Nový kapitán reprezentace? Buldok Krejčí se dočká. Hlídá si teritorium

Wolverhampton Wanderers, klub z dávného roku 1877. A taky čtvrtá zastávka v profesionální kariéře statného stopera, který nikomu není lhostejný.

V Brně byl Ladislav Krejčí mladičkým šéfem, jehož nešlo přehlédnout, protože vyčníval odhodláním.

Ve Spartě byl revolucionářem, který pomohl legendární značku vyléčit, oslavil dva tituly a ze všeho nejvíc štval Slavii.

V Gironě se proměnil v nápadného poctivce, hrál Ligu mistrů, leč momentálnímu úpadku španělského klubu nezabránil.

Ve Wolverhamptonu, který se topí na dně anglické ligy, ho hned po pár zápasech zvolili nejlepším hráčem za měsíc září. Nevyhrál sice jediný ligový duel, přesto zaujal. Žlutočerný dres s číslem 37 a vlčí siluetou mu vyloženě sluší.

„Krejdu znám odmalička, jsme stejný ročník 1999,“ vypráví televizní expert Karel Tvaroh „Já dělal kapitána ve Spartě, on šéfoval Zbrojovce Brno. Takže velká rivalita. Každou sezonu. Až do dorosteneckých kategorií, kde výkonnostně odskočil a rychle nakoukl do áčka Zbrojovky. Náš vztah dlouho nebyl růžový, což se projevovalo i v juniorských reprezentacích, kde jsme si toho ani jako spoluhráči moc neřekli. Až Sparta, do které přestoupil, nás sblížila.“

Zatímco on se do velkého fotbalu neprosadil a pracuje pro CANAL+, jeho dětský rival vyniká na hřišti.

Určitě se hodí připomenout, že Krejčího anglickou premiéru Tvaroh sledoval přímo na místě jako reportér. Před třemi týdny v Newcastlu stál před kamerou, s mikrofonem a připravenými otázkami: „Měl jsem pocit, že se plní sen nám oběma.“

Krejčímu se plní sen na trávníku. V pondělí dorazil na sraz fotbalové reprezentace jako nejsledovanější eso týmu.

Vzhledem k tomu, že kanonýr Patrik Schick (Leverkusen) je zraněný a kapitán Tomáš Souček (West Ham) nebude kvůli třízápasovému trestu v Premier League ideálně rozehraný, je právě Krejčí hlavní personou, na niž se spoléhá. Ve čtvrtek (20.45) proti Chorvatsku a v neděli (18.00) na Faerských ostrovech.

Češi nutně potřebují vyhrát oba zápasy, aby si udrželi jakž takž naději na první místo ve skupině a přímý postup na mistrovství světa 2026 do Ameriky. Když to nezvládnou, s nejvyšší pravděpodobností spadnou do ošidné jarní baráže.

Krejčí přijel s vášní a ve formě. Vyplatilo se mu, že se před měsícem omluvil z přípravy proti Saúdské Arábii, aby se mohl soustředit na počáteční práci ve Wolverhamptonu.

Od té doby nastoupil ke všem soutěžním zápasům v základní sestavě a odehrál je bez střídání. Navíc na třech různých postech a v odlišných herních schématech: jako střední záložník, defenzivní štít i stoper.

Navzdory trudným výsledkům ho fanoušci Vlků okamžitě přijali za svého. Vstřelil jeden gól, dostal jednu žlutou kartu, podstoupil hromadu soubojů, udělal několik rozhovorů v angličtině a při utkání s Tottenhamem se nenechal vyprovokovat ke zkratu, když se nepříjemně zaklestil do protivníka Brennana Johnsona. Oba hráči se strkali a nechtěli si odpustit poslední slovo.

Být to ve Spartě, kde se cítil jako generál všech, dost možná by Krejčímu ujely nervy. Vždyť si vzpomeňte, jak se při podzimním derby 2023 chytil pod krkem se slávistickým kapitánem Janem Bořilem.

„V Anglii se udržel. Byl to kohoutí zápas, ve kterém si značkoval svoje území. Teritoriální chování. Jen mi to potvrdilo, že přišel s obrovskou pokorou. Hlad a vítězná mentalita ho neopouští, zároveň si váží šance, která fotbalistovi přichází jednou za život. Záleží mu, jak bude působit na lidi, kteří ho neznají,“ vnímá Karel Tvaroh a zdaleka nejen on.

