Srdce závodníka nejde vypnout jako rádio. Michkovi fandí prezident i Čína

Legendární Rallye Dakar, která zítra startuje prologem, pojede posedmé. V letech 2021 a 2024 skončil desátý, což byl v konkurenci třiceti továrních jezdců skvělý počin. Letos motorkář Martin Michek zažije v osmatřiceti jedno velké poprvé, v které už přestával doufat: také si vyzkouší postavení a výhody fabrického závodníka.

Po šesti letech opustil český tým Moto Racing Group. Upsal se mladé čínské stáji Hoto, která startuje na Dakaru podruhé. V rozhovoru pro Seznam Zprávy vypráví o nové výzvě i fanouškovi prezidentovi Petru Pavlovi.

Je angažmá v tovární stáji splněný sen?

Je, byť musím zauvažovat nad tím, že je to mladá fabrika, projekt. Jsem rád, že můžu být i zrodu a předat zkušenost, co jsem nabral v motosportu. Mohu být i u vývoje. Má to pro mě víc směrů, myšlenek.

Kdy vás oslovili s nabídkou?

V květnu mě pozvali na Taklimakan rallye, jeden z nejdelších závodů po Dakaru. Má přes pět a půl tisíc kilometrů, jela se 13 dní. Dakar je delší jen o den. Bylo to hodně náročné. Byla to první pozvánka do týmu v rámci zkoušení, jak budeme spolupracovat, kam se to vyvine.

Taklimakan rallye jste vyhrál, lépe jste se předvést nemohl.

Druhý byl Arūnas Gelažninkas, co jezdí Dakar, vítěz Malle Mota. Byla tam slušná konkurence. Velmi pěkná, složitá rallye. Rozmanitost Číny je neuvěřitelná. Jeli jsme v poušti, v kaňonech, dokonce i řekami a horami. Taklimakan a Gobi jsou jedny z největších pouští světa, super zážitek. Vyčítal bych si, kdybych to nezkusil. I kdyby to mělo trvat týden. V únoru mi bude osmatřicet, těch možností už by asi moc nepřišlo.

Přemýšlel jste nad tím, proč taková nabídka nepřišla už dřív?

Byla to možná jediná z fabrik, která nekoukala na to, že jsem z Česka, což je moc pozitivní. A možná i pro další české jezdce.

Jste průkopník.

Tak. Dokážeme se z malé země dostat dál. Když si top fabriky vybíraly jezdce, tak vzali i o trošku horšího Francouze nebo Španěla. Koukají hodně na marketing. Musí jim to dávat obchodně smysl. Vážím si, že nabídka přišla do Česka, že koukali na výsledky, na můj dakarský život a výkonnost. Fabriky KTM, Honda, Husqvarna a Hero mají za sebou třicet i čtyřicet let závodního vývoje, odskok tam je znát. Každý ví, co udělat, ale jsem hrozně rád, že jsem dostal tuhle šanci.

Jako továrnímu jezdci vám odpadá starost se sháněním asi 4,5 milionu korun, na kolik vychází účast na Dakaru? Stejnou částku jste potřeboval i na přípravu.

Je to tak, tohle se z velké části otáčí. V Číně jsem byl už čtyřikrát - na testování, závodech. Strávil jsem tam vždy měsíc. Nebylo to pro mě jednoduché rozhodování, mám tady rodinu a tohle je 12 tisíc kilometrů daleko. Hoto ještě nemá centrály po světě, zatím neprodukuje motorky do světa, ale bude. Jsou to prototypy. Není jednoduché sem dostat motorku. Věděl jsem, že tam budu muset trávit hodně času. Za půl roku mám nalétáno víc kilometrů než najezděno. Ale tovární nabídka se neodmítá.

Neváhal jste?

Jsem sportovec, který chce posouvat své hranice a dávat dál své myšlenky tak, abych se mohl posunout i po závodním životě. Hodně lidí v tom vidí jen to pozlátko, třpytivý diamant. Ale tak to není, přemýšlíte horem dolem.

