Divíšek o Spartě: Mohli jsme zase čekat a doufat. Ale smysl dává jiná cesta

Dvakrát za sebou Sparta skončila v semifinále, na titul čeká od roku 2007. Přitom na jaře všechno do sebe zapadalo tak, že je to její rok. „Měli jsme vynikající tým a byli přesvědčeni, že tentokrát jsme se trefili,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Tomáš Divíšek, člen představenstva, který nese hlavní zodpovědnost za sport.

Dlouho Sparta likvidovala celou extraligu, vyhrála základní část, v play off přelezla svoji „Nemesis“ z Třince. Jenže pak zase zaklapala závora. „Najednou jsme viděli problémy, které celou sezonu vidět nebyly,“ vrací se Divíšek k semifinálovému vypadnutí s Kometou.

Povídání s ním jsme rozdělili na dva díly, v dalším podrobně mluví o cizincích, které klub přivedl, a vyjde v úterý.

Proč tedy Sparta nevyhrála titul?

Nepodřídili jsme se týmu. Byly tam věci typu, že pohár vyhrát chci, ale k tomu chci být i vidět, stát se prvním, o kom se mluví a píše.

To jste zjistili až na konci sezony, když jste teď na jaře začali rozpouštět část jádra?

Až v té úplně nejvíc krizové situaci, tedy v play off s Kometou. Do té doby se nám všechno dařilo, nepřišel jediný problém. Když se objevil, ukázaly se naše mezery. Mysleli jsme si v předminulé sezoně, že borce do krizových situací máme, mysleli jsme si to i v minulé sezoně. Evidentně to tak nebylo, tak se je snažíme přivést teď. Třeba chybí jen malá věc, protože ve výsledku se nám hodně věcí povedlo.

Upřímně, v základní části vypadala Sparta nejlépe za poslední roky. Totální favorit na titul, kde nic nebylo špatně.

Řeknu to hrozně nerad, ale jak jsme neměli žádnou krizi, vlastně nám to nepomohlo, protože jsme neviděli, že by mohl být někde problém.

Na druhou stranu, ale to přece chcete, ne? Nemít krizi, vyhrávat, dojít pro pohár a hotovo.

Jasně, mám rád výrok fotbalového trenéra pana Škorpila. Když se ho novináři ptali na cíl, tak říkal, že chtěl pokaždé vyhrát všechny zápasy, získat 90 bodů, ale hráči mu to ve druhém kole většinou dojebali. Takže samozřejmě chcete vyhrát všechno. Jenže když to vezmeme vážně, potřebujete, aby se dohromady složily malé věci. Jak vypadala v sezoně Kometa?

Do zimy, než vyměnila několik hráčů, mizerně.

Právě, fanoušci vyhazovali trenéra a Libor Zábranský ho podržel. Dobře věděl proč, přitom kdyby takový krok udělal, nikdo neřekne v tu chvíli ani slovo. Hráči létali nahoru a dolů. Jenže v závěru sezony hráli tak dobře, že porazili dva týmy plné hvězd. Ještě to dokázali úplně stejně.

Pravda, tady neexistuje, že by někdo mohl nadhodit, že Kometa měla kliku. Zdeptala v sedmi zápasech vás, zdeptala v sedmi zápasech Pardubice.

Bavil jsem se o tom s Petrem Sýkorou (sportovní ředitel Pardubic), úplně stejně porazili nás i je v prvním, pátém a sedmém zápase. Když se podíváte na styl, na gólmana, všechno shodné. Kometa vyhrála zaslouženě, byla dobrá. Řeknu to upřímně, na jména byla z nás tří nejhorší, na týmové pojetí nejlepší. Taky hledali svoji cestu, před semifinále s námi byli v roli outsidera. Ale pořád si myslím, že jsme jim pomohli, aby si dokázali, jak jsou dobří. A už je nikdo nezastavil. Teď se vrátím zpátky, v týmu jsou vazby, je alchymie všechno sladit. Nám se to zatím nepodařilo, v krizových situacích jsme neobstáli.

A když to vezmu čistě na krizové situace, tak Vladimír Sobotka v nich obstál. Měl skvělou sezonu. Pavel Kousal je hráč s potenciálem hrát pravidelně na mistrovství světa, ale v krizové situaci selhal, podcenil defenzivní práci v sedmém zápase. Sobotku jste dál nechtěli, Kousala si necháváte. Ve zmíněných krizových situacích fungovali ale jinak. Rozhoduje jen věk?

