Chtěl seknout s fotbalem, v reprezentaci teď brání světové hvězdy

Připadal si asi jako spráskaný pes, tak aspoň vycenil zuby. Na hřišti se trápil, působil místy bez potřebného zápalu. A když Jiřího Slámu ani míč na jeho vyhlášené levačce neposlouchal na slovo, slyšel při střídání od vlastních fanoušků fotbalové Olomouce kromě pískotu také několik peprnějších výrazů.

Diváci vyčítali odchovanci Sigmy víc vlažný přístup než špatnou formu, sedmadvacetiletý levý bek nesklopil uši a něco od plic k tribunám na svou obhajobu utrousil. Hanáci prohráli v minulé sezoně s Mladou Boleslaví 2:4 a tehdy v dubnu to byl pro jejich kapitána poslední zápas v mateřském klubu.

Kyselý, neslavný. Vztahy se vyčerpaly, jak se říká.

Střih o pět měsíců později.

Hvězdný křídelník Arsenalu Bukayo Saka doráží míč do prázdné brány. Už je to téměř jistý gól, ovšem Sláma skočí do tvrdé rány a nedovolí Anglii v Praze otevřít po čtvrt hodině skóre utkání Ligy národů.

Česko nakonec v dlouhém oslabení bez vyloučeného Pavla Šulce podlehne bronzovým medailistům z letošního světového šampionátu 0:2, avšak levý bek s číslem pět v českém dresu znovu na nejvyšším levelu obstojí.

Stejně jako o pár dní předtím v ostré premiéře za reprezentaci proti Chorvatům. To zdaleka nepůsobil bez zápalu - a hlavně ho míč na levačce poslouchal na slovo. Několika znamenitými kolmicemi otevřel celou chorvatskou defenzivní linii. Aby toho nebylo málo, pokud by nastoupil i v sobotu ve Španělsku, na jeho straně bude řádit Lamine Yamal. Z Jablonce proti adeptovi na Zlatý míč? Česká senzace podzimu.

„Jirkova levá noha je skvělá. To ukázal i proti Chorvatům, kdy dostal do hrotové pozice dva nádherné těžké míče,“ říká Seznam Zprávám trenér Václav Jílek, jenž byl u Slámových ligových začátků v Olomouci a nyní vede reprezentační dvacítku.

Mimochodem, do této věkové kategorie reprezentoval svou zemi i Sláma, načež se na sedm let odmlčel. Měl co dělat, aby přesvědčil, že na nejvyšší soutěž stačí. A do trika s lvíčkem se vrátil stylově, nečekaně, kurážně.

Žádné nákopy, raději volil nápadité pasy. Přesně tak se chce pod novým španělským trenérem Santim Deniou prezentovat český tým. K potěše národa. Konec alibi jako ze seriálu Okresní přebor: Na žádný ťukes stejně nemáte.

„Jsem potěšený, jak se to Jiřímu Slámovi povedlo na to, že to byl jeho reprezentační debut. Jsem na něj pyšný a nadšený z jeho vývoje, ze zlepšení,“ chválil Denia.

Jak do jeho vize zapadá zkušený bek, který po nuceném odchodu z Olomouce našel chuť do fotbalu v Jablonci?

Technicky přesně, rychlostně nepříliš.

„Vždycky jsem si říkal, kam až to může Jirka dotáhnout. Je u něj univerzalita. Zvládne i pozici defenzivního záložníka či stopera. To je známka herní inteligence, kterou má na vysoké úrovni,“ pokračuje Jílek. „V absenci absolutní rychlosti a dynamiky jsem spatřoval jeho případný limit. Ale jak je vidět, už i zkušenost a hernost mu dává předpoklady dostat se do nároďáku.“

Denia nominoval Slámu až dodatečně, neboť se omluvil zraněný slávista David Jurásek. Nemělo by zapadnout, že s levými beky a vůbec krajními hráči je v Česku svízel. Nejsou. Sparťan Jaroslav Zelený bude mít pětatřicet. Ondřej Zmrzlý, další odchovanec Olomouce, jehož Sláma pustil v závěru s Chorvaty na své místo, má v polském Górniku Zabrze slušnou formu, avšak předtím na vyšší úrovni ve Slavii narazil.

Bude to stačit?

„Bavíme se o tom skoro na každé reprezentační poradě. Nemáme stranové hráče. Krajní beci nám absentují napříč kategoriemi. Je to problém,“ uznává Jílek. „Prsty v tom máme i my jako trenéři. Nejsme schopni vychovat tuto pozici. Je výzva, abychom se na to zaměřili.“

Ve dvacítce má leváka Havrana z Baníku, který hostuje v Mladé Boleslavi. Na krajích mohou mít zajímavou kariéru i slávisté Kolísek s Pitákem, ale potřebují brousit, posouvat, zlepšovat. Zkrátka s nimi pracovat. A hlavně hrát. „Hledáme,“ kývne Jílek.

Škoda, že Albert Labík raději hraje v Artisu uprostřed zálohy než na levém kraji obrany. Jílka z podstaty jeho funkce ale ještě víc netěší, že v lize roste počet cizinců v základních sestavách, respektive že se stále méně prosazují čeští mládenci. „Úplně nám to nenahrává,“ povzdechne si někdejší kouč Sparty.

