Kluci se jí smáli. Teď má pět olympijských medailí a miliony dolarů

Akrobatické lyžování žen není tím absolutně největším trhákem programu zimních olympijských her, přesto si tento týden vysloužilo komentář amerického viceprezidenta J. D. Vanceho. Nebo přesněji: komentář si vysloužila hvězda toho sportu Eileen Guová.

Politik pochopitelně nerozebíral obtížnost triků ani hodnocení rozhodčích, ale pouze a jen státní příslušnost rodačky ze San Francisca. Pětinásobná olympijská medailistka totiž reprezentuje Čínu, vlast své matky.

„Myslím, že někdo, kdo vyrůstal v USA, kdo využíval náš vzdělávací systém a svobody a práva, které z této země dělají tak skvělé místo, by měl chtít USA také reprezentovat,“ řekl pro stanici Fox News. A dodal, že on bude palce držet těm, co se identifikují jako Američané.

Nebyla to první a zcela jistě ani poslední podobná debata, jež provázejí kariéru Guové. Od chvíle, co tři roky před minulými ZOH v Pekingu opustila americkou reprezentaci a rozhodla se pro Čínu, čelí tlaku i kritice. V obou zemích.

Byznysově se jí však tento krok určitě vyplatil. Začala vydělávat mnohem víc peněz a stala se nejbohatší sportovkyní světa z těch, které nehrají tenis.

Ročně si podle magazínu Forbes přijde na 23,1 milionu dolarů. Přitom pouze drobnou částku, 100 tisíc dolarů, tvoří odměny za výsledky na závodech. Ne, akrobatické lyžování není z ekonomického hlediska žádné terno. Guová se ale stala reklamním miláčkem společností toužících oslovit mladou generaci na dvou největších trzích.

Její životní příběh je ovšem čímkoli jiným než americkou pohádkou o dceři chudé imigrantky, která ke slávě a bohatství přišla.

Matka pocházela z prominentní čínské rodiny a po vystudování Pekingské univerzity odešla na Stanford pro titul MBA. Později pracovala v Lehman Brothers (ano, to je banka, jejíž krach v roce 2008 nastartoval globální finanční krizi), pak se v San Franciscu etablovala jako investorka.

Jméno otce veřejně známé není. Ví se pouze, že je Američan a studoval Harvard.

Už jako malá začala Eileen s lyžováním - ostatně matka byla i lyžařskou instruktorkou - a tam si musela zvykat na trochu tvrdší cestu. Dlouho byla jedinou dívkou v oddíle, proto často poslouchala uštěpačné poznámky. „Byly to třeba narážky typu: Dnes mi to vůbec nejde, jezdím jako holka,“ vyprávěla v předolympijském dokumentu pro HBO. „Jak nejlíp takovému klukovi odpovíte? Tím, že budete lepší než on.“

Proto i dnes v téměř každém rozhovoru nebo veřejném vystoupení mluví o tom, že chce být inspirací hlavně pro mladé sportovkyně.

Přelomovým okamžikem v jejím životě se stal rok 2019, kdy oznámila, že dál nebude reprezentovat USA a začne závodit v čínských barvách. Bylo jí 16 let a byla považována za velký talent.

Navíc se blížily zimní olympijské hry v Pekingu a komunistická vláda dělala všechno pro to, aby Čína uspěla. Nebo si aspoň neutrhla ostudu - to byl případ hokeje. Funkcionáři se tedy rozhlíželi po světě a hledali vhodné adepty.

Není to nic, co by sport neznal. Turecko už dlouhá léta loví v Německu fotbalové talenty s dvojím občanstvím, rodilí Kanaďané v hokeji reprezentují vlasti svých předků, v lyžařských soutěžích startují Afričané narození či vyrůstající v zemích s ideálními podmínkami pro zimní sporty atd.

Guová na rozdíl od mnohých jiných ovšem měla k Číně silnou vazbu. Trávila tam každé léto a v místních školách pilovala matematické dovednosti - bude se jí to jednou hodit, až také půjde na Stanford studovat kvantovou fyziku.

„V Americe se cítím jako Američanka a v Číně jako Číňanka. Chci budovat mosty mezi oběma zeměmi,“ těmito slovy odpovídala na dotazy, jak dokáže přecházet mezi tolik odlišnými světy.

Navíc papírově nikdy Američankou nepřestala být. I když Čína nepovoluje dvojí občanství, ona dostala výjimku.

