Článek
Inscenaci s názvem Al: Když robot píše hru představí v režii šéfa smíchovské scény Daniela Hrbka při příležitosti stého výročí premiéry hry R.U.R. Karla Čapka. Dílo vypráví o radostech a strastech každodenního života z pohledu robota.
Strojově vytvořenému textu vdechne život Jacob Erftemeijer jako Robot. V úlohách lidí, kteří ho obklopují, uvidí diváci Petra Buchtu, Oskara Hese alternovaného Markem Frňkou, Denisu Barešovou, Andreu Buršovou a Tomáše Petříka.
„Výzkumný projekt s názvem THEaiTRE, jehož prvním viditelným výsledkem je právě on-line premiéra hry AI: Když robot píše hru, vznikl díky spolupráci Švandova divadla s Ústavem formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty UK. Podíleli se na něm také studenti DAMU,“ uvedl ke hře Daniel Hrbek, režisér inscenace a ředitel Švandova divadla. Projekt získal i podporu grantové Technologické agentury ČR. Partnerem zahraniční prezentace jsou Česká centra.
Opera studio Praha nabízí setkání na koncertě ve virtuálním světě
„Z hlediska robota hra reflektuje témata jako je láska, smrt a další momenty související úzce s životem člověka. Výsledek je překvapivý a občas i nečekaně vtipný. Pro herce je to každopádně výzva, protože text má svou vlastní zvláštní logiku a někdy je nesnadný k zapamatování. A právě živí lidé mu musí dodat jiskru a pravdivost,“ uvedl Hrbek. Odborníci podle něj chtějí inscenaci doprovodit strojově překládanými titulky do angličtiny a dalších jazyků.
Počítač pod dohledem týmu informatiků v čele s počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou z MFF UK od května 2020 generoval obrazy ze života hlavního hrdiny - robota čelícího každodenním radostem a strastem. Text vznikal v angličtině, do češtiny ho převáděl strojový překlad. Výsledkem byl soubor dialogů, které ve Švandově divadle vybrali, a ty nejlepší seřadili tak, aby vyprávěly ucelený příběh putování robota lidskou společností. Výsledný tvar může připomínat futuristickou verzi Malého prince.
Podle dramaturga Davida Košťáka, který spolu s informatiky na celý proces dohlížel, lidé nejprve zadali počítači základní parametry: kdo, kde a s kým mluví a přidali dvě úvodní repliky. Ty pak počítačový autor dál rozvíjel. „Občas prohodil ženské a mužské postavy nebo na něčem ulpěl, takže dialog ztratil smysl. Oříškem, který zatím s obtížemi louská, je také podtext - fakt, že nejde jen o to, co v divadelní hře postava říká, ale co tím ve skutečnosti myslí,“ uvedl Košťák. „Na rozdíl od někdy svéhlavých živých autorů ale stačilo počítači ukázat místo, kde ztratil nit, a on začal od příslušného bodu hned vytvářet text nově,“ podotkl.
