„V Česku by z něj udělali dělníka.“ Hráč šel jinudy, teď stojí 150 milionů

Na reprezentačním seznamu pro fotbalové mistrovství světa se Lukáš Ambros objevil pod čarou. Mezi náhradníky. Proč nebyl výš, když se při zahraničních štacích neustále posouvá a prošel všemi mládežnickými výběry?

Tmavovlasý mládenec z Dolního Němčí se totiž lehce vymyká. Kráčí jinou cestou, než bývá u českých fotbalistů zvykem. I herním stylem je jiný. I proto má cenovku 150 milionů korun. Fanoušci Anderlechtu Brusel mu po pár týdnech tleskají za originální nápady, přesnou levačku, dirigentské schopnosti a přímočarý styl.

Letenku do Ameriky na mistrovství světa nakonec dostal čerstvě osmnáctiletý sparťan Hugo Sochůrek, který ještě v březnu kopal výhradně za druholigové béčko. Pak povýšil a bývalý trenér Miroslav Koubek ho raketovou rychlostí pozval do národního týmu.

Někdy v tom čase, čili na začátku prázdnin, se Anderlecht plácnul přes kapsu a poslal skoro 150 milionů korun za šikovného Ambrose. Čerstvého vicemistra polské ligy a vítěze Polského poháru. Mimochodem, pro Górnik Zabrze se jednalo o rekordně vysoký přestup.

„Když Lukáš před šesti lety odcházel ze Slavie, udělalo to zlou krev. Hrdinové na sociálních sítích se do nás naváželi. Jak jsou nenažraní rodiče. Jak je nenažraný agent. Že nám jde jenom o prachy a osobní profit. Že ho ženeme do pekel,“ vzpomene si hráčův manažer Martin Krob na léto 2020, když se domluvil s akademií ve Wolfsburgu.

Už předtím Ambros putoval po zajímavých stážích. Několikrát byl v nizozemském Heerenveenu, na testy ho pozval Southampton, nabídky pršely z Itálie, vehementně se vyptávala Kodaň. „Všichni zájemci ho měli poctivě nakoukaného a dobře tedy věděli, čeho je schopný. Nemusel jsem ho nikomu prodávat,“ říkal Krob už v květnu 2024, kdy Seznam Zprávy vyhlásily Ambrose největším talentem českého fotbalu.

Pro drtivou většinu fanoušků byl stále jen neznámým junákem, který příliš brzy a snad i trochu pochybně prchnul ze Slavie. Dnes má takovou výkonnost, že by ho neměl opomenout nový trenér fotbalové reprezentace Santiago Denia.

Jestli chce národní tým občerstvit uprostřed středové řady, která je poslední roky obzvlášť strnulá a bez kreativních nápadů, může rovnou ukázat na Ambrose. Levák. Přímočarý. Nabízí se. Nerozdává přihrávky jen na jistotu, z prvního doteku a do stran. Zpravidla nepanikaří. V předkole Evropské ligy proti PAOK Soluň skóroval po krásném uvolnění a chladnokrevné střele z hranice šestnáctky. Ve čtvrtek proti kazašskému Kajrat Almaty začne bojovat o postup do hlavní fáze soutěže.

A pak reprezentace? Ano, nabízí se to.

Ambros nepotřebuje zkoušet. Ač se to nezdá, je dostatečně obouchaný, byť ve Wolfsburgu mu nakonec darovali jediný start v německé lize. V červnu 2024 se stal vůbec nejmladším Čechem v bundesligové historii. Když nastoupil, bylo mu 18 let, 8 měsíců a 13 dní. Zkušenosti s dospělým fotbalem nabíral a hlavně se zlepšoval. Energickými tréninky ve Wolfsburgu a hostováním v béčku Freiburgu to začalo, dvouletým angažmá v Górniku Zabrze pokračovalo, Anderlecht je zatím vrchol.

