiči, čtyřmi sestrami a třemi bratry.

Proč do stejných rozměrů, snad s výjimkou Tomáše Rosického nebo Patrika Schicka, nedorostly sparťanské naděje?

Lyon chrlí talent na počkání, Sparta má aktuálně na soupisce osmnáctiletého Huga Sochůrka a bude se snažit oživit jemné finty Adama Karabce. Akademii, kterou si hýčká slavný soupeř ve 3. předkole Ligy mistrů, může Lyonu jedině závidět.

A zdaleka nejde jen o Benzemu, toho nejslavnějšího z odchovanců. „Všechny menší země by si měly brát příklad z toho, jak se s fotbalovým podhoubím pracuje ve Francii. Lyon je top, ale není jediný, kdo by nám mohl být vzorem,“ soudí Štěpán Touma, fotbalový glosátor, který se specializuje na dění ve Francii.

Stačí před ním vyslovit Olympique Lyon - a spustí uragán. Nikoli o tom, co je vesměs známé. Že Lyon není jen moderní popelkou, která vyhrála francouzskou ligu sedmkrát po sobě. Že bývalý prezident Jean-Michel Aulas klub nesmyslně zadlužil. Že před rokem byl Olympique krůček od pádu do neprofesionálního bahna, neboť mu hrozil bankrot a disciplinární sešup. Že ani stávající majitelka Michele Kangová zdaleka nemá vyhráno, protože ji – kromě jiného - žaluje bývalý vlastník John Textor za způsob, kterým klub koupila.

S Lyonem je to složité, možná čím dál složitější. Ale jedna konstanta trvá. Sázka na mladé. Sázka na akademii. Sázka na talenty, které se zúročují. A že jich bylo!

Klidně to vezmeme na přeskáčku. Karim Benzema, Hatem Ben Arfa, Sidney Govou, Ludovic Giuly, Loic Rémy. Často stačí jen příjmení bez křestního jména: Umtiti, Lacazette, Fekir, Martial, Pléa, Gonalons, Tolisso, Cherki, Kalulu, Barcola, Gusto, Lukeba. A stále nejsme na konci, protože stamilionových přestupů do ještě slavnějších klubů se dočkali i mnozí další.

„Lyon má zažitý osobní vývojový program, během kterého své hráče hlídá. Odmalička. Fotbalově i komplexní výchovou. Podle svého systému jde přímočaře za tím, že rozvíjí talent a ovlivňuje ho. Nemám úplně vhled do českých akademií, ale troufl bych si říct, že Francouzi jsou o několik kroků napřed,“ odhaduje Touma.

Když se z výšky díváte na mohutný stadion na předměstí Décines, kam se dnes večer chystá přes padesát tisíc diváků, musíte si všimnout prostranství vedle. Tryskající voda osvěžuje žáčky, kteří trénují na vedlejších hřištích hned u mohutné stavby, která aktuálně nese název Groupama. Tam to všechno začíná. Pečlivě vybraní kluci, oblečení do modročervených trik, makají pod dohledem.

Výchova mladých fotbalistů (a fotbalistek) je prioritou Lyonu. Počínaje pětiletými žáky, které třeba naláká setkání s plyšovým klubovým maskotem, přes krátkodobé kempy v chatkách u jezera, pětkový fotbal mezi mantinely až po elitní akademii v Meyzieu, kam projdou už jen ti nejlepší. Všechno mají na starosti licencovaní trenéři a hlavně mistrní skauti, kterými je Lyon proslulý. Jestliže jiné francouzské kluby pošlou na vesnice hledače talentů třikrát na jednoho hráče, Lyon vyrazí klidně desetkrát, jen aby měl jistotu, že se trefí a přivede toho správného.

Ostatně i Benzema tak začínal. Vědělo se, že umí, ale musel to potvrdit opakovaně.

Chlapec s pronikavýma tmavýma očima to měl na domovský stadionek sto metrů. Tam, kde Francouzi v šedesátých letech nechali postavit sídliště pro imigranty vesměs ze severní Afriky, vyrostla i spousta fotbalových hřišť. Z některých mohli vášniví mládenci vyrazit za šmelením, obchodováním s drogami a klidně rovnou do kriminálu. Nebo za fotbalovým štěstím. Jako třeba Benzema a další kluci, na kterých Lyon v posledních dvaceti letech vydělal majlant. Jen za Benzemu pětatřicet milionů eur, když přestupoval do Realu Madrid.

