Červenka ukazuje, že by i ve 40 letech mohl zvládnout olympiádu

V prosinci 1997 vyzkoušel trenér Ivan Hlinka na turnaji v Rusku Vladimíra Růžičku. Chtěl vědět, jestli ve 34 letech pořád zvládne mezinárodní hokej, když už čtvrtý rok hraje jen ve Slavii. Kouč si ho chtěl otestovat směrem k olympiádě v Naganu, kde se chystal turnaj století. Poprvé se na něj sjeli hráči NHL.

Růžička uspěl, v Naganu dělal kapitána, tým došel pro zlatou medaili. Na střídačce bylo sice často vidět žvýkajícího a upoceného šéfa týmu, jak mocně oddychuje. Ale tento detail ve výsledku jen bavil. Růžička roli zvládl mistrovsky.

Mix hráčů z Evropy a z NHL potřeboval šéfa, který ho spojí. Ivan Hlinka se v plánech trefil dokonale. Podobnou volbu bude řešit i  Radim Rulík před olympiádou v Itálii. Vzít veterána, nebo už by to bylo moc?

Dává smysl, že směrem k olympiádě pokukuje po Romanu Červenkovi, protože jako šéf se mu už osvědčil na dvou šampionátech. Lídr Pardubic oslaví v prosinci 40. narozeniny, je tedy výrazně starší než Růžička v naganské éře.

„Ne, neřekl bych,“ hned zavrtí hlavou spoluhráč Vladimír Sobotka nad dotazem, jestli mu Červenka připomíná hokejového dědečka.

„Pořád vypadá dobře, výborně vidí hru, skvěle se hýbá. Dál už nic říkat nemusím. To vidíte sám, ne?“ s úsměvem přidá osmatřicetiletý útočník, který odehrál přes 500 zápasů v NHL a teď rovněž nosí pardubický dres.

Hokej se od Nagana výrazně změnil, trochu jiná jsou i pravidla. Je kondičně náročnější, větší důraz se klade na akceleraci a bleskové přepínání z obrany do útoku.

Logicky by tím měla klesat pravděpodobnost, že čtyřicetiletý chlap zvládne na rychlost reagovat.

Měla.

Druhá věc je, že Červenka dělá vše, co se dá, aby tuto logiku otočil.

Občas slyšíte o některém hráči formulku, jak na sobě pracuje mimo led. V případě lídra Pardubic to není zdvořilost, spíš popis skutečnosti. Pro příklad stačí nedávná historka, která se přihodila v době, kdy kabiny a posilovna mají být už prázdné. To moc nečekáte, že by se hráči v útrobách arény zdržovali dál.

Jednoho zaměstnance klubu, který šlapal do kanceláře, zastavil Červenka.

„Máš čas?“ zeptal se.

Když uslyšel, že ano, pokračoval: „Pojď mi tleskat intervaly. Po deseti sekundách vždycky tleskni.“

Červenka si dával krátké sprinty, pomohlo mu, když sehnal „gong“.

A ještě v jednom se Červenkova role od Růžičkovy mise v Naganu liší. Tehdejší šéf Slavie hrál na velkém turnaji poprvé od roku 1989. Červenka je Rulíkův kapitán, který pravidelně objíždí mezinárodní turnaje.

Měl čtyřletou pauzu, ale v roce 2022 se vrátil. Získal zlatou a bronzovou medaili z MS. Na světových šampionátech a olympiádě od té doby posbíral 56 bodů ve 40 zápasech. A to ve všech utkáních byl starší než Růžička v Naganu.

Háček? Olympiáda v Miláně bude o dvě třídy výš než nejtěžší zápas, který v této éře Červenka odehrál.

Faktem je, že na turnaj v Itálii poveze veterány i Kanada. Potřebuje je. Sidneymu Crosbymu je 38 let a objevil se už v první nominaci. Pravděpodobně v ní nebude chybět ani o rok mladší Brad Marchand, který měl zásadní podíl na úspěch Floridy ve Stanley Cupu.

Ano, rozdíl spočívá v tom, že oba hrají NHL a dobře víte, jak dovedou čelit nejvyšší úrovni světového hokeje.

U Červenky se to dá leda odhadovat.

I kdyby se s ním Radim Rulík domluvil, že ho vezme na předvánoční reprezentační misi do Švýcarska, stejně nepůjde o úroveň, jakou nabízí NHL.

Takže je potřeba si všímat detailů: jaký má Červenka pohyb, jak vypadá v extralize, jak reaguje v soubojích, jestli mu síly vydrží i na konci náročného zápasu a neuvadá oproti začátku.

Kdyby tady přišlo varování, že útočník v utkání nevládne, pouze v něm nastupuje, patrně by se Rulíkovi rozblikalo světýlko, že něco je špatně.

V úterý hrály Pardubice se Spartou. Pokud má smysl Červenku rozebírat, jak obstojí proti silné konkurenci, tak po šlágru kola určitě. Bitva rozhodně ukáže víc než souboj proti betonujícím Vítkovicím.

Klíčová otázka: má Červenka dál patřit do olympijských plánů?

Odpověď: rozhodně ano.