„Nechci soudit, jak by to s ním dopadlo, kdyby zůstal ve Slavii, ale umím si představit, že by se z kreativního hráče a ofenzivního záložníka stal obránce. V české lize se totiž přednostně vyžadují souboje, důraz a intenzita. My obecně neučíme fotbalisty pracovat, my učíme dělníky hrát fotbal. Přetvořili bychom Lukáše k obrazu svému a měli bychom dalšího dělníka. Takhle nám v cizině vyrostl režisér,“ prohlásil agent Krob, který ve Slavii býval generálním ředitelem, než založil manažerskou společnost Football Mechanic.

Když Ambros coby ještě patnáctiletý odcházel do Německa, býval tintítko. Vyspěl. Zmužněl. Narostlé tmavé fousy mu přidávají na serióznosti. Po letní premiéře v belgické lize, kdy prakticky nezkazil míč, mu na sociálních sítích kdosi z fanoušků Anderlechtu nadšeně předpověděl, že po sezoně může stát klidně dvacet milionů eur.

Už před dvěma lety o něm trenér David Holoubek, expert přes mládežnický fotbal, tvrdil: „Je na něm znát, že hraje v zahraničí. Má odlišné vnímání důležitých zápasů. V Česku při velkých zápasech často tíhneme k přehnanému respektu, možná i strachu nebo obavám. Ale Lukáš to vnímá spíš jako výzvu. Jako by si říkal: Teď se vám ukážu. Je mi úplně fuk, jestli proti mně hrají Francouzi, kteří mají hodnotu milion eur. Já vás jdu porazit.“

Je pravda, že fotbalisté Ambrosova typu jsou žádaným zbožím. Co se týče práce s míčem, rozhledu, variability i sebevědomého projevu. „Věděl jsem to hned, ale teď už si můžu dovolit říct nahlas: Je dobře, že nešel českou cestou. Že se nenechal zviklat a nezůstal,“ zdůrazní manažer Krob.

„Není to nic proti žádnému trenérovi nebo klubu v Česku, jenom konstatuju, že zkušenosti z ciziny Lukáše ohromně rozvinuly. Zatímco u nás se po hráčích požaduje především charakter a pokora, což kluky vede do stáda, venku se pracuje s individualitou. I velmi dobrý hráč se může chovat jako moula. Naopak i špatný fotbalista může mít skvělý charakter a hromadu pokory. Ale co je lepší?“

Je pravda, že v moderní historii najdete daleko víc příkladů, kdy mladičkým českým fotbalistům brzký odchod do ciziny spíš ublížil. Jaromír Paciorek, Dominik Mašek, bratři Twardzikové, David Heidenreich, Daniel Samek a hromada dalších. Na druhou stranu se najdou borci, kteří zmizeli coby talentovaní dorostenci a prokousali se k výborným kariérám: David Jarolím, Jaroslav Plašil, Václav Černý, Tomáš Kalas, Michal Sadílek.

Už teď lze odhadnout, že Lukáš Ambros (ale třeba i další Krobův chráněnec Christophe Kabongo, jenž vstřelil za Plzeň tři góly ve čtyřech ligových kolech) zamíří spíš do druhého šuplíku. Nejen nadáním, ale taky sveřepostí a trpělivostí překonal počáteční strasti, kdy ho čeští trenéři vesměs zrazovali. Při reprezentačních srazech nezřídka poslouchal rady, ať se vrátí z béčka Freiburgu do druhé české ligy, aby byl na očích, že mu to pomůže. Ambros nechtěl o návratu slyšet.

Měl v sobě vytrvalou touhu prosadit se venku, omlátit se jinak. Kromě toho se s výbornou angličtinou ještě naučil skvěle německy a domluví se polsky, což jsou další bonusy do života.

Ve čtvrtek vyrazí s Anderlechtem do závěrečného boje o Evropskou ligu. Na konci září, kdy Česko během Ligy národů odstartuje do nové éry pod španělským trenérem Deniou, by mohl poprvé obléknout reprezentační dres.