Článek
Vždycky byl osobností. Se sportovními funkcionáři starého režimu si netykal, a tak mu zkrátili kariéru. Ale nevzdal se. Trénoval, dokonce i lichtenštejnskou reprezentaci, působil jako funkcionář v Mezinárodní lyžařské federaci (FIS), byl podnikatelem a starostou Špindlerova Mlýna. Dodnes nadšeně sleduje lyžování a olympiádu v Pekingu a skládá obdiv Ester Ledecké.
Pane Zemane, co byste řekl na závěr soutěží o olympiádě v Pekingu?
Chci říct jednu věc, že největší úlohou sportu je spojovat lidi. To, že tam do Číny svět přijel a viděl, co viděl, nás nějak ovlivňuje. A to samé, ty davy cizinců zase nějak ovlivňují Číňany. Olympiáda tam běží i v televizi. Aspoň někteří začnou uvažovat o tom, co vidí. Vztahy to posouvá dál. Když to všichni vidí, to se nemůže neovlivňovat. Právě v tom je sport důležitý.
Mám svou vlastní zkušenost, když jsem sportoval a pohyboval se v cizině za komunistů. Co mi kdo mohl namlouvat o nějakých nezaměstnaných na Západě, když jsem viděl, jak tam všechno funguje. To, co vidíte na vlastní oči, vás pak ovlivňuje. Osobní zkušenost posouvá vztahy někam úplně jinam. Třeba že vše není jen o penězích.
Byl jste slavným závodníkem, lyžařským funkcionářem a starostou. Co děláte dnes?
Už jsem konečně dospělý. Jsem v důchodu, všechny aktivity jsem ukončil, včetně práce v komisi Světového poháru ve FIS.
Co mi kdo mohl namlouvat o nějakých nezaměstnaných na Západě, když jsem viděl, jak tam všechno funguje.
Ale pořád rád lyžujete, kde nejradši?
Lyžuji rád, protože je to dobře vymyšlený sport. Nahoru se vezete a dolů vlastně taky, je to má dobrá kancelář. Já dnes nejraději lyžuji v Kitzbühelu nebo v italských Dolomitech. Libí se mi třeba v Alta Badii – je tam hezké prostředí, dobré jídlo, víno…
Ester Ledecká jde ve vašich stopách, vy jste také zvládal rychlostní disciplíny. Jak se dnes změnil sjezd a super-G oproti minulosti?
Myslím, že největší změny proběhly v úpravě tratí, přípravě, preparaci. Úprava pisty je dnes naprosto dokonalá. Tehdy to bylo hrbolatější, na tratích zůstávala kvanta sněhu a násobně se tím i zvyšovala rizika pádů nebo úrazů. Bezpečnost včetně zabezpečení sítěmi je dnes o třídu jinde.
Jezdí se dnes rychleji?
V průměru se jezdí rychleji, hlavně díky tomu, že pisty jsou rovnější, hladší. Ale nemyslete si, i za nás už byl průměr třeba jednou v Garmischi přes 115 km/hod. Průměr, tak si umíte představit, kolik jsme v některých úsecích jeli. Ale tam to bylo tehdy takové ledovaté, firnovaté a rovné. Takové podmínky bývaly jednou za čas. Dnes se jezdí rychleji také díky kombinézám a materiálu.
Co říkáte Ester Ledecké? Přitom není z hor…
Ester je supertalent, pro mne nepochopitelné, vůbec tomu nerozumím. Ale není důležité, že není z hor, protože logistika dnes není žádný problém. Trénovat se stejně musí v Alpách. Jde spíš o to zázemí, přípravu. A hlavně o to, že je opravdu talentovaná. Díky rodině. Je hodně těžké dotáhnout to na vysoké úrovni tak vysoko, trvá to dlouho. Je to náročné finančně, fyzicky i duševně.
Na lyžích to má Ester samozřejmě těžší než na snowboardu, protože jsou vyrovnanější. A jak se musí dělit mezi oba sporty, tak je složitější soupeřkám stačit.
Je výhodou, že se její kariéra odvíjí v rodinném týmu?
V rodinném týmu, když se v tom vyznají a funguje jim to, je ten proces dokonce nejefektivnější. Program se staví na jediného člověka, což se nakonec stejně dělá i v těch velkých týmech. Program musí být ušitý na Hirschera a podobné vyladěné mašiny. V rodinném týmu to všechno ale běží automaticky a zcela přirozeně.
