Předstihne i Jágra? Crosby už v NHL dohání největší legendy

Před dvěma týdny slavil kanadský hokejový útočník Sidney Crosby kulaté jubileum: 20 let v NHL. A možná mu při tom hlavou probleskla jedna drobná historická zajímavost.

První zápasy nováčkovské sezony tenkrát odehrál po boku Maria Lemieuxe – a teď už je velmi blízko tomu, aby svého mentora a bývalého zaměstnavatele dostihl v počtu bodů za kariéru. Pokud udrží obvyklé tempo posledních let, stane se tak během prosince. Crosby dosáhne na 1723. bod v NHL a v historické tabulce se vyšvihne na 8. místo.

Odškrtávání legend ve statistikách jako by bylo jeho koníčkem posledních sezon. V té minulé se dostal před Phila Esposita a Raye Bourquea, v příštích měsících může po Mariu Lemieuxovi přeskočit i Steva Yzermana a Marcela Dionna. A rázem bude šestý.

Další výrazný milník by si mohl připsat na únorových ZOH v Miláně. Bezpochyby bude kapitánem kanadské reprezentace a má reálnou šanci vyrovnat výkon šesti ruských hokejistů v čele se slavným gólmanem Vladislavem Treťjakem, kteří v minulém století získali tři zlaté olympijské medaile.

A kdo by se mohl stát úplně poslední položkou na imaginárním Crosbyho seznamu? Ano, Jaromír Jágr. Ale nebude to za rok. Ani za dva.

Když v říjnu 2005 vstupoval Sidney Crosby do NHL, bylo kolem toho velké haló. Nejen proto, že od čtrnácti let slýchával, že se stane jedničkou draftu a bude jako další adept zařazen do kategorie „nový Wayne Gretzky“.

V předchozí sezoně se totiž NHL kvůli sporu majitelů klubů s hokejisty nehrála, a tak na startu stál dvojnásobný počet ambiciózních nováčků. Vedle Crosbyho také Alexander Ovečkin, Anže Kopitar, Dion Phaneuf, Jeff Carter, Patrice Bergeron, Ryan Suter…

Někteří už mají kariéru za sebou (a další tehdejší debutant, gólman Henrik Lundqvist, už je dokonce členem Hockey Hall of Fame), jiní ještě upevňují svůj odkaz v NHL.

„Hodně kluků, se kterými jsem začínal, už skončilo. A dneska hraji i proti synům bývalých soupeřů,“ pousmál se Crosby ve druhé sérii dokumentu NHL Face Off Season, který měl počátkem října premiéru na streamovací platformě Amazon Prime.

Mimochodem, Calder Trophy – tedy cena pro nejlepšího nováčka – je jediná z těch hlavních, kterou nezískal. S pohodlným náskokem mu ji tenkrát vyfoukl Ovečkin: 124 novinářů dalo na první místo střelce Washingtonu a jen čtyři hlasovali pro Crosbyho, ačkoli v kanadském bodování je dělily pouhé čtyři body.

Před 20 lety nepřicházel do Pittsburghu pouze v roli velkého talentu, který se může stát okamžitou posilou, ale především jako investice svého druhu. Klub byl totiž znovu ve finančních problémech, znovu se řešil možný prodej, znovu se mluvilo o stěhování do jiného města.

Crosby ho pomohl zachránit, podobným způsobem jako o dvě dekády dříve Lemieux. Už třetí sezonu završil první finálovou zkušeností a v roce 2009 zvedl nad hlavu Stanley Cup.

O osm měsíců později získal zlatou olympijskou medaili, navíc před domácími fanoušky ve Vancouveru. Ne, nebyl to jeho turnaj, byl za výkony kritizovaný – ovšem v prodloužení finále proti USA to byl on, kdo vstřelil rozhodující branku.

NHL po zrušené sezoně 2004/05 začala znovu ožívat. Jednak díky zavedení platových stropů, které kluby z menších trhů, jako je právě Pittsburgh, ochránily před finanční nestabilitou, a jednak změnou pravidel, jež prospěla technickým, ofenzivním hráčům. Tedy i Crosbymu. Ostatně v prvních pěti sezonách měl bilanci 1,36 bodu na zápas.

Jeho cesta do hokejové historie mohla však skončit velmi záhy.

V roce 2011, při novoročním utkání pod širým nebem proti Washingtonu, ho David Steckel tvrdě trefil ramenem do hlavy. O čtyři dny později vrazil po zákroku Victora Hedmana z Tampy Bay hlavou do mantinelu a byl mu diagnostikován otřes mozku.

Léčba se protahovala, z plánovaných týdnů byly měsíce a poprvé se začalo spekulovat, že by mohl předčasně ukončit kariéru. V pouhých 24 letech.

Na led se vrátil až v listopadu, po 320 dnech. Okamžitě zazářil a hned v prvním utkání si připsal čtyři body. Jenže brzy se příznaky vrátily. Znovu trpěl závratěmi a nevolností, výsledkem byla další stopka, tentokrát na tři měsíce.

Naštěstí pro něj, pro Pittsburgh i pro NHL to byly poslední závažné zdravotní problémy, které ho potkaly. Skoro se dá říct, že čím je starší, tím mu zdraví slouží lépe. Vždyť v posledních třech sezonách vynechal pouhá dvě utkání. I díky tomu může v historických statistikách nahánět hvězdy minulosti.

Ke Stanley Cupu z roku 2009 přidal Crosby ještě dva (2016, 2017) a mezitím vybojoval i druhou zlatou olympijskou medaili. Stal se symbolem nové éry NHL. Nejen výkony na ledě, ale i tím, jak je hokeji naprosto oddaný. Nenechá se od něj ničím rozptylovat.

