Premiant bez titulu. Slavia se poměří s Guardiolovým učněm

Je před Vánoci roku 2019. Svět ještě netuší, že ho za pár měsíců postihne pandemie covidu.

Arsenal tehdy řeší zcela jiné problémy. Do sezony vstoupil mizerně, což vyhazovem odnesl trenér Unai Emery. Ani jeho prozatímní nástupce Freddie Ljunberg si nevede dobře. Londýnský klub tak ukáže na Mikela Artetu – bývalého hráče, někdejší oporu záložní řady, který za Gunners odehrál 150 soutěžních zápasů.

Ale také trenérského začátečníka, jenž do té doby nevedl mužstvo jako hlavní kouč.

O téměř šest let později Arsenal přijíždí do Prahy coby vedoucí tým Premier League, hlavní kandidát na titul a jeden z nejlepších týmů na světě. Arteta je stále u toho.

Pojďme ale popořadě.

V roce 2014 se tehdy dvaatřicetiletého záložníka Artety v rozhovoru ptali, co plánuje po kariéře. Od hráčského důchodu ho dělily ještě dva roky, přesto měl poměrně jasno. „Nepochybně u fotbalu zůstanu, protože myslím, že mám co dál předávat. Chci ukázat, že na to mám. A chci prověřit své představy o tom, jak vést lidi, aby pracovali podle mé vize,“ líčil se sympatickým sebevědomím.

V létě 2016 se s profesionální dráhou rozloučil a ihned začal trénovat. Stal se součástí realizačního týmu Pepa Guardioly, jenž právě převzal Manchester City.

Chtěl se učit od nejlepších. Dva roky pracoval zejména s mladšími hráči, po odchodu Doméneca Torrenta, Pepova spolupracovníka už z barcelonských dob, se Arteta v roce 2018 stal jeho oficiální pravou rukou.

„Kdybych zítra odešel, Mikel by mě dokázal nahradit a pokračovat. Absolutně o tom nepochybuji,“ vysekl na začátku prosince 2019 Guardiola poklonu svému žákovi.

Ironií osudu je, že jen o dva týdny později už Arteta pózoval jako nový trenér Arsenalu. Touha vést tým po svém a být číslem jedna byla silná.

Ač jsou Kanonýři jednou z nejslavnějších fotbalových značek, nový kouč je nepřevzal v nejlepším rozpoložení. A nějakou dobu trvalo, než se vše obrátilo k lepšímu. Ještě před Vánoci 2020 byl Arsenal v tabulce čtrnáctý, jen čtyři body od sestupových příček. Vážně se spekulovalo o Artetově odvolání. Vedení ale kouče podrželo. Sezonu tým zakončil na osmém místě.

V dalším ročníku přišlo zlepšení, jeho svěřenci skončili pátí, jen dva body od účasti v Lize mistrů. V té době už v klubu řádili Bukayo Saka, Martin Odegaard nebo Gabriel Magalhaes. Naopak postupně odešli hráči jako Sokratis, David Luiz, Pierre-Emerick Aubameyang nebo Mesut Özil.

Arteta si tým měnil k obrazu svému. A s hráči, kteří do jeho plánů nezapadali, příliš sentimentu neměl.

Své o tom ví třeba i brankář Aaron Ramsdale. Ač byl pro Gunners spolehlivou jedničkou, když měl klub příležitost podepsat Davida Rayu, jehož Arteta hodnotil kvalitativně výše, neváhal. A anglický gólman zamířil na lavičku a později do Southamptonu.

„Během svého působení povýšil z head coache na manažera, což není jen formalita, ale opravdu záležitost kompetencí. Co se týká tvorby kádru, má neuvěřitelně silnou pozici,“ říká moderátor podcastu MVP Karel Tvaroh.

Ten měl z pozice reportéra Canal+ Sport možnost s Artetou několikrát hovořit. A v průběhu let si všímal, jak se Španělovo vystupování mění.

„Vnímám velký rozdíl mezi sezonou 2022/23, tedy začátkem období, kdy se jim začalo dařit, a současností. Tehdy byl sluníčkovější, rozhovor s ním se vedl sám. Působil opravdověji, autentičtěji. Pak jsem s ním mluvil párkrát po zápasech a tam už byl úplně jiný. Naposledy letos v lednu – vyhráli derby s Tottenhamem, byl v pohodě, ale cítili jste z něj takový robotismus, strojenost. Což krásně sedí k tomu, jak tým vede,“ líčí Tvaroh.

Zmíněný ročník byl pro Arsenal zlomový – poprvé od éry Arsena Wengera byl reálně ve hře o titul. Po většinu sezony vedl ligu, ale na jaře ztratil formu a nakonec skončil o pět bodů za City.

Stejné umístění zopakoval ještě dvakrát.

Jenže zatímco napoprvé se stříbrná pozice vnímala jako úspěch a důkaz vzestupu, s dalšími roky byli fanoušci i experti rezervovanější. Ano, Arsenal je obdivuhodně konzistentní, ale neměl by s tímhle materiálem už titul vyhrát?

Ze zbídačeného mužstva z počátků Artetova angažmá totiž nezbylo zhola nic. A postupně přišla i významná finanční podpora na přestupovém trhu. S příchodem Declana Rice za 105 milionů liber (tehdejší britský rekord) dal klub jednoznačně najevo, že touží po trofejích.

