Jak Rulík brání svůj tým. Při náznaku kritiky přechází do ofenzivy

Mraky gólů, vysoké výhry, Roman Červenka s Davidem Pastrňákem se vystřelili na čelo kanadského bodování mistrovství světa. Při pohledu na tabulku český tým dominuje, je první, nastřílel 28 branek, nikdo ve skupině nemá víc.

Jenže kromě prvního zápasu se Švýcarskem nebyla potřeba, aby tým vymáčkl svůj nejlepší výkon a šel na hranu, co dovede. Musel především naladit hlavu do režimu, aby nic nepodcenil a nedal Kazachstánu či Maďarsku závan naděje, že favorit usnul.

Nástrahami Česko proběhlo bez potíží, nezakoplo. Teď ho čekají minimálně tři zápasy, které donutí výkon stupňovat. V pondělí Německo, v úterý USA a ve čtvrtek je na programu zlomové čtvrtfinále. A pak buď domů, nebo dvě utkání o medaile.

Poslední výhra proti Kazachstánu 8:1 neukázala o reálné síle českého týmu nic víc, než že další povinný zápas zvládl. Konec příběhu.

Otázky ale postupně vzbuzuje nastartování druhé útočné rakety. David Pastrňák ničí obrany soupeře, trápí je. Martin Nečas takhle dominantní zatím není. Přitom jeho formace má potenciál velký.

Filip Zadina se dobře usadil ve švýcarské lize, kde se hraje na stejně velkých hřištích jako teď na MS. Za Davos nasázel 21 gólů, na reprezentačních akcích v sezoně ukázal, jak tvrdě dovede pracovat a není jen střelec. Michael Špaček je jedním z nejchytřejších středních útočníků, kteří nastupovali v extralize. Vidí, co se kolem něj děje, dovede situaci dobře vyhodnotit. A Nečas je jedním z nejrychlejších hráčů v NHL, který posbíral 83 bodů. Měli by být spolu silní.

Trio Červenka-Sedlák-Pastrňák nastřílelo 12 gólů, což znamená 43 % ofenzivní produkce celého týmu. Zadina-Špaček-Nečas jsou na třech gólech a celkově se podíleli na 11 % vstřelených brankách. „Když posbíráte body a přispějete k výsledku, je to fajn. Ale jsme tady, abychom udělali úspěch, a je jedno, kdo dá momentálně gól. Červus (Červenka) má velkou formu, celá jejich lajna hraje výborně a je radost se na ně dívat,“ říká Michael Špaček.

Parťák Filip Zadina cítí, že je kam přidávat: „Makáme, asi to trochu zjednodušíme a půjdeme víc do branky, abychom byli také produktivní a pomohli první lajně.“

Když se pak po kanonádě s Kazachstánem dostal k tématu i kouč Radim Rulík, začal se mračit. Na zdánlivě banální dotaz, zda se zabývá produktivitou druhé formace, odvětil: „Řešili to trenéři?“

Dostal odpověď, že ne, ale právě Filip Zadina mluvil o zjednodušení hry a větším tlaku do brány. „Aha, tak se ho na to zeptejte, jak to vyřešili. My jsme to jako trenéři neřešili,“ ukončil debatu.

Podobnou taktiku rád praktikoval například někdejší kouč Toronta nebo Detroitu Mike Babcock, vyloženě se v ní vyžívá v NHL i John Tortorella. Spočívá v tom, že pokud se novinář dotkne nepříjemného tématu, kouč nikdy nepřechází v neutrální odpověď, ale mění atmosféru debaty.

Cesty k tomu jsou dvě. Buď začne s novinářem laškovat, vtipkuje a odvede konverzaci úplně jinam ve stylu, že mu začne komentovat oblečení, nebo přejde do ofenzivnějšího tónu.