Je mezi nimi jedenáct let rozdíl, Kousy ví, že jeho sezona dobrá nebyla, má potenciál se ještě hodně zlepšit. Kdyby rozhodnutí záleželo jenom na play off, Kousyho pustíme a Soba podepíšeme. S Tomášem Hykou a Michalem Řepíkem tvořil Vláďa Sobotka naši nejlepší lajnu. Řepa dával důležité góly, hrál fantasticky. Před sezonou jsme mu vzali kapitánské céčko a on celou věc vzal skvěle. Fungoval náramně. Jenže když se díváte na věci z jiného pohledu, spojení se Sobem, s Mírou Formanem a Michalem Kempným jsme zkusili už víckrát. Vždycky to bylo super, měli jsme parádní základní část, ale nikdy se nám nepodařilo dojít pro pohár. A teď, co dál, udělat to znovu? Dát sem dva tři kluky k nim? Zase bychom byli v příští sezoně výborní. Tím ale nechci říct, že jedinými viníky jsou tihle kluci, to vůbec.

Ale nejste přesvědčeni, že by se mělo něco změnit a Sparta by se měla posunout blíž k titulu?

Přesně tak, i když to zní krutě. Kempes měl těžkou sezonu, nehrál přesilovky, ale jinak to byl náš nejvytěžovanější bek. Formič byl duší týmu a je výborný kluk. Jenže jednou, podruhé, potřetí… Pořád je to stejné. Řekli jsme si, že omladíme, navíc jsme měli pocit, že kluci ze spodních formací měli pocit, že Vláďa Sobotka to zkrátka nakonec vždycky nějak zařídí a s Řepou udělají výsledek. Chceme probudit právě kluky, jako je Pavel Kousal, aby odpovědnost nesli oni. Aby se už nedívali na Soba.

Kdybyste titul vyhráli, Sobotka a spol. pokračují?

V prosinci jsme měli tým hotový, se Sobem jsme byli domluvení, že smlouvu budeme řešit po sezoně, jak dopadne. Kdybychom vyhráli, uděláme jen malé změny, starší kluky upozadíme a vytáhneme víc nahoru mladé kluky, kteří si zažili úspěch. Jenže průběh série s Kometou nás donutil myšlení změnit. Rozhodli jsme se do kádru říznout, aby byl lepší, a už teď chystáme další ročník 2026/27.

Chápu, že berete hráče do rolí. Ale je v pořádku, že ve čtvrtém útoku budou ve Spartě hrát pětatřicetiletý Fin Lajunen a Lotyš Dzierkals?

Zní to, že jsme se zbláznili?

To neříkám. Jen se dá čekat, že klub typu Sparty by měl umět zabudovat vlastní hráče do sestavy, ne jenom kupovat.

Hrozně rádi bychom tam měli kluky z juniorky.

Ale?

Většina kluků se vidí na přesilovce, chtějí hrát hokej. Když se podíváte na Janiho Laujunena, jeho myšlení je takové, že půjde na led a nedostane gól. Jde do zápasu kvůli práci, neřeší, jestli na šest minut, nebo na dvacet. Tohle nastavení nám pořád ještě chybí a hrozně rád bych tady měl naše kluky, kteří nepůjdou na led jen pro třicet bodů. Ale skočí tam, jakmile začne oslabení, ani se nedívají na trenéra. Takoví hráči mohou být ohodnocení stejně jako první lajna. Máme jednoho z nejlepších čtvrtých centrů v lize, Jani je profík. Doufám, že se od něj naši kluci něco přiučí, rád bych tam měl dvaadvacetiletého kluka od nás.

Ale nikdo tuhle roli nechce?

Málokdo to takhle cítí. Přitom to není ostuda nebo něco špatného. Dokonalý příklad je tady Aleš Hemský, což je jeden z našich nejlepších a nejšikovnějších útočníků, které jsme kdy měli. V Americe válel, ale najednou mu řekli, že musí bránit. Mohl v tu chvíli říct, že půjde do Evropy dělat ty svoje parádní kličky. Jenže Hemák chtěl hrát NHL, tak vzal roli a stal se z něj jeden z nejlépe bránicích hráčů v lize. Ukázal totální oddanost pro hokej. Tohle mu prodloužilo kariéru.

Někomu ji naopak ve dvaceti může nakopnout, když nemá Hemského ruce?

To je právě ono. Chtěli bychom si tyhle kluky chystat, že budou blokovat střely, vyhrávat buly. Až se zraní v áčku hráč ze čtvrté lajny, nepůjde do extraligy nejlepší střelec juniorky, ale právě kluk, který se na tuhle roli chystá.

