Článek
Hokej kolem vánočních svátků má základní ekonomickou rovinu – v drtivé většině měst táhne. Lístků se prodá víc než obvykle. Na extraligu se podívají i lidé, kteří běžně přes sezonu nechodí.
Hodně malých kluků si přeje dostat pod stromek vstupenku a vyrazit s tátou na zápas. Má to logiku a je dobře, že nejvyšší hokejová soutěž tady ždíme kalendář, jak se dá. Kdyby se to nedělo, jsou majitelé klubů hloupí a připravují se o zisk.
Navíc pro popularitu samotného sportu je dobrým krokem hrát kolem Vánoc. Fotbal má pauzu, hokej může přitáhnout veškerou pozornost sportovních médií.
Hrát extraligu 26., 28. a 30. prosince je nutnost a správná volba.
Jenže je tady i jedno zásadní ALE.
Všechno se dá provádět tak nějak lidsky. Ovšem kluby k hráčům přistupují v otrokářském režimu.
„Abych byl otevřený, myslím si, že je to ze strany vedení extraligy takové… Je nám to jedno, my chceme hrát. Každý chce trávit Vánoce s nejbližšími a ne cestovat po republice. Možná by se nad tím měl někdo zamyslet a ne to takhle drhnout,“ pronesl útočník Liberce Radan Lenc pro deník Sport.
Překládat si jeho slova tak, že se mu nechce do práce, by byla hodně jednoduchá zkratka.
Otevřel téma, o kterém by rády diskutovaly desítky hráčů. Jen neměli odvahu, nebo jim to někdo v klubu rozmluvil, že akorát bude malér.
Také že je.
Lenc rozhodně nedostal v Liberci za svoje slova dárkový koš. A kvůli rozhovoru vedení soutěže dalo dohromady i řešení, co dál. Klubům poslalo vzkaz, že od teď mají hráči zákaz cokoliv negativního říkat směrem k termínové listině.
Liberecký útočník Radan Lenc otevřel téma, které hodně hokejistů pálí. Liga ho zase zavřela.
Lenc byl poslední, kdo mohl kritizovat bez trestu. Kdo zkusí projevit nespokojenost příště, dostane přes prsty. Patrně ho pak čeká pokuta za znevážení dobrého jména extraligy.
Demokracie do sportu prostě nepatří, vzkázala hráčům liga: „Jednou jste za něco placení, tak hrajte. Nazdar.“
Zjišťoval jsem u dvaceti extraligových hokejistů jejich pohled na Lencovu kritiku termínů. Odpověděli všichni a prakticky stejně. Děkovali Lencovi, že téma vykopl. Jen na jméno už nikdo nesmí ani pípnout.
Řešení už existuje v NHL
Věc je potřeba vnímat v souvislostech. Je fakt, že kluby se chovají k hráčům bez respektu. Stejně jako před čtyřmi roky se hraje poslední předvánoční kolo 23. prosince. Vysvětlení zní, že se koná olympiáda a je potřeba odehrát co nejvíc zápasů, když se v únoru soutěž zastaví.
Samozřejmě je to nesmysl, protože dlouho dopředu se dá jízdní řád nastavit tak, aby se 23. prosince nehrálo a poslední zápasy se konaly mezi 20. a 22. prosincem.
Tohle není ale hlavní úskalí.
Běžnou praxí je, že se týmy pak scházejí večer před dalším ligovým kolem na trénink. Realita tedy vypadá tak, že můžete přijet ze zápasu domů někdy nad ránem na Štědrý den. A 25. prosince večer následuje trénink, protože další den se přeci hraje.
Pokud navíc někdo nemá rodinu ve městě, kde působí, tak buď má smůlu a nepojede za ní. Nebo Štědrý den s trochou nadsázky vypadá takhle: Hokejista za rodinou vyrazí, nevypíná ale ani motor. Zazvoní, vběhne do dveří, políbí matku, plácne si s otcem, rozbalí dárky, bundu si ani nesvléká a vybíhá ven. Aby se vrátil na trénink.
Řešení přitom existuje a ví se o něm. V NHL mají hráči nařízené absolutní volno na tři dny. Také se hraje 23. prosince a další zápasy jsou na programu 27. prosince. V té době nikdo nesmí pod hrozbou pokuty do haly.
A představte si: Hráči NHL se sejdou buď na letišti, že mají druhý den někde zápas, nebo až v hale, pokud hrají doma. Nepotřebují večer trénink.
Ani v extralize není nutný a určitě s ním nenaženete výkonnost. Je to jenom bič, kterým prásknete a všechny hráče vrátíte k hokejkám.
Přitom by se mohly tréninky 24. a 25. prosince v extralize rovněž plošně zakázat a klubům nařídit, aby se sešly až 26. prosince ráno.
Jenže se nechce.
Tedy nechtělo by se ani NHL, jenže ta musí. Ve výsledku si totiž sami hráči mohou za to, že v extralize nemají žádné slovo a žádný hlas.
Hráči mohli mít slovo. Ale nechtěli
Hráči v NHL mají sílu díky odborům. V extralize tahle myšlenka občas vyskočila, chvíli i fungovala, ale zhasla. Dnešním pohledem se nebojím říct, že vyloženě zdechla.
Můžete namítat, že Marek Černošek nebo právník Libor Zbořil měli dělat věci jinak a lépe. Byla by to pravda.
Základní potíž však byla, že se nikomu do svazku nechtělo vstupovat.
Hráči se dlouhodobě zdráhali obětovat pár tisícovek, aby měli za sebou silné krytí. Většinově vládl odpor k nové instituci a přicházely dotazy, proč je něco takového potřeba.
Zájem se vždycky probudil až ve chvíli, kdy začal hořet malér.
Hokejisté v Česku nemají nijak silná práva. Jen je nikdy ani mít nechtěli. Až tenhle názor změní, pak třeba i prožijí trochu klidnější Vánoce.
Dokud si nezaloží silné odbory, vždycky je bude čekat večerní trénink 25. prosince. Nikdo jim sám plošně necukne jen proto, že by to bylo lidské.
Výjimku mají letos hráči Třince s Hradcem - týmy si totiž utkání ze 23. prosince předehrály. Tady mají šťastné, veselé a klidné. Jinde ne.
