„Co když Jágr půjde na vojnu?“ NHL váhala, zariskoval až Pittsburgh

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když Jaromír Jágr slavil 15. února 1990 osmnáctiny, rozhodně netušil, že kdesi daleko, v newyorské hale Madison Square Garden, se v noci přihodila věc, jež zásadním způsobem ovlivní jeho život.

Po druhé třetině zápasu s Rangers oznámil pittsburský kapitán Mario Lemieux trenérovi, že dál to nejde. Týden přemáhá bolest od vyhřezlé ploténky, teď už nezvládne ani krok. Byl to počátek vleklých problémů se zády, které významně zkrátí jeho mimořádnou kariéru.

Dalších 22 duelů musel vynechat a Pittsburghu se solidně rozjetá sezona sesypala. Místo snění o úspěchu v play off přišel pád.

Jedinou pozitivní věcí na tom všem bylo, že díky mizernému umístění v tabulce mohl klub na draftu NHL volit už z pátého místa.

A tak před 35 roky, 16. června 1990, přistoupil k mikrofonu ve vancouverském BC Place generální manažer Craig Patrick a pronesl: „Pittsburgh Penguins si z Kladna v Československu vybírají Jaromíra Jágra.“

Talentovaný útočník o pár chvil později naposledy oblékl dres s jiným číslem než 68 – na zádech měl jako všichni devítku s nulou – a s pomocí tlumočníka poděkoval z pódia rodičům, klubu i agentovi. Už tím se zapsal do historie. Byl první Čechem na draftu, který nemusel emigrovat.

Odvíjela by se jeho kariéra výrazně jinak, kdyby Lemieux zůstal zdráv a pátá volba by místo Pittsburghu připadla Washingtonu nebo Minnesotě?

Velmi pravděpodobně by neměl už ve 20 letech své jméno dvakrát vyryté na Stanley Cupu. A kdo ví, jestli by s ním jiní zaměstnavatelé byli v začátcích stejně trpěliví – třeba by podobně jako Robert Holík v Hartfordu už po pár sezonách měnil působiště.

Možná by se tím pádem ani nestal hlavním sportovním symbolem nových časů. Zosobněním oné svůdné představy počátku 90. let, že teď, po konci vlády stranických tajemníků a bez zadrátovaných hranic, konečně světu ukážeme, co v nás je.

V jiném dresu než s tučňákem na hrudi by zřejmě byl pouze jedním z hokejistů, kteří se prosadili i v zámoří. Nikoli však tím nejslavnějším a zdaleka nejúspěšnějším.

Přitom jeho první krok do NHL málokdo doma zaznamenal.

V zemi doznívala euforie po prvních svobodných volbách a zároveň startovala fotbalová horečka, protože reprezentace na MS v Itálii vyhrála úvodní dva zápasy a měla jistý postup ze skupiny, poprvé od roku 1962. Navíc jen hokejoví fajnšmekři tušili, co je vlastně vstupní draft a jak přesně funguje. Mlhavé povědomí o tom měli i samotní hráči.

Československý sport proto Jágrově volbě věnoval jednu větu na straně čtyři. Agentura ČTK zveřejnila krátkou a poměrně zmatenou zprávu. Žádné rozhovory, žádné reportáže z místa.

To v zámoří byl první draft po pádu železné opony velkým tématem už od začátku roku.

Jágr zazářil na juniorském i seniorském mistrovství světa, ve federální lize si v 51 zápasech připsal 60 bodů, a tak jeho jméno patřilo v prognózách k těm nejčastěji zmiňovaným. „Kdyby záleželo jen na talentu, je jasnou jedničkou on,“ shodovala se řada expertů.

Ovšem ještě na jaře 1990 museli generální manažeři brát v úvahu i jiné věci. Věděli sice o politických změnách v Evropě, ale zároveň měli obavu, jak složité bude v nastalém chaosu dojednat odchody hráčů do Severní Ameriky. A hlavně jestli mladí sportovci nebudou i teď mít povinnou dvouletou vojnu.

Navíc každý klubový šéf si přál, aby talenti z nejvyšších příček mohli okamžitě naskočit do NHL. Je to vždycky dobrý marketingový tah a způsob jak ukázat, že právě vaše organizace nešlápla vedle, že si vybrala budoucí superhvězdu.

Risknout to s Jágrem, nebo vsadit na kanadskou jistotu? To bylo zásadní dilema draftu 1990.

První volil Quebec a klubový prezident Marcel Aubut se ještě v květnu vypravil za Jágrem. O pomoc s tlumočením požádal Petera Šťastného, bývalého útočníka Nordiques. Ten se tak po deseti letech v emigraci vracel do Československa kvůli teenagerovi z Hnidous, až v létě přiletěl do Bratislavy i s rodinou.

Aubut však nakonec ztratil zájem. O rok dřív draftoval Matse Sundina ze Švédska, jenž s odchodem do NHL nepospíchal, proto nechtěl mít podruhé v řadě jedničku s nejistou budoucností.

