Rostl tak rychle, až mu chtěli sešroubovat koleno. Teď vykročil k NHL

Na to, že Václavu Nestrašilovi je teprve osmnáct let, zažil dost silných příběhů. Jen většinu z nich by málokdo chtěl kopírovat. Nyní si ho v draftu NHL vybralo Chicago, má skvělou startovací pozici pro velkou kariéru, dopředu navíc získal angažmá na Univerzitě Massachusetts, zahraje si prestižní ligu NCAA. Získá klíčový čas, aby dozrál. Je hodně vysoký, což je nyní jeho velká přednost. Současně to mohla být ale i stopka.

„Bude hrát v NHL. S vůlí, kterou má? Pro mě je nevybroušený diamant a z ročníku 2007 je nejlepší hráč mezi našimi útočníky,“ říká Martin Podlešák, bývalý hokejista, dnes agent, ale v tomhle případě jen rodinný přítel, který se s Nestrašilovými zná dlouho a dobře ví, čím si útočník prošel.

Když se lámaly covidové roky 2020 a 2021, u Nestrašilů se řešily jiné věci než hokej. Magnetická rezonance odhalila, že třináctiletý hokejista má třícentimetrovou díru v koleni. Rostl tak rychle, že mu tam vznikala dutina. Kosti se nespojovaly k sobě a pohled lékaře zněl, že se kosti musí fixovat.

„Doktor na Bulovce mu řekl, že je s hokejem konec, protože mu koleno přišroubuje. Žena Vášu chytala, protože se zhroutil. To byla úplně šílená věc, která zazněla takhle natvrdo od velmi zkušeného lékaře,“ líčí těžký podzim 2020 táta Václav Nestrašil starší.

Rodina ale nevěřila, že takhle vypadá jediná možná cesta.

„Zachránili nás dva lidi,“ okamžitě vypálí otec čerstvě draftovaného borce. „Moje žena objezdila velkou spoustu lékařů a jeli jsme i na kliniku pana profesora Koláře. Byl tam pan doktor Frei, který nám dal hrozně hezký a srozumitelný argument, kterého jsme se chytli,“ vzpomíná si.

Zněl, že tělo si prochází velkou vývojovou bouří, tělo se bude měnit a růst. Doktor prosazoval teorii, že by mu dal ještě šanci, ať si všechno porovná samo. Se sportem byl konec, ale ne navždy. Jen pauza.

Nakonec se natáhla na osm měsíců, rodiče koupili domů přístroj na magnetoterapii, aby se koleno prokrvovalo a vyživovalo se.

Jenže ani když bylo všechno v pořádku, vyhráno nebylo. Když Václav Nestrašil nesportoval, tělo pracovalo dál. „Vyloženě se splašilo, přišel růstový spurt dva centimetry za měsíc. Najednou zase naskočila Osgood-Schlatterova choroba, která trápí všechny, kteří rychle rostou. Tam bylo pro Vášu všechno strašně bolestivé,“ pokračuje otec hokejisty.

Teď přichází řada na druhého muže, který měl velký podíl na tom, že dál pokračovala hokejová kariéra. „Tím je docent Martin Musálek z FTVS. Spočítal biologický věk, vysvětlil nám, že Váša bude zrát pomalu a velmi dlouho. Vrchol máme čekat až někdy po dvaceti letech. Dal nám naději, že ti, co zrají pomalu a nezlomí je to, mají procentuálně velkou šanci, že uspějí,“ vybavuje si Nestrašil starší.

Hokejové příjmení není náhoda. Všichni tři první synové Václava Nestrašila hráli hokej. Nejdál to dotáhl Andrej, který hrál do vážného úrazu zad v roce 2016 NHL. Pak se zkoušel vrátit, ale nakonec udělal velkou kariéru v Evropě, aktuálně patří mezi klíčové muže zlaté třinecké generace.

Lucie Nestrašilová, maminka Václava, ve svém podcastu „Hokejová máma“ vzpomínala, že manžel se nijak neupínal k vizi, že i z jeho čtvrtého syna bude hokejista. Tady od začátku šlapala na pedál spíš ona. Václav Nestrašil starší si hokejový příběh zažil už třikrát. Nakonec se rozjel i čtvrtý.

Když se junior na osm měsíců sportovně úplně zasekl, prý vůbec neměl v hlavě myšlenky, že tohle znamená konec hokejové cesty. Nezáleželo mu na ní, nebral ji jako hlavní. „Jsem jako táta hodně přísný. Asi i dost tvrdý, když kluci lajdačí nebo frajeří. Ale tady se stalo něco, za co Váša nemohl. Strašně jsem mu chtěl pomoci,“ říká.

A tedy hokej? Kariéra, když ve dvanácti letech zářil a na turnajích pravidelně dostával sošky pro nejlepšího střelce? „Neřešil jsem to. Fakt ne,“ zní odpověď.

