Umí rozvíjet a řídit firmy. Ale v hokeji musel přibrzdit: Teprve budujeme

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Rozvoj hokejového klubu se podle Dušana Šenkypla zase tak moc neliší od budování úspěšného podnikání. „Hodně lidí se mnou v našem klubu nebude souhlasit, ale potvrzuje se mi, že velký rozdíl mezi hokejem a byznysem není. Jediný je možná ve faktoru štěstí, které hraje ve sportu určitou roli,“ říká majitel klubu HC Energie Karlovy Vary.

První díl rozhovoru si můžete přečíst tady. Ve druhém se víc věnuje hokeji, jak funguje jeho klub a jak se na jeho řízení podílí. „Když se bavíme, jak je složité přivést špičkové lidi do hokejového klubu, ve firmách řešíme to samé. Abych dostal výjimečného zaměstnance, musím se o něj snažit, vytvořit mu prostředí a ukázat mu vize, kvalitní lidi a ambice. Tohle se neliší,“ přidává majitel Energie.

Svým podnikáním vydělal stovky milionů. Když ale dostal otázku, jestli po nástupu do hokejového klubu musel někde vzít zpátečku, přikývl: „Ano, musel jsem.“ V roce 2022 získal 43 procent akcií extraligového klubu a vlastní největší podíl.

V čem jste tedy ubral?

Hokej z hlediska řízení a profesionalizace je třeba tak deset let pozadu za fotbalem. Moje představy, že budeme mít databáze hráčů, budeme sledovat čísla lig a kdo a kde vyskakuje? Nějaké základy vybudované máme, jen jsme v tuhle chvíli tak na jednom procentu toho, co bychom z dat vytěžit mohli. Trh hráčů je primárně pořád postavený na tom, že se zavolá třem agentům a řeknete jim, koho potřebujete.

Fascinuje mě, že si kluby extraligy stále vybírají ze seznamu hráčů, který jim agenti dají. Pro mě je tohle prostě bizarní, když si nehledám hráče, kterého potřebuji, ale často jako klub projíždím seznamy s nabídkou.

Fotbal právě takhle už téměř nefunguje. Nastoupil na správný model, že si hráče víc a víc hledá klub sám. My něco podobného budujeme taky. Myslím, že tak ještě dva kluby v Česku jdou podobnou cestou. Ale bere čas, než najdete správné lidi, kteří mají potřebný datový pohled, nebo tímhle směrem naučíme naše lidi pracovat. Není to samozřejmě jediná cesta, spíš skvělý doplněk. Na začátku bych chtěl, aby bylo síto co nejhrubší, ať tam napadá co nejvíc lidí. Pak je důležitý skauting, osobnostní profily hráčů, jak vám zapadnou do systému i jací jsou povahově. To všechno sem patří. Ale přiznám, že úplný začátek, jak si hráče vlastně nevybíráte vy, ale řešíte vaše potřeby s agenty, to pro mě byl jeden z největších šoků.

Přitom v dnešní době není problém už třeba každého hráče z extraligy vyloženě svléknout donaha. Propojení databáze Hockey Logic s umělou inteligencí a správně zadanými parametry dokáže skvěle nachystat materiál pro každého skauta nebo manažera. Jen se prostředí bojí?

Když to takhle vezmeme, kolem hokeje se dá postavit byznys. Jen ne pro majitele klubů. (usměje se) Ale je to tak, když se uchopí data v systémech, postaví se nad ně analytická nadstavba, dá se vytáhnout hodně věcí. Je to věc, kterou přesně s naší vizí dělat musíme. Potřebujeme hledat mladé hráče, u kterých se ukáže potenciál a stojí za to je rozvíjet. Tohle je směr, o který hodně stojím.

Do řízení klubu přímo zasahujete, nebo se jenom ptáte lidí, které jste do vedení zasadil?

Jednou za týden máme schůzku nejužšího vedení, kde se bavíme o stavbě kádru, vyhodnocujeme si zápasy a různé další věci. Já se tam hodně ptám, ale není to tak, že bych šel k trenérům a jim vykládal, co mají dělat. Ani náhodou. Předchozí trenéři i současní mají volnou ruku.

V kontaktu s nimi ale taky jste, ne?

Jsem, ptám se jich třeba, proč se v zápase něco stalo, zajímá mě jejich pohled a názor. Ale plně respektuju, že tady jsou oni odborníci a profesionálové. Současně s tím nesou i zodpovědnost. Můj pohled je, že by nebylo zrovna fér, kdybych mu šel říct, co má dělat.

Zápasy vlastně vy sám prožíváte jak?

Hodně emocionálně, ale jako fanoušek.

Křičíte po gólech?

Samozřejmě, emoce nebrzdím. Hokej mi přináší silný zážitek, užívám si ho. Celá moje rodina je zapálená, děti hokej milují.

Čím déle klub vlastníte, tím je zážitek intenzivnější?

Vnímám spoustu osobních příběhů, takže ano. Emoce jsou silnější, naštěstí to u nás doma tak hezky zaklaplo, že moje dcera třeba zná z instagramu příběhy všech hokejistů. Bavíme se o klubu doma, krásně všechno zapadá.

Do fotbalu přišla poslední dobou vlna nových majitelů, mladších dravců. V hokeji vnímám prostředí stále jako konzervativnější. Nebo vyvíjí se v něm nějaká komunita lidí, která by spolu chtěla nějak sport vyvíjet?

Občas si s někým zavoláte, pobavím se s jiným majitelem, když se potkáme. Ale neřekl bych, že by šlo aktuálně o nějaký úzký kontakt.

Tím pádem nic ve stylu NHL, kdy se majitelé pravidelně potkávají a svůj produkt poslední dobou opravdu leští, se tady zatím nechystá?

