Je dobré být vyčůraný. Kušej o bláznivé formě i krásné cestě do top ligy

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zrovna se vrátil s paní a dvouměsíční dcerkou Ariou z procházky. „Je hodná, nechá mě vyspat,“ užívá si Vasil Kušej nové rozměry otcovství.

Je to znát i na fotbalovém hřišti. Dobře vyspaný táta Vaska řádí ve fotbalové lize jako nikdo jiný. Od příchodu do Slavie zapsal v 15 zápasech 11 gólů a tři asistence. Skóruje každých 77 minut, což je bláznivé. Výrazně přispěl k titulu. V Praze se pětadvacetiletý ofenzivní reprezentant rychle zabydlel.

„Je to fajn. Jsme kousek od rodného Ústí i od Edenu. Máme tu všechno, jsme spokojení. Občas mě štve doprava, ale jinak je to v pohodě,“ usměje se.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, co od něj vyžaduje trenér Jindřich Trpišovský, co se učí od parťáka Lukáše Provoda a jaké má další sny.

V prvních dvou kolech sezony jste si připsal gól a dvě asistence. Vezete se na vlně ještě z minulého ročníku?

Jsem hrozně rád za to, jak mi vyšel konec minulé sezony, jak se mi povedlo probojovat do základní sestavy. Jsem rád, že jsem si to přenesl i do další sezony. Je potřeba být správně nastavený, hlavně zůstat nohama na zemi, být pokorný a pracovat pro tým. Tým vám to pak vrátí. Těší mě, že to zatím tak funguje. Doufám, že to tak bude fungovat i nadále a pojedeme společně dál na vítězné vlně.

Příprava Slavie je pověstná. Bál jste se galejí před sezonou?

Hodně jsem o tom slyšel, ale jsem typ člověka, který se na to dopředu připravuje individuálně, abych letní přípravu zvládl v pohodě. Šel jsem tomu naproti, aby bylo všechno v pořádku. Zvládl jsem to dobře.

Jak jste tomu šel naproti?

Měli jsme individuální plány. Dělal jsem si toho dost navíc, abych se připravil na běžecké věci, na náročnost přípravy. Byla trošku specifická skrz repre a také to, že jsme začali o deset dní později než ostatní. První tréninky byly náročné, když kluci byli napřed. Ale snažil jsem se co nejdřív dostat do toho, abych se jim vyrovnal. A to se mi povedlo za krátkou dobu.

Pavel Hoftych mi o vás vyprávěl, že když vás měl v Mladé Boleslavi, vyčníval jste nad všemi hráči v měření opakovaných sprintů, intenzity náběhů. Tahle čísla si hlídáte?

Sleduju to každý zápas. Je vidět, jak v přípravě byla na začátku běžecká data hrozná. Pocitově jsem se cítil těžkopádný. Už v zápase před generálkou to bylo lepší a generálka byla docela dobrá. Ligové zápasy už byly běžecky srovnatelné s tím, jak jsem se cítil v každém zápase minulé sezony. Dostávám se do optimální běžecké formy. Výsledky mám pořád stejné. Jsem rád, že to nejde dolů a že si to pořád udržuji nebo zlepšuji.

Byl v přípravě moment, který jste dosud nezažil, že jste toho měl dost?

Kluci měli desetidenní kondiční blok před námi, my ho měli zkrácený na pět dní. Neviděli jsme balon. To bylo trošku na hlavu. Ale nebylo nic, co bych si řekl, že je extra náročné. Hodně mi pomohlo, jak jsem se na to připravil. Pak jsem nebyl překvapený.

Vaše produktivita je neskutečná, trefujete se každých 77 minut, to je ustřelená bilance, kterou těžko udržíte dlouho. Užíváte si to?

Je pravda, že je to fakt šílené, jsem za to hrozně vděčný, že mi to tam tak padá a můžu týmu pomáhat. Bez kluků a týmového výkonu bych ty góly nedával, takže velký kredit patří týmu, že mi šance připravuje a pomáhá mi, abych byl takhle produktivní. Čísla jsou hezká, ale je potřeba makat dál pro tým, pak se mi bude všechno vracet.

Zlepšil jste se ve volbě řešení v pokutovém území – kdy vystřelit, kdy přihrát?

V tomhle jsem byl vždycky odlišný, že řešení jsem měl jiná než ostatní kluci. Hodně mi pomohlo v tomto angažmá v Mladé Boleslavi s Márou Matějovským, když jsem viděl, jak on řeší některé situace. Trenér Trpišovský mě i proto bral, věděl, že mám jiná řešení. Říkal mi, že jak jsem měl hodně asistencí, tak když mi to bude lepit, budu ve finální fázi důležitý. Což se teď potvrzuje. Doufám, že klukům budu tyto situace připravovat i dál.

Na koho v tréninku nejvíce koukáte ve Slavii?

