Článek
Šárko, co jste říkala jízdě Ester?
Myslím, že je to skvělý výsledek. Ona měla těžkou pozici, zase všichni čekali zlato, přitom jela druhá, nemohla se podívat na ostatní. Ale ztrátu měla nakonec minimální, byla to hezká jízda.
Nepřišlo vám, že ta trať byla zvláštní?
Trať opravdu nebyla moc zajímavá, nikdo tam s ničím nebojoval, bylo to hodně i o materiálu. A vypadalo to, že závodnice, které jely na začátku, to měly z nějakého důvodu rychlejší. Nikdo se k té první sedmičce už nepřiblížil. Ani výborné sjezdařky s vyššími startovními čísly neměly šanci. Přitom nefoukalo. Jako by se ta trať z nějakého důvodu zpomalovala. Ale nic to nemění na tom, že páté místo Ester je skvělé.
Vyzkoušela si to a teď se bude připravovat na sjezd…
Myslím, že ve sjezdu je silnější. A také bude mít víc času se na sjezdovkách zabydlet. Bude mít několik dní, aby se na lyžích víc rozjezdila. I tak má vždy na to přeorientování se ze snowboardu na lyže a naopak strašně málo času.
Ještě jedna věc je zajímavá, a to jiný sníh. Zřejmě výkony také ovlivňuje?
Určitě, bylo vidět, že sníh některým závodnicím nesedí. Dnes jsem například viděla, že se i Mikaele Shiffrinové lyže dvakrát divně kously a že s tratí bojovala. Přitom je to technicky výborně vybavená lyžařka. Ale to samé potkalo i další závodnice včetně Petry Vlhové. U Petry je to tím, že jezdí hodně silově, dynamicky. Jenomže na tratích v Pekingu je třeba jezdit s extrémním citem. Petře ve slalomu nakonec moc pomohlo, že druhé kolo bylo postaveno náročněji technicky.
Sníh je v Pekingu opravdu jiný. Říkalo se, že by podmínky měly být podobné Coloradu, ale jsou přesto jiné. Jízdu na tom sněhu přirovnávají k jízdě na polystyrenu. Na druhé straně podmínky jsou stejné pro všechny a všichni se prostě musejí přizpůsobit. To je úděl závodníků, že si musejí poradit všude a se vším.
Změnila se technika hodně od vašich časů?
Řekla bych, že nijak zásadně, ani materiál. Spíš mi přijde, že závodnice do toho víc šlapou, víc riskují. Třeba Sara Hectorová, která vyhrála obří slalom a pak jela výborně i slalom, než vypadla, připomíná dynamikou mužský styl. Myslím, že se změnilo víc pojetí, že jezdí víc na hraně.
Na tratích v Pekingu je třeba jezdit s extrémním citem.
Co říkáte vůbec olympiádě?
Vidíme to, co nám chtějí ukázat, je to taková bublina. Ale myslím, že už je pozdě to dramaticky řešit. Teď má smysl spíš podpořit sportovce, ne je do těch dohadů zatahovat. To měl vyřešit včas Mezinárodní olympijský výbor, protože je samozřejmě spousta krásných míst, kde by olympiáda mohla být. Já se už moc těším na Paříž a Milán, že se olympijský sport vrátí do Evropy.
Čím vším se teď zabýváte?
Během olympiády se bavím komentováním lyžařských závodů ze studia, v televizi nebo na Radiožurnálu. Jinak dělím svůj čas mezi rodinu a práci. Vedu vlastní kliniku VO2MAX, kde se věnujeme péči o naše zdraví. Pracujeme se širokou veřejností, řešíme bolesti pohybového aparátu. Pomáháme dětem od novorozeneckého věku až po dospívající, které nastupují na dráhu vrcholového sportu. Těší mne, že přibývá dětí, které chodí v rámci prevence, třeba kvůli jednostrannému zatěžování. To mi dělá radost, že můžeme podporovat mladé sportovce.