Myslím, že to jednou taky přijde. Jak se víc a víc dostáváme do hloubky, tak brzy přijdou věci, o kterých se budeme bavit, a shoda majitelů je zásadní.

Zaznívají věci typu platových stropů a podobné termíny. Dají se podmínky pořád posouvat nahoru a zvedat platy u nejmocnějších klubů, což pak ovlivňuje i trh v celé soutěži?

Nedají. V tomhle jsem docela konzervativní. V NHL máme vymyšlené profesionální soutěže, které fungují dobře. Jsou tam zavedené systémy platových stropů, což se dá dobře upravit i pro evropské prostředí včetně platového dna, aby nemohl někdo kalkulovat, že nastaví čtvrtinový rozpočet. Dá se určit laťka kvality pro stadiony, že pokud chcete extraligu, musíte splňovat určité parametry. Systém taky může být i otevřený, že když dokáže mít daný rozpočet další tři roky a k tomu stadion, může se do soutěže dostat a podobně. Líbilo by se mi, kdybychom se posouvali tímhle směrem.

Legislativně by s tím nebyl problém? Extraligoví hráči fungují na bázi OSVČ, k tomu stále existuje i tabulkové odstupné za přesuny hráčů po Česku, které platí i pro mládež.

Technický problém v tom nevidím. Problémem je spíš shoda, abychom se dokázali domluvit, že tohle je správná cesta. V NHL vidíte, že některé kluby se pohybují pár let v těch nejnižších patrech a přebudovávají kádr. Přijde několik mladých kluků, kteří hrají daleko víc než v týmu, který chce Stanley Cup. Klub se nemusí bát, že z ligy spadne. Ve výsledku by takový přístup pomohl mladým hráčům i lize.

V čem lize?

Budujete si nové hvězdy. Extraliga byla v poslední sezoně extrémně vyrovnaná, pokud to tak bude dál, asi budeme všichni rádi. Ale současně by nemělo být cílem soutěže, aby tady hrály kluby s rozpočtem, který je dvakrát vyšší než průměr, a dva tři, které mají rozpočet na půlce, než je průměr. Pak máte prakticky jasné, jak takový zápas dopadne. Amerika má vyrovnané soutěže, podle mě je to vzor hodný následování.

Funguje to tak, že nejdřív musí být vidět, že dokážete vaše vize převést do praxe v Karlových Varech a pak bude váš hlas víc slyšet i v extralize?

Spíš je potřeba vidět, že by nebylo fér přijít do jiného prostředí a všem začít vykládat, co by měli dělat. Důležitý je i respekt vůči ostatním. Přirozené chování je, že nasáváte názory ostatních. Zároveň je třeba říct, že teď začneme čtvrtý rok. Spolumajitel Daniel Tobolka se chce podílet na výběru nového mediálního partnera. Analyzovali jsme si, jak fungují modely ve světě, a chceme, aby to dopadlo pro sport co nejlépe.

Když jste do Karlových Varů přišli, necítil jste od ostatních, že jste noví, tak si s vámi pohrají?

Ani ne. Nemyslím si, že by někdo měl úmysly, které nejsou úplně v pořádku. My chceme hodně věcí dělat jinak než dřív. Názorové rozpory třeba byly, ale to je přirozené. Naopak jsem rád, že se daří naše věci prosazovat. V poslední sezoně jsme přišli s nulou na dresu, nikdo s tím neměl problém. Spíš bych prostředí vyjádřil dík, že dostáváme prostor dělat nové věci.

Musel jste se i vy zapojit, abyste přesvědčil brankáře Dominika Frodla, ať začne chytat s nulou? Bylo jasné, že se stane tak trochu terčem.

Nemusel, vyjednával to Dan Tobolka. Měli jsme vytipované dva hráče, jeden se toho trochu bál, byl hodně na tradice. Frodlík to přijal rychle. Je to zase nová věc, díky které ale zase klub dostane větší podporu od určitého partnera, takže nás to posune zase nahoru, abychom měli silnější tým. Přesně proto takové věci dávají smysl.

Ještě se vrátím k rozpočtu. Máte u vás nějaké platové maximum, přes které nikdy nepůjdete?

Ne, máme rozpočet na celé áčko. Sportovní manažer s trenéry, když si někoho vyberou, vědí, jak vypadá tabulka na příští sezonu. U našich hráčů tam jsou sumy, s nimiž je potřeba počítat. Pak jsou tam prázdné kolonky, na kterou pozici někoho sháníme. V součtu nesmí peníze přeskočit sumu, kterou máme domluvenou. Pokud by sportovní vedení tlačilo, že chce hlavně hvězdy, v tu chvíli by muselo výrazně zlevnit zbytek týmu. V reálu víte, že hvězd nemůžete mít tolik, protože jinak by se hodně oslaboval zbytek sestavy. Tím pádem u nás nedojde k tomu, že bychom měli celou první pětku složenou jen z extrémně placených hráčů.

Na druhou stranu se vám povedlo udržet nejlepšího střelce extraligy Ondřeje Beránka. Hodně ho chtěla Kometa, dokážu si představit, že situaci sondovaly Sparta s Pardubicemi. O čem svědčí, že takový hráč zůstane?

Karlovy Vary jsou v jiném postavení než před třemi lety. Odvedlo se tady hodně práce ohledně podpory partnerů. Extrémně nám pomáhají a celý tenhle benefit jde do navyšování rozpočtu A-týmu. Je výrazně vyšší než tři roky zpátky, což se někde projevit musí. Když jsem říkal, že chceme být rozpočtově v průměru a hrát nadprůměr, musíme umět udržet pár velmi nadstandardních hráčů. Je důležité, že fungují jako vzory pro hokejisty, které máte teprve v systému.