Modlitba pro Chytila. Ať to není další otřes mozku

Konečně měl v NHL poprvé od výměny do Vancouveru nastoupit proti svému někdejšímu týmu New Yorku Rangers. V březnu to v Madison Square Garden, kde působil osm let a vydobyl si pozici elitního útočníka, nevyšlo. Filip Chytil byl v rekonvalescenci s otřesem mozku.

Minimálně počtvrté, ale spíš popáté. Ve 26 letech. Ani v úterý proti Rangers nehrál.

Bohužel se v zámoří jako možný důvod znovu skloňuje otřes mozku. Třebaže oficiálně jde zatím o nespecifikované zranění v horní části těla.

„Pro mnoho lidí, se kterými mluvím, hlavně fanoušky i experty, je to znepokojivé, protože dlouhodobé účinky otřesů mozku byly dále zkoumány a v mnoha případech se ukázalo, že mění život,“ řekl Seznam Zprávám vancouverský hokejový novinář Noah Strang.

Podobné obavy sdílejí i další zámořští reportéři. „Je děsivé, kolik zranění hlavy Chytil utrpěl za devět sezon v NHL. Je mu teprve 26 let a má před sebou spoustu života. Člověk se ale musí bát, co mu budoucnost přinese a jakou daň si na něm všechna zranění vyberou,“ uvedl v podcastu Rangers Daily Jim Cerny.

I proto před posledním duelem nabádal: „Při sledování úterního zápasu Rangers–Canucks stojí za to mít Chytila ​​na paměti a modlit se za něj.“

K modlitbám se přidávají i fanoušci hokejové reprezentace. Není pochyb o tom, že zdravý Chytil by patřil ke klíčovým hráčům trenéra Radima Rulíka na blížící se olympiádě. Es s českou vlaječkou, co mají v NHL důležitou roli v prvních dvou formacích, je málo.

„Je to nepříjemné. Moc kusů v NHL nemáme. A když je tam někdo takový, kdo se vleze do prvních dvou lajn, tak do nároďáku ho chceme všemi deseti,“ říká Seznam Zprávám někdejší obránce NHL a národního týmu Lukáš Krajíček. „Doufejme, že se z toho dostane, bude moct pokračovat a hlavně normálně fungovat v životě.“

Obavy jsou namístě, pokaždé když šikovný tvůrce hry padne po tvrdém nárazu soupeře k ledu. Jako před týdnem. Chytila srazil v poslední minutě úvodní třetiny ve středním pásmu Tom Wilson, vyhlášený rabiát z Washingtonu. Počíhal si na něj jako na antilopu, co si nedává na otevřené pláni bacha před hladovými lvy.

Chytil přihrával puk Evanderu Kaneovi, pak ještě udělal dva kroky a chvíli nato se stal kořistí. Dostal ránu ramenem, těžko se zvedal z ledu.

Vypadal otřesený. Odstoupit musel za pomoci lékařů a spoluhráčů. Pohled, který nechcete vidět. A zvlášť ne u něj.

„Vzhledem k jeho minulosti a faktu, že to byl zásah, o kterém neměl tušení, opravdu doufám, že Chytil není v protokolu pro případ otřesu mozku,“ uvedl na sociální síti X lékař Harjas Grewal z Britské Kolumbie, jenž se zaměřuje na zranění hokejistů. „Kontakt byl převážně v oblasti hrudníku, takže je možné i zlomení žeber.“

Za hit tvrdý jako od lokomotivy nebyl Wilson potrestán ani dvěma minutami za nedovolené bránění. Podle sudích čistý zákrok, co dělá hokej hokejem.

Krajíček si střet přehrál několikrát, aby se o něm mohl pro Seznam Zprávy vyjádřit. Dochází ale k názoru, že zákrok spadá do šedé zóny: „Je to hrozně těžké, děje se to všechno ve velké rychlosti. Jestli mohl zabrzdit, nebo uhnout… Kdyby brzdil Wilson, zase by ho mohl srazit Filip. To je desetina vteřiny. Je to taková šedá zóna. Strašně těžké posuzovat.“

Jistěže soucítí s krajanem. Navíc sám za Vancouver hrával a město i organizaci si zamiloval. A také z vlastní zkušenosti ví, jak nepříjemný otřes mozku je. K tomu se dostaneme.

