Světový hokej riskuje. Herning je kouzelné místo, ale pro MS má limity

Vedení mezinárodní hokejové federace (IIHF) vybírá roky dopředu, kam umístí svoji výstavní značku jménem mistrovství světa dospělých nejvyšší kategorie. Zásadní podmínkou je, že místo musí disponovat odpovídající halou. Další aspekty evidentně nejsou tak silné.

Pro rok 2025 padla volba na Švédsko s Dánskem. Každá země si pak zvolila, kam turnaj umístí. Ve hře byly i varianty Malmö (Švédsko) a Kodaň (Dánsko), tedy města, která od sebe dělí 40 kilometrů, přesunete se mezi nimi vlakem, autobusem, autem, v Kodani je letiště, velké ubytovací kapacity. Dávalo by to smysl.

Místo toho vyhrála volba svým způsobem hokejově prokletého Stockholmu za Švédsko, kam se na reprezentační zápasy tradičně moc nechodí a dánského Herningu.

Města od sebe dělí autem skoro 1 000 kilometrů, takže nějaké přesuny a myšlenka, že by šampionát fungoval jako celek, nedávají smysl. Tím pádem musí každé město fungovat coby svoje vlastní silné centrum. I když musí, spíš by mělo.

Herning je počtem obyvatel srovnatelný s Jabloncem nebo Prostějovem. Halu pro velký sport má, ale velikost, dostupnost, ubytovací kapacity jsou jisté limity. Z pohledu světového hokeje a akce, která brzy získá silného konkurenta, může jít o dost problematický krok. Před rokem navštívilo šampionát přes 700 tisíc lidí, padl rekord. Teď jako kdyby IIHF udělala otočku o dvacet let zpátky a nezáleželo tolik na číslech.

Kouzelné dánské město Herning si můžete zamilovat poměrně rychle. Organizátoři udělali hodně práce, aby každý, kdo přijede, měl pocit, že tady vládne hokej. Myslí se i na detaily typu, že během dne potkáváte dobrovolníky s vlaječkami, kteří obnovují výzdobu. Pouliční květináče, zahrady domů, všude cestou k aréně vyskakují hokejové symboly.

Malá vlaječka dokonce našla místo i na psí hromádce, což byl tedy patrně spíš povedený fór než záměr organizačního štábu.

Hlavní třída Herningu je převléknutá do hokeje. Dresy se houpají v kadeřnictví, když se posadíte na lavičku, až za chvíli vám dojde, že je z hokejek. Co se týká jídla a pití, fanoušek si může připadat jak na food festivalu. Stačí si vybrat. To samé platí pro zábavu přímo v hale.

„Herning je ideálním místem pro lední hokej a společně uspořádáme skutečnou hokejovou party,“ lákal před čtyřmi roky šéf dánského hokeje Henrich Bach Nielsen na nezapomenutelnou akci. Nutno říct, že v druhé fázi věty nelhal ani trochu. Té první spíš věřil.

Nemusí to nic znamenat, ale čtyři náhodně oslovení lidi ve městě mluvili v principu stejně: „Jsme moc rádi, že tady mistrovství světa v hokeji je. Ale hokej mě zrovna nebaví.“ Jen mladší slečna, která obsluhuje v místní kavárně řekla, že na jednom zápolení v aréně byla. Na jednom.

Ve fanzóně není problém vydržet klidně hodiny, střílet na branku, hrát hokej proti sobě, rozdat si bitvu v ping pongu, hrát na play stationu, cokoliv vás napadne. Atrakcí je víc, než před rokem v Praze. Občerstvení taky pestřejší. Nikde nejsou fronty (v týdnu, o víkendu občas), dostane se na každého poměrně rychle.

Což je ale ve výsledku problém.

V Herningu, kde hraje Česko svoji základní skupinu MS, se všechno nachystalo náramně. Jen akci tak nějak chybí lidi. Že nejsou ani ve Stockholmu a na zápas, kde hraje Sidney Crosby, nedorazí ani čtyři tisíce je smutné taky, ale tam není problém se dostat přímo letadlem, sehnat ubytování, vymyslet, co budete čtyři dny na výletě dělat. Ve městě s luxusní renovovanou halou je problém, který si musí vyřešit švédský svaz, proč Stockholm a mistrovství světa nejdou dohromady. Bylo to cítit už minule v roce 2013.

V Herningu se totiž dalo předpokládat, že šampionát neskončí zrovna masovým zásahem. Na pohled zní skvěle, že tady je základna dánského hokeje. Místní Blue Fox vyhráli 16 titulů, na jaře usilovali o další a padli ve finále. Na zápasy o zlato chodilo kolem tří tisíc fanoušků.

Zmíněné číslo na problém poukazuje docela dobře. Aby se mistrovství světa odehrávalo v atmosféře, kde ulicemi proudí davy lidí v dresech s různými symboly, musí být snadné se sem dostat. Potřebujete, aby i logisticky dávalo smysl, že tady vznikne na pár týdnů křižovatka pro příznivce z celé Evropy.

Jenže jakkoli je Herning malebný, není z Evropy úplně snadno dostupný . A místní se nezblázní natolik, aby dokázali plnit halu s kapacitou 11 tisíc míst, když na finále domácí soutěže dorazí necelé tři tisícovky. Nevezmou útokem zápas Česka s Norskem a už vůbec ne Maďarska s Kazachstánem. Hokej v Dánsku nevyhrává žebříčky popularity. Daleko před ním jsou fotbal i házená.

