Trenér Jindřich Trpišovský vystoupal na vrchol. Na ten český

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Radost nad zápisem do kroniky nijak neskrýval. „Je to neskutečné číslo,“ zasnil se po hradeckém utkání. „Na jednu stranu si uvědomuju, čeho jsem dosáhl, na druhou vlastně ani ne, jak neuvěřitelné to je,“ líčil své dojmy. „Ale raději bych se dočkal v Plzni,“ připomněl porážku 0:1, která sesadila Slavii z prvního místa. Následovala pak nevítaná domácí remíza s Olomoucí.

V závěrečném kole základní části se už dočkal. „Je to jako když horolezec vyleze na vrchol,“ našel přirovnání. Krkonošskou Sněžku už tedy pokořil. Ještě mu ovšem zbývá tatranský Gerlachovský štít, který čněl nad bývalým Československem.

Dosud se českým rekordním zápisem chlubil Pavel Vrba, jenž svá nejlepší léta prožil na lavičce Viktorie Plzeň. Působil i v dalších klubech – Sparta Praha, Baník Ostrava, Zlín, kde poslední korálek navlékl v probíhajícím ročníku v 6. kole po výhře nad Teplicemi 2:1. Ve 12. kole byl po ostudné domácí porážce s Mladou Boleslaví 5:9 odvolán.

Konkurent Trpišovský jeho výsledky vnímal. „Někdy od 160. výhry jsem to hodně sledoval. Pavel Vrba byl tehdy ještě ve Zlíně, měl jsem to v hlavě. Teď to ze mě spadlo,“ doznal slávistický kouč.

Odstavený premiant se tím ovšem netrápí. „Moc mu blahopřeji,“ posílá upřímnou poklonu. „Vydobyl si velké uznání, je určitě rád, že sedí na lavičce silné Slavie. Slavia je pak ráda, že má jeho, dosáhl mnoha úspěchů na domácí scéně i na evropské,“ přidává Vrba zdařilá vystoupení v mezinárodní konfrontaci. „Je to vzácné souznění,“ podtrhuje.

Už jen tímto počinem se zapsal Trpišovský nesmazatelně do kroniky české ligy. Ale jeho přínos je daleko větší. „Vždy šel vlastní cestou, je originál,“ odkrývá bývalý ligový útočník Petr Švancara. „Vypíchl bych u něj, že když přišel do Slavie, nastavil požadavek, že bez zahraničních hráčů vybudovat silný tým nejde. A tento trend převzaly i další kluby,“ poukazuje.

A nachází i další hodnoty. „Je neuvěřitelné, jak dokáže najít pro hráče nová místa, nové zařazení v kolektivu,“ připomíná Švancara.

I když poslední dva tituly v Edenu neskočily a ke třetímu má blíž obhájce Sparta, nedomnívá se, že už by Trpišovský byl za zenitem. „Nemyslím si, že by už byl vyčichlý a přečtený, pořád má našemu fotbalu co dát,“ uvádí bývalý útočník červenobílých.

První zápas v nejvyšší české soutěži si trenér Trpišovský zapsal v červnu 2015 na lavičce Slovanu Liberec proti Mladé Boleslavi. A byl hned vítězný, Severočeši porazili soupeře 4:2. Nevyvíjel se však od počátku příznivě. Hosté se ujali vedení ve 34. minutě Lukášem Magerou.

O dvě minuty později však tragicky zesnulý Josef Šural vyrovnal z pokutového kopu. „Dobře si tu akci vybavuji,“ vzpomíná Zdeněk Folprecht. „Obešel jsem hráče, nahrál Lukáši Bartošákovi, který byl faulovaný,“ popisuje. Příspěvek k vyrovnání měl pro Folprechta libé důsledky. „Nehrál jsem dobře a trenér mi o přestávce řekl, že zvažoval mé střídání. Ale tahle akce mě zachránila,“ přiznává.

S trenérem se znali dobře, šli spolu z druholigové Viktorie Žižkov. Trpišovského debut mezi elitou si dobře vybavuje. „Dělal vždycky všechno po svém, ve druhé lize jako v první,“ prozrazuje Folprecht. „I proto se tak prosadil,“ dokládá.

Historické události – první výhry trenéra Trpišovského – nebyl ze známých jmen osobně přítomen zdaleka sám. Na liberecké straně reprezentanti Koubek, Coufal, Pavelka, Hovorka, Rabušic, Šural, Fleišman, Bartošák, slovenský střelec Bakoš či jeho současný asistent Milan Kerbr, na mladoboleslavské Bořil, Kúdela, Skalák, Magera, Zahustel, Jakub Rada či Milan Baroš.

„Tehdy jsme si samozřejmě neuvědomovali, že jde o nějaký mimořádný zápas,“ probírá Folprecht. „Ale věděli jsme, že trenér Trpišovský má v sobě ohromný potenciál, což doložil,“ zdůrazňuje.

Trpišovský je rekordmanem samostatné české ligy, která vznikla po rozpadu federální v roce 1993. Nejvíce vítězných zápasů ve společné československé, která příští rok oslaví 100 let založení, však nasbíral legendární Jaroslav Vejvoda na lavičce Baníku Ostrava a především Dukly Praha. Celkem 228.

Duklu dovedl ve třech etapách k šesti mistrovským titulům. „Měl mezi hráči neuvěřitelný respekt,“ vybavuje si kapitán týmu konce 70. let Jan Fiala. „Nemusel řvát, rozčilovat se, každý hned věděl, kdy je spokojený a kdy ne,“ prozrazuje.

Bronzový medailista z ME 1980 si ani neuvědomoval, jakou je Vejvoda „mašinou“ na vítězství. „Měl výborně načteného soupeře. Věděl přesně, co na koho platí, kde jsou jeho slabiny,“ rozebírá Fiala. „Ale my se hlavně prosazovali vlastní hrou,“ upozorňuje.

Jen pro připomenutí: 191 výher v československé lize nastřádala i další trenérská legenda Jiří Rubáš. Toho však Trpišovský poslední výhrou v Hradci Králové už definitivně překonal.

Před Trpišovským je tedy ještě velká výzva. Historický rekord od založení ligy. Zvládne to? „Určitě,“ věří mu Folprecht. „Při jeho tempu úspěchů mu stačí dva ročníky,“ hledí na průměr jeho triumfů.

Podmínkou ovšem je, aby zůstal ve Slavii. „Nemyslím si, že by chtěl odejít,“ přemítá Švancara. „Není to jen o penězích, je na české poměry placený dobře, ale baví ho tým, baví ho fandové, atmosféra v klubu, která se vytvořila,“ poukazuje na další přidané hodnoty.

Samozřejmě kdyby zamávaly bolasem slavné kluby jako Liverpool nebo Real Madrid, nebo česká reprezentace, šel by. „Ale pak by se vrátil a dokončil to, je ještě mladý,“ poukazuje Folprecht na jeho rok narození.

Ostatně přerušení nabírání zápisů měli i Vejvoda v polské Legii Varšava (1966-1969), rovněž Vrba, ať už v cizině - slovenský Matador Púchov, ruská Anži Machačkala nebo bulharský Ludogorec Razgrad, v období 2014-2016 vedl českou reprezentaci. Nyní je bez angažmá.

To však neznamená, že Vrba nemůže znovu na český vrchol zaútočit. „Ten rekord třeba někdo překoná, možná se Pavel vrátí, možná vyletí někdo jiný,“ připouští Trpišovský. „Uvidíme,“ nechává Vrba souboj pootevřený…