Za vstřícnost se odměnila tím nejlepším způsobem. Na ZOH v Pekingu 2022 získala dvě zlaté medaile (U-rampa a Big Air) a jednu stříbrnou (slopestyle). Rázem se stala globální sportovní celebritou. V 18 letech.

Pochopitelně se to odrazilo i na jejích příjmech. Zatímco v Americe vydělávala 1-2 miliony dolarů ročně, teď se jako čínská olympijská vítězka dostala nad 20 milionů. Další peníze k ní putují přímo od státu, v rámci dotací na sportovní přípravu.

V Číně jí najednou bylo všude plno. Její tvář se objevovala na autobusech, budovách, billboardech, obálkách módních magazínů, v televizní reklamě. Podepsala lukrativní smlouvy s národními sponzory i globálními značkami, jako jsou Tiffany, Louis Vuitton, Red Bull, Porsche.

Jak moc jí „přestup“ byznysově pomohl, dokazují i statistiky ze sociálních sítí. Na Instagramu má Guová 2,6 milionu sledujících, na čínské platformě Weibo více než trojnásobek.

Aktuálně je čtvrtou nejlépe placenou sportovkyní světa. Zatímco tenistky významnou část peněz vydělávají hraním na kurtu, ona - podobně jako lyžařka Lindsey Vonnová nebo basketbalistka Caitlin Clarková - těží především ze sponzorských kontraktů. Odměny ze závodů jsou v podstatě jen kapesné.

Má to však i svá omezení. Guová se programově vyhýbá jakýmkoli kontroverzím, protože ji neprodává image rebelky. V jejím případě to znamená velmi opatrně se vyjadřovat k politickým a společenským otázkám. Nebo ideálně vůbec, týkají-li se Číny.

Opakovaně sice projevila sympatie k americkému hnutí Black Lives Matter, ale když se jí reportéři magazínu Time zeptali na genocidu Ujgurů v Číně, odpověděla, že na tohle téma není expert a že nevěří všemu, co se píše v médiích.

„Asi bych tam musela jet, mluvit s lidmi, kteří tam dlouho žijí. Musela bych vidět fotky a poslechnout si nahrávky. Přemýšlet, jak tu věc ovlivňuje historie. Přečíst si knihy o tom, jak ji ovlivňuje politika. Tohle je celoživotní hledání,“ řekla.

„Ona opravdu není aktivistka. Ona je kapitalistka, jejím cílem je vydělávat peníze,“ okomentoval to známý sportovně-byznysový insider Joe Pompliano ve svém newsletteru. „Nemluví tak proto, že by nebyla dost chytrá nebo že by jí na podobných věcech nezáleželo. Prostě ví, že jakékoli negativní zmínky o Číně by mohly zničit její kariéru.“

Ale ani v nové vlasti není Guová jenom za hrdinku. Internet se čas od času plní komentáři, které zpochybňují její loajalitu k Číně a obviňují ji z prospěchářství.

Loni už to nevydržela a ohradila se ve videu na sociální síti Douyin: „Za posledních pět let jsem Čínu reprezentovala na 41 mezinárodních závodech a získala pro ni 39 medailí. Přivedla jsem tři hlavní trenéry, národnímu týmu jsem věnovala lyže, pravidelně se Číny a žen zastávám na světové scéně. Co jste pro svou zemi udělali vy?“

Letos přidala do sbírky další dvě medaile na ZOH v Miláně. Neobhájila sice prvenství z Pekingu, ale díky stříbrům v Big Air a slopestylu už má pět medailí a to z ní dělá nejúspěšnější akrobatickou lyžařku olympijské historie.

Navíc po loňském zranění neměla optimální podmínky pro přípravu a spokojená nebyla ani s podobou olympijského programu. Podobně jako Ester Ledecká.

Měla pocit, že jako jediná žena účastnící se tří disciplín akrobatického lyžování byla znevýhodněna. Oficiální tréninky na U-rampě se překrývaly s finále v Big Air, tudíž se nemohla ideálně nachystat na dost odlišné závody. Nebyly jí povoleny individuální tréninky ani příprava se snowboardisty.

Stěžovala si u mezinárodní federace FIS, ale ani taková sportovní celebrita nebyla vyslyšena. „Je to proti olympijskému duchu. Jaký vzkaz tím vyšlete mladým akrobatickým lyžařům, kteří tento sport milují a chtějí startovat ve více disciplínách? Je to určitě věc, které se dalo předejít,“ napsala na Instagramu.

Tak třeba za čtyři roky k ní budou funkcionáři vstřícnější. Ostatně, byli by sami proti sobě. Hvězd, jako je Eileen Guová, nemá sport nadbytek.