Článek
Výjimečný sportovní zážitek. Ve finále tenisového Wimbledonu se poprvé v historii utkaly dvě Češky, jedenadvacetiletá Linda Nosková přetlačila Karolínu Muchovou 6:2, 5:7, 6:3. V prvním setu dominovala, ve druhém nevyužila pět mečbolů a málem z toho byl velký obrat soupeřky.
„Říkala jsem si, že zápas začíná ještě jednou. Byla jsem na toaletě, opláchla se studenou vodou a začala znovu,“ popsala Nosková na tiskové konferenci.
O čem dalším nová sportovní hvězda mluvila?
O klíčové motivaci po druhé sadě: „Hned, jak jsem udělala první krok mimo kurt, byly tam vystavené trofeje. Řekla jsem si: Já si neodnesu tu malou (pro poraženou finalistku). Beru si tu velkou. Byla jsem tak blízko a tohle by pravděpodobně bylo mé životní zklamání. Začala jsem tedy znovu.“
O tíze mečbolů: „Ve druhém setu to pro mě bylo hodně těžké. V určitých chvílích mi jakoby ztuhla ruka. Nohy už nebyly tak rychlé jako předtím.“
O klíčové chvíli zápasu: „Když jsem odvrátila tři brejkboly na začátku třetího setu. Můžu říct, že třetí set by pravděpodobně nevypadal stejně, kdybych ten první game prohrála. Ve druhém setu jsem ztratila pět her v řadě, takže bylo opravdu strašně důležité vstoupit do třetího setu dobře. Karolína měla v tom prvním gamu na mém servisu několik šancí. Jsem ráda, že jsem zachovala klid a hrála jsem podobně jako v prvním setu.“
O atmosféře finále a tlaku: „Diváci byli strašně hlasití a bylo to po gamech, které jsem prohrála. Snažila jsem se tedy být na chvíli sama se sebou, přehodila jsem si ručník přes hlavu. Můj trenér mi před zápasem večer říkal: Jestli budeš potřebovat chvilku, tak si ji vezmi. Na okamžik se odpoj od dění na kurtu, nebo prostě buď sama se sebou. Nevím, jestli mi tyhle chvíle pomohly, nebo ne, ale rozhodně mi pomohly odstřihnout se od všeho toho hluku.“
Jak viděla finále poražená Karolína Muchová
„Pár dní mi určitě zabere, než to vstřebám. Na druhou stranu jsem ale byla ve finále, což je pořád skvělý úspěch. Moje hra je dobrá, zlepšuju se a na kurtu se cítím skvěle. Zvednout grandslamovou trofej nad hlavu je můj obrovský sen a cíl. Tohle je sice krok zpět, ale zároveň je to i obrovská motivace.
Jsem hodně zklamaná, je to tvrdá porážka. Cítila jsem, že mám šance a můžu to překlopit na svou stranu. Ale nepovedlo se to. Začala jsem hrozně pomalu a celkově jsem se na kurtu cítila zvláštně, jako bych to ani nebyla já. Určitě se na tom podepsala fyzička. Semifinále s Coco (Gauffovou) bylo strašně těžké a po něm jsem únavu jasně cítila.
Chtěla jsem bojovat o každý balon. Na tomhle turnaji mi hrozně záleží a říkala jsem si, že přece neprohraju dvakrát 2:6. Pořád jsem věřila, že to můžu otočit. Když se mi povedl brejk a vyhrála jsem druhý set, cítila jsem obrovské ‚momentum‘. Lidé mě hnali, vnímala jsem jejich podporu a říkala si, že to zvládnu. I když jsem se necítila nejlépe, rvala jsem se a padalo to tam. Stálo mě to ale strašně moc sil.
Chuť vrátit se a zabojovat o titul mě neopustí. Teď si ale potřebuju pár dní odpočinout. Chvilku si orazím a pak se začnu připravovat na betony. Cíl tam bude jasný.“ (ČTK)
O souboji s kamarádkou: „Na okruhu jsem si našla několik přátel a kdykoliv proti sobě nastoupíme, není to jednoduché. Tentokrát jsem si od ní chtěla udržet určitý odstup. Před zápasem jsme si jen zamávaly a pozdravily se, a tím to skončilo. Myslím, že mi to během téměř celého zápasu hodně pomohlo. Ale věřím, že s Karolínou zůstaneme kamarádky.“
O proměněném mečbolu: „Strašně se mi ulevilo. Spadl ze mě ten stres a to neustálé přemýšlení, jestli to vyhraju, nebo ne. Byly to opravdu nepříjemné chvíle. Ale jsem strašně ráda, že se mi to povedlo hned na první pokus ve třetím setu.“
O síle wimbledonského triumfu: „Talíř pro vítězku mám všude s sebou, ale myslím, že to je něco, co si plně uvědomím až za pár dní. Určitě je to něco, na co budu vzpomínat celý život, ale rozhodně mi potrvá, než mi to dojde.“
