Článek
Během léta zažil slávy na tři životy dopředu. Nic jiného se ani čekat nedalo, když rozhodl mistrovství světa v Americe. Jak se změnil útočník Ferran Torres, jehož zlatá trefa se vepsala do fotbalových dějin? „Proč bych se měnil? Jen hraju za jiný klub a v jiném dresu,“ opáčil novodobý hrdina Španělska.
Budou to teprve dva měsíce, kdy celý svět zhypnotizovala jeho levačka. Ve finálovém prodloužení proti Messiho Argentině skóroval jako jediný. Coby náhradník napálil ve 106. minutě zpětnou přihrávkou pod břevno a běžel vstříc nesmrtelnosti.
Vděčně ho objímal španělský král Filip V., rodné město Foios ho jmenovalo čestným občanem, při velkolepé slavnosti se stal tváří regionu Valencie a v oceanáriu po něm pojmenovali mladého žraloka. Ostatně jeho přezdívka zní El Tiburón, tedy Žralok. Na barcelonské ulici Carrer de l'Escorial, hned vedle vstupu do stanice metra Joanic, mu italský umělec TVBoy věnoval působivý mural, na kterém ho zvěčnil ve chvíli, kdy líbá světový pohár.
To jen tak namátkou, jaké měl Ferran Torres léto. Rozhodně by nespočítal, kolikrát se musel nadechnout a do mikrofonu líčit, jak se cítil, když balon svištěl za argentinského brankáře Martíneze.
Tu nejdůležitější letní událost ze všech však prožil celkem v ústraní: po čtyřech letech opustil Barcelonu a upsal se nejúspěšnějšímu klubu současnosti, čili dvojnásobným šampionům Ligy mistrů z Paříže.
Na první pohled ho nic moc nenutilo. S Barcelonou třikrát během čtyř let vyhrál španělský titul, měl zastání u trenéra Hansiho Flicka, v poslední sezoně nastřílel 21 soutěžních gólů. Ale všichni se domnívali, že mu pořád něco chybí, aby zářil ještě víc. Ostatně i na mistrovství světa poslouchal spíš výtky, než by se mu fanoušci dvořili. Není náhoda, že pouze jednou nastoupil v základní sestavě.
„Osud chtěl, aby se ve finále všechno zlomilo,“ vyprávěl šťastně.
V tu chvíli už věděl, že se vydá do Paříže za trenérem Luisem Enriquem, pod kterým v září 2020 ve španělské reprezentaci debutoval: „Je pro mě jako fotbalový otec. Vždycky mi důvěřoval a hájil mě. Ať bylo dobře, nebo špatně, věřil mi a hodně naučil. Zase mu můžu něco z toho splatit. Jsem vážně šťastný, že začínám nové dobrodružství.“
Podepsal smlouvu do roku 2031 a když poprvé zapózoval s pařížským dresem číslo 9, bylo zřejmé, že se upekl byznys, který se hodí všem.
Osudy finálových hrdinů | Sport SZ
- 2026: Ferran Torres byl teprve druhým náhradníkem, který kdy rozhodl světové finále. Už během šampionátu se jednalo o jeho přestupu z Barcelony do Paříže. Proč? Žádal lepší zacházení, Barcelona na něm v korunách vydělala 1,2 miliardy a Paříž získala elegantního zabijáka. Skvělý byznys i reklama.
- 2022: Lionel Messi dál působí jako fantom, byť mu táhne na 40. Po světovém zlatu přivedl Argentinu do finále také čtyři roky poté, dokonce měl ještě zásadnější roli než v Kataru. Letos však končil v slzách. Věděl, že končí, a hlavně mu umíral táta Jorge na rakovinu slinivky. Poslední reprezentační tango ho čeká při říjnové rozlučce.
- 2018: svérázný francouzský záložník Paul Pogba nebyl nejlepší na hřišti, ale jeho gól na 3:1 proti Chorvatsku se ukázal jako klíč ke zlatu. Bylo mu 25, svět se mu klaněl, jenže on si další roky pokazil. Zpychnul. Doběhla ho ztráta ambicí, hromada zranění i dopingový nález. Jako by se mu osud pomstil za to, jak hýřil talentem. Od srpnového konce v Monaku, kde skoro nehrál, je bez angažmá.
- 2014: Mario Götze byl prvním náhradníkem se zlatou trefou. Pokořil Argentince a byl na vrcholu. Teď je mu 34, kope pořád a ve Frankfurtu mu neprodloužili smlouvu jen tak za zásluhy. Prošel si však turbulentními časy, které bolely. Přestup do Bayernu s kritikou, návrat do Dortmundu s metabolickou poruchou, vynucená zdravotní pauza, vzestupy a pády.
Zaprvé: Barcelona vydělala v přepočtu 1,2 milionu korun a rozhodně neprohloupila. Příští rok by totiž Torres po vypršení kontraktu mohl odejít zadarmo, takhle klub získal peníze, které jsou důležité i z pohledu finančního fair play. Šestadvacetiletý fešák navíc mezi skalními fanoušky neměl stoprocentní zastání. Vyčítali mu, že dostává příliš příležitostí na to, kolik klubu přináší štěstí.
