Článek
Svazový šéf David Trunda se rozhodl bleskově. Nejspíš i díky tomu, že ho popostrčili nejsilnější hráči v zákulisí, to je řeč o například o plzeňském Adolfu Šádkovi. K Trundovi totiž takový tah úplně nesedí, zpravidla není střelec, svá rozhodnutí promýšlí a často váhá. Tady ale nebylo nač čekat. Česká reprezentace má image na bodě nula, možná i pod ním.
Kapitán Ladislav Krejčí vystoupil s voláním o změnách, Patrik Schick a Tomáš Holeš ohlásili konec v národním týmu a další se mohou přidat. Ze tří zápasů na MS tým vydřel jediný bod. Nudil. Přitom česká skupina se zpětně jeví jako jedna z méně nabitých.
Proto přišla akce kulový blesk a Miroslav Koubek v pondělí skončil. Každopádně teď musí Trunda a spol. jednat ještě rychleji - a přitom se nedá předpokládat, že mají rovnou připraveného nástupce. Začíná těžké hledání.
Už proto, že většina trenérů, kteří by připadali do úvahy, je na startu léta logicky pod smlouvami, přípravy klubů dávno běží. Už proto, že fotbalový svaz není připravený dát „raketu“ někomu ze zahraničí. To si ostatně reprezentační manažer Pavel Nedvěd vyzkoušel, když loni plánoval až bombastická jména: tureckou legendu Fatiha Terima, německého experta a někdejšího famózního útočníka Jürgena Klinsmanna nebo Slavena Biliće z Chorvatska.
Nevyšlo to hlavně kvůli finančním podmínkám, protože svazová pokladna rozhodně není naditá. A teď jsou výchozí podmínky ještě náročnější. Čas kvapí a dokonce není jasné, kdo bude v českém kádru. S jistotou ne Schick a Holeš, možná se přidají další. A nového kouče hned čeká řehole: na přelomu září a října čtyři duely Ligy národů proti gigantům z Anglie, Španělska a Chorvatska.
Plus je tady memento posledních let. Vždyť v podstatě všichni trenéři, kteří přišli po legendárním Karlu Brücknerovi, jenž si vypiplal zlatou generaci, se v reprezentaci spálili. Zjistili, že je to ještě náročnější pozice, než si mysleli.
Poslední velikán. Karel Brückner s dnešním generálním manažerem Pavlem Nedvědem a Tomášem Rosickým.
Paradoxně nejlepší dojem zanechali ti, kterým se vyčítalo slabší charisma. Michal Bílek postoupil do čtvrtfinále polského Eura a vyřadil ho až božský Cristiano Ronaldo. Fanoušci pískali, protože jim vadila Bílkova ledová tvář, ale tým na něj nedal dopustit. Mimochodem, i on teď může být variantou, už proto, že je koučem jednadvacítky a tím pádem je na svazu pod smlouvou.
Jaroslav Šilhavý pak jako jediný dokázal ideálně využít Patrika Schicka, na Euru 2021 z něj udělal nejlepšího útočníka turnaje. A to měl při ruce vyloženě průměrný tým, na mnoha pozicích slabší než ten, který neustál úkol na mistrovství světa. Šilhavého organizace fungovala, byť to nebyl žádný mistr slova a motivátor.
Všichni trenéři od Dušana Uhrina - ostatně i Brückner samotný - končili uražení, dotčení a psychicky vyčerpaní. Nejvíc ze všeho jim vadila kritika, o které se domnívali, že byla nemístná. Přitom moc dobře věděli, do jaké náporu jdou. I Miroslav Koubek na rozloučenou konstatoval, že byl obětí mediální kampaně, což je hodně laciný důvod, aby se někdo vzdával té nejvyšší trenérské funkce, která existuje. Zvlášť když se žádná kampaň nekonala.
Pavla Vrbu kritika zválcovala a Karel Jarolím skončil podobně. Oba byli přitom ve své době považováni za naprosto ideální reprezentační volbu.
Nemá na to každý, i když si o něm můžete předem myslet, že musí být ten pravý.
Jakmile mužstvo pod Koubkem ustálo březnovou baráž se dvěma šťastnými penaltovými rozstřely, zavládl názor, že mistrovství světa by mohlo otevřít dveře za slávou. Jenže dveře se zabouchly a místo slávy nastala trýzeň. Plus trenérova demise.
Vládne ideální doba, jak ve velkém třesku pokračovat. Což by znamenalo několik věcí.
Pokud nebude legendární Pavel Nedvěd lpět na funkci, tak hledat nového manažera. Když Krejčí emotivně volal po nutnosti změn a Nedvěd prohlásil, že „hráči jsou od toho, aby hráli“, jeví se to vyloženě jako manažerské selhání. Od držitele Zlatého míče a jednoho z nejlepších fotbalistů tuzemských dějin je angažmá v kancelářích na Strahově zatím - kulantně řečeno - velmi rozpačité. Ale odvolávat takovou legendu je ještě daleko těžší krok, než se rozloučit s Koubkem.
A hlavně je tu šance poprvé v dějinách vyzkoušet trenérskou zahraniční cestu. Slováci do toho praštili před lety. Přivedli italského kouče Franceska Calzonu, který rozhodně neměl pestrý a úspěšný životopis. Výsledek? Jako na horské dráze, skvělé Euro v roce 2021, jenže na závěr hořkost. České sázkové kanceláře okamžitě vytáhly jméno kyperského kouče Eliase Charalambouse a rovnou mu přidělily hodně nízký kurz 4:1. Ale to je spíš hra a šikovný tah, jak nalákat veřejnost, aby si vsadila.
Co mají Trunda a důležití zákulisní hráči za lubem, se teprve ukáže.
Z konzervativního pohledu se jako řešení jeví oslovit nejprogresivnější trenéry v republice, jenže všichni jsou v klubech pod smlouvou. Jindřich Trpišovský tvoří novou Slavii a snah zlákat ho k národnímu týmu bylo snad ještě víc než slávistických titulů - ale žádná neuspěla. Martin Hyský hodlá povýšit Plzeň, jež má pod nejbohatším Čechem Michalem Strnadem maximální ambice. Martin Svědík má velké plány se Zbrojovkou Brno. A všichni moc dobře vědí, jak pozice nejsledovanějšího kouče u nás semlela jejich kolegy. A že start proti Anglii, Chorvatsku a Španělsku bude brutální.
Jablonecký Luboš Kozel, podle bookmakerů největší favorit, by smysl dával, ale zase by popřel myšlenku o velkém třesku.
Na sklonku roku 2025 hledání trenéra přineslo scénář, který nečekal prakticky nikdo: až zázračný postup na MS a po něm strmý pád do hlubin. Jaký příběh začne psát léto 2026?