Je pravda, že Ladislav Krejčí rozhodně nepatřil do hitparády letních ostrovních transferů, ve které zářila miliardová jména Alexander Isak, Florian Wirtz, Hugo Ekitike, Benjamin Šeško, Bryan Mbeumo nebo Viktor Gyökeres.

Zaprvé je defenzivní typ.

Zadruhé přecházel z průměrného španělského klubu.

Zatřetí jen na hostování.

Začtvrté do Wolverhamptonu, což není pecková adresa.

Už před sezonou se dalo předpokládat, že vlčí smečka se zařadí do množiny klubů, kterým bude hrozit sestup. Realita je ještě horší: sedm zápasů, žádná výhra, skóre 5:14.

Sám Krejčí si po víkendové remíze 1:1 s Brightonem povzdechl, že je to frustrující. „Chápu, ale nepochybuju o tom, že už teď svými odvážnými a zaťatými výkony zaujal. I kdyby Wolverhampton sestoupil, což se klidně stát, Láďa druhou anglickou ligu hrát nebude,“ poví přesvědčivě Tvaroh.

Jen krátké dovysvětlení: ačkoli je Krejčí zatím ročním hostem, Girona za něj inkasovala zhruba osm milionů eur. Jakmile by Wolverhampton uplatnil opci, doplatí dalších 23 milionů, čímž se z něj stane třetí nejdražší fotbalista českých dějin, po Pavlu Nedvědovi a Patriku Schickovi.

Při pohledu na Krejčího bleskovou adaptaci se logicky nabízí myšlenka, že by po něm téměř jistě sáhly lepší a bohatší anglické kluby, pokud by Wolverhampton spadl.

Zatímco do budoucnosti nevidíme, do minulosti se klidně vrátit můžeme. Zkusme třeba letmé srovnání s Tomášem Součkem.

Do West Hamu taky původně odešel na hostování, konkrétně v lednu 2020. Ve smlouvě měl klauzuli, ve které se pravilo, že Slavia dostane mastný doplatek jedině v případě, že londýnský klub nesestoupí. Což se povedlo. Dohromady to byl – v přepočtu na koruny – přestup za více než půl miliardy a Součkova kariéra akcelerovala.

Dost možná se totéž podaří Krejčímu, jenž by mohl po Součkovi převzít reprezentační pásku. Určitě ne proti Chorvatsku a ve zbytku světové kvalifikace, ale do role následníka trůnu se rodák z Rosic šteluje správně. Se svými vůdčími schopnostmi, charisma, všestranností a dračím sebevědomím.

Tvaroh je přesvědčený, že jeho někdejší rival přišel do Premier League v ideální čas, že mu nové angažmá půjde mimořádně k duhu. „Soutěž se přiklání k fyzické hře. Přes pětatřicet procent všech gólů padá ze standardních situací. V tom je Krejda mimořádný, protože je buldok a hlavičkář s úžasným citem pro načasování. Ostatně jako Tomáš Souček. Využitelný v obou šestnáctkách. Vpředu jako zbraň, vzadu jako bariéra,“ říká.

A nebere uštěpačné názory, že v tak slabém týmu se Krejčí prostě prosadit musí. „Omyl. Wolverhampton je sice v těžké krizi, ale fotbalisty má na světové úrovni. A Láďa mezi nimi od prvního chvíle vyniká. Sleduju stejnou personu, jakou byl ve Spartě. Jen taková vsuvka: Vzpomínáte, jak se nepřizpůsobil pražštině? Zůstal mu hantec, přesto za ním šel celý slavný pražský klub. On dokáže spojovat lidi,“ zdůrazní Tvaroh.

Když za ním Krejčí dorazil po ostrovní premiéře na televizní rozhovor, oběma lehce zjihnul hlas.

V šestadvaceti letech se v té jedné společné chvíli ocitli na vrcholu svých kariér, byť každý na jiné straně barikády. Mimochodem, Krejčí odehrál zápas s nepříjemně bolavým bokem, což ho limitovalo, ale kromě trenéra Vítora Pereiry o tom nikdo nevěděl.

Propocený dres si bývalý sparťanský šéf nechal na památku a trenýrky daroval reportérovi, se kterým kdysi soupeřil na hřišti.