Risk, který změnil kariéru. Český gólman vystřelil mezi talenty draftu NHL

Obrovitou postavu docela dobře maskoval oblek. „Vstával jsem ve tři ráno. Ale dobrý,“ rozpačitě se usmál Michal Oršulák. V lednu vychytal stříbrnou medaili na mistrovství světa do 20 let. Pro draft NHL je jedním z nejlépe hodnocených gólmanů, kteří jsou k mání. Patří do světové špičky.

Až zarazí, kolik se toho u něj za jeden rok změnilo. Kluby NHL po něm mohly skočit už v létě 2025. Tehdy ale ještě nebyl důvod.

Teď byl šíleně utahaný po dlouhé cestě, ale nedával to na sobě znát. Před dvěma dny přistál na letišti v Ruzyni. Vrátil se z Ameriky, kde nejlepší mladí hráči světa absolvovali před draftem Combine test. Týden jste k dispozici skautům a manažerům NHL, kteří se ptají na všechno, co je zajímá. Mladé hvězdičky proklepnou lékaři a vrcholem pak je přehlídka tělesné zdatnosti – shyby, skok z místa nebo tvrdé testy na rotopedu.

„Pohoda, ještě máme hodinu čas,“ mrknul na hodiny Oršulák. Vyfiknutý byl proto, že celá juniorská reprezentace mířila na Hrad, kde měla audienci u prezidenta.

Pro osmnáctiletého brankáře zrovna začínal jeden z mála volných týdnů bez hokeje. Může si za to sám, chytal tak dobře, že jeho tým postoupil v Kanadě do finále WHL (jedna ze tří juniorských lig), pak se hned přesunul na testy před draftem.

Teď je už zase na gólmanském kempu v Americe.

„Chci se hecnout. Vždyť já v téhle sezoně připomínal ten klasický Arsenal Londýn, pořád druhý. Prohrál jsem dvě finále, druhé místo mám z MS dvacítek a z WHL. Příští sezonu chci vyhrát,“ zmínil hlavní motivaci brankář.

Patří ke generaci mladých kluků z Česka, kteří lákají i pozornost oficiálního webu soutěže nhl.com. Jasně, hlavní téma zní, jestli poslední červnový víkend udělá Toronto jedničkou draftu NHL Kanaďana Gavina McKennu, nebo Ivara Stenberga ze Švédska. Ale český boom je taky v kurzu.

Při Combine testu se tomu nešlo vyhnout. Pozvánku dostalo šest největších gólmanských talentů a pět jich pochází z Česka. Šest až deset by jich mohlo projít draftem, to se ještě nikdy v historii nestalo. Nejvíc jich chtěly kluby NHL v roce 2015 – vybraly si čtyři české brankáře (Dan Vladař, Karel Vejmelka, Aleš Stezka a Miroslav Svoboda).

Na scénu se teď hrne generace velkých českých gólmanů, která měří přes 190 centimetrů. V NHL už začal řádit Jakub Dobeš, brzy dostane šanci i další habán Michael Hrabal. Prognóza, kdo z nové vlny opravdu vyskočí do nejlepší ligy světa? Těžká. Podle posledního trendu se na gólmany dostává pět až šest let po draftu. Kluby si je chtějí dlouho chystat.

Když brankář ze stříbrného MS do dvaceti let mluví o sezoně 2024/25, nemá problém si přiznat realitu: „Nepovedla se.“

Následně kývnul na velkou životní změnu, z Karlových Varů vyrazil do Kanady. Ne z pozice hvězdy české soutěže, za moře šel jako brankář, kterému sezona nevyšla. „Na rovinu, kdyby nikam neodešel, byla by ze mě dvojka v juniorské extralize.“

Už v minulém ročníku ho v Karlových Varech přechytal o něco mladší Martin Psohlavec, další ročník by patrně musel absolvovat jako jeho záskok. „Jo, Kanada byla game changer,“ přikývl Oršulák. „Věděl jsem, že potřebuju udělat v kariéře další krok. Chtěl jsem vidět, jestli mám na vyšší úroveň, nebo ne,“ přidal.

Kdyby přidal slabý rok ve WHL? Tahle otázka napadne hned. „Tak by bylo hotovo,“ odvětil gólman. Kdyby se nestal oporou týmu z Prince Albert, rozjela by se jiná linie: „Vrátil bych se do Česka, dal si další rok v juniorce a pak bychom řešili, co dál. Určitě bychom tady ale neseděli a nebavili se o NHL.“

Posun u něj nastal tím, že udělal krok zpátky. Po třech letech v Karlových Varech se vrátil ke gólmanským základům do Třemošné, odkud vyšel. „Přešel jsem na starý styl,“ přikývl.