Letmý pohled řekne, že z pohledu čtyřicetiletého útočníka nic extra. Sparta vyhrála 2:1, Červenka neměl ani bod. Takže je hotovo, bída.

Jenže pokud zápas sledujete optikou, kdy se zaměříte pouze na Červenku, jeho střídání, pohyb a herní dovednosti? Dostanete jiný výsledek.

V první řadě se zápasu neúčastnil. Řídil ho. Nejednalo se o čekání na přesilovku, až si stoupne k pravému mantinelu a bude hledat nahrávku do prázdné brány. Dominoval při hře pět na pět.

Klíčová vlastnost je, že když měl puk, neztratil ho. „To je zkrátka jeho kvalita. Musíme být připraveni, že kotouč neztratí, to znamená mít dobrou organizaci hry,“ poznamenal i sparťanský kouč Jaroslav Nedvěd. „Ve výsledku je jedno, jestli je tam Červenka, nebo Zelenka. Nemůžeme ho někde nahánět, spíš se starat o sebe,“ dodal ještě, aby všem bylo jasno, že se zajímá hlavně o Spartu a Červenka ho nebudí po nocích.

Nicméně Červenka nabídl vysoce nadstandardní výkon a viděl to i Nedvěd.

Spoluhráče třináctkrát dostal do pozice, že mohli vystřelit (při hře pět na pět osmkrát). Sám se dostal k devíti střeleckým pokusům.

První střídání začal hned tak, že vyrobil šanci. Zápas končil, že v prodloužení tři na tři udělal rychlou kličku a trefil tyč.

Neexistoval způsob, jak mu sebrat puk. Dvakrát to zkoušel Dominik Mašín, chtěl se dostat blízko k němu, ale Červenka ho udržel na zádech a ze souboje ujel s kotoučem.

„Hrát situace jeden na jednoho na malém prostoru, to je jeho velká dovednost. Jestli jsem viděl někoho lepšího, tak leda Brada Marchanda v Bostonu,“ vysekl mu poklonu spoluhráč Jakub Lauko na přímý dotaz Seznam Zpráv.

„Jinak jsem nehrál s nikým, kdo by uměl hrát jeden na jednoho na malém prostoru a pokrýt si puk tak dobře. Je vidět, jak na sobě pořád maká a dře. Právem má kariéru, kterou vidíme. Krásně se sleduje na to, že je skoro děda,“ s úsměvem pokračoval bývalý útočník Bostonu.

„Jeden z nejlepších hokejistů, které jsme v Česku měli,“ ukončil téma o Červenkovi dost silným názorem.

Radim Rulík dopředu nenajde důkaz, jak by Červenka reagoval v obranné třetině, když se jeho pětka dostane pod tlak formace s Connorem McDavidem. Držel by správně pozice? Jak dlouho? A co když se soupeř dostane k Červenkovi hodně rychle na tělo, takže nebude mít čas rozehrát?

Odpovědi na první dvě otázky patrně dostane až v Miláně, pokud kapitána mistrů světa z roku 2024 opravdu vezme. Ale na třetí se rýsuje dobře i teď po Spartě.

Existuje docela vysoká pravděpodobnost, že se tempu hry přizpůsobí.

Schválně si všimněte, co udělá, než dostane puk. Rentgenuje si hřiště, neustále otáčí hlavou, sleduje, co se děje. Hraje tak, že k samotnému souboji většinou ani nedojde. Na oko zpomalí, ovšem proto, aby rychle nahrál zpátky za sebe, kde najíždí obránce, jemuž se otevře celé hřiště.

Hru Červenka dovede zrychlit svým myšlením, na extraligové úrovni stoprocentně. Tím pádem nic nebrání úvahám, že dává smysl s ním počítat i na olympijskou soupisku.

„Myšlenkou je vždycky napřed. To ho dělá hráčem, jakým je,“ říká Vladimír Sobotka.

Kapitán mistrů světa z Prahy 2024 se dovede přizpůsobit borcům, které má kolem sebe. Ve výsledku tak stačí, když rychlé nohy budou mít ostatní a on jim dovede nabíjet.

Bonusem je i jeho chování, pokud u někoho jiného akce skončí. Nemlátí hokejkou do ledu, negestikuluje divoce, že sám by situaci řešil lépe a spoluhráč věc pokazil. Odjede na střídačku a bez negativních emocí se nachystá na další střídání.

Jestli se k němu povede dostat puk do útočné třetiny, mohl by být platný i na olympiádě.

Jako lídr, jenž spojí evropskou skupinu s americkou, by zafungoval stoprocentně.

Co se týká práce bez kotouče a defenzivy, to ukáže případně až realita. Tohle otestovat dopředu nejde. Ale reálně se nedá očekávat, že by patřil k nejlepším hráčům týmu.

Takhle nějak by na začátku ledna Radim Rulík mohl přemýšlet.

Vyloží si plusy, mínusy a eventuální rizika. Než zveřejní finální nominaci pro Milán, tak si porovná, co mu Červenka může přinést a jestli jeho silné stránky jsou o tolik vyšší než pravděpodobný limit při bránění a nahánění rychlých soupeřů.