Ve Slavii je to specifické. Konkurence je extrémně velká, každý trénink musíte být na špičkách a fakt makat, aby se najednou nestalo, že budete na lavičce nebo na tribuně. Ve Slavii makají na sto procent všichni pořád. Musíme se předhánět. Když jsem přišel, tak jsem se hodně díval na Lukáše Provoda, Tomáše Chorého a Ivana Schranze. Díval jsem se, jak útočníci makají, jak se pohybují v prostorech, jak mají navnímanou hru. Od Proviho jsem toho nakoukal docela dost. Hraje na stejné pozici jako já. Sledoval jsem, jak se chová.

Co vás u něj zaujalo?

Provi má skvělý dribling i cit pro hru. Levačku má dobrou. Když vezme balon a natáhne ten svůj krok, nejde moc zastavit. To, co po něm trenéři chtějí, dělá. Snažil jsem se to naučit – dělat to, co chtějí trenéři a co tým potřebuje. A přidal do toho svou nadstavbu. On vezme balon, uběhne  s ním pár metrů, získá území, podrží míč. Tohle bych u něj vypíchl.

Zatímco vy máte na hřišti nejraději situace, kdy můžete obejít soupeře i proti přesile, pláchnout za obranu?

Jsem na hřišti zdravě sebevědomý fotbalista. V situacích hodně improvizuji. Když nastanou, musím si v nich poradit. Nezaleknu se ničeho. Co bych řekl, že mám rád, jsou náběhy za obranu. Spolupráci s Tomášem Chorým, Lukášem Provodem. Otevíráme hodně prostorů, z toho pak můžu těžit. Hodně hráčů se soustředí na Chorase, je dobré být v tom vyčůraný a vyhledávat si jiné balony než soubojové.

Jste náběhový hráč, ale proti Slavii málokdy v lize hraje někdo otevřeně a prostorů pro náběhy v hlubším bloku není moc. Jak se vám daří je přesto vytvářet?

Jak hrajeme náročný, běhavý fotbal a pořád rotujeme, tak se prostor pořád někde otevírá. I když nehrajeme takové bazény, brejky, tak ten prostor tam je. I když jsou náběhy třeba slepé, otevírají prostor pro druhého hráče. Na náročnosti a neustálém běhání to máme založené. Je to jiné, než kdybychom hráli do plné obrany a posouvali se staticky.

Prozradíte něco z taktického plánu, co po vás trenér Trpišovský vyžaduje ultimativně?

Záleží hodně podle rozestavení a s jakým plánem jdeme do zápasu, ale víceméně je to u nás tak, že všichni útočí, všichni brání. Je jedno, kdo to je. Velký důraz je na defenzivu. A potom nadstavba do útoku. Hodně se po mně chce, abych chodil do náběhů za Chorase nebo za útočníky, abych trhal obranu. To je pro mě stěžejní.

Jste variabilní hráč, který zastane všechny ofenzivní pozice, do toho běhavý, takže ideální pro Trpišovského fotbal. Na jaké pozici se cítíte nejlépe?

Je pravda, že postů bych zvládl víc, jakákoli ofenzivní role mi svědčí. Nejlépe se mi teď hraje v útoku s Tomášem Chorým. My to hrajeme tak, že pořád rotujeme. V tom je to dobré, že nejsme upevnění na pozici. Volnost je pro mě lepší.

Jak velký to vlastně pro vás byl skok z Mladé Boleslavi?

Trošku jsem byl překvapený z intenzity tréninku. Z toho stylu tréninku, jak se ve Slavii hodně hraje jeden na jednoho. Držíte si svého hráče, takže pořád běháte. Adaptaci jsem zvládl v pohodě, byl jsem na to připravený.

Začátek jste měl těžší kvůli zranění.

Zranil jsem se čtvrtý den na soustředění.

Jinak byste byl nejproduktivnější hráč sezony, ne?

To se takhle nedá říct. Myslím, že všechno dopadlo, jak mělo. Vše má svůj čas. Třeba by to bylo jiné.

Na fotbale je hezké, že nevidíte za roh. Byl jste špatný z toho, že vám nejprve nevyšel přestup z Mladé Boleslavi do Utrechtu, který byl blízko, ale teď byste neměnil, že?

Jsem za to hrozně vděčný.

Když sbíráte body jako hokejista, kolik jich chcete mít na konci sezony?

Cíle mám vždycky dané před sezonou. Základ je, abych napodobil čísla z minulé sezony. Co bude navíc, budu rád. Ale za čísly se nehoním, pro mě je důležité, abychom vyhrávali jako tým.

Jak se vyrovnáváte s tlakem, že se berou jen výhry? To jste před Slavií neznal.

Tlak je ve Slavii enormní. Jsem typ člověka, který ale tlak nevnímá. Uvědomuji si sílu týmu, vím, že nám stačí jedna situace, abychom zápas zlomili. Nepanikařím, hraji stejně. Myslím, že v nastavení hlavy je má velká výhoda.

Zažíváte krásné období. Stal jste se tátou, dcera Aria se narodila 24. května na vaše narozeniny, což jste oslavil tehdy i gólem Baníku. Jste ještě pořád na obláčku?