Právě na tom je vidět, co všechno mohou ovlivnit zdánlivé drobnosti. Najednou upustil od příkazu, že brankář musí mít hokejku neustále na ledě. Říká, že větší volnost mu pomohla, rozvázala ho. „Dal jsem ji zase na led jen při střele nebo v nějaké nebezpečné pozici. Zní to jako maličkost, ale najednou jsem byl rychlejší v hledání střel od modré. Se stylem, abych držel hokejku pořád na ledě, jsem se pořád pral. Když se dnes vidím zpětně, byl jsem v křeči,“ připustil.

Stál před volbou, jestli jít do Kanady, nebo vyrazit americkou cestou přes USHL, kde se nehraje tolik zápasů, ale je větší prostor na trénink. Cesta pak většinou míří na univerzitu. „Chtěl jsem hlavně hodně zápasů, proto jsem bral Kanadu. Nepřišel jsem tam ale do pozice jedničky. Šel jsem si místo vybojovat a ukázat, že špatný poslední rok byl jen nějaký můj výbuch a jsem dobrý gólman,“ přiblížil Oršulák.

Přitom na začátku sezony neměl ani vlastní výstroj, pár zápasů musel vydržet ve výstroji z bazaru. Zapsal se ale skvěle. Tým v něm objevil sílu: brankáře, který dovede udržet těsný náskok. Byl na něj spoleh.

„Povedlo se mi i změnit vlastní nastavení na zápasy. Před rokem jsem se bál, že prohrajeme. Byl jsem vystresovaný, teď jsem šel zápas vyhrát a užít si, že mám možnost do něj nastoupit,“ vylíčil gólman. Ani věta typu, že by za něco mohl někdo jiný. Jen cítil, že potřeboval udělat změnu, jestli chce něco dokázat. Tak ji udělal.

Michal Oršulák je chlap, za kterým není vidět branka. Genetika mu pomáhá, aby NHL zajímal. Většina jeho českých kolegů, která míří na draft 2026, to má stejně – výškou se blíží ke dvěma metrům.

Souvisí s tím ale i krok B. Centimetry jsou fajn, když je dovedete použít. Výška může brankáře i naučit trochu podvádět. Prostě si klekne, puk ho trefí. V bráně je daleko méně místa, když rozklek udělá obr typu Oršuláka (194 cm, 100 kilo) nebo brankář, který měří jen 180 centimetrů.

„S tím ale problém nemám,“ zavrtěl český reprezentant hned hlavou. „Chci se jednou rozvinout v gólmana NHL. Takže gymnastika, protahování a neustálá práce s tělem jsou pro mě základ. Nemůžu jen v bráně klečet a čekat, co mě trefí,“ přidal.

Už je tak daleko, že by na něj „prasklo“, jestli opravdu aktivně chytá, používá ruce a správně skládá tělo proti střelám, nebo jestli jen kleká a soupeř ho trefí. „Kdybych se v bráně nehýbal, už v kanadské juniorce bych vyhořel,“ komentoval Oršulák.

Proto i gólmani na Combine testech musejí ukázat obratnost a sílu. Nemají kila navíc, nejsou medvídci s bříškem, dávno ne. I tady se čeká atlet se špičkovou kondicí. „V pohodě, nevadí mi to. Test VO2 max, při kterém šlapete na rotopedu až do úplného vyčerpání, je náročný. Ale jinak to je v klidu,“ potvrdil i brankář.

Daleko větší zábava je, když kluby NHL mají hráče k dispozici na pohovor. Testují je zvláštními otázkami typu, ať si vyberou zvíře, jakým by se chtěli stát. Nebo kdyby hokejistovu zemi napadl cizí stát, jakého člena rodiny by vzali s sebou.

Špatná odpověď tady neexistuje. Daleko víc se sleduje reakce, výraz, řeč těla. Co hokejista udělá ve chvíli, když to nikdo nečeká. Colorado dřív třeba nechávalo hráče před draftem sednout k deskovým hrám a pozorovalo, co u toho dělají.