A tak se šance chopil Sláma. Denia ho dvakrát hodil rovnou do základní sestavy, ať plave.

„Jeho příběh je zajímavější o to, že to dotáhl do reprezentace, v uvozovkách, v pozdějším věku. Mám z toho radost,“ povídá Jílek.

S Chorvaty se Sláma ve druhé půli rozehrál ke znamenitému výkonu, třebaže litoval momentu, že před vítěznou trefou nestihl pokrýt Marca Pašaliče. „Z naší pravé strany přišel dobrý balon do vápna. Chtěl jsem to jenom protečovat na roh. Ale než ke mně míč doletěl, útočník mě bohužel přeskočil. To mě mrzí,“ posteskl si, že nestihl uhasit požár, který nevznikl v jeho revíru, ale bleskově se tam rozšířil.

Proti Anglii vydržel v oslabení do závěrečného hvizdu. Na výpady nebyl prostor ani síly.

Rozhodně si však řekl o další příležitost.

„Vůbec jsem nebyl původně nominovaný, shodou zranění ostatních hráčů jsem se sem dostal. Překvapilo mě to. Jsem strašně rád, že tady vůbec můžu být, mám už taky nějaký věk,“ plní si Sláma sen. „Pro mě je to něco zcela nového. Úplně jiné tempo, než se kterým se potkáváme v lize. Úplně jiní hráči, jiná kvalita.“

V Olomouci si v minulém ročníku zahrál Konferenční ligu. Jako kapitán vedl tým do utkání na půdě Fiorentiny nebo s bundesligovou Mohučí. Coby posila Jablonce si užil postup v téže soutěži přes zpupný Glasgow Rangers. Ale stejně se to s třídou nejlepších Chorvatů, natož Angličanů, nedá rovnat. Jiný fotbalový svět, pořádná zkouška.

A další ho může čekat v sobotu proti Španělům, mistrům světa.

Fotbal píše i takové příběhy a fanoušci je milují. I ti z Olomouce to musí Slámovi přát, navzdory divnému konci. V Sigmě byl od deseti let, kdy dorazil z Mikulovic, z horské vísky v Jeseníkách. Věřil, že prorazí v lize, jenže v Olomouci to dlouho nešlo právě přes Zmrzlého. „Jirka je hráč, který chce být na hřišti. A těžce nesl, když nebyl. Měl to složité, protože Ondřej Zmrzlý hrál v životní formě,“ líčí Jílek. „Jirka to hůř kousal, ale nebylo to za hranou.“

I proto se jen pousmál, když viděl, jak Slámu střídá proti Chorvatům zrovna Zmrzlý: „Pro každého Olomoučáka příjemný pohled.“

Přitom ani na hostování v Pardubicích to vzhledem ke zranění nevypadalo na průlom Slámy v ligové společnosti. Do konce zvažoval, že se na profesionální fotbal vykašle a půjde studovat.

„Už jsem byl z fotbalu unavený. Potřeboval jsem restart a díky bohu, že jsem si to rozmyslel. Pár lidí z mého blízkého okolí mě přemluvilo. Jsem rád, že jsem to nevzdal,“ usmíval se. „Teď tady ve dvaceti sedmi stojím a hrál jsem v základní sestavě národního týmu proti Chorvatsku,“ žasl.

Když před čtyřmi lety konečně pravidelně začal hrát pod Jílkem ligu, nadchl parádní gólovou ránou z halfvoleje „za háčky“, po které se slávistický brankář Kolář jen zoufale ohlédl. Fantastická střela. „Ten gól si pamatuji dobře, utěšená rána přes kříž z jedné. Kopací techniku má skvělou,“ zopakuje Jílek.

Jenže další zásahy v lize se nepřidaly, což je i vzhledem k jeho technické kvalitě až s podivem. Ve 128 startech zkompletoval třináct asistencí. „Není to typ, který by se tolik dostal do koncovky, který by to zavíral v boxu. Jeho síla je mimo vápno v centru,“ vysvětluje Jílek.

Sláma před rokem pomohl Sigmě vyhrát český pohár, ve finále proti Spartě zapsal dvě asistence. V minulém ročníku ale stagnoval. Patřil sice k nejvíce centrujícím hráčům ligy, avšak jejich přesnost byla mizerná, jedna z nejhorších.

Divákům docházela se svérázným odchovancem trpělivost. Vyčítali mu kdeco, třeba že se trousí k praporku zahrání rohu, zatímco jeho tým prohrává. Nejspíš mu uškodilo, že s ním tehdejší trenér Janotka přestal ve svých dalších plánech počítat. Jenže na tréninku zase zabral, patřil k lepším, a tak motal hlavu i šéfům v kanceláři. Nakonec usoudili, že je čas změnit po letech vzduch, i když v Olomouci našel domov.

„Od malička jsem byl v Olomouci. Akorát jsem si na dva roky odskočil do Pardubic, když jsem byl mladý. Sigmě jsem vděčný, že mě vychovala. Ale poslední rok jsem cítil, že potřebuju nějakou změnu, vztahy byly přechozené. V Jablonci jsem úplně spokojený,“ pochvaluje si volbu, která jej vystřelila do další sféry fotbalu.

Na jak dlouho? Ne, že by to bylo jedno, ale není to ani hlavní.

Dokázal to. I když se kolikrát cítil jako spráskaný pes.