Jaké další výhody obnáší být továrním jezdcem? Větší high technology, speciální tempomaty, materiál, pérování?

Dakar pojedu se strojem, se kterým jsme si prošli půlročním vývojem. Budeme vyvíjet dál, ale letos ještě technologie s tempomatem 30, 50, 90 nebude. Jak jsem říkal - je to mladší fabrika, která se snaží, má velké srdce, ale nejde všechno udělat za pár měsíců, byť bychom si to všichni moc přáli. Jsme ve fázi testů, změny nastavení. Po Dakaru budeme rozvíjet další věci. Tahle fabrika byla loni poprvé na Dakaru se čtyřmi motorkami a dojely všechny. Na to jsem také koukal. Nesedl bych na motorku, o které bych si myslel, že mě nechce dovézt do cíle.

Musíte se v tréninku žinýrovat, jestli něco rozflákáte, anebo už si nemusíte dávat takový pozor díky lepšímu zázemí?

Ba naopak, tohle je další výhoda. Chceme vědět, co materiál vydrží. Čím vím se rozbíjí, tím víc jsou všichni šťastní. Aspoň vědí, kde je chyba a co posouvat dál. Nikdo není šťastný, když se to rozbije na závodě, ale Dakar je jen jeden a nedá se nikde nasimulovat. Je to osm tisíc kilometrů, největší test, co budeme mít. Pustit se do toho proti takhle velkým hráčům, fabrikám, vůbec není jednoduché.

Vývojářská práce je také zajímavá součást kariéry jezdce. Snažíte se motorku ladit k obrazu svému?

Přesně tak. Ano, jsem fabrický jezdec, ale v balíčku je také testovací jezdec. Má to víc návazností i do budoucna. Z toho jsem nadšený, i když budou také horší chvilky. Nervozita pokaždé vznikne, nikdy nic není jen zalité sluncem. V tu chvíli se zase budeme učit, jak to vyřešit. Je to nová výzva, cíl. Chci být na nejlepším možném umístění.

Jak čínské dobrodružství podpořila vaše paní?

No… Seděli jsme nad tím. Věděl jsem, že to zabere hodně času, létání. V Číně jsou pro testování jedny z nejideálnějších podmínek. Za vším se skrývalo pro a proti. Vždy je to obětování něčeho. Oba jsme si uvědomili, že ježdění na motorce, Dakar, motokros, je můj život. Manželka mě podpořila. Snažila se mi udělat nejlepší zázemí. Za to jí patří velký dík. Nejsou to jednoduché chvíle, když je s dětmi sama. Sport občas potřebuje obětování. Jsem rád, že mám takovou rodinu, která stojí při mně.

Vaše žena musí být svatá. Podporuje vás, třebaže děláte nebezpečný sport a po kolapsu jater jste už jednou utekl hrobaři z lopaty.

Je to tak. Někdy je ale horší se mnou sedět doma u televize, než když jsem dvanáct tisíc kilometrů daleko. Ještě mám srdce závodníka. Nedá se vypnout jako rádio. Když jsou ještě šance, které by mě mohly posunout, je potřeba to vyzkoušet.

Vaším týmovým kolegou je Američan Mason Klein a Číňan Š' Chao-jü. Domlouváte se anglicky?

V Číně je to masakr, tam si nepřečtete vůbec nic a nikomu nerozumíte. Je jich hrozný mrak, mluví jen mezi sebou. Pouze pár lidí mluví anglicky, ne zas tak dobře. Fabrika je v Čchung-čchingu, což je jedno z nejlidnatějších měst světa, má 35 milionů obyvatel. Nepotkáte tam tolik cizinců jako v Šanghaji nebo Hongkongu. Využívám AI, chatGPT. To mi tam šíleně pomáhá. Nevím, jak bych se bez toho dorozuměl. Je to neskutečná pomoc, která vám přeloží detailně a lépe, než kdybych si překládat do angličtiny.