Trenér Flick během letní pauzy posunul na hrot kapitána Raphinhu a Barcelona zahájila novou sezonu jako válec: do dnešní ligy se Santanderem posbírala jen samé velké plusy. Pět zápasů, pět výher, impozantní skóre 21:4. A navrch demolice Feyenoordu Rotterdam v Lize mistrů. Resumé? Ferran Torres nechybí.
Sláva pro zlatého chlapce.
Zadruhé Paříž: vládce Ligy mistrů získal světovou superstar za celkem rozumnou cenu. Kdyby měl Torres v Barceloně delší smlouvu, jistě by stál útočník v nejlepším věku minimálně dvakrát tolik. „Věřím, že si zvykne rychle. Znám ho, bude to velká pomoc,“ věštil trenér Enrique před startem. A měl pravda, protože v nadupaném mužstvu se Torres nerozkoukával dlouho. Je flexibilní, může alternovat jako střední útočník nebo křídelník.
Paříž potřebovala vybroušené jméno do útoku, neboť během léta prodávala ve velkém: Goncala Ramose za 74 milionů eur do AC Milán, Randala Kolo Muaniho za 38 milionů do Juventusu, mladičkého Ibrahima Mbayeho za 55 milionů do Aston Villy nebo jedovaté křídlo Bradleyho Barcolu za fascinujících 125 milionů do Liverpoolu.
A pozor, zas tak ohromující dojem zatím Paříž nedělá. Po čtyřech ligových kolech je až sedmá. Naposledy o víkendu jen tak tak vydřela vůbec první vítězství 1:0 v Brestu. Resumé? Ferran se jí tuze hodí.
Zatřetí sám Ferran Torres: našel novou motivaci, novou výzvu. Pokud bude hrát opravdu hlavní roli, může si gratulovat. Ví, že ho trenér Enrique podrží a sám se pro něj přetrhne. „Kdybyste sledovali, jak probíhají tréninky, těžko byste se divili, proč PSG vyhrálo Ligu mistrů mistrů dvakrát po sobě,“ poklonil se uctivě.
Při francouzské premiéře zachránil - paradoxně znovu jako náhradník - dvěma góly remízu proti Rennes. Když nastoupil poprvé v Lize mistrů, hattrickem vypráskal Slovan Bratislava a zvolili ho nejlepším hráčem celého kola. „S takovými spoluhráči, jaké mám vedle sebe, se hraje velmi snadno,“ pravil.
Gól, který vešel do dějin. Ferran Torres skóruje jako jediný ve finále MS proti Argentině. Už jsou to skoro dva měsíce.
A hádejte, kdo o víkendu rozhodl proti Brestu? No jistě, on. S lehkým tejpem na levém zápěstí skóroval už v 5. minutě. Z dvaceti metrů, přízemní střelu placírkou poslal stoperovi mezi nohama a lehce zpožděnému brankáři Selvikovi k levé tyči.
Resumé: určitě si polepšil.
Postavením v týmu, o financích nemluvě. Celková roční gáže v Barceloně mu garantovala deset milionů eur, v Paříži může mít s bonusy až o sedm milionů víc. Lepší podmínky si aktuálně drží jen Ousmane Dembéle a Chviča Kvaracchelia.
Ferran Torres García byl odmalička pronikavý talent. Jen trochu křehký pro klec fotbalových šelem. Ještě mu nebylo dvacet a už měl za sebou víc než padesát zápasů za Valencii, čímž překonal téměř čtyřicetiletý rekord, který držel klubový rytíř Miguel Tendillo.
Pár měsíců poté přestoupil do Manchesteru City, který si vysnil, že by hubený mládenec mohl napodobit dřívější španělskou ikonu Davida Silvu. Jenže Ferran je jiný typ, ne kouzelník, driblér a počítač v jednom. Jeho kumšt spočívá v zabijáckém instinktu, v rychlosti úsudku, v nábězích za obranu a v geniálním výběru místa.
Drtivou většinou gólu vstřelil laicky řečeno tak, že stál přesně tam, aby si ho balon mohl najít. Ovšem v Anglii se trefil jen párkrát, trápil se, v šancích se choval zbrkle, zapadl mezi náhradníky, byl dost zraněný a chmury na duši rozebíral s psychologem: „Připadal jsem si jak v jámě, která nemá dno.“ Proto vyloženě kvitoval, když v prosinci 2021 mohl odejít do Barcelony a restartovat se.
Už je mistrem Evropy i mistrem světa. V reprezentaci si drží velmi dobrou statistiku 65 zápasů a 25 gólů, kterou vyšperkoval ve finále mistrovství světa. A jeho ostré žraločí zuby okusí 3. října i česká reprezentace v Lize národů.