Na obláčku jsem byl poslední měsíc. Nechal jsem se tím trošku unášet. Myslím, že je to dobře, užít si to, uletět. Tohle jsou věci, které se stávají jednou za život. Ale jakmile začala příprava na další sezonu, vše se zamklo a bylo potřeba zase pracovat od nuly.

Byly oslavy titulu náročné?

Tím, že partnerka byla těhotná a my slavili už po Olomouci, tak jsem to oslavil. Ale byl jsem pořád připravený, kdyby cokoli se stalo, abych byl nápomocný. Takže jsem to nepřeháněl. Samozřejmě po porodu jsem si to užil. Patří to k tomu. Byl to můj první titul, narodila se mi první dcera, takže jsem za to trošku vzal.

Jaké máte další sny?

Před třemi lety jsem byl ve druhé lize v Prostějově a snil jsem o tom, abych si vůbec první ligu zahrál. Pak abych měl větší přestup. A teď najednou mám pohár v ruce. Událo se to všechno strašně rychle. Jsem vděčný, že jsem mohl stát na tom stupínku a pohár si zvednout, že jsem to mohl zažít. Další cíle jsou, abych ten pohár zvedl ještě několikrát. Teď nás čeká Liga mistrů, to byl můj další sen. A třeba ještě postoupit s reprezentací na mistrovství světa, probojovat se do sestavy národního týmu.

Už máte tu ikonickou hymnu Ligy mistrů v hlavě?

Ještě musíme koukat osm kol na ligu, než tohle přijde. Pak teprve řešit Ligu mistrů. Samozřejmě se na ni všichni těšíme, chceme se na ni dobře připravit. Všichni jsme správně nastavení, že si Ligu mistrů nejdeme jen užít a zahrát, ale budeme se snažit udělat co nejlepší výsledky, abychom ukázali, že tam jsme právem, a předvedli sílu týmu.

Většina expertů míní, jak je Slavia v lize odskočená, že bude znovu dominovat. Jak se vám to poslouchá?

Celý klub je nastavený tak, že se koukáme hlavně sami na sebe, ne na to, kdo co říká. Uvědomujeme si, co titul znamená. Dáváme do každého zápasu sto procent. Začátek teď nebyl nejlepší, ale důležité je, že jsme zvládli zápas s Bohemkou a že se rozjíždíme. Všichni říkají své názory, ale důležité je, co předvádíme na hřišti. Věřím, že tým je tak silný a správně nastavený, že se rozjedeme a titul obhájíme.

Velký rozdíl oproti angažmá v Mladé Boleslavi je divácký zájem. Jak si užíváte podpory fanoušků Slavie?

To, co předvádí Tribuna Sever, je neuvěřitelné. Takovou základnu fanoušků nemá v republice nikdo. Je to náš velký hnací motor. Bez nich by to bylo složitější. Za to jim patří velký kredit. Podporu vnímám. Jsem rád, že jsem jim ukázal, že na to mám a že sem patřím, že mě už přijali. Samozřejmě jsem viděl i nějaké negativní komentáře na mou osobu…

Myslíte, když jste přicházel?

Jo. Jsem rád, že jsem ukázal, že můj příchod je pozitivní. Chtěl bych jim tímto poděkovat za to, že mi věří a že si mě oblíbili.

Jak moc si vás oblíbil reprezentační trenér Ivan Hašek? Snažíte se ho přesvědčit, že patříte i v reprezentaci do sestavy?

Samozřejmě. Reprezentace je nejvíc. Chtěl bych odehrávat víc zápasů a víc minut. Musím podávat co nejlepší výkony a ukazovat trenérům, že mi mohou věřit, že do sestavy patřím. Je to vždy na trenérovi.

Mimochodem, vaše cenovka na renomovaném Transfermarktu vystoupala na čtyři miliony eur, co na to říkáte?

Je to pěkné. Mám rád čísla, statistiky, a když vidím růst, tak je to pro mě ještě větší motivace – chci být výš a výš. Myslím si, že tohle ještě není můj konec.

Přestup ze Slavie teď není téma, ale ve fotbale se věci dějí rychle, čehož jste příkladem. Je těžší přestoupit ze Slavie do zahraničí, když jste v klubu, který vlastně prodávat nemusí?

Ze Slavie bude těžší přestupovat, je to velkoklub, patří mezi evropské týmy. Je tady všechno – zázemí, fanoušci, evropské poháry. Je to něco jiného než v jiném českém klubu. Ale myslím si, že pokud hráč ukáže kvalitu i v Evropě, tak by přestup do top ligy mohl přijít. Ale teď to není téma, soustředím se na to, co je nyní – na ligu a Ligu mistrů.

Malick Diouf a další příklady inspirativně ukazují, že se dá jít ze Slavie i do Premier League.

Přesně tak, těch případů už bylo několik. Motivace, že to jde, je obrovská. Cesta je to krásná, chtěl bych ji napodobit.