„Mě překvapil jen jeden klub,“ usmál se Oršulák. „Ptali se, jak často se holím. Jinak to byly standardní otázky.“

Těžko odhadnout, kdo ho na draftu NHL vybere. Nebo jestli dřív než on půjdou Tobias Trejbal, Jan Láryš nebo někdo další. Reálně může jít na řadu někdy na konci druhého kola a v pátém už by měl být pryč.

Jediná jistota je, že brankář, který s hokejem začínal v Třemošné, na draft v Buffalu osobně nedorazí. „Budu mít zrovna kemp od mé agentury pro Severní Ameriku. Případně až pak z Miami poletím ke klubu, který by si mě teoreticky vybral,“ řekl o draftu opatrně.

Silná gólmanská parta teď mění i pořádky v českých mládežnických reprezentacích. Problém tady nebyl nikdy, ale když se objevil Daniel Vladař, objezdil všechny velké akce. To samé platilo pro Jakuba Škarka, Lukáše Dostála nebo Vítka Vaněčka.

Jenže silné ročníky teď hodně bojují i mezi sebou. Před rokem třeba na MS do 18 let chytal František Poletín a mohl jet na turnaj i teď. Ale prostě se nevešel a na turnaji chytali Marek Sklenička, Martin Psohlavec a třetím v partě byl Jan Láryš.

Celá tahle skupina se teď přesouvá směrem k juniorské reprezentaci. Teoreticky by měl mít jisté místo Oršulák, když v lednu slavil stříbro. Ale prakticky půjde o okamžitou výkonnost. „S konkurencí směrem k reprezentaci už to bude jen tvrdší. Gólmanů máme hodně, což je super. Vycházíme spolu ale skvěle, přejeme si,“ odmítl gólman, že by mezi mladými kluky zuřila válka.

Má jediný recept: „Chápu, že bude hodně těžké se do nominace dostat, ale to nemá cenu teď řešit. Musí se mi dařit v klubu. V tom případě může být šance, že pojedu na MS.“

Záleží, co s ním klub NHL vymyslí dál, ale pravděpodobně dál bude chytat ještě jeden rok ve WHL. Pak začne boj mezi dospělými, jak si ukousnout co nejvíc prostoru v bráně a najít cestu mezi nejlepší na světě.

Z brankářů draftovaných v letech 2016-2020, o nichž se dá říct, že základní vývoj mají za sebou, si aspoň jeden zápas v NHL zachytalo 45 %. Jde o vysoké číslo, ale spousta z nich dostala jen jeden zápas jako odměnu za vytrvalost. Stabilní pozici si získá 10-15 % z nich.

„Málokdy se už dnes vidí, že někdo odskočí jako Fleury nebo Price, že dovedou chytat NHL hned po draftu. Kluby dávají gólmanům větší čas, ve dvaceti se nahoru nechodí,“ dobře pochopil Oršulák, že případný draft je jen dalším z malých kroků, které vedou za snem. Gólmani šlapou po hodně dlouhé cestě.

„Nedivím se tomu, NHL je strašně těžká. Vidíte, že kluby si často drží gólmany, kterým je pětatřicet a víc. Z pohledu mladého hráče se vám to nelíbí. Chtěli byste, aby nahoru chodili mladší brankáři,“ usmál se Michal Oršulák.

Jenže pak přijde klíčová věc: „Když se mě zeptáte, kdo je pro mě nejlepším gólmanem světa, řeknu, že Sergej Bobrovskij. V září mu bude osmatřicet. Teoreticky by to měl mít za sebou, ale naopak je na vrcholu.“

Český talent obdivuje jedničku Floridy, které právě skončila sedmiletá smlouva na deset milionů dolarů ročně. U Panthers přitom Bobrovskij začínal špatnými sezonami. Čelil tlaku, že klub vyhodil velké peníze oknem.

„Náš trenér brankářů mě upozornil na rozhovor s trenérem brankářů Floridy. Mluvil o tom, že Bobrovskij jde na každý trénink s nějakým plánem, v čem by se mohl zlepšit a co pro to může udělat. Dopracoval to na dvě výhry ve Stanley Cupu,“ vzal si důležitou věc z příběhu veterána Oršulák.

Takže?

„Důležitý je plán,“ usmál se český brankář.

Před rokem řešil, že potřebuje vystřelit na vyšší úroveň. Dnes patří mezi nejlépe hodnocené gólmany blížícího se draftu. Další krok zatím nezná. Ví jen, že po něm přijde zase další.

„Chci se jednou rozvinout v NHL gólmana.“ Tahle věta z rozhovoru by neměla zapadnout.