Vy jste začínal na velké scéně na mistrovství Evropy juniorů v roce 1974 v Jasné třetím místem ve slalomu. Ale končil jste relativně brzy už ve 25 letech. Psalo se, že kvůli zranění, ale někdo říká, že to bylo trochu jinak…
Byl jsem zraněný, ale vrátil jsem se, myslím, v dost dobré formě. Skončil jsem proto, že mne vyhodili z manšaftu. Byla v tom trochu politika. Měl jsem svou hlavu a bafuňáři mne neměli rádi. To vám nikdo nepomohl. Pro mne byli bafuňáři největšími soupeři.
Kdo je Bohumír Zeman
- Narodil se 26. května 1957 ve Vrchlabí.
- Byl třikrát akademickým mistrem světa a vyhrál tři závody Evropského poháru. První body do Světového poháru získal v lednu 1976 sedmým místem v Arlberg-Kandaharu. Během kariéry skončil ve Světovém poháru 16× v první desítce. Nejlepším umístěním bylo třetí místo v obřím slalomu v kanadském Mont Sainte-Anne (březen 1980). Nejlepším umístěním v celkové klasifikaci SP bylo 17. místo v sezoně 1978/1979. O rok později byl desátý v pořadí obřího slalomu. Na olympiádě v Lake Placid v roce 1980 skončil 13. ve sjezdu, 14. ve slalomu a 19. v obřím slalomu. V kombinaci sjezdu a slalomu, za kterou se neudělovaly olympijské medaile, obsadil dokonce čtvrté místo. Kariéru ukončil ve 25 letech v roce 1982.
- Poté působil jako trenér (vedl i lichtenštejnskou reprezentaci), funkcionář (ředitel závodu Světového poháru ve Špindlerově Mlýně), podnikatel a starosta Špindlerova Mlýna. Jeho dcerou je skikrosařka Andrea Zemanová.
Sledoval jste Peking a ty podmínky? Zvláštní sníh, ne?
Je to tím kontinentálním počasím a důsledkem je tenhle přemrzlý sníh. Sníh je totiž živý, vždy je jiný, jediný den není stejný, mění se dokonce z hodiny na hodinu. A právě v tom je sjezdové lyžování také krásné. Nikdo nemá nic jistého. Servismani odhadují, co a jak, jak správně brousit, mazat, všechno se musí přizpůsobovat situaci.
Když se od začátku jen stříká technický sníh, nejsou v něm žádné krystaly. Proto se pak chová jako kuličkové ložisko a lyže jsou na něm neklidné. To mohl být problém pro Shiffrinovou i pro Vlhovou. Jenže Petře se s tím podařilo dřív vypořádat a nakonec získala zlato. Když jezdíte na ledovci, trénujete na mixu umělého a přírodního sněhu a pak přejdete na takový sníh, jako je v Pekingu, musíte si na něj déle zvykat.
Za vás ale ještě umělý sníh nebyl…
Za mne nebyl, spíš se pisty prošlapávaly a prolévaly vodou. A ta zařízení byla jiná, vody nebylo tolik, a podmínky byly proto jiné. Někdy se na povrchu udělala krusta a pak to bylo nebezpečné. A sypal se i salmiak.
Je hodně těžké dotáhnout to na vysoké úrovni tak vysoko jako Ester. Trvá to dlouho. Je to náročné finančně, fyzicky i duševně.
Byly tehdy lyže jiné než dnes?
Největší rozvoj proběhl v 60. a 70. letech, kdy přišly umělé hmoty, lamináty. Lyže jsou dnes asi docela podobné, ale zkrátily se a jsou víc vykrojené. Představte si, že slalomky byly dlouhé 205 cm. Proto tehdy Stenmark začal jezdit obřák na slalomkách, které byly kratší než obřačky.
Co jste říkal Francouzi Clareymu a jeho druhému místu ve sjezdu ve 41 letech?
Já mu přál, aby vyhrál. Je neuvěřitelné, že to vydrží tak dlouho, takové vypětí. Ti staří chlapi, co teď jezdí sjezd a pořád vyhrávají, jsou líp naprogramovaní, kalkulují s méně chybami.
Jak to bylo s tím vaším vyhraným Kitzbühelem? Dodnes tam jezdí kabinka s vaším jménem…
To bylo vítězství vůle nad rozumem. Sjezdaři mají ambice a ctižádost větší, než normálně uvažující člověk dokáže pochopit.