Krajíček přesto zdůrazní, že střety rozjetých chlapů na bruslích k hokeji patří, ačkoli následky mohou být hrozivé. „Chvilku si nedáte pozor a trefí vás. Patří to k tomu, je to hokej. Když se nebude hrát do těla, je to úplně jiný sport,“ podotýká.

Zrovna se vrátil ze zámoří. V Las Vegas navštívil tři zápasy. Přecházel ho zrak, jak jsou hráči NHL rychlí. Na vlastní oči ještě víc než u televize. Času na úzkém hřišti není moc. Mnohem méně, než když Krajíček postoupil s Philadelphií Flyers v roce 2010 do finále Stanley Cupu.

Jen hromotluků brzdících neurvale o soupeře ubylo. Blake, Foote, Hatcher, Stevens, Lindros a další. To byli ranaři, těžké váhy. V každém týmu jste jich napočítali i tucet. Teď se to má jinak. Přednost dostávají rychlejší a šikovnější hráči, hbití bruslaři. Ale svalovců, co milují srážky, je pořád dost.

„A tempo se fakt ještě zrychlilo,“ odnesl si Krajíček hlavní poznatek.

Zkrátka v prostředí, kde snadno přijdete k úrazu, stačí chvilka nepozornosti. Pohled jinam. Na puk. Spoluhráče. A je to průšvih.

Má v tomto Chytil rezervy?

Může si počínat obezřetněji?

S větším přehledem?

„Možná existuje malý aspekt Chytilových zranění, který je způsoben nedostatkem povědomí o dění kolem, ale neřekl bych, že je to hlavní faktor,“ přemítá vancouverský novinář Strang. „Větším problémem je fakt, že je neuvěřitelně náchylný ke zraněním hlavy, když jich má tolik. Rány, ze kterých by se ostatní hráči mohli vzpamatovat a pokračovat ve hře, způsobí Chytilovi větší problémy kvůli jeho opakovaným otřesům mozku.“

Také Krajíček odmítá úvahy, že by si Chytil zčásti mohl za drsné srážky sám horším vnímáním dění na ledě. Ostatně jako argument přidává jména top hráčů, co to měli nebo mají podobně. „Sidney Crosby nehrál kvůli otřesu mozku rok. Vynechal celou sezonu,“ zmíní jednu z největších hvězd historie NHL.

A doplní české příklady: „Kuba Voráček má přes 1000 zápasů v NHL a taky skončil kvůli hlavě. Podobně Jirka Hudler, Aleš Hemský. Kluci, co chtějí hrát na puku, tvořit, se bohužel vystavují do pozic, kdy se dají víc trefit.“

Jako opačný případ se jeví kanonýr David Pastrňák z Bostonu. Kořistí se stává výjimečně. „Pasta je chytrý. Nebudu říkat, že nestrčí nos, kde nemá, ale v podstatě to tak je,“ glosuje Krajíček. „Nevystavuje se situacím, kde by ho měl někdo sestřelit. Ale i tak ránu dostane taky.“

Dostávají je totiž čas od času všichni. I ti, co hity rozdávají. „Vezměte si Lindrose, který skončil kvůli otřesu mozku. A to byl obrovský hráč, který soupeře trefoval, ale často jezdil s hlavou dole. Nevím, jestli tohle může být hlavní důvod, proč má Filip otřesy mozku,“ vrací se Krajíček k hlavnímu tématu. „Je to trochu i smůla. Mozek každému na nárazy reaguje trošku jinak. Samozřejmě čím víc jich je, tím jste náchylnější na další a větší otřesy.“

Mezi vyhlášené ranaře patřil v Krajíčkových dobách například švédský obránce Niklas Kronwall z Detroitu. A byť všichni zpozorněli, když skočil na led, nestačilo to. Oči všude nemáte. „V uvozovkách vraždil hráče. Všichni věděli, že to udělá. A stejně se útočníci nechali nachytat. Je to fakt tak rychlé, desetina vteřiny a bum!“ popisuje Krajíček, jak je poměrně snadné přijít k úrazu.

Pokud sám v NHL utrpěl otřes mozku, nevěděl o tom. Na přelomu milénia se tomuto zrádnému zranění nevěnovala ještě taková pozornost. Borci dostali ibalgin nebo dva, a když to opravdu nešlo, tak den dva volna.

