Dominance nestačila. Sparta zkouší další cestu, jak se změnit na vítěze

Z hlediska spravedlnosti by měla být v hokeji vždycky určující základní část. Každý hraje s každým stejný počet zápasů, z dlouhodobého pohledu se ukáže, kdo je nejlepší. Potíž je, že za tuhle fázi se dávají poháry, o něž nakonec nikdo moc nestojí. Naposledy to byl problém Sparty. Na dlouhodobou část se zapomíná prvním zápasem play-off.

Tradiční silná značka čeká na titul od roku 2007. Na jaře to bude 19 let, co se o ní psalo a mluvilo, že je zlatá.

Dlouhá doba.

Poslední dobou se sice často zdá, že Sparta kráčí po správné cestě. Poslední sezona byla silná, dominantní. Problémy nepřicházely. Extraliga dlouho neměla herně tak dominantní tým, což ukazují dobře i data.

Pardubice sice v roce 2024 zlepšily extraligový rekord a posbíraly v základní části 121 bodů a Sparta došla teď na jaře „jen“ na kótu 104. Ale co se týká samotné režie zápasů, dlouho soutěž takhle silný tým neměla.

Dobře to vystihuje bilance očekávaných gólů při hře pět na pět. Abnormální sparťanské číslo +42 říká, že tým soupeře zkrátka válcoval. Takhle vysokou hodnotu nikdo v předchozích letech neměl. Žádné že se spoléhá na přesilovky. Žádné že se vyhrává přes defenzivu. Sparta v základní části 2024/2025 se dá označit jako surová kvalita. Tečka.

Jedna série play-off ale stejně všechno zlomila na silně negativní vlnu.

„Přemýšleli jsme, jak ostatní došli k titulu. Ale my nebudeme nikoho kopírovat. Třinec i Brno byly mužstvy založenými na výborných gólmanech a obraně,“ nadechl se trenér Pavel Gross.

Mluvil o jediných dvou týmech, které vyhrávají extraligu od roku 2017. Všichni ostatní posilují, plánují, nakupují. Ale pohár jezdí jen na trase Třinec–Brno. Nikam jinam.

Gross přežil další vypadnutí svého týmu před finálovou branou, začne třetí sezonu. Nálada v klubu byla znovu hodně kyselá, stejně jako před rokem. Tenkrát Spartu vyřadil po sedmi zápasech v semifinále Třinec. Teď ji vystrčila v semifinále Kometa – a ano, znovu po sedmi zápasech.

Sportovní ředitel Tomáš Divíšek nepřišel s návrhem, že cestou k posunu má být konec kouče Grosse. Majitel Karel Pražák nepřišel s návrhem, že cestou k posunu je konec Divíška.

Hlavní osoby zůstávají, sáhlo se na veterány a ikony Miroslava Formana, Vladimíra Sobotku a Michala Kempného.

Když o všem Gross mluvil, stál ve staré holešovické hale před novináři v bílých ponožkách. Svítily, brusle nechal v šatně.

Na dotaz, jestli vnímá, že ve Spartě bude teď pod větším tlakem, protože před rokem tým skončil první, působil dlouho dokonale, a stejně to nestačilo, vytáhl protiotázku: „A kdy tady tlak není?“

Poznámka o dominantní Spartě od září do dubna ho potěšila. „Jsem rád, že to takhle vidíte. Mediální tlak byl po sezoně hodně těžký, hodně kritický. Zapomnělo se na věci, které se udály za devět měsíců před sérií s Kometou. Sezona se koncentrovala pak na dva týdny a co se stalo s Brnem.“

Jenže faktem je, že tohle je kouzlo hokeje. Na nějakou spravedlnost se nehraje. Každý s každým? Fajn. Rozehřátí. Hra králů přichází pak, play-off je zkouškou morální síly, nejen dovedností. Porazit tři soupeře, nasbírat 12 výher a jít slavit (čtyři a 15 výher, pokud se jde z předkola) je hlavní zaklínadlo.

„Označil bych to jako vývoj každé organizace. Když si myslíte, že to jde dobře, tak doufáte, že to půjde dobře pořád. Posouváme se tím jak my trenéři, tak hráči,“ přijal nezdar s Kometou Gross. Sparta sice dokázala porazit neporazitelný Třinec, ale hned v dalším kole se vybourala.

„Najednou i hráči viděli, že když porazíte Třinec, neznamená to nic. Jen čtyři výhry a postup do semifinále, nic víc. Tohle nám zůstane v hlavě a mělo by nás to posílit,“ věří trenér.

Kruté i krásné na tom všem je, že řešení jejího problému už několikrát v minulosti zafungovalo v NHL.

Když v roce 2019 vyhrála Tampa základní část a následně nečekaně vypadla v prvním kole proti Columbusu, vedení klubu neudělalo žádnou velkou akci. Nechalo si trenéra Jona Coopera, věřilo, že jde po dobré cestě. Byla to trefa, protože pak dvakrát za sebou vyhrála Tampa Stanley Cup.