Václav Nestrašil se u syna přepnul do jiného módu: „Bylo mi strašně líto, jak z vrcholu spadnul na dno a chtěl jsem pro něj dělat maximum. Nepřemýšlel jsem, jestli to k něčemu bude, nebo ne. Chtěl jsem jen jako táta dát najevo, že jsem tady pro něj. Tečka. Se ženou jsme ho hodně podporovali. Na svoje poměry jsem byl na něj hrozně hodný a pozitivní,“ usměje se.

Třem starším synům dával do cesty velkou výzvu: dostaň se na gymnázium, jestli tam nebudeš, odhlásím tě z hokeje. „Nechtěl jsem, aby kluci byli blbí kvůli hokeji, tady jsem jim trochu vyhrožoval. Ale všichni přijímačky udělali,“ líčí.

U nejmladšího syna udělal výjimku. Svolil, že nemusí jít na nejtěžší školu, cennější bylo, aby dal svoje tělo dohromady. Vnímal, jak junior miluje hokej. „Nevěřil jsem, že se vrátí na vrchol. Ale chtěl jsem mu dát šanci, aby měl možnost dělat něco, po čem opravdu touží. Dovolil jsem mu, že nemusí dělat přijímačky na gympl. A do dvou let se dostal na univerzitu v Americe. Pánbůh tohle všechno vrátil, smířil jsem se s tím, že Vašík nebude mít klasické vzdělání, ale najednou máme skvělý vzdělávací program spojený s hokejem,“ těší Nestrašila staršího.

Mimochodem, když o synovi mluví, zásadně používá oslovení Vašík, nebo Váša.

Po návratu k hokeji Nestrašilovi nečekali, že přijdou nějaké problémy. „Druhý rok byl ale mnohem horší, než první. Když nám zakázali sport, nějak se z toho šoku dostanete. Nastavíte si rok, že to nějak půjde. Ale ten druhý byl strašný,“ líčí otec.

Hokejistovo tělo dál rychle rostlo. Když rodina navštívila Martina Musálka na FTVS, útočník měřil 188 cm. Odborník jim vysvětlil, že ten dlouhý vývoj znamená, že se chlapec ještě zhruba o deset centimetrů vytáhne. Takže Václav Nestrašil trénoval vždycky pár týdnů, maximálně měsíc a nějaký sval si utrhnul, nebo natrhnul. Ve výsledku trvala fáze, že se začíná vždycky od nuly zhruba rok a půl.

„Byli jsme ve stresu po každém tréninku. Bude volat, že si něco utrhl? Pojedeme do nemocnice? Když nevolal, přišel domů a kulhal. Váša nám pořád říkal, že ho všechno strašně bolí. Ani nedovedeme představit, co prožíval. My u toho jen byli a trpěli taky, ale on to ještě reálně cítil na svém těle,“ přibližuje těžké období Nestrašil senior.

Když se dnes mluví o zájmu NHL, táta se jen usměje: „Draft je zázrak. Vážně, nic jiného.“

Rodina pochopila, že tělo se bude s růstovým spurtem dlouho vyrovnávat. Václav Nestrašil je teď ve fázi, že se na velkou kostru postupně nabalují svaly. „Rodiče chtěli, aby šel cestou, že bude mít delší čas na rozvoj. Nechtěli nic uspěchat, tak zvolili USHL a udělali dobře,“ líbí se tahle cesta i Podlešákovi.

Evidentně ji akceptují i kluby NHL. Nestrašil má potenciál hrát nejlepší ligu světa za pár let, určitě ne hned. Ale jednou by se v ní prosadit mohl.

Skauti totiž na pojem biologický věk hodně dají. Vyloženě je přitahuje, pokud někomu ještě v osmnácti nerostou vousy a vědí, že tělesný vývoj zdaleka není u konce. Tohle je právě Nestrašilův příklad. Je typem hráče, u kterého nemá smysl nic tlačit, ale lepší je si počkat. Proto je tak dobře, že má nalinkovanou cestu přes univerzitu.

„Váša má opravdu veškeré dispozice, aby se do NHL jednou dostal. Je dobře vychovaný, vnímavý, pokorný a pracovitý kluk. Myslím, že musí být strašně dobře trénovatelný,“ těší se Podlešák s pozice pozorovatele celé cesty, kam všechno jednou zamíří.

Kdysi měl s útočníkem i jeden malý pohovor: „Když hrál ještě ve Spartě, s ročníkem 2007 a 2008 byli fakt špatní. Váša tam často kroutil hlavou a rozhazoval rukama, měl hodně špatnou řeč těla. Probírali jsme, že tohle nesmí dělat nikdy a nikde.“

Dnes takové věci Nestrašil nedělá. „Přestal to dělat už na Spartě. Připadá mi, že on opravdu ví, co dělá i proč to dělá. Ví, že hokej je dřina a je připravený ji podstoupit,“ dodává Podlešák.

Nestrašil se objevil v reprezentaci přitom jenom jednou na neoficiálním MS do 17 let. Jindy o něj národní tým nezavadil. Dnes je jedním z nejtalentovanějších českých hráčů, líhne se z něj obrovský obousměrný útočník a teď na jaře se stal i šampionem USHL.

Taky ví, že hokej může ze dne na den zmizet.