Už přidělení MS Švédsku s Dánskem budilo rozpaky. Před rokem se konal turnaj v Česku, svazu natekly do kasy stovky milionů korun, to samé v roce 2015. Bývá zvykem, že šampionát končí v plusu. Některé země při kandidatuře vezmou zpátečku, protože nemají zajištěné financování, protože dopředu se jedná o velkou investici.

Ale pokud se trefí silný trh, existuje značný předpoklad, že se vrátí zpátky v násobcích.

V roce 2013 vyhráli Švédi doma ve Stockholmu zlato. Jenže IIHF dovolila pořádat šampionát dvakrát po sobě ve stejných zemích (Švédsko a Finsko), což se dost krutě podepsalo na výsledku. Turnaj skončil podle deníku Aftonbladet mankem 20 milionů švédských korun (43 milionů Kč). Takže zatímco český svaz počítá stamiliony po každém přidělení velkého turnaje, ve Švédsku trnou, jestli nepřijde malér.

„Ano, je to způsob, jak rozložit finanční riziko,“ vysvětloval upřímně spojení s Dány šéf švédského hokeje Anders Larsson.

Turnaj zlaté vejce je, pokud máte místo typu Prahy s Ostravou (případně Brnem), které jsou dobré dostupné, navíc z okolních zemí přejedete často jen hranice a nemusíte se nikde ubytovávat. Jinak z mistrovství světa může být propadák, protože celkem musíte vymyslet, jak zajistit návštěvu na 64 zápasech ve dvou městech, kde se turnaj pořádá.

Počet utkání není zrovna malý a rozhodně nepůjde dolů. Šestnáct účastníků je údaj i vlastníka televizních a marketingových práv. Tahle položka generuje velké peníze a je zásadní.

Mezinárodní hokejová federace má ve výběru dějiště své klíčové akce, která vydělává obrovské prostředky a z níž se dotují všechny menší projekty i třeba mládežnické šampionáty různých kategorií, dost svázané ruce. Ameriku a Kanadu spíš ani nemá smysl moc zkoušet.

Z Evropy by tam letěly na turnaj spíš vyšší stovky lidí než tisíce. Ameriku by MS těžko strhlo, Kanadu by taky v době play off NHL zrovna nepohltilo. Slovensko nemá druhou halu, to samé Lotyšsko. Rusko a Bělorusko se škrtají kvůli válce na Ukrajině. Švédsko je zvláštní destinace, kde se sice chodí na klubový hokej ve velkém, ale drhne tady návštěva na Ligu mistrů i reprezentaci. Země si evidentně ani sama netroufne na pořádání mistrovství světa. Naposledy si dobrodružství vyzkoušela v roce 2002.

Ve chvíli, kdy mezinárodní hokej bojuje o místo, se jeví jako chyba mířit na slabší trhy typu Herningu, jakkoliv je volba romantická a ve městě nedělá nikdo nic špatně.

Alarmem by pak pro světový hokej měl být plán NHL, která si chce v pravidelných intervalech pořádat svůj Světový pohár. A ano, akce s nejlepšími hokejisty světa má generovat velké zisky. Hvězdy ligy mají zase pravidelně jezdit na olympiádu. Takže každé dva roky v televizi poběží souboje těch největších es na reprezentační úrovni a IIHF na tom nevydělá nic.

Jejím pokladem je mistrovství světa, jenže právě současně je i problém že většina ze 64 klání zavání extrémní nudou. Změna přichází, když se podaří nacpat stadiony a utkání svých zemi sledují tisíce Lotyšů, Švýcarů, Rakušanů, Čechů, Slováků, Finů, případně Maďarů a Poláků, kteří jsou schopni ve velkém cestovat po Evropě, bavit se vychutnávat si atmosféru jara, hokeje, zábavy a piva.

Ani k tomu nejsou potřeba největší hvězdy na světě. Ve výsledku je projekt pořád ještě funkční, což ukázalo i MS v Praze a Ostravě 2024. Za část rekordní návštěvnosti mohlo pobláznění země hokejem, ale dost lidí přijelo i z okolních zemí fandit, případně na dovolenou do Prahy. Proto by měl i světový hokej přemýšlet, zda pokusy typu Herning neukončit a nemířit do podobných destinací spíš s mládežnickými šampionáty.

Zápasů se nehraje tolik. Pokud se místní chytnou na „jednou se tam zajdu podívat“ a ve velkém chodí na vlastní tým, turnaj může mít svoje kouzlo.

Česko, Švýcarsko, Německo a Finsko by měly znamenat určitou jistotu pro velký šampionát. Může jí být i Francie, kde se dostavuje hala v Lyonu, protože je to prostě Francie a sem se davy fanoušků z ciziny přitáhnou poměrně snadno, když hlavním dějištěm MS bude Paříž.

Riskantními podniky může IIHF v budoucích letech spíš ztratit. Už jen proto, že hokej není kvůli velkým nárokům na provoz zrovna sportem, který se po světě raketově rozvíjí. Navíc získává silného soka v NHL, která disponuje těmi nejlepšími hráči na světě, je autonomní a IIHF nemusí v ničem poslouchat. Rozhodne a hotovo.

Úvaha s pořádáním šampionátů by měla mířit k tomu, že je důležité cílit na silné trhy, kde se MS může střídat klidně po zhruba pěti letech.