Otřes mozku mu však kariéru ukončil.

Hrál už doma za Třinec, jako kapitán ho dovedl ke dvěma titulům. Skvělý bruslař, ladný bek, co umí s pukem, stříbrný ze světového šampionátu. Jenže srážce v Chomutově s Petrem Koblasou se nevyhnul. S následky se potýkal měsíce.

„Nejhorší na otřesu mozku je, že nevíte, kdy to skončí,“ říká. „Může zmizet za minutu a může trvat taky měsíce. Já to bohužel tři měsíce měl. Bolela mě hlava, vůbec jsem nechtěl vycházet ven. Trápí vás světlo, hluk. Nemohl jsem řídit auto, rychlost mi hrozně vadila. Když jsem šel měsíc po otřesu mozku na led, motala se mi hlava, vůbec to nešlo.“

Léčba? Pouze klidová. „Pořád je to těžké téma i pro doktory,“ vypozoroval Krajíček.

„Hráč řekne: Bolí mě hlava. Dřív se to dost podceňovalo. Hokejisté hráli i s bolestí a problémy se nabalovaly. Souviset mohou také psychické potíže. Když vás něco bolí, berete léky, je to nepříjemné období,“ připomíná mezní případy hokejových bitkařů, co si sáhli i na život.

Chytil se k milované hře vrací obdivuhodně vytrvale. V sérii zářijových rozhovorů zněl optimisticky ohledně svého zdraví. Mluvil o cíli odehrát všech 82 zápasů základní části a uspět v play-off. V létě se oženil s dlouholetou přítelkyní Nikol. Byl plný naděje, že se mu tentokrát patálie, jež výrazně ovlivnily jeho výkony v předešlých dvou ročnících, vyhnou obloukem.

„Já jsem se naučil po dvou letech, co jsem byl hodně zraněný, jít opravdu den za dnem a žít v daný moment,“ řekl Chytil. „Nedávám si žádné cíle, čeho musím dosáhnout. Pro mě je prostě důležité jít krůček po krůčku po schodech nahoru a věřím, že už jsem si to fakt v posledních dvou letech všechno vybral.“

Pochvaloval si nové prostředí, kanadskou vášeň pro hokej. Canucks patří mezi ambiciózní týmy, do play-off ale postoupili jen dvakrát v posledních deseti letech. Pozitivní očekávání umocnil i úvodní zápas NHL, kdy vstřelil dva góly. Ve středním pásmu rozjížděl akce, využíval výšku i rychlost. Vyjádřil se, že by se měl stát komplexnějším hráčem.

„Udělám vše pro to, abych byl tou nejlepší verzí sebe sama,“ pronesl. „Pracuji na detailech. V obranném pásmu je co zlepšovat. V každém aspektu hry je tolik věcí ke zlepšení.“

V pěti zápasech se trefil třikrát, načež ho v šestém srazil Wilson.

Canucks jej zařadili na seznam zraněných hráčů. Zprávy z týmu vypadají snad nadějně, vyhlíží se další Chytilův comeback. Zlínský odchovanec zvládl v elitní lize světa odehrát celkem 399 utkání, dal 80 gólů a připsal si 93 asistencí.

Jenže otřesy mozku jeho nezpochybnitelné hokejové dovednosti limitují.

V sezoně 2023/24 odehrál za Rangers pouze deset zápasů poté, co v listopadu utrpěl otřes mozku.

Účastník čtyř světových šampionátů přišel o start na zlatém MS v Praze.

Kvůli otřesu mozku v březnu zmeškal i konec minulé sezony, to jej u mantinelu zasáhl Jason Dickinson z Chicaga.

Chytil slíbil, že se vrátí, aby pomohl s bojem o play-off, jenže přetrvávaly příznaky citlivosti na světlo a závratě. Nešlo to.

„Když je Chytil zdravý, je to silný hráč. Jeho schopnost bruslit s pukem, zajišťovat skvělé akce a rychle se pohybovat po ledě je v Canucks velmi potřebná a dodává dynamický prvek, který chybí, když není v sestavě,“ chválí reportér Strang. „Jeho častá zranění mu však ztěžují nabrání stabilního rytmu a organizaci Canucks je těžké věřit, že bude k dispozici. Je škoda, že se zase zranil, hrál velmi dobře.“