Jen se pořád nedaří takový režim nastavit?

Moc ne, protože si pořád myslíme, že kdo nemá body, není hokejista. Navíc právě i přes takovou roli se můžete dostat úplně jinam. Vybavíte si začátky Martina Růžičky?

Do Třince přicházel ze Znojma jako defenzivní útočník.

Jo, ve Spartě předtím jako mladý kluk bránil ve čtvrté lajně. Dostal puk a házel ho na zadní mantinel. Nakonec se z něj stal excelentní bodový hráč, dostal se sem pílí, prací a nastavením. Začal tím, že bude bránit. My to máme ale trochu obráceně, že by kluci chtěli spíš hrát přesilovku. Defenzivní hráči jsou strašně cenění a chtěli bychom tady mít vlastní kluky. Jen je nemáme, což je prostě fakt. Rádi bychom si je jednou přes Litoměřice vychovali. Spolupráce s první ligou a začneme druhou sezonu, ale efekt bude vidět třeba po třech až pěti letech. Tohle zabere čas, ale rádi bychom na tuhle cestu taky najeli.

Před rokem Sparta ztratila vedení 0:3 na zápasy s Třincem. Teď jste prohráli v sedmém semifinále znovu, jen s Kometou. Stupňuje se tlak od majitele Karla Pražáka i na vás?

Pod tlakem jsem vždycky, zápasy sám hodně prožívám. Teď jsem pod výměnami podepsaný, že odešli Sob a další kluci, s tím jsem úplně v pohodě. Když se bavíme s lidmi kolem hokeje, kteří do týmu a obecně do hokeje vidí více, tak nám naše kroky schvalují. Jen to chce odvahu udělat větší krok a stát si za tím. Tlak od majitele je normální, s tím počítám. Jsme pod ním ale ve Spartě automaticky všichni, trenéři i hráči. Jen není úplně příjemný, když vám lidi nadávají. Ale nemám sociální sítě, nedostane se toho ke mně tolik.

Ve Spartě bez nich jde fungovat?

Naše PR oddělení mi chtělo teď v létě něco založit. Nakonec jsme si vyhodnotili, že je dobře teď ještě chvíli nic nemít. (usměje se) Ale děti je samozřejmě mají, takže s nimi jsem si musel promluvit, že asi na nějakou kritiku narazí. Sám s tím jsem v pohodě, i když děláte věci nejlépe, jak dovedete, nemusí se podařit. Titul nemáme, lidi se ozvou, což mi nevadí, ale vadí mi vulgarismy. Tohle je naše Sparta, já zodpovídám za to, jak vypadá. Nepříjemné je to z toho pohledu, že čekání na titul se pořád prodlužuje.

Zase takové Toronto má v NHL taky každý rok ambice, jen čeká ještě o 40 let déle, od roku 1967. Peklo vypadá pořád ještě jinak.

Před rokem jsme si říkali, že je to tady, náš čas přišel. Teď taky… Posloucháme teď, že jsme zase blbci. Nevím, jestli tohle o nás říkali lidi, když jsme dali v sezoně osmičku Pardubicím.

Spíš ne.

No a to je ono. My byli na rozcestí, že dál můžeme jít se stejným týmem a budeme doufat, že se něco změní. Budeme doufat několikátý rok po sobě, že ten gól nedostaneme, že ho dáme my, že to umíme…. Řekli jsme si, že dáme sestavě drajv a čekat už nemá smysl. S některými kluky jsme museli rozvázat platné smlouvy, což nikdy neděláte rádi.

Protože není příjemné hráčům oznamovat, že končí?

To je jedna věc, ale taky v tu chvíli je vidět, že jsme zklamali jako management. Pokud klukům dáte smlouvu a pak ji rušíte, je to chyba vedení, tedy nás. A nemá cenu řešit, kdo měl poslední slovo, prostě jsme se netrefili. Vidíte v hráči víc, než dokázal. V tu chvíli šláplo vedení vedle, což nás štve. S Formičem (Formanem) i Kempesem (Kempným) jsme se domluvili, všechno si vysvětlili. Oba jsou skvělí hráči a já jsem rád, že jsem se rozešli úplně v pohodě. Jen byla potřeba něco změnit. Bylo by samozřejmě krásné vyhrát všechno od prvního do posledního zápasu, smát se na sebe a všichni si tleskat. Ale tak to nechodí. Chceme být silnější v play off, dát týmu větší energii, zlepšit pohyb. Další věcí je, aby tým fungoval ve výsledku tak spolu, jak to předvedla Kometa. To už bude zase práce trenérů a lidí v kabině.