Bylo mu deset, když nadobro utvrdil skauty, že si zaslouží šanci. Slovutnému Lyonu totiž v přáteláku nastřílel dva góly.

Přísný táta Hafid mu přikazoval, aby se přestal potkávat s pochybnými kamarády, protože by mu mohli škodit a zatáhnout ho do gangů. Maminka Wahida původně nechtěla slyšet, že se bude stěhovat na internát: „A kdo ti uvaří, synku?“

Coco, jak mu začali říkat, však ze všeho nejvíc začal poslouchat rady nových trenérů. Vytáhl se a naducané tváře zmizely. Svaly narostly. Sebevědomí nabobtnalo. Černé kudrny stříhal na pár milimetrů a zároveň se posouval ve věkových kategoriích. Dospělákům celkem dlouho podával míče a v lednu 2005, to mu bylo sedmnáct, poprvé naskočil za áčko. Kdyby si trenéři troufli, třeba ho nasadili o dva měsíce dřív do Ligy mistrů proti nebohé Spartě, která se ztrapnila porážkou 0:5 a okamžitě vyhodila trenéra Františka Straku.

Dnes se bude souboj opakovat, jen v jiné fázi soutěže. S jinými aktéry. A v úplně jiném rozpoložení.

Lyon už dávno není hegemonem. Francouzskou ligu vyhrál naposledy před 18 lety a stále se koupe v dluzích. Ale hvězdičky vychovat umí.

„Pracuje s úplně jinou zásobárnou talentů. Pořád má kde brát, a protože má propracovaný systém akademie, těží z toho,“ zdůrazní Štěpán Touma.

I kdybyste chtěli bývalého majitele Aulase ukřižovat za to, že Lyon nechal v dluzích, vzpomeňte si na jeho nápad s akademií. Vznikl na konci osmdesátých let, kdy Aulas kupoval zadlužený a vrchovatě nudný Olympique. Třetí největší město Francie mělo leccos, jen ne pořádné fotbalové zážitky. Aulas je zařídil. Nikdy nešetřil. Peníze, které vydělal na IT službách a softwarové společnosti Cegid, vložil do své fotbalové hračky. Budoval značku i akademii. Ne náhodou se Lyonu přezdívá Les Gones, čili Děti.

„I když byl Olympique úplně na vrcholu a v našlapaném kádru měl hvězdu vedle hvězdy, vždycky myslel na to, aby dostávali prostor odchovanci. A čím mladší, tím lépe. Zdaleka nešlo jen o Benzemu. Ale teď je situace jiná. Lyon potřebuje přežít. K tomu se musí smysluplně chovat na trhu a dál dobře pracovat s mladými. To je DNA klubu,“ říká Touma.

Proto místní nepříjemně zaskočilo, jak bídně Lyon před týdnem zahájil třetí předkolo se Spartou. Ležérně, bez energie a porážkou 1:2. Za postup do poslední kvalifikační fáze je bonus více než 100 milionů korun. Luxusní společnost zvaná Champions League pak nabízí téměř 450 milionů. Lyon je nutně potřebuje. Pro Spartu by to byl nečekaný příjem.

„Lyon se potřebuje stabilizovat. Draze kupovat nemůže a dobré nabídky na prodej nikdy neodmítne,“ je si jistý Touma. Proto do Sparty vrátil Adama Karabce z hostování nebo brazilského dribléra Endricka do Realu Madrid. Proto neváhal, když Leverkusen nabídl astronomických 33 milionů eur za mladého portugalského útočníka Moreiru. Pořád taky přemýšlí, že po skvělé sezoně zpeněží českého šikulu Pavla Šulce.

„Jestli má Sparta někdy šanci porazit Lyon, tak právě teď,“ předpovídá Touma.

To však neznamená, že se něco změní na výchově mladých. Olympique Lyon předběhl dobu. I díky tomu, že na chudých předměstích láká kluky, kteří touží po lepším životě. Jako tenkrát oplácaný Karim Benzema.