Když v roce 2022 vyhrála Florida základní část a pak vypadla ve druhém kole, generální manažer okamžitě propustil trenéra Andrewa Brunetta. Nastoupil Paul Maurice a od té chvíle hraje tým vždycky finále Stanley Cupu, dva poslední ročníky vyhrál.

Dva hodně podobné příběhy, dvě totálně odlišná řešení a dva stejné výsledky. V tom spočívá zmíněná krutost. Neexistuje příručka, jak věc řešit, pouze je potřeba se trefit do nastalé situace a možností.

Sparta na jaře 2024 zvolila „model Tampa“ a nic se nezměnilo. Takže v roce 2025 vykreslila jinou cestu, když sáhla do kabiny na jedny z hlavních opor, se kterými se smlouvy ukončovaly (Forman, Kempný) a neprodlužovaly (Sobotka).

Trochu rizikem může být, že Spartu každý bude porovnávat s poslední sezonou. Těžko může být lepší, v základní části už zápasy sotva půjde kontrolovat ještě víc.

Pohybovat se na prvním až šestém místě nemusí znamenat vzhledem k finálním ambicím vůbec nic. Jen potřebujete i trpělivé šéfy, aby věřili, že co není vidět ve hře teď, bude vidět v dubnu. Že třeba ne tak dominantní hokej v prosinci může znamenat o to silnější duben. Jenže vážně? Proč? Budoucnost nezměříte, neukážete, neslíbíte. Kde vzít jistotu? Může si Sparta dovolit být horší v základní části, aby ladila a testovala, aby ve výsledku byla lepší? Nebo musí znovu zářit a na jaře být ještě silnější?

Tady odpověď v srpnu nikdo nedá tak, aby byla relevantní. Přitom se jedná o klíčové téma.

„Naše nastavení zní, že jdeme do každého zápasu tak, abychom ho vyhráli. Budou soupeři vynikající? Určitě budou. Ale my budeme mít taky silný mančaft. Někdy přijdou věci, které sami neovlivníme, třeba kdo jak skončí v tabulce. Ovlivníme jedině, jak se připravíme na zápas, to je věc, která je v našich rukách,“ snažil se Gross přiblížit, jak přemýšlí.

Sparta přivedla Lotyše Martinse Dzierkalse do třetí až čtvrté formace. Pozici si tady dál udrží pětatřicetiletý Fin Jani Lajunen. Dozadu přišli Kanaďan Mark Pysyk a Fin Mikael Seppälä, oba hráči věkové kategorie „30 plus“. Sem patří i útočník Devin Shore, který se za mořem z NHL sesunul pomalu spíš na farmu a ve Spartě by měl dostat klíčovou roli druhého centra. Jen šestadvacetiletý Jakub Sirota by měl být jediným novým hráčem, který má kariérní maximum teprve před sebou.

„Chceme mít hráče, kteří budou milovat svoji roli a budou v ní nejlepší. Ne v týmu, ale v lize. Pokud si každý z 12 útočníků bude nárokovat přesilovku, je něco špatně,“ přidal směrem ke skládání kádru Gross.

Po semifinále s Kometou chtěl vzít tlak na sebe, což se mu povedlo. Přednesl, že prohra v sedmém zápase byla především jeho chybou, protože nenachystal tým dostatečně mentálně.

V tomto kontextu ho potřebuje nachystat na to, že rok stará jízda zkrátka nestačila. „Třinec a Kometa byly v play-off mužstvy, která měla nejvíc zblokovaných střel, což je úsek, kde bychom se chtěli zlepšit. Do toho se nám nikdy moc nechce, to je potřeba říct. Právě v téhle oblasti bychom chtěli vidět změnu,“ vrátil se ještě kouč Sparty do minulosti, i když to moc rád nedělá.

„Proti Brnu jsme nebyli chytří, ale je to pryč. Minulost nezměníme, budoucnost ovlivnit můžeme každý další den,“ přidal Gross jednu ze svých motivačních hlášek.

Dál Gross potřebuje tým nachystat na Ligu mistrů, kde Sparta musí minimálně postoupit ze skupiny. K tomu tým pojede po Vánocích na Spengler Cup. Před rokem tahle kombinace ve spojení se zraněními dost komplikovala cestu Pardubicím, působily pak hodně vlažně, vyčichle.

Úhlavní rival Sparty tentokrát bude hrát jen extraligu, nic navíc. Sparta pojede daleko divočejší režim. Jisté je, že minimálně jeden ze dvou nejbohatších klubů extraligy titul znovu nezíská. Klidně se zase může stát, že ani jeden.

V případě Sparty by v takovou chvíli Pavel Gross už těžko pokračoval dál. Hodně by se oslabila i pozice šéfa sportovního úseku Divíška, klidně i jeho místa by se pak mohla dotknout personální bouře. Trpělivou cestu si Sparta vyzkoušela v roce 2024. Lehčí řez v kádru v roce 2025. Jaro 2026 bude buď o mistrovských oslavách, nebo daleko větších změnách.