Radim Rulík v takové chvíli zásadně volí variantu B, tedy útok. Smyslem většinou je, že i vydává určitý signál do kabiny, že věci se řeší vždycky tam, případně na menším mítinku. Nerad ze svého týmu někoho kritizuje veřejně a snaží se k tomu nikdy nedávat jedinou záminku. Faktem je, že i kdyby takový pocit měl, nejdřív věc řeší s hráčem a v drtivé většině i den po zápase, až se podívá na video a srovná si myšlenky.

Zmíněná taktika má ještě jeden dopad. Někdy se stane, že média nepříjemný dotaz příště nepoloží. I tohle je ale součást hry a taktiky, jak pracovat s týmem. Někteří trenéři ji napříč sporty využívají, jiní ne.

Trenér samozřejmě vidí, že směrem k zápasům o medaile nelze mířit pouze s hrozbou jménem Pastrňák. Potom je také fakt, že proti soupeřům, kterým teď národní tým čelil, se špatně určuje, jestli a jak věci fungují.

Například Nečas je nejsilnější ve chvíli, kdy dostane kotouč do plné jízdy. V tu chvíli je schopen překonat ve středním pásmu nachystanou obranu, vletět s pukem na hokejce do útočné zóny a rozjet gólovou akci.

Problém je, že zatím nehrál proti soupeři, se kterým by taková věc šla vůbec aplikovat. Proti Švýcarsku nenastoupil, čekal na ztracenou výstroj. Dál mělo Česko proti sobě týmy, které se vyskládaly do defenzivního valu a spíš čekaly, co přijde.

Tím pádem Nečasův funkční způsob, kdy se žene ve velké rychlosti dopředu a překonává s pukem jednoho bránícího hráče za druhým, nešlo spustit. Většinou Česko drželo dlouho puk v útočné třetině, což je úplně jiný hokej, než který se dá očekávat v zápasech o medaili.

„Víme, že bychom mohli hrát lépe. Ale ve výsledku je opravdu teď jedno, kdo dá góly. Pracujeme na tom, abychom vyhrávali zápasy. Klíčová fáze teprve přijde a fakt nezáleží, kdo sbírá body,“ přidává pro Seznam Zprávy svůj postřeh i Michael Špaček.

Rulíkovi by mnohem víc vadilo, kdyby jeho formace propadala a hráči se nevraceli do pozic po ztrátě puku. Také by ho štvalo, kdyby nechávali soupeře volné po vhazování, protože tam má každý jasně danou pozici. Tohle se neděje. Proto jeho „neřešíme“ nemusí být žádná maskovací taktika, ale spíš opravdu signál, že chtějí působit v trenérském štábu k hráčům s maximálním klidem a důvěrou.

Doteď navíc ani jednou nezměnil ze své vůle složení útočných formací. Jedná tak pouze ve chvíli, když musí a vypadávají marodi. Výjimkou bylo, že do hry vypustil Adama Klapku, když jednou nechal odpočívat Jakuba Fleka.

Všechno ale může změnit noční vývoj v NHL. Jeden hráč na soupisce reprezentace stále chybí, a pokud by Toronto nezvládlo sedmé utkání play off, mohl by být volný David Kämpf. „David je hráč, o kterého bychom měli velký zájem. Pokud by to jeho zdravotní stav umožnil a má chuť přijet, což věřím, že má, tak bychom byli rádi,“ přikývl i Rulíkův asistent Jiří Kalous.

Kämpf před rokem v Praze hrál skvěle právě s Nečasem a na druhém křídle měli střelce Dominika Kubalíka. Centr Toronta je skvělý bruslař se silným defenzivním nastavením, které má třeba Lukáš Sedlák.

Pokud by byl skutečně k dispozici, v úvahu by připadal jeho start nejspíš až ve čtvrtfinále, které se hraje ve čtvrtek. A v tu chvíli by se rozhodně do sestavy muselo sáhnout, protože se právě nabízí spojení s Nečasem. Na druhou stranu proti Německu a hlavně proti USA se může ukázat, že spojení Špačka s Nečasem a Zadinou je funkční, protože oba soupeři už spadají do čtvrtfinálové kategorie.