Například si dokonale chrání soukromí. I novináři v Pittsburghu jsou upozorňováni, že se nemají ptát na osobní život. Pokud přesto takovou otázku položí, Crosby zdvořile odmítne odpovědět, nebo řeč stočí zpátky k hokeji.

Jako jeden z mála dnešních sportovců nemá soukromé profily na sociálních sítích. Nechává za sebe mluvit výkony. Brand si buduje na ledě. „Nepotřebuji je,“ odpověděl před lety na dotaz reportérů. „Jako hokejista sice automaticky předpokládáte, že určité věci budou o vás známy, ale je fajn mít soukromí.“

Ví se o něm, že jeho přítelkyní je modelka Kathy Leutnerová – a to je asi tak všechno.

Charakteristické bylo i jeho vystupování ve zmíněném dokumentu NHL Face Off Season. Zatímco David Pastrňák, Connor McDavid nebo Anže Kopitar pozvali filmaře domů a mluvili s nimi otevřeně o rodinných záležitostech, Sidney Crosby měl od začátku jasně vytyčenou linii. Točit se bude pouze na stadionu a v posilovně, jediným tématem hovoru bude hokej.

Obraz dokonalého sportovce si střeží i v méně sledovaných momentech. Jeho trenér z dětství Paul Mason kdysi vzpomínal, jak byli s partou kamarádů na svatbě a on se stále choval jako vycepovaný profesionál: „Pili jsme pivo a nic jsme si nedělali z toho, že jsou kolem nás děti. Jediný Sid si ho přelil ho kelímku, aby ho neviděly s plechovkou.“

Nezvyklý je rovněž Crosbyho vztah k penězům. Ne, že by je odmítal, však díky smlouvám v NHL a reklamním kontraktům je dávno multimilionářem, ale není chamtivý. Od vypršení nováčkovské smlouvy každou další podepisuje ve stejné výši: 8,7 milionu dolarů ročně. Symbolicky podle svého čísla 87 a data narození (7. srpna 1987, neboli 8/7 1987, jak je zvykem psát v zámoří).

Každý rok tedy reálně hraje za méně peněz. Kvůli inflaci i zvyšujícímu se platovému stropu.

Na druhé straně si ale třikrát sáhl na Stanley Cup, neboť klub díky jeho přístupu měl dostatek prostředků na to, aby mohl zaplatit i další kvalitní hráče.

Tyto časy jsou ale pryč. Pittsburgh se znovu ocitl v nižších polohách sinusoidy a v posledních třech sezonách zůstal mimo play off. Letos začal nadějně, vyhrál pět z prvních sedmi utkání, pokud se však dá věřit prognózám datových analytiků, ani tentokrát to nebude stačit na postup do bojů o Stanley Cup.

Crosbyho agent Pat Brisson se už několikrát vyjádřil, že by si zasloužil hrát play off každý rok a že i ve 38 letech jeho cílem zůstává získat ještě jeden nebo dva tituly. „Sid je velmi loajální, ale i velmi soutěživý,“ naznačil, že možná výměna do lepšího týmu se po 20 letech věrných služeb nemusí jevit jako sci-fi.

Útočník by ovšem musel s transakcí souhlasit. Otázkou je také případné načasování. Prvním vrcholem sezony totiž pro Crosbyho bude olympijský turnaj v Miláně a sotva by chtěl měnit působiště krátce před akcí. Po jejím skončení zase zbývá pauza necelých dvou týdnů, kdy smí změnit dres.

Ať to dopadne jakkoli, jediná jistota zůstává: Crosby má smlouvu do 30. června 2027 a NHL bude určitě hrát tuto sezonu a příští.

Co v nich ještě může dokázat?

Zatím se nezdá, že by jeho výkonnost měla nabrat sestupnou křivku. V posledních třech ročnících se vždy držel vysoko ve statistikách produktivity, s téměř stejným počtem bodů: 93, 94, 91. Teď má po sedmi zápasech čtyři góly a čtyři přihrávky, tedy drží tempo.

Pokud nezvolní, tak nejen, že v této sezoně předstihne Lemieuxe, Yzermana a Dionna, ale v té další by se mohl dostat před Rona Francise a hlavně před Gordieho Howea. Jeho 1850 bodů je stále považováno za hranici naprosté výjimečnosti. Jen tři hráči ji pokořili: postupně to dokázali Wayne Gretzky, Mark Messier a Jaromír Jágr.

Aby se Crosby vtěsnal do TOP 3, musel by podepsat ještě jednu smlouvu a hrát NHL i po 40. narozeninách. Bude-li mu sloužit zdraví, není to nic nemyslitelného.

Pokud by se toužil dostat na druhou příčku před Jágra, může si dovolit i lehce zvolnit. Na začátku října je dělilo 234 bodů, což pro Crosbyho znamená přidat tři osmdesátibodové sezony. To je poměrně realistický scénář.

Paradoxně by jeho snahu mohl zmařit právě trejd do některého z ambiciózních týmů. Zřejmě by tam dostával méně času na ledě (aktuálně je to 18:07 na zápas, mezi útočníky mu patří 97. místo), a pokud by mu sezona nekončila už v dubnu jako v posledních třech letech, po náročném play off by měl méně času na regeneraci – a to by zase ovlivňovalo jeho další bodové zisky.

Nejpozději na jaře 2028 budeme vědět, jestli stíhání Jaromíra Jágra bylo úspěšné, nebo ne.