Šéfové Vancouveru strávili dva roky usilovným vyjednáváním se sovětskými úřady o uvolnění Igora Larionova s Vladimirem Krutovem a netoužili prožít další podobný příběh. Raději vsadili na emigranta Petra Nedvěda, jenž měl za sebou sezonu v juniorské Western Hockey League.

Detroit v tajnosti chystal útěk Sergeje Fjodorova a nemínil vysokou pozici na draftu obětovat za dalšího Evropana.

Čtvrtá Philadelphia byla dlouho považována za hlavního zájemce o Jágra. Generální manažer Bobby Clarke opakovaně tvrdil, že pro něj je největší hokejovým talentem. Jenže dva měsíce před draftem byl vyhozen a jeho nástupce viděl věci trochu jinak.

Pittsburgh neváhal a nabízenou šanci využil. Byl jediný, kdo se v prvním kole rozhodl sáhnout po hráči z evropských soutěží.

Cestou domů z Vancouveru se Jágr zastavil v budoucím působišti a šéfy klubu lehce znejistěl, když před novináři prohlásil, že na NHL má ještě čas. „Na podzim si chci dodělat maturitu, v lednu mě čeká juniorský šampionát v Kanadě a teprve pak bych se k týmu připojil.“

As soon as possible. To byla jedna z prvních anglických slov, která český mladík slyšel. Penguins si totiž nepřipouštěli jinou variantu než debut v NHL 5. října 1990.

V červenci tedy Jágr odmítl reprezentační pozvánku na Hry dobré vůle v Seattlu – s omluvou, že musí dohnat učivo zameškané kvůli startu na mistrovství světa. A odletěl do Pittsburghu podepsat smlouvu. Mimochodem, podobně se zachovali i Reichel s Holíkem.

Místní novináře, nepříliš zasvěcené po detailů politického vývoje v Československu, zajímalo, jestli rodiče kvůli tomu nemohou mít doma potíže. „Kdepak, už je demokracie. Všechno funguje jinak,“ ujistil je Jágr.

Trochu problémem bylo, že měl podepsané dva kontrakty. S Kladnem do roku 1991 a teď nový v NHL.

V Pittsburghu to ale považovali za banalitu. Smlouvy z komunistických dob už přeci nemohou být platné – a každý americký soud to musí uznat. Jenže tak jednoduše svět nefungoval ani v divokém roce 1990.

Následně se upnuli k možnosti anulovat kontrakt s Kladnem kvůli tomu, že ho Jágr uzavřel jako nezletilý a nepodepsali ho oba rodiče. Navíc byl studentem střední školy, a ti by neměli mít pracovní smlouvy, jak tvrdil jeho otec.

Ani tato taktika nebyla úspěšná.

Po zbytek léta si proto oba kluby přes oceán posílaly právní formulky a představy o odstupném. Když už se zdálo, že Jágr start sezony zmešká, vypravil se generální manažer Craig Patrick do Československa a dojednal cenu 200 tisíc dolarů. Nebylo to zase tak málo. Teď, po 35 letech a navzdory inflaci i ekonomickému boomu NHL, dělá paušální částka za odchod Evropanů jen 285 tisíc.

Kontrakt byl úspěšně zrušen a Jágr při zahajovacím utkání v sestavě nechyběl. Hned v následujícím duelu proti New Jersey vstřelil první ze svých 766 gólů v NHL.

S Mariem Lemieuxem si poprvé zahrál 26. ledna 1991 – až tak se protáhla kapitánova pauza po operaci zad.

A zbytek je historie, jak se říká.

Draft z roku 1990 bývá dodnes považován za jeden z nejzajímavějších. Do NHL se sice dostalo jen 39 procent hráčů, ale dvě třetiny hokejistů z prvního kola nastoupily k více než 500 utkáním. Z pozdějších pozic se dokázali skvěle prosadit i borci jako Peter Bondra, Robert Lang, Robert Šmehlík nebo Sergej Zubov.

Při tehdejší úrovni skautingu a skromných informacích o hráčích z východní Evropy to byl rozhodně úspěch.

Ani manažeři, kteří vybírali na elitních čtyřech pozicích, nevypadají s odstupem času jako břídilové. Jejich favorité toho nedokázali málo. Petr Nedvěd si zahrál finále olympiády, Owen Nolan má ze ZOH dokonce zlato a k němu titul mistra světa. Světovými šampiony jsou i Keith Primeau a Mike Ricci, ten navíc nad hlavu zvedl Stanley Cup. Všichni mají na kontě přes 900 utkání v NHL.

Ale marná sláva, nikdo z nich neměl pětihvězdičkovou kariéru jako Jaromír Jágr.

Na ledě vyhrál téměř vše, co se vyhrát dalo. Je druhým nejproduktivnějším hráčem historie NHL a ještě jím minimálně pár let zůstane. Když experti sestavují TOP 10 hokejových hvězd všech dob, málokomu na seznamu chybí jeho jméno. A až jednou zamává na rozloučenou, bude slavnostně uveden do Hockey Hall of Fame v Torontu.

To vše dokázal díky talentu, dřině, motivaci, odolnosti i štěstí na dokonalé načasování politických změn v Československu.

A také díky jedné vyhřezlé ploténce.