A když na Emirates Stadium letos zamířili kanonýr Viktor Gyökeres, středopolař Martín Zubimendi nebo kreativní šikula Eberechi Eze, éterem znělo důrazné: Pokud v téhle sezoně Arsenal neuspěje, možná by se měl podívat po jiném trenérovi. Arteta je totiž evidentně na vrchol nedovede.

„Mám pocit, že tahle debata vznikla spíše proto, že fanoušci začali být unaveni z neustálých druhých míst, než že by byli frustrováni samotným Artetou. Ten z Gunners udělal jeden z nejkonzistentnějších týmů Premier League, ale různé faktory jim bránily udělat poslední krok,“ říká pro Seznam Zprávy Art De Roché, redaktor The Athletic se specializací na Arsenal.

„V první stříbrné sezoně to bylo tím, že se Arteta na boj o titul neadaptoval dostatečně rychle. Ve druhé šlo o zbytečné ztrácení bodů proti slabším týmům. A v minulé sezoně je srazilo množství karetních trestů a zranění. Na všechny tyto problémy následně reagovali a letos se do toho opřeli i na přestupovém trhu. Pokud to nevyjde, rozčarování bude pochopitelné. Ale nemyslím si, že by byl po sezoně odvolán,“ zamýšlí se britský novinář.

S tím souhlasí i Tvaroh. „Mám pocit, že v Arsenalu se nejede na žádný sentiment. Ale absolutně by nedávalo smysl to teď rozpustit a dosadit jiného trenéra. Arteta se vypracoval, vyrostl s týmem, který si složil. Což může být argument i pro vyhazov, když s mužstvem, které si sám vyladil, nevyhraje titul, jasně. Ale už to, že skončíte třikrát po sobě druzí, uděláte semifinále Ligy mistrů a letos na podzim máte zatím výsledky, jaké máte… Bylo by šílené, kdyby ho vyhodili,“ říká spolupracovník Seznam Zpráv.

„Ale je fakt, že jestli nevyhrají teď, tak už nevím kdy,“ dodává s úsměvem.

Arsenal na podzim jede jako pila: z deseti zápasů Premier League osmkrát vyhrál, jednou remizoval a jedinkrát odešel poražen. Napříč všemi soutěžemi nyní drží sérii devíti vítězných utkání v řadě. Úctyhodná forma.

I přesto občas zaznívá kritika. Mluví se o tom, že fotbal Gunners není tak atraktivní, jak by vzhledem k síle kádru a individuální kvalitě hráčů měl být. Arsenalu se posměšně začalo přezdívat Set Piece FC (FC Standardka), kvůli abnormálnímu počtu gólů vstřelených po standardních situacích, zejména rohových kopech. V tom je londýnský tým suverénně nejlepší.

Z osmnácti branek v Premier League jich hned dvanáct padlo ze standardek. Minulý týden tak fotbalovým světem prolétla statistika, že pokud jde o počet gólů ze hry, jsou Kanonýři až sedmnáctým nejlepším týmem v lize.

Ve finále je to však Arsenal, který se směje, když týden co týden slaví další trefy po rozích či přímých kopech. Kouč Bohemians Jaroslav Veselý jednou o Slavii řekl, že jsou jako instalatéři, kteří přijedou, udělají svoji práci a zase jedou. Podobně lze mluvit i o týmu Mikela Artety.

Když dáte gól ze standardky a víte, že díky precizní defenzivně žádný nedostanete (Arsenal inkasoval v deseti ligových kláních jen třikrát), netřeba rozjíždět žádný rokenrol.

„Hrát proti nim je dlouhodobě opakem toho, než když hrajete proti Manchesteru United. Přijede klub, který je výborně organizovaný, je hrozně těžké dostat se mu do obrany. Zatímco oni vždy najdou způsob, jak vás potrestat,“ říká Tvaroh.

„Jistě, jsou tu atraktivnější týmy, ale Premier League je náročná soutěž a Arsenal se tomu přizpůsobuje. Jsou defenzivně pevní, dovedou vykombinovat soupeře. Že zatím nezáří útočník Gyökeres, mě ani nepřekvapuje. Je to spíše kompliment, že takového hráče k úspěchu vlastně nepotřebujete,“ myslí si reportér.

Možná jde o čisté uvědomění si, že doby atraktivního fotbalu, které za vlády trenéra Arsena Wengera přinášely estetický zážitek, ale nikoliv trofeje, jsou pasé. Tituly se vyhrávají jinak.

„Občas si přeju, aby se „wengerball“ styl fotbalu vrátil. Na říjnové zápasy proti Crystal Palace a Fulhamu ta kritika, že hra Arsenalu je nudná, opravdu sedí. Proti Palace neměli do třicáté třetí minuty střelu, proti Fulhamu zase bylo minimum šancí. Ale myslím, že letos hrají lepší fotbal než v sezoně předtím,“ říká De Roché.

„Klíčovou roli v tom mají nováčci Zubimendi a Eze. První dokáže posouvat míč rychle dopředu, druhý přinesl energii ve středu pole, která dříve chyběla. Když to Arsenalu šlape, pořád je radost se na něj dívat,“ dodává.

V úterý večer se na blízké setkání s lídrem Premier League a nejlepší obranou v Evropě mohou těšit fotbalisté Slavie.