Čeká vás sedmý Dakar. Jaký bude?

Hodně kamenitý. Kolem Aluly budou kaňony, pak se jede do zimní části do Hailu. Bude to pestrý Dakar v každé etapě. Všude najdete náročné pasáže, ať jsou to přejezdy hor, úzké cesty, duny, vyschlé řečiště. Bude to stát za to.

Minule jste poprvé nedokončil kvůli technické závadě. S jakými ambice pojedete jako tovární jezdec?

Vždy se snažím ze sebe dát maximum možného. Loni se nám to nepovedlo skrz přetrhnutý řetěz. Bohužel je to kontroverzní téma, že jsem tam měl mít nýtovačku, nebo tohle.

Měl?

Má to jednoduché vysvětlení: když bude proti sobě hrát Real Madrid a Barcelona, a jeden tým bude mít na sobě pětikilové závaží, tak asi víme, jak to dopadne. To je má odpověď. Jedu v nejsilnější kubatuře proti nejsilnějším fabrikám světa, nejlepším jezdcům. Už takhle mám hendikep, že vezu víc věcí než oni. Nepřipadá moc v úvahu, že si budu brát ještě víc věcí na sebe.

Každé kilo je znát?

Jakmile budu mít o pět, deset kilo navíc než fabrický jezdec, tak nejen že mě to eliminuje v pohybu, ale uvědomte si, kolik se za těch 450 kilometrů speciálky nadřepuju, kolikrát jdu ze stupaček nahoru, dolů. A všechnu tu váhu tahám extra. Je to kubatura, kde se jede maximální tempo a každé kilo je znát.

Takže si zase dát do helmy dámské vložky a frčíte?

Jo! Budeme se snažit naopak odlehčovat, odlehčovat, odlehčovat. A snažit se nejen dojet. Fabriky tlačí na výsledek.

Vaším maximem jsou dvě desátá místa, takže aspoň to o stupínek vylepšit?

Bylo by to krásné, celá fabrika Hoto by byla nohou. Já tomu věřím, proto dělám ty kroky. Byť jsem nohama na zemi. Top fabriky berou tři top jezdce, kde je schopný jeden nahradit druhého, který může Dakar zase vyhrát. Osmnáct jezdců je top, já se chci mezi ně vejít.

Dakar přináší nejen závodní zážitky. Loni obletěla Česko fotka, jak opékáte na poušti špekáčky s prezidentem Petrem Pavlem. Jaké to bylo?

Silný zážitek. Měli jsme stan vedle. Takového souseda bych na Dakaru nečekal. Seděli jsme, kempovali. Je motivující, když taková osobnost, nejsilnější v České republice, přijede a podpoří takovou akci, dá jí důstojnost. Jezdci byli hotoví, když se dozvěděli, že prezident naší republiky za námi přijel. Cítil jsem, že český stát za mnou stojí. O to víc ta vlajka ve mně vzbuzovala větší emoce.

Prezident je vášnivý motorkář. Probírali jste mašiny?

Našli jsme společné téma. Oba jsme motorkáři. Zajímal se, jak se na Dakaru jezdí na různých terénech. Jak je to náročné fyzicky. Nedokázal si to představit. Byl můj soused v bivaku, kde jsme neměli žádnou asistenci. Sami jsme si rozdělávali ohně i stany. Ať to byl Peterhansel, Leob, nebo prezident republiky. Všichni jsme si byli rovni. Probírali jsme i průběh závodu, tréninky. Mohli bychom si povídat hodiny, ale limitoval mě čas, musel jsem odpočívat. Dvě hodiny jsme klábosili o dvou kolech, o našem společném zájmu. Bylo to skvělé.

Máte vzácného fanouška.

Je to příjemné. Ale jsem vděčný